VYBERTE SI REGION

Pernes: Bylo to normální. Nikomu jsem neubližoval

Brno /ROZHOVOR/ - Brněnský historik Jiří Pernes má od dubna řídit Ústav pro studium totalitních režimů.

14.3.2010 3
SDÍLEJ:

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Pernes.Foto: DENÍK/Tomáš Škoda

Nově zvolený ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Pernes pracoval většinu svého života v muzeích a vědeckých institucích v Brně a jeho nejbližším okolí. Nyní plánuje, že v Brně zřídí pobočku ústavu, ve které se historikové budou věnovat zkoumání dění za totality na území Moravy. Zatím však není jasné, zda bude mít příležitost plány uskutečnit.

Po jeho zvolení totiž vyšlo najevo, že koncem osmdesátých let minulého století navštěvoval Večerní univerzitu marxismu­leninismu, krátce VUML. Hned potom začali proti nástupu Pernese protestovat někteří zaměstnanci ústavu, bývalí političtí vězni i část odborníků. Pernes se ale brání. „Tato škola zkrátka patřila k normálnímu životu tehdejších lidí, stejně jako nutnost studovat marxismus-leninismus na vysoké škole,“ tvrdí.

Jedním z plánů, se kterými jste uspěl při volbě nového ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, bylo založení pobočky tohoto ústavu v Brně. Proč by měl mít pobočku zrovna tam?
Nedaleko Brna v Kanicích je ve starém protiatomovém krytu pobočka Archivu bezpečnostních složek. Ten pečuje o dokumenty Státní bezpečnosti, komunistické rozvědky či kontrarozvědky a je součástí ústavu. A pobočka tohoto archivu v Kanicích patří k těm největším v České republice. Je v ní mnoho důležitých materiálů, ale sídlí uprostřed lesa, kam musí badatelé jít nejméně kilometr a půl po lesní cestě. Do archivu přitom chodí studentky i staří političtí vězni. Nejen pro ně to rozhodně není příjemná cesta. Také proto chci badatelnu tohoto archivu v Brně a dokumenty z Kanic tam přesunout.

To ale mluvíte jen o badatelně archivu, ne přímo o pracovišti ústavu, kde by pracovali historikové.
Ano, ale ideální by bylo zřídit u této badatelny právě pracoviště pro historiky, kteří by zkoumali totalitní režim i ve Brně a na Moravě. Ústav nemá sídlit pouze v Praze. Pokud se mi podaří brněnskou pobočku zřídit, bude to velký úspěch.

Jak konkrétně chcete tento plán uskutečnit?
Archiv bezpečnostních složek bude podle zákona součástí Ústavu pro studium totalitních režimů až do roku 2030. Chtěl bych se dohodnout s vedením Brna, aby nám do té doby pronajalo dům v centru města. Tam bychom mohli přesunout archiv z Kanic. V něm by pak pracovali současní archiváři z Kanic, ale i mladí historikové, kteří se chtějí období totality dál věnovat.

Věříte, že se vám podaří otevřít brněnskou pobočku brzy?
Jsem optimista. Zatím jsem o tom sice s nikým nejednal, protože k tomu ještě nemám oprávnění. Hned po nástupu do funkce se ale budu snažit své představy přednést brněnskému primátorovi. Brnu by to v každém ohledu prospělo. Sídlí tu mimo jiné i řada vysokých škol a pracovišť Akademie věd. Pobočka Ústavu pro studium totalitních režimů by městu na vážnosti ještě přidala.

Proč jste se vlastně rozhodl kandidovat na místo ředitele?
Původně jsem vůbec neměl v úmyslu o místo usilovat. S ústavem už delší dobu spolupracuji a jsem předsedou vědecké rady, která je poradním orgánem ředitele. O tom, jak ústav funguje, jsem tedy měl poměrně přesnou představu. Věděl jsem také velmi brzo o konkurzu na nového ředitele. Jenže jsem měl dojem, že proti současnému řediteli Pavlu Žáčkovi bych neměl šanci, protože jsem věděl, že rada chce pouze dostát pravidlu, že ředitel má vzejít z konkurzu.

Proč jste tedy nakonec změnil názor?
Začali za mnou postupně chodit kolegové historikové
i zaměstnanci ústavu a ptali se, proč jsem se nepřihlásil, když na schůzích vědecké rady Žáčka tak často kritizuji. Nakonec jsem tedy změnil názor. Doufal jsem, že Žáčka takto přiměji k tomu, aby připomínky vědecké rady k fungování ústavu bral vážně. Poslední možný den jsem pak podal přihlášku.

Nakonec jste uspěl a rada vás zvolila novým ředitelem. Vzápětí se ale objevila informace o tom, že jste v roce 1988 navštěvoval Večerní univerzitu marxismu-­leninismu a zatajil jste to v životopise. Od té doby se stále řeší, zda máte jako osoba zkompromitovaná minulým režimem ve vedení ústavu co dělat.
Takhle mohou smýšlet jen lidé, kteří o tehdejší situaci nic nevědí. Splnil jsem všechny podmínky, které stanovila rada ústavu. Nebyl jsem členem komunistické strany ani kandidátem na členství a nespolupracoval jsem se Státní bezpečností. Nejsem ani absolventem bezpečnostní, politické či vojenské školy států Varšavské smlouvy. O tom, že kandidát na ředitele nesměl chodit do Večerní univerzity marxis〜mu­leninismu, nebylo v podmínkách ani slovo. Že jsem v osmdesátých letech chodil čtrnáct měsíců poslouchat jednou týdně odpoledne nějakého soudruha ze Slavkova, to jsem už dávno zapomněl a nepřikládal jsem tomu nejmenší význam. Nikomu jsem tím přece neubližoval.

Proč jste na večerní přednášky marxismu-leninismu chodil?
Byla to podmínka pro to, abych mohl být ředitelem muzea ve Slavkově u Brna. Tuto práci jsem považoval za užitečnou, proto jsem se tak rozhodl. V některých médiích se objevily informace, že jsem byl dokonce pracovníkem Výzkumného ústavu marxismu-leninismu nebo že jsem jezdil marxismus-leninismus studovat do Prahy. To je nesmysl, to bych nebyl ředitelem malého muzea ve Slavkově u Brna
o pěti lidech, ale byl bych přinejmenším profesorem nebo docentem na Akademii věd nebo někde na vysoké škole. Tahle večerní škola zkrátka patřila k normálnímu životu tehdejších lidí, stejně jako nutnost studovat marxismus-leninismus na vysoké škole či politické školení na vojně.

Političtí vězňové a mnozí další lidé přesto nesouhlasí s tím, abyste do funkce ředitele ústavu nastoupil. Tvrdí, že se jich váš postoj dotýká.
Se spoustou politických vězňů se znám dlouhá léta a vím, že jim to nevadí. Jak říkám, nikomu jsem neubližoval. A docházení do VUMLu mi navíc například umožnilo zaměstnat v muzeu člověka, který byl v padesátých letech vězněný a v osmdesátých letech měl kvůli tomu potíže se sháněním nového místa.

Mluví se také o tom, že jste byl kandidátem na spolupráci se Státní bezpečností.
Ale to přece byli všichni, kdo tu tehdy žili. Státní bezpečnost mohla ukázat na kohokoliv. O tom, že mě vedla Státní bezpečnost na tomto seznamu, vím až od roku 1990, kdy jsem se stal ředitelem Moravského zemského muzea v Brně a musel jsem předložit lustrační osvědčení. Tam jsem se ke svému překvapení dozvěděl, že mě estébáci evidují ve svých seznamech jako kandidáta tajné spolupráce. Tehdy jsem vůbec netušil, co to znamená. A ukázalo se, že stejně tak evidovali třeba Václava Havla nebo Jiřího Dienstbiera. Ústavní soud tuto kategorii později zrušil, protože zjistil, že takto mohla Státní bezpečnost evidovat kohokoliv, aniž by o tom věděl.

Tušíte, jak jste se do hledáčku estébáků dostal?
Asi to souvisí s mojí činností v Československé straně socialistické, do které jsem vstoupil v roce 1968 v Brně. Tehdy jsme měli představu, že vybudujeme socialismus bez komunistů. Chtěli jsem se vrátit k ideálům národněsocialistické strany před únorem 1948. Podařilo se nám ovládnout městský výbor strany v Brně a nic na tom nezměnil ani srpen 1968 a nástup Husáka. Nakonec pražské vedení strany náš výbor rozpustilo. My jsme se však přesto scházeli dál v soukromých bytech, mluvili o politice, poslouchali jsme cizí rádio a podobně. Pak někdo donesl gramofonovou desku s promluvou Pavla Tigrida, kterou jsme začali opisovat.

Jak dlouho vám to procházelo?
Státní bezpečnost nás rozehnala někdy v roce 1971. Ty starší pozavírala. Tehdy jsem byl asi třikrát na dvanáctihodinovém výslechu v bohunickém vězení. Pak mě vždycky propustili a časem mě už nevozili do Bohunic, ale do restaurací. Za podpis spolupráce a donášení mi slibovali pěkné zaměstnání, byt a kdovíco.

Co jste jim na to tehdy řekl?
Připadal jsem si jako hrdina, protože jsem se jich bál, a přesto jsem dokázal odmítnout. Až doteď jsem si vlastně myslel, že jsem dokázal něco, co nedokázal každý. A teď najednou ze všech stran slyším výčitky o VUMLu. Věřím však tomu, že řada lidí, kteří se o téhle aféře vyjadřují, vlastně ani nevědí, o čem je přesně řeč. Asi by mluvili jinak, kdyby si mohli přečíst, o co šlo. Bohužel nemají kde. Čtyřicetileté období komunismu totiž stále nemáme historicky zpracované. Nemáme zmapovaná pravidla kádrové práce ani zásady systematického tlaku na veřejnost, jehož součástí byla právě i Večerní univerzita marxismu­leninismu. Nemáme zdokumentován ani mechanismus práce Státní bezpečnosti. Chybí i životopisy Klementa Gottwalda nebo Antonína Zápotockého. To je dlouhá řada hříchů české historiografie, které má ústav napravit.

Jaké jsou vaše další plány kromě tohoto doplňování bílých míst v historiografii a již zmiňované pobočky v Brně?
Musím v první řadě ústav zbavit pověsti politické instituce. Zadruhé chci zkvalitnit úroveň vědecké práce a zvýšit počet historiků, kteří v ústavu pracují. Nyní má 135 zaměstnanců, ale jen dvaatřicet z nich jsou historikové. Přitom by jich mělo být alespoň pět desítek, zatímco administrativních pracovníků by mělo být méně. Třetím důležitým bodem je dosažení toho, aby se ústav stal normálním vědeckým pracovištěm, které spolupracuje s ostatními vědeckými pracovišti a školami v celé republice.

Zní to pěkně, ale odpor veřejnosti proti vašemu nástupu je stále silnější. Mluví o tom, že by rada ústavu měla svoji volbu ještě přehodnotit
a vybrat jiného ředitele.

Pokud rada změní stanovisko, přijmu to. I když budu mít pocit jisté roztrpčenosti, protože mám opravdu čisté svědomí. Až doposud jsem žil s vědomím, že jsem komunistickým režimem prošel slušně. Netvrdím, že jsem byl disidentem, ale kolik takových lidí tady bylo? Podle mého názoru existuje v ústavu skupina lidí, která se za každou cenu snaží dosáhnout toho, aby na svém místě zůstal současný ředitel Žáček. A jsem přesvědčen o tom, že by podobně postupovali proti komukoliv jinému.

Plánujete ústav odpolitizovat, přitom jste byl politicky činný, kdykoliv jste k tomu měl příležitost. Ještě loni na podzim jste kandidoval do Poslanecké sněmovny za stranu Moravané. Co uděláte se svojí politickou kariérou teď?
Zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů říká, že členové rady ústavu nesmějí být v politických stranách. Na ředitele se sice v zákoně kupodivu zapomnělo, ale já jsem při své kandidatuře slíbil, že přeruším své členství v politické straně Moravané a nebudu vyvíjet žádnou politickou činnost. To také splním, jakmile 1. dubna nastoupím.

Proč se angažujete zrovna ve straně Moravané?
Protože jsem Moravan. Narodil jsem se ve Svitavách, které sice od roku 1949 patří k českým krajům, ale jsou vlastně starým moravským městem. Ale to není ten hlavní důvod. Cílem strany Moravané je obnovit existenci Moravy v historických hranicích a prosadit zemskou správu a samosprávu tak, jak to je třeba v Německu nebo Rakousku. Tenhle model by naši republiku mohl jenom posílit.

V souvislosti s pověstí politické instituce, která ústav provází, se ozývají hlasy volající po jeho zrušení. Nebojíte se, že po volbách tento ústav politici zruší?
Mám trošku strach. Ale říkám si, že volby jsou na konci května, pak se bude nějakou dobu sestavovat vláda a ta bude mít následně plné ruce práce s jinými věcmi. Než by tedy došlo na rušení ústavu, mám před sebou ještě nějaký čas. Rád bych za tu dobu přesvědčil společnost, že ústav a jeho bádání jsou nesmírně důležité.

Autor: Zuzana Taušová

14.3.2010 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Bída na závěr chabého podzimu. Zbrojovka remizovala s Karvinou

Brno /FOTOGALERIE/ – Fotbalisté Zbrojovky v posledním podzimním utkání nejvyšší soutěže remizovali na domácím trávníku s Karvinou 1:1. Skórovali Jan Šisler a v nastavení Lukáš Vraštil.

EXKLUZIVNĚ

Kempný si zvyká na dril v NHL: I na rozbruslení před zápasem se jedou bomby

Chicago, Brno /ROZHOVOR/ - Nasedl na vysněný kolotoč nejprestižnější hokejové soutěže světa, z kterého ani na chvíli nesmí vyskočit. Bývalý obránce brněnské Komety Michal Kempný vstřebává první zápasové dávky v NHL. Zatím odehrál dvacet utkání a už si vyzkoušel i dril tří zápasů v pěti dnech.

AKTUALIZOVÁNO

Policie obvinila souzeného Íránce Zadeha z ovlivňování svědka

Brno – Policie v sobotu obvinila podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, který je souzený za daňové úniky, že se měl podílet na ovlivňování svědka. Nyní ještě probíhají výslechy. Po poledni to sdělil Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu. V současné době je na svobodě díky vysoké kauci, kterou složil na začátku roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies