VYBERTE SI REGION

Peška: Děti dnes neumějí poslouchat krásná slova

Brno /ROZHOVOR/ - V čele Divadla Radost je Vlastimil Peška sedmnáct let. V roce 1993 vtiskl této brněnské loutkové scéně novou tvář. Přitom ale nadále ctí umělecký profil divadla, jenž utvářeli jeho předchůdci. V Radosti nyní vzniká nové Muzeum loutek, které divadlo otevře v květnu.

9.1.2011 1
SDÍLEJ:

Ředitel brněnského Divadla Radost Vlastimil Peška.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

„V této lodi komediantů, jak muzeu říkáme, vystavíme loutky z našeho archivu, který čítá na dva tisíce kousků,“ říká hudební skladatel, režisér i divadelní ředitel Radosti Vlastimil Peška.


Stavba Muzea loutek trvá patnáct měsíců. Museli jste za tu dobu opustit od některé z vašich představ?

Ústupky jsme dělat nechtěli a ani nemohli. Na projekt dala peníze mimo jiné Evropská unie a její lidé schválený projekt pečlivě hlídají. Stavebníci nesmí ustoupit ani o krok doprava nebo doleva. Což je někdy docela nepříjemné.

Proč?
Když jsme více jak před deseti roky plánovali celý projekt rekonstrukce a dostavby divadla, vznikly samozřejmě projekty, které město schválilo. Jenže rekonstrukce se roztáhla na téměř dvanáct roků, takže některé stavební materiály dostupné před deseti roky se již nevyrábí nebo je vyrábí jiná firma pod jiným názvem. Evropští úředníci mnohdy trvali na dodržení toho, co je schváleno v projektu. Ovšem to ani při nejlepší vůli nešlo.

Kolik loutek v muzeu vystavíte?
Za dobu působení Radosti, která je v Brně jako profesionální divadlo už dvaašedesátým rokem, máme v archivu patnáct set až dva tisíce loutek. Z každé inscenace, která se stahuje z repertoáru, se do archivu dávají nejzdařilejší kousky, což jsou tři, ale někdy taky deset loutek. Všechny z nich jsou zajímavé a mají své kouzlo.

Dosud jste měli na repertoáru asi 250 komedií. To vše se do expozice vejde?
Samozřejmě, že ne. Máme na loutky archivní sklad. Vystavené kousky proto budeme každý rok obměňovat. Jednoduše řečeno, máme se čím chlubit.

To, aby muzeum mělo tvar lodi, byl váš nápad?
Loď komediantů, v jejíž přídi muzeum vznikne, jsme vymysleli s architektem Oldřichem Prokešem. Lví podíl na tomto nápadu patří právě jemu. Málokdo si uvědomí, že tvar divadla zepředu, tedy z Bratislavské ulice, připomíná námořní plachtu. V náznacích různých prvků lodi pokračuje i ve foyer. Prvky lodí se zkrátka táhnou od Bratislavské až k Cejlu, kde celek zakončuje ona velká loď, jejíž příď vykukuje do ulice.

Jak na tuto proměnu reagují lidé?
Téměř každý, kdo jde kolem, se otočí a dívá se na tu zvláštnost se zalíbením.

V květnu začne druhý ročník festivalu Divadelní svět Brno. Připravujete nějaké propojení této přehlídky s otevřením muzea?
Ne, jen návštěvníkům nabídneme prohlídku muzea. Možná v něm odehrajeme i nějaké komorní představení.

Vznikne v muzeu i nějaká interaktivní část pro děti, kde by si mohly loutky osahat a poznat je i jinak než za vitrínou?
Nejsem proti, aby si tam děti třeba něco namalovaly, ale přiznám se, že s interaktivním programem v muzeu příliš nesouhlasím. Koncepce stavby nové Radosti byla založena především na prezentaci co nejkulturnějšího divadelního prostředí. Tedy divák, jak ten malý, tak i velký, by měl vkročit do divadla, a ne do herny. Nesouhlasím s tím, že některá jiná divadla mají ve foyer šplhadla či prolézačky. Od toho jsou přece herny ve školkách a školách. Divadlo má děti vychovávat k úctě ke kulturním hodnotám.

Jste sedmým ředitelem v historii Radosti a netajíte se tím, že i když máte rád klasické pohádky, přidáváte jim na dravosti při zpracování.
Od počátku svého působení v Radosti prosazuji linii tvorby lidového divadla na výsostné úrovni. To znamená, aby témata byla srozumitelná a zpracovaná tak, že se při nich pobaví nejenom dítě, ale třeba i intelektuál. Z našeho divadla by měl divák odcházet v dobrém rozmaru.

A ta dravost v pohádkách?
Přináší ji dnešní doba. Ředitelkou Radosti byla například také Františka Kainarová, jejíž manžel Josef Kainar na její přání napsal nádherně veršovanou Zlatovlásku. Kdybychom tuto pohádku zahráli dnešním dětem, ukoušou se nudou. Tak to bohužel je.

V čem jsou dnešní děti jiné?
Nejsou schopny poslouchat krásná slova.

Prosím?
Je to tak. Přináší to televizní kultura. Děti především hltají nejrůznější kreslené či hrané pohádkové filmy a seriály. Ty jdou přímočaře k věci a nic, jak se říká, neokecávají. Děj je mnohem stručnější a hlavně akčnější, s čímž se ovšem ztotožňuji, protože divadlo cítím stejně. Prostě, dnešní generaci dětí, mládeže, ale i většiny dospělých na krásných verších „neutáhnete“. Když chci divákům předložit třeba Lucernu, udělám to s úctou ke klasikovi, aniž by se musela hrát dvě a půl hodiny.

Zkracovat a zdůraznit akci v klasických dílech. To je váš způsob práce?
Stručnost je podle mne dnes důležitá pro spád děje. Ale je potřeba ctít autora a jeho dějovou linku. To je návod, jak dílu neublížit. Naopak, při dnešním vnímání světa mu mnohdy i pomůžete. Tím jsou samozřejmě mínění autoři, kteří už na nás dlouhá léta koukají z obláčků.

Která z pohádek měla za dobu vašeho působení v Radosti nejpříznivější ohlasy?
To je těžké říct. Například Broučci či Rychlé šípy. Ty již hrajeme téměř deset roků.

Takže opět klasika…
Je cosi zvláštního v tom, že publikum je ochotno znovu a znovu chodit na tituly, které dobře zná. A když divákům předložíte něco zcela nového, či neznámého, nemáte nikdy záruku, že vám na to budou chodit. Úspěch tak u nás mají notoricky známá témata – Pejsek a kočička, Šípková Růženka, Perníková chaloupka, či již zmíněné Rychlé šípy. Vlastně jsem se o tom přesvědčil už začátkem devadesátých let, kdy jsem pro Severomoravské divadlo v Šumperku inscenoval Limonádového Joea.

Nevěřil jste, že budete úspěšný?
Limonádový Joe je geniální film, který miluji dodnes, ale říkal jsem si: Kdo na to bude chodit, když je filmová verze tak skvělá? Přesto se diváci mohli u pokladen strhat. Od té doby vím, že téma, které mají lidé pod kůží, lze opakovat stále dokola. Ale mělo by být vaší ctí uchopit zvolenou látku po svém.

Nejnovější inscenací, kterou právě zkoušíte, je Pepek Námořník aneb Smyšlená historie s téměř pravdivými fakty. Jaký bude Pepek ve vašem nastudování?
Spíše fiktivní historie odhalující, jak Pepek námořník vznikal. A i když je to historie vymyšlená, jsou v ní dobová fakta.

Komediální příběh jste zasadili do dvacátých a třicátých let, kdy Pepek námořník v USA vznikal. Obsahuje inscenace i nějaké reálie?
Spotřeba špenátu stoupla díky Pepkovi ve třicátých letech v Americe více než o třetinu. Texaské město Crystal City, proslulé pěstováním špenátu, se díky němu stalo americkým hlavním městem této zelené pochutiny. Proto se občané tohoto města rozhodli postavit Pepkovi sochu. Bylo to v roce 1937, a ta socha je tam do dnes. To se zakládá na pravdě a v mé hře to cituji.

Jste režisérem, dramatikem, ředitelem divadla, ale také autorem scénické hudby. Skladbu jste ostatně vystudoval na Janáčkově akademii múzických umění. Nyní spolupracujete s brněnským Národním divadlem, které připravuje Shakespearovu komedii Konec dobrý, všechno, dobré.
Zkoušet začneme v únoru a mám v úmyslu herce naučit hrát na nástroje, o čemž ještě ani neví. Loutkoherci jsou v tomto zkušenější, mají jak herecké, tak muzikální vzdělání. Herci z činoher se na ně často dívají skrz prsty, ale přitom jim mnohdy nesahají ani po paty.

Hudbu jste vytvořil také k filmu Westernstory, který jste nedávno dokončil v Boskovicích. Kdy bude premiéra a jak jste zatím spokojen s tím, co jste natočil?
Premiéra je naplánovaná na dvanáctého května. Hudbu zatím dokončuji a právě tento víkend v Praze finišují střihy. Překvapením pro mě bylo, jaká je to velká dřina. Natočil jsem mnohem více materiálu, než jsem potřeboval, a i když mi to rvalo srdce, mnohé scény jsem byl nucený, kvůli rytmizaci děje, prostě vyhodit.

Z herců jste do své filmové prvotiny obsadil Pavla Zedníčka, Bohumila Klepla, Martina Havelku, Pavla Landovského a mnohé další. Jak se vám s nimi spolupracovalo?
Je to krásné herecké obsazení, nespěchal jsem, projekt jsem vlastně chystal dlouhých sedm let. Zábavné bylo především společné vymýšlení některých situací, ale veselé historky z natáčení po mně nechtějte, protože žádné nemám. Byla to krásná práce s vynikajícími herci. I když musím přiznat, že mnohem více únavná, než jsem si dokázal představit.

Kdo je Vlastimil Peška.

Autor: Markéta Stulírová

9.1.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka po podzimu pouští Lacka či Vávru, přichází rychlonohý Nigerijec

Brno – Nechtějí navázat na bídný podzim. Nejvyšší představitelé brněnské Zbrojovky po skončení podzimní části první fotbalové ligy intenzivně pracují na obměně kádru. V pátek se čtveřice stávajících hráčů dozvěděla, že s nimi klub už dál nepočítá.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: Držte se! vzkázali spolužáci. Dívka je stále ve vážném stavu

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies