VYBERTE SI REGION

Procházka Brnem je hra. Když víte, kam zajít, říká historička Flodrová

Brno /ROZHOVOR/ - Legenda mezi brněnskými historiky Milena Flodrová před nedávnem oslavila osmdesáté narozeniny. Brněnskému deníku Rovnost, který jí k jubileu gratuloval, při této příležitosti poskytla rozhovor. Ani v důchodu nezahálí a věnuje se svému oblíbenému tématu Brnu. „Mrzí mě, když slyším, že v Brně není žádná zajímavost. Je jich tu spousta, ale člověk si je musí umět najít," říká historička.

8.2.2015 15
SDÍLEJ:

Milena Flodrová.Foto: DENÍK/Attila Racek

Pocházíte z Hranic na Moravě. Co vás přivedlo do Brna?

Přistěhovala jsem se sem s rodiči, když mi byly necelé čtyři roky. Můj otec byl středoškolský profesor. Předtím působil v Košicích, ale po mnichovské dohodě musel i s celou rodinou jako většina Čechů Slovensko opustit a vrátit se na Moravu. Brno se nám tak stalo novým domovem. Právě můj otec stál za tím, že jsem se vrhla na dráhu historičky.

Proč jste se rozhodla zasvětit celý svůj život právě historii Brna?

Táta byl výborný vypravěč. Jeho žáci si ho za to velmi vážili. Často jsem s ním chodila na procházky po Brně, při kterých mi ukazoval zajímavá zákoutí. Proto jsem si k městu vytvořila blízký vztah už jako dítě. Ale teprve při práci v Muzeu města Brna jsem si město zamilovala.

Do muzea jste se dostala ne zrovna běžným způsobem.

Myslím, že jsem měla dost štěstí. Na vysoké škole jsem si o prázdninách přivydělávala na brigádě v Knihovně Jiřího Mahena. Když jsem před sebou měla ještě celý rok na univerzitě, tehdejší ředitelce Muzea města Brna odešla sekretářka. Náhodou se o tom zmínila řediteli knihovny a ten si vzpomněl na mě. Slovo dalo slovo, a tak jsem ještě při studiu začala pracovat v muzeu.

Milena Flodrová.

Kolik let jste tam pracovala?

Dá se říct, že se mi muzeum stalo osudem. Strávila jsem v něm třiatřicet let. Nikde jinde jsem za celý svůj život nepracovala. Setkávala jsem se tam s mnohými historickými sbírkami, díky kterým jsem Brno poznala velmi blízce. To vše způsobilo, že se město stalo takovým bodem v mém vesmíru.

Jednou z vašich mnohých specialit jsou názvy brněnských ulic. Co vás vedlo k tomu, že jste se právě jim začala věnovat?

Vyplynulo to z mojí práce. Často mi volali lidé, kteří neznají současný název německých označení brněnských ulic. Pokaždé jsem to musela složitě hledat v archivech. A když se to často opakovalo, řekla jsem si, že takhle to dál nepůjde a musím to vzít zgruntu. Začala jsem si proto dělat vlastní kartotéky, ve kterých bych všechno rychle našla.

Které jméno brněnských ulic má nejzajímavější historii?

Třeba Zámečnická ulice je jediná v Brně, která si za celou dobu své existence udržela i svůj název. Samozřejmě v různých jazycích zněl trochu jinak, ale význam zůstal zachovaný. Opačný příklad je Masarykova ulice. Ta se přejmenovala rovnou hned sedmkrát.

Milena Flodrová.Názvy ulic jsou součástí také internetové Encyklopedie dějin města Brna. To byl původně váš nápad…

Moje třídění do kartoték byla totiž taková praktická obrana proti tomu, abych všechno nemusela dlouho hledat. Při tom jsem získala dojem, že by nebylo od věci nějak zajímavě sepsat dějiny Brna. Předtím totiž naposledy vyšly v šedesátých letech. Nechtěla jsem ale, aby to byl jen prostý výčet jmen a faktů, ale chtěla jsem to udělat formou encyklopedie.

Taková kniha by však byla velmi objemná.

Samozřejmě by to bylo několik svazků. Ale bylo mi jasné, že sama nejsem schopná to sepsat. Naštěstí mi s tím nápadem pomohly kolegyně, které jsou na rozdíl ode mě technicky velmi zdatné. A tak vznikla internetová encyklopedie.

Přímo vám je tam také věnované jedno heslo. Vybírala jste, kdo ho o vás napíše?

Ani nevím, kdo ho psal. Kolegové občas udělají něco za mými zády, abych o tom nevěděla. Protože jsem člověk, který nemá rád popularitu a zájem médií a oni to vědí.

Spolupracovala jste také s Rovností. V čem?

Vždycky jsem se snažila, aby když se nějaká historická událost dostala mezi lidi, byla pro čtenáře zajímavá. Deník Rovnost mi nabídl spolupráci, a tak jsem mohla pravidelně publikovat drobnosti o Brně. V novinách vyšlo asi dvě stě mých článků o určitých zajímavostech Brna. A protože se to setkalo s poměrně dobrým ohlasem, chytili se toho nakladatelé. A tak vznikaly moje knihy. Sama od sebe bych je nikdy nevydala. Ale chtěla jsem, aby čtenáři věděli, čím vším se Brno může pochlubit.

Například?

Jsou to takové věci, kterým říkám „co jinde nemají". Brno má třeba jeden z nejstarších právních řádů, pochází už z roku 1243. Stal se dokonce základem pro městská práva i v jiných městech tehdejší Koruny české. A třeba knihtisk dorazil do Brna v roce 1486, tedy ještě před Prahou. Brno má taky hluboce zakořeněné geny tolerance. Tím se nemůže chlubit každé město.

Proč je právě Brno tak tolerantní?

Při jeho vzniku se zde mísily různé národnosti. Zmiňovaný právní řád platil pro každého, kdo tady chtěl žít. Město si totiž velmi brzy uvědomilo, že k rozvoji a úspěchu je především nutný vzájemný klid. Je to vidět i dnes. Konají se tady sice různé demonstrace, ale nikdy nejsou vyhrocené do extrému.

Milena Flodrová.

Obyvatele Brna dělíte na Brňany a Brňáky. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Brňan má město rád, má radost z jeho úspěchů, váží si ho a reprezentuje ho. Prostě s ním tak nějak souzní, protože ho považuje za svoje město, za svůj domov. Brňák je sice taky obyvatel Brna, ale ze své povahy mu na něm příliš nezáleží. Žije jen z toho, co mu město nabízí, je vůči němu chladný, někdy mu dokonce škodí. Byla bych hrozně ráda, aby Brňanů přibývalo. A jestli tomu pomůže i moje práce, tak budu nesmírně ráda.

Zdá se, že o Brně víte snad úplně vše. Dokáže vás ještě něco překvapit?

Rozhodně nevím všechno. A taky už spoustu věcí zapomínám. Teď už je to spíš na mých mladších kolezích, aby v práci pokračovali a nenechali Brnu ubližovat a aby pořád zachovávali fakt, že Brno je něčím významným.

Máte nějakou historickou etapu nebo téma, které má spojitost s Brnem a které máte vůbec nejraději?

Vsadila jsem na středověk a hodně jsem se také zajímala o brněnské osobnosti. Ale nejde jen tak vytrhnout nějaké téma či období. Když začnete město chápat jako celek v jeho historických souvislostech, tak najednou zjistíte, že všechno má sice nějaký začátek a konec, ale všechno spolu zároveň nějak souvisí.

Milena Flodrová.

S Brnem je pevně spojený hantec. Ovládáte ho?

Rozumím hantecu i brněnštině. To jsou dva pojmy, které jsou si velice blízké, ale je třeba je rozlišovat. Brněnština vznikala automaticky ze vzájemného setkávání českého a německého živlu, aby si lidé navzájem rozuměli. Zato hantec záměrně volí takové výrazy, aby mu nebylo rozumět. A já mám ráda, když řeč lidi spojuje. Hantec je sice fenomén Brna, ale je to uměle vytvořený jazyk. Tak se nikdy skutečně nemluvilo.

Samostatná kapitola jsou brněnské pověsti. K nejznámějším patří ta o zvonění na Petrově při obléhání města Švédy. Je skutečně pravdivá?

Pověsti kolem obléhání Brna jsou samozřejmě mírně nadsazené. Ale je pravda, že Brno odolalo. Právě proto je pověst tak slavná. Zvonění v jedenáct hodin má reálnou podstatu. Ale Brňané začali zvonit až v okamžiku, kdy zpozorovali, že Švédové od obléhání upouštějí. Na oslavu jejich vítězství se rozezněly zvony. Pověst to trochu otočila. Podle ní Švédové začali odcházet, protože slyšeli zvonění poledne. Tak to není. Zvonilo se, jen z jiného důvodu. Vůbec každá brněnská pověst má v sobě takovou maličkou jiskřičku faktu, který je pak obalený nádhernou lidskou fantazií.

Získala jste Cenu města Brna i Jihomoravského kraje. Co pro vás tato ocenění znamenala? Byla pro vás potvrzení, že vaše práce měla smysl?

Každá dobrá práce má smysl. Táta mě vždycky učil, abych si vážila každého, kdo svoji práci dělá dobře a rád. Cenu města Brna jsem dostala i zásluhou Rovnosti. To ocenění bylo totiž částečně za publicistické články, které vycházely právě v ní. Částečně pak i za to, že jsem svoje knihy psala pro co nejvíc lidí.

Milena Flodrová.

Člověk si vás nedokáže představit, že byste si užívala klidný důchod. Neustále jste plná energie. Jak ve skutečnosti trávíte čas?

Nedokážu prolenošit den. Byla jsem zvyklá si večer vždycky zrekapitulovat, co jsem za den stihla a co ne. To mě naučil můj otec. A večer jsem vždycky nešťastná, když si řeknu, kolik času jsem promarnila a kolik věcí jsem nestihla. Takže se pořád snažím udržovat v práci. Měla jsem ještě velké plány. Myslela jsem, že ještě napíšu celou řadu knih. Třeba Hovory o Brně, což je soubor mých přednášek, které jsem měla v různých klubech důchodců, školách nebo organizacích. Z plánovaných čtyřiceti kapitol však mám jen dvanáct a zřejmě už nebudu mít energii ani čas ji dopsat. Ráda ji ale předám někomu z mých kolegů, aby ji za mě dokončil.

Přestože už v muzeu nepracujete, pořád se na vás lidé obracejí s různými dotazy. Nevadí vám to?

Vůbec mi to nevadí, právě naopak. Kdo si dá tu práci a dopídí se mého mailu nebo telefonu, může mi dotaz poslat. Pokud to bude v mých silách, ráda ho zodpovím. Moc mě totiž těší, když lidé chtějí přijít na kloub věci a snaží se nějak řešit problémy, které je zajímají.

Váš celý život je spojený s Brnem. Dokážete si vůbec představit, že byste žila někde jinde?

Absolutně ne. Já totiž strašně nerada cestuju. Je to možná škoda, ale jsem moc ráda, že můžu žít právě v Brně. Kdybych odjela natrvalo, tak by se mi asi stýskalo. Když procházíte ulicemi a víte, co se v tomhle domě událo, nebo proč se tahle ulice tak jmenuje, tak vám město přiroste k srdci. Mám prochozené celé Brno. Procházka ulicemi je taková hra, když člověk ví, kudy si může zkrátit cestu nebo co je v jaké ulici za zajímavost.

Autor: Hana Florianová

8.2.2015 VSTUP DO DISKUSE 15
SDÍLEJ:

Novoroční ohňostroj nad hradem Brňané neuvidí. Město akci zrušilo

Brno /ANKETA/ – Novoroční obloha nad Špilberkem rozzářená ohňostrojem Brňany na přelomu roku nečeká. Město ohňostroj zrušilo.

Nebezpečná ulice. Povolenou třicítku řidiči v Kuřimi překračují, stěžují si lidé

Kuřim – Při vjezdu do kuřimské ulice Pod Vinohrady upozorňuje dopravní značka, že povolená rychlost je nanejvýš třicet kilometrů v hodině. Jak ale ukázalo nedávné měření policistů, řidiči ji výrazně překračují. Rekordman tam jel víc než sedmdesátikilometrovou rychlostí.

Brněnský kouč Habanec věří své koncepci: Jsme dole, ale o záchranu hrát nebudeme

Brno – Po šestém utkání za sebou bez vítězství klesli na čtrnácté místo, pouze čtyři body nad předposlední Jihlavu. Ale fotbalisté Zbrojovky, ani jejich trenér si existenční starosti v první lize nepřipouštějí. „Jsme kousek od sestupového místa, ale Zbrojovka o záchranu hrát nebude," odvětil brněnský kouč Svatopluk Habanec.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies