VYBERTE SI REGION

Polárník Kapler: Na expedici se ládujeme antarktickými utopenci

Brno - Člen expedice na Antarktidě musí být fyzicky i psychicky připravený. Počasí se neustále mění. Může nás zasypat lavina nebo se pod námi propadnout led, tvrdí správce české vědecké antarktické stanice brněnské Masarykovy univerzity Pavel Kapler. Vzpomíná, jak se jednou plavil na lodi a kvůli špatnému počasí neviděl na cestu. Jeho jediným pomocníkem byl navigační systém.

22.4.2012
SDÍLEJ:

Správce české vědecké stanice J.G. Mendela v Antarktidě a manažer projektu CzechPolar Pavel Kapler.Foto: DENÍK/Attila Racek

Povolání arktického domovníka miluje. „S prací usínám i vstávám. Je to můj životní styl,“ říká Kapler. Zimu má rád natolik, že na dovolenou nejezdí do teplých krajin.

Kdy jste začali se stavbou vědecké stanice na Antarktidě? A proč zrovna na ostrově Jamese Rosse?

V letech 2005 až 2006. Uspořádali jsme už šest expedic. Jezdíme tam v období, kdy je v České republice zima a na Antarktidě léto. Ostrov Jamese Rosse jsme si vybrali, protože je tam pusto a klid. Ročně nás stojí provoz stanice mnoho peněz a může v ní přebývat patnáct lidí. V příštím roce ale kapacitu zvýšíme o osm míst.

Je to jediná česká vědecká stanice na antarktickém poloostrově?

Na ostrově Nelson stojí chatrč jistého pána z Česka, který pořádá kurzy přežití. Většinou nechává lidi v pustině bez dozoru a vybavení. Potom cestují například na kajacích k vědeckým stanicím a žebrají o jídlo. Je to ostuda.

Co je cílem výzkumu?

Stanice je otevřená českým i zahraničním vědcům. Lidé z Masarykovy univerzity zkoumají například klimatické změny. Antarktický poloostrov je částí zeměkoule, kde jsou nejpatrnější. Letos zkoumali vědci také parazity ryb a ptáků a vlastnosti rostlin. V minulém roce například paleontolog Radek Vodrážka našel kosti plesiosaura, nyní je skládá v Praze.

Podařil se vám nějaký překvapivý objev?

V jednom roce se třeba zdálo, že jeden z ledovců roste. Z hlediska desetiletého průměru ale ubýval. Pokud by člověk dělal závěry z jednoročního sledování, došel by k překvapivému závěru.

Stanice funguje, i když tam zrovna nikdo není. Jsou v ní například monitorovací zařízení?

Ano. Fungují celoročně. Jsou v ní zařízení, které monitorují změny počasí. Získané informace potom používáme k výzkumu klimatu.

Máte na stanici zásoby pro stav nouze?

Máme uskladněné hlavně konzervy, protože mají dlouhou trvanlivost. O pitnou vodu se nemusíme starat, bereme ji z potoka.

Jak na Antarktidu cestujete?

Nemáme své dopravní prostředky. Využíváme dopravce z Argentiny nebo Chile. Cestu nám může velmi zkomplikovat počasí. Jako třeba letos. Kvůli špatnému počasí museli tři účastníci expedice zůstat několik dní na stanici. Byli odkázaní jen na železnou zásobu.

Co všechno si s sebou na Antarktidu vozíte?

Většina materiálu se posílá zvlášť v kontejnerech na lodích. Na osobní věci stačí jeden batoh nebo kufr. A jeden na vědecký materiál.

Správce české vědecké stanice J.G. Mendela v Antarktidě a manažer projektu CzechPolar Pavel Kapler.Je předepsané, co si musí členové expedice přibalit?

Máme doporučený seznam. Teplé oblečení je samozřejmostí. Jinak nemáme nic předepsané.

Co musí člověk splňovat, aby se mohl expedice zúčastnit?

Musí mít na cestu peníze, které lze získat z grantů. Důležitá je také fyzická a psychická odolnost. Kdyby trávil čas jen v laboratoři, tak to není nutné. Nemůžeme ale vědět, co se stane. Antarktida je zrádná a počasí se neustále mění.

Zažil jste na Antarktidě extrémní počasí?

Máme dobrý model na předpověď počasí. Není ale stoprocentně spolehlivý. Stalo se, že se zvedl silný vítr a poškodil nám větrnou elektrárnu nebo se přihnala vánice a hledali jsme cestu lodí jen za pomoci navigačního systému.

Kolik hodin denně jste pracovali?

Na Antarktidě bádáme v době, kdy je tam léto. Proto je poměrně dlouho denní světlo. Pracujeme asi čtrnáct hodin denně.

Jaký je život na stanici? Dělíte si práci jako v domácnosti?

Máme služby v kuchyni. Má to velký vliv na morálku. Soutěžíme mezi sebou, kdo nejlépe uvaří. Také úklid máme organizovaný. Všichni dobře vědí, co mají dělat. Důležitá je i spolupráce při instalaci nových přístrojů.

Co jste si vařili?

Každý člen týmu má nejméně tři recepty. Každý vaří něco jiného. Grilujeme steaky a ryby, vyhlášení jsou moji antarktičtí utopenci. Na začátku expedice je naložím a než odjedeme, jsou akorát. Vzít si český ocet je podmínkou, špekáčky mají v Chile dobré. Stačí asi osm kilo. Celou sezonu je průběžně zakusujeme.

Potkáváte na Antarktidě lidi, nebo je tam úplně pusto?

Ostrov Jamese Rosse je zvláštní tím, že jde o oblast bez ledu. Sníh je tam pouze v zimě a na léto téměř mizí. To láká hodně vědců, se kterými se navzájem potkáváme. Letos jsme se setkali s výpravou z Argentiny a Chile. Přímo na návštěvu naší stanice pak přijela německá turistická loď. Na palubě byl dokonce český manželský pár. Chtěli si prohlédnout stanici, takže jsme jim udělali den otevřených dveří. Stoupla tak trochu prestiž České republiky, protože naše stanice je nová a krásná, oproti jiným, o které se starají vojáci.

Nemáte mezi sebou na stanici pověstnou ponorkovou nemoc, když spolu musíte vydržet přes dva měsíce?

To kupodivu nehrozí. Je to zvláštní. Spory si nikdo nedovolí, ani když je mu některý z členů expedice nesympatický. Nikdy nevíte, kdo vás druhý den vytáhne z vody nebo zachrání na ledovci. Naopak se na stanici vytváří pevné přátelské vztahy.

Jezdí na expedici také ženy?

Už se některých zúčastnily. Letos s námi jely dokonce tři. Nemáme žádné přerozdělení na ženské a mužské práce. Ve vaření se střídáme. Přítomnost žen je osvěžením atmosféry a určitě všichni muži to hodnotí pozitivně.

Co děláte večer? Pracujete, nebo se bavíte?

Po práci a jídle máme společenský program. Většinou vymýšlíme plány na příští dny. Jinak si pouštíme filmy na počítači. Velmi oblíbené je zpívání u stolu. Je to milá vzpomínka na domov. Kdo na nic neumí hrát, dostane alespoň plechovku. Takže každou sezonu vlastně zformujeme hudební skupinu.

Setkáváte se v České republice po návratu z expedice?

I mimo vědecké konference jsme v kontaktu, a když je příležitost, tak se rádi potkáme. V předchozích letech jsme jednou ročně pořádali společná setkání. I letos jsme se už viděli. Formálnější schůzku teprve připravujeme.

Co děláte, když se vrátíte z Antarktidy?

Jako správce stanice musím sepsat řadu hlášení, co se na expedici dělo. Máme z ministerstva školství peníze na rozvoj stanice. Papírování je tím složitější. Potom mohu začít zařizovat další expedici. Složitá jsou například vyjednávání s dopravci o podmínkách cestování. Snažím se také pomoci vědcům se získáváním peněz na cestu.

Je nějaký klimatický jev, který toužíte vidět? Mezi lidmi je hodně oblíbená polární zář.

Ta je úžasná. Vidět ji chtějí všichni. Objevuje se ale v jiné období, než jsme na Antarktidě my. Měl jsem však možnost ji vidět na Islandu. Přitahuje pozornost lidí. Je to ohromné divadlo, které stojí za vidění. Co nás k polární záři přitahuje, se přesně nedá říct. Je to něco podobného jako padající hvězdy.

Jezdíte k moři, nebo jste věrný zimě?

Moře si užívám na Antarktidě. Do tepla jsem musel, jen když jsem si dělal kurz na kapitána. Jinak se teplým vodám vyhýbám.

Dá se práce správce stanice na Antarktidě skloubit s osobním životem, nebo žijete jen prací?

Určitě dá, ale partner musí být velmi tolerantní. Někteří vědci mají dohodu, že na Antarktidu mohou jednou za dva roky. Samozřejmě záleží na tom, jak si to každý doma zařídí. Osobně problém nemám, protože jsem svobodný.

Chtěl jste být vědcem od dětství? Baví vás spravovat stanici?

Vzděláním jsem klimatolog, nyní se vědě nevěnuji. Starám se jen o stanici. Když jsem se dočetl, že Masarykova univerzita v Brně hledá správce polární stanice, neváhal jsem a hned jsem se přihlásil do výběrového řízení.

Také jste jako většina dětí chytal žáby, ještěrky a žížaly?

Otec byl myslivec a chovatel ovcí, takže jsem byl v přírodě od malička. Zvířata ale přede mnou byla v bezpečí. Netrhal jsem ještěrkám ocásky ani nechystal žáby do skleničky.

Chtěl byste jako vědec ještě něčeho dosáhnout?

Nyní se již nevěnuji vědě, ale jen práci pro stanici. Ke zlepšení jejího chodu jsou vědecké znalosti potřebné. Snažíme se například zlepšit likvidaci odpadů. Je to natolik výjimečné, že nelze použít jen obecné vědomosti.

Správce české vědecké stanice J.G. Mendela v Antarktidě a manažer projektu CzechPolar Pavel Kapler.Neustále se mluví o škrtech ve školství. Nemáte strach, že na provoz stanice nebudou peníze?

Mám. Mým snem je zajistit chod stanice i poté, co nám přestanou téct peníze z grantu. Protože je to rozhodně věc, na kterou může být každý hrdý. Myslím, že je to takové rodinné stříbro České republiky. Také díky stanici se řadíme mezi vědecky nejvyspělejší země. Škrty do školství nám komplikují situaci už teď. Grantové agentury nemají radost z projektů, u kterých stojí cestování hodně peněz. Když cestujeme na Antarktidu, tak jen letenka stojí minimálně čtyřicet tisíc.

Ozvala se vám nějaká firma, která měla zájem o sponzorství?

Dostali jsme například konzervy nebo sušené mléko. Snažíme se i o zimní oblečení a vybavení. Zájem společnosti, která by chtěla testovat své technologie v extrémních antarktických podmínkách, bychom jistě uvítali. Letos máme v plánu umístit na stanici solární panely a řadu dalších vylepšení. Kdyby nás chtěla nějaká společnost podpořit, jistě se dohodneme.

Na stanici pravidelně odjíždíte na vánoční svátky. Není vám to líto?

Je to daň za možnost být jediným českým antarktickým domovníkem. Baví mě to. S prací často vstávám i usínám. Je to životní styl.

Autor: Veronika Horáková

22.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Novoroční ohňostroj nad hradem Brňané neuvidí. Město akci zrušilo

Brno /ANKETA/ – Novoroční obloha nad Špilberkem rozzářená ohňostrojem Brňany na přelomu roku nečeká. Město ohňostroj zrušilo.

Nebezpečná ulice. Povolenou třicítku řidiči v Kuřimi překračují, stěžují si lidé

Kuřim – Při vjezdu do kuřimské ulice Pod Vinohrady upozorňuje dopravní značka, že povolená rychlost je nanejvýš třicet kilometrů v hodině. Jak ale ukázalo nedávné měření policistů, řidiči ji výrazně překračují. Rekordman tam jel víc než sedmdesátikilometrovou rychlostí.

Brněnský kouč Habanec věří své koncepci: Jsme dole, ale o záchranu hrát nebudeme

Brno – Po šestém utkání za sebou bez vítězství klesli na čtrnácté místo, pouze čtyři body nad předposlední Jihlavu. Ale fotbalisté Zbrojovky, ani jejich trenér si existenční starosti v první lize nepřipouštějí. „Jsme kousek od sestupového místa, ale Zbrojovka o záchranu hrát nebude," odvětil brněnský kouč Svatopluk Habanec.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies