Odchod ministra Josefa Dobeše z vlády podle něj moc věcí nezmění. „Na ministerstvu jsou stále ti samí náměstci, poradci nebo experti, kteří za reformou stojí,“ upozorňuje.

Co vám vadí na připravované reformě? Hodně se mluví například o zavedení školného.

Určitě je to jeden z problémů, který často zmiňovala média. Nám ale nejvíc vadí oslabení akademických senátů. Studenti se mají méně podílet na rozhodování o dění na vysokých školách.

Co chce ministerstvo změnit?

Chce například vytvořit rady vysokých škol s pravomocemi na úkor senátů, které schvalují rozpočet škol a jsou nezávislé. Navíc v radách nemají být zastoupení vyučující a studenti. Například Masarykova univerzita hospodaří ročně se šesti miliardami korun. Umím si představit, jak v uvozovkách odborníci například z řad našich politiků rozhodují o těchto penězích.

Jak by po přijetí současné novely zákona vypadalo složení akademických senátů?

Nyní musí být v senátu třetina až polovina studentů. O jejich přesném počtu rozhodují školy. V návrhu se počítá přesně s jednou třetinou studentů. Z vlastní zkušenosti vím, že to může znamenat velký problém. Byl jsem totiž členem akreditační komise v Plzni, kde studenti dlouhodobě upozorňovali na problémy. Učitelská část akademického senátu to ale záměrně přehlížela a smetla ze stolu. Hrozilo, že univerzita přijde o akreditaci.

Proč vznikly proti reformě dvě iniciativy, a to akademických senátů a Brno Za svobodné vysoké školy? Máte odlišné názory?

Iniciativa akademických senátů má mandát z voleb od studentů. Nechce například vystupovat proti školnému, protože v tomto není jednotná stejně jako její voliči. Naproti tomu Brno Za svobodné vysoké školy si může dovolit být víc radikální a vystupovat proti věcem, na které má osobní názor. Důležité je, že spolupracujeme. Vždy se dokážeme dohodnout. Bojujeme totiž za stejnou věc. Chceme, aby se vysoké školství dobře rozvíjelo.

Co si o zavedení školného myslíte vy?

Nejsem úplně proti. Ale smyslem školného nesmí být pokrytí peněz, kterých teče do vysokého školství ze státního rozpočtu stále méně. Navíc se bojím odstranění hranice výše školného, jak se stalo ve Velké Británii. Školné tam narostlo o devět set procent oproti stavu před deseti lety. Jsem pro zachování současného modelu. Studenti, kteří překročí standardní délku studia, platí, ale peníze mohou získat částečně zpět prostřednictvím stipendií.

Ne všichni rodiče mají dost peněz, aby platili dětem studium. Posluchači proto musí chodit na brigády. Pokud bude školné, počet pracujících studentů se zřejmě ještě zvýší. Nezhorší se tak studijní výsledky mladých?

Jednoznačně a nepovede to ani ke zvýšení kvality škol, jak dokazují studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Část nadaných studujících na vysoké školy nakonec vůbec nenastoupí. Prostě na to nebudou mít peníze.

Co jste doposud udělali, abyste změnili plány ministerstva?

Nejprve zástupci akademických senátů brněnských vysokých škol napsali dopis vládě. Odpověď nám přišla až po měsíci ve smyslu, že se nic špatného neděje. Mezitím jsme uspořádali setkání studentských senátorů z celé republiky, Týden neklidu a dva brněnské protestní pochody.

Jak se k vašim výtkám postavil například rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek?

Prvně byl trochu zdrženlivý. Poté, co jsme se sešli a sdělili si naše názory, nás začal společně s dalšími rektory podporovat. V době protestního pochodu vyhlásili rektorské volno a povolili akce na univerzitách při Týdnu neklidu.

Pomohla tato vlna nevole proti ministerským návrhům zlepšit komunikace mezi akademickými senáty univerzit?

Určitě. Nepamatuji si, že se od roku 1989 uskutečnila podobná schůzka zástupců univerzit, jako tomu bylo letos v Brně.

Do Brna nakonec nepřijel kvůli protestům prezident Václav Klaus. Přitom právě studenti v roce 1989 přispěli ke svržení tehdejší vlády a k nástupu nových politických tváří, mezi kterými byl také Václav Klaus. Nemrzí vás proto, že prezident nepřijel a nevyslechl si studenty?

V roce 1989 se skandovalo: Máme holé ruce. Mám obavu, že pokud budou politici nadále ignorovat zájmy společnosti, dostaneme se do situace, kdy se bude skandovat: Máme hole v ruce. Prezident se stáhl, jakmile proti němu zazněla kritika. Nejspíše se jí bojí. Napovídá tomu i informace, kterou máme z rektorátu, že z Pražského hradu pravidelně volali a ptali se na situaci. Jakmile se objevila první záminka, využili ji ke zrušení celé návštěvy Brna.

Co na protesty vysokoškoláků říkají lidé? Setkali jste se s negativními názory?

Na začátku jsme slýchávali, že máme, co jsme chtěli, protože jsme přemluvili bábu a dědka. Proto jsme posílili informační kampaň, abychom vysvětlili, o co nám jde. Na protestních akcích nás díky tomu přihlížející povzbuzovali a někteří se připojili. Přišli nám také pozitivní reakce ze zahraničí. Podporuje nás třeba Evropská studentská unie.

Pokud vaše výtky ministerstvo nevyslyší, jste připravení uspořádat další protestní akce?

Předseda vlády Petr Nečas vyzval ministerstvo k jednání a prohlásil, že na protestní akce máme právo. Vážíme si toho, ale pokud to bude nutné, přitvrdíme.

Jak vnímáte rezignaci ministra školství Josefa Dobeše? Je to pro vás pozitivní zpráva a slibujete si od toho v jednání s ministerstvem konec ignorace vašich výtek k navrhované reformě?

Po pravdě jsem to očekával. Ministr se zavázal, že odejde, pokud se mu nepodaří vyřešit čerpání peněz z evropských fondů. Což se nepodařilo, naopak problémy posílily. Spíše mě překvapilo, že ministr rezignaci zdůvodnil jako ochranu zájmu českého školství. To mi přijde minimálně jako výrazné manipulování se skutečností. Obávám se však toho, že jeho rezignace nic nezmění. Na ministerstvu jsou stále ti samí náměstci, poradci nebo experti, kteří za reformou stojí.

Ovlivní vaše rozhodování nynější situaci při dalších volbách do poslanecké sněmovny?

Rozhodně a nemyslím si, že v tom budu sám. Studenti nejsou hloupí. Já jsem v minulých volbách nevolil ani jednu z nynějších parlamentních stran a ani bych těmto stranám hlas po jejich výkonech nedal.

Kolik studentů má předpoklady studovat vysokou školu? Existuje nějaká studie?

Podle jedné z nich má předpoklady pro vysokoškolské studium přibližně pětina mladých. Přitom na univerzity se jich dostane mnohem víc. Systém financování škol vedl k velkým počtům studentů na úkor kvality vzdělávání. Na Masarykově univerzitě to chceme změnou vnitřních pravidel přerozdělování peněz zvrátit. Fakulty už je nedostanou podle počtu přijatých školáků.

Projeví se snižování počtu přijímaných studentů už v následujícím akademickém roce?

Je to dlouhodobý proces. V nejbližších letech se kapacity sníží o desítky, maximálně stovky míst.

Podílel jste se na založení několika studentských spolků, byl jste členem akademického senátu Masarykovy univerzity a nyní jste mluvčí studentských protestů. Proč jste se začal aktivně do dění na univerzitě zapojovat?

Dělal jsem skauting a ten mě přivedl k tomu být aktivním studentem. Díky tomu jsem cítil, že mám ke škole nejen studijní závazky. Víc jsem přemýšlel nad tím, jak si rozvrhnout čas. Dělal jsem spoustu projektů zadarmo. Na druhou stranu studium i přes svoji zodpovědnost prodlužuji. Ale díky těmto aktivitám jsem získal mnoho zkušeností a neměl problém najít zaměstnání.