Brzy to bude čtyři roky, co jste začal využívat novou metodu léčby poruch erekce, pomocí fokusované nízkoenergetické rázové vlny. Jaké máte s jejím zavedením zkušenosti?
Zájemců o léčbu poruch erekce obecně přibývá, protože se jedná o problém, který se týká obrovského počtu mužů a je pro ně navýsost aktuální. Velký boom nastal hlavně po roce 2013, kdy byla metoda na základě studií uznaná Evropskou Urologickou Asociací jako legitimní léčba první volby. Zákrok se tím dostal na stejnou úroveň, jako jsou léky typu Viagry. Od té doby, co se začala léčba nízkoenergeticku fokusovanou rázovou vlnou používat oficiálně, se o něm dozvídá čím dál více lékařů i pacientů. Já jsem zatím tímto způsobem dosud ošetřil téměř dvě stovky pacientů.

Koho poruchy erekce trápí nejvíce?
Vyskytují se plus mínus u padesáti procent mužů nad padesát let, přičemž mezi nimi rozlišujeme různé stupně. První příznaky se u mužů začínají objevovat nejčastěji kolem padesáti let, ale mám mnohem mladší pacienty, třeba ve věku pětatřiceti let. Nicméně dost těžko se určuje jejich přesný počet, protože většina mužů s problémy nic nedělá, neřeší je. Raději, než by navštívili lékaře, si koupí nějaké léky na základě reklam, které ovšem nefungují.

Proč podle vás poruchám nevěnují větší pozornost?
Muži se za své problémy příliš stydí a jen s obtížemi si je přiznávají. Přitom jde o velmi vážnou věc a četné studie dokonce tvrdí, že pokud se u nich porucha erekce objeví a muž byl předtím zdravý, může se jednat o jeden z příznaků budoucího infarktu a měl by začít pátrat například po tom, jestli nemá příliš vysoký cholesterol nebo není příliš obézní.

Pro koho je zákrok vhodný?
Zákrok je určený hlavně pro muže, kteří mají problémy kvůli nedostatečnému cévnímu zásobení a s tím spojeným horším prokrvením. Což trápí naprostou většinu pacientů. Při ucpávání cév hraje roli jednak stárnutí, mimo něj ale také kouření, vysoká hladina cholesterolu v těle nebo stres.

Z jaké části se na poruchách erekce podílí psychika?
Ať už má poruchu erekce čtyřicetiletý nebo osmdesátiletý muž, není mu psychicky dobře. Svůj podíl hraje myšlení vždycky. Problém ovšem je, že se v podstatě nedá změřit. Teoreticky by se dala psychika zkoumat nějakým komplexním psychologickým vyšetřením, což by bylo příliš zdlouhavé. Vylučujeme tedy prvně zdravotní faktory. Uvažujeme tím způsobem, že když má člověk šedesát let a kouří třicet cigaret denně, asi za poruchu psychika příliš nemůže. Na druhou stranu, když do ordinace přijde s problémy třicetiletý muž, zdravý jako řípa, je to téměř vždycky psychický problém . Ale ani u mladých lidí to nemusí být pravidlem, před měsícem jsem například ošetřoval třiatřicetiletého muže, u něhož jsme kvůli poruše objevili malý nádor na mozku jehož dúsledkem byla porucha erekce.

Jak moc se na vás s poruchami obracejí mladší muži?
Poměrně často. Mladší muži tvoří přibližně dvacet procent mých pacientů, nejmladší měl třiatřicet. Souvisí to hodně se stresem, který hraje velkou roli. Ohroženou skupinou jsou například různí podnikatelé.

Mohl byste porovnat metodu, kterou využíváte, s běžně užívanými podpůrnými léky?
Poměrně často se stává, že mají tabletky nežádoucí účinky. Lidé tak mají například pocit překrvení tváře, je jim horko, mají zduřené nosní sliznice. K ničemu podobnému po léčbě rázovou vlnou nedochází. Další jeho výhodou je také větší spontánnost. Když totiž muž užívá prášky, musí pořád myslet na to, aby měl všechno správně načasované. Má také dlouhodobější účinek, než tabletky, ale samozřejmě záleží, v jakém se nacházel daný člověk stádiu a jak potom žije. Pokud sportuje a nekouří, vydrží účinky zákroku mnoho let. Bohužel je však poměrně drahý.

Přístroj jste začal používat jako jeden z prvních v Evropě. Jste vždy zastáncem nových technologií nebo z nich máte občas respekt?
Přestože nemám strach z nových věcí, nebývám vždy úplně hlavní průkopník. Když se objeví něco nového, patřím do skupiny lidí, kteří to chtějí používat. Mám ale rád, když je už zaváděná metoda trochu odzkoušená. Než jsem si troufnul na přístrojovou léčbu erekce, věděl jsem, že ji už v roce 2010 testovala první vědecká studie v Izraeli a prokázala její efektivitu.

Dá se říct, že jsou jihomoravští lékaři obecně zastánci nových technologií?
Řekl bych, že ano. Ale myslím si, že více se o ně zajímají sami pacienti. Čeští lékaři jsou obecně při aplikacích novinek opatrnější. Například na Slovensku byl nárůst lékařů, kteří začali využívat přístroj na léčbu erekce mnohem větší. U nás metodu na základě mého doporučení začali využívat tři lékaři. Častěji o ní jezdím také přednášet různě po světě.

Jak plánujete léčbu potíží s erekcí do budoucna rozvíjet?
Snažím se jí vylepšit hlavně ve smyslu, aby byla víc takzvaně šitá na míru. Doposud se dává všem pacientům stejná léčebná dávka, ale já bych ji rád více rozlišoval. Každý pacient má totiž jiné stádium a stupeň problémů. V budoucnu by podle mě mohla hrát důležitou roli i při léčbě poruch, které mají muži po operaci rakoviny prostaty. Zatím to ale není povolené, lékaři metodu po operaci vnímají spíš jako kontraindikaci. Kdyby měl totiž pacient zbytkový nádor, rázová vlna by mohla podpořit jeho růst. Podle mě však není nejmenší problém pacienta vyšetřit a přítomnost rakoviny vyloučit.

Rakovina prostaty je mezi muži nejčastější onkologickou nemocí. Mají se jí lidé obávat?
Výskyt rakoviny prostaty extrémně prudce stoupá, kvůli lepším metodám jejího odhalení a preventivním vyšetřením. Léčba nádorů je čím dál dražší a propracovanější. Faktem ale je, že se úmrtnost na onemocnění za posledních třicet let nezměnila. Operujeme totiž i pacienty, u nichž by se na nádor před lety vůbec nepřišlo, a nedělal by jim zásadní problémy. Jedná se o skoro osmdesát procent mužů, kteří jsou poté v neskutečném stresu, že mají rakovinu, kromě toho po operaci čelí problémům s erekcí nebo vylučováním.

Jak se tedy stavíte k preventivním vyšetřením?
Jsem všemi deseti za prevenci, ale je potřeba jí nepřehánět. Rozhodně ale není takový strašák, jak ji média občas představují. Mnohem nebezpečnější je třeba rakovina slinivky břišní nebo kůže. Důslednější by měli lidé být také u rakoviny varlat.

Z jakého důvodu?
Nádory varlat bývají většinou také málo zhoubné, ale problém je, že se vyskytují v naprosté většině u mladých mužů. A v případě, že zhoubné jsou, tak dokáží zabíjet i velmi rychle. Jakmile zjistíme, že je u pacienta rakovina varlat, musí se okamžitě operovat. Proto je oproti rakovině prostaty mnohem nebezpečnější. Velmi si proto cením preventivních kampaní k vyšetření varlat, které pořádá například badmintonový šampion Petr Koukal.

Jaké další palčivé problémy řešíte, jako urolog?
Obtížné jsou zejména chronické záněty ženských močových cest. Každodenně nás navštěvuje velké množství mladých dívek a žen, které trápí pořád dokola. Několikanásobně se potom pacientky léčí užíváním antibiotik a velmi často při tom neví, že většinu zánětů způsobují sexuálně přenosné infekce, které má mezi sebou až šedesát procent populace. Běžná antibiotika na ně však nezabírají. Občas je také užívá jen jeden z partnerů a přenáší tak nemoc na druhého.

Čím je podle vás velký počet zánětů způsobený?
Nemyslím si, že se jedná o nějaký nový fenomén, podle mě na ně ženy trpěly odjakživa. Do jisté míry to ale může souviset s větším počtem partnerů, mezi nimiž se poté nemoci snáze šíří.

Z jakého důvodu jste zvolil práci na urologii?
Když jsem začínal, bylo tam zrovna místo. Chtěl jsem zpočátku pracovat spíš na interně nebo kardiologii. Nicméně urologii jsem si oblíbil. Vyhovuje mi, jak širokou škálu možností nabízí. Uplatníte se v ní jak chirurgicky, tak i endoskopicky nebo můžete pracovat jen ambulantně, bez větších zásahů.

Máte nějaký profesní cíl, kterého chcete dosáhnout?
Jsem spokojený. V budoucnu bych si ale přál dožít se času, kdy bude stačit ošetřit v ordinaci deset lidí denně, namísto padesáti. Ideální by bylo mít na každého pacienta alespoň půl hodiny, abych si s ním více mohl povídat. V současné době ovšem lékaře neustále tlačí termíny a výkonnostní podmínky, aby ošetřil co nejvíce lidí.

Jaký k tomu podle vás existuje klíč?
Situaci by napravily vyšší úhrady pacientů. Kdyby si lidé připláceli za léčbu i návštěvu doktora, zvažovali by, jestli k němu opravdu musí znovu, když tam byli za poslední měsíc třikrát. Bohužel v České republice stále přetrvává systém z dob socialismu, kdy si všichni lidé měli být rovni a mít ve zdravotnictví stejnou, nejkvalitnější péči zadarmo. To je ovšem nesmysl. Zdravotnictví je také byznys a představa, že všichni mají právo na to samé, je čirá utopie. Představte si například, že by každá rodina dostala nový mercedes, jen protože na něj má nárok. Žádný systém na světě by to nedokázal zajistit. Proto by měli mít pacienti garantovanou u lékaře nějakou standardní péči, a pokud by ji chtěli zlepšit, připlatili by si hotovostí nebo zdravotním připojištěním.

Čemu by podobný princip pomohl?
Je prokázané, že systém, kdy si pacient připlácí za péči, způsobuje, že jsou lidé více zodpovědní za své vlastní zdraví. Provozuje se třeba ve Spojených státech amerických, kde si lidé musí většinu zdravotních úkonů hradit sami. A důsledek? V Americe je jedna z nejlepších lékařských péčí na Zemi. Koncentrují se tam nejlepší lékaři i kliniky. Pacienti se poté chovají více zodpovědně, když ví, kolik zdraví stojí. V České republice je lidem všechno jedno, protože mají dojem, že nemusí nic platit. K vlastnímu zdraví se poté staví jako k opravně obuvi.

Když vzpomeneme třeba na zavedení poplatků u lékařů, setkaly se s velkou nevolí. Myslíte, že by podobný systém připlácení lidé přijali?
Většina lidí se proti poplatkům později nestavěla. Mladší generace čím dál víc chápou, že je nesmysl mít všechno zadarmo a nepodléhají této dřívější utopii. Jsem si stoprocentně jist, že k zavedení příplatkového systému u nás dojde, jen zůstává otázkou kdy. Stávající systém je z dlouhodobého hlediska naprosto neudržitelný.