VYBERTE SI REGION

Režisér a ředitel Moša: Kapitán velké lodi se musí rozhodovat rychle

Brno - Městské divadlo Brno vede Stanislav Moša už šestadvacet let, v pozici režiséra na této scéně působí ještě déle od roku 1983. Hry píše, režíruje a díky svým zkušenostem a kontaktům v zahraničí divákům naděluje to nejlepší z muzikálové i činoherní produkce. Sotva do jihomoravských vod vypustil v české premiéře Titanic, už pracuje na muzikálu Johanka z Arku.

7.2.2016
SDÍLEJ:

Stanislav Moša.Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

A aby se dokázal od práce odreagovat a dobít energii, sportuje. „Myslím, že je to pro řízení divadla dobrá příprava. Hrál jsem basketbal, a to mě naučilo kritickému pohledu. I když je totiž v týmu dvanáct hráčů, na „palubu" jde jen pět nejlepších a ti ostatní se musí o své místo prát," říká Stanislav Moša, který příští týden oslaví šedesáté narozeniny.

Kolegové vám připravují oslavu na Hudební scéně Městského divadla, přijít se mohou podívat i diváci. Tušíte, co vás čeká?

Je to sice představení zaštítěné mým výročím, ale hlavní organizátor je Petr Gazdík (herec a umělecký šéf muzikálového souboru, pozn. red.). Nevím tedy vůbec, co mě čeká. Jejich schůzky jsou tajné a bude to překvapení, zřejmě i jakási rekapitulace.

Mluvíte o rekapitulaci jevištní. Provází vás v souvislosti s šedesátkou i bilancování životní?

Vůbec ne. Mám štěstí v tom, že mám poměrně špatnou paměť, i když čas od času zavzpomínám, co se událo hezkého… Čas žít minulostí ale není, jsem spíš v zajetí současných projektů, které mám teď a nebo v nejbližší době před sebou.

Ředitelem Městského divadla Brno jste od roku 1992. To je hodně dlouhá doba v kontextu kulturní politiky českých divadel. Vnímáte to tak?

Myslím, že je to především obrovská výhoda. A když tak uvažuji nad profesní existencí některých našich ministrů, za tu krátkou dobu od sametové revoluce, tak jim jejich kratinké kariéry nezávidím. Pracovat dlouhodobě a kontinuálně je velké štěstí. Umělecké šéfování činohry tehdejšího Divadla Bratří Mrštíků jsem převzal v roce 1990 a o dva roky později se stal ředitelem. Když sleduji, jak se někteří politikové snaží vyhrát volby jen proto, aby u moci mohli pokračovat a jejich rozhodnutí nesouvisí s tím, co by prosazovat měli, přesvědčuje mě to o tom, že bych i politikům přál delší kontinuitu práce. Jsou samozřejmě výjimky, kterým bych to přál víc a jsou i tací, kterým bych to zakázal.

Onu předvídatelnost vedení brněnských scén poznamenalo nařízení magistrátu ohledně výběrových řízení pro ředitele divadel. Ti musí každých pět let svůj post obhájit. Bylo to dobré rozhodnutí? A budete za dva roky usilovat o to, abyste ředitelem zůstal?

Nevím, v jaké kondici za dva roky budu, ale obdobné už to bylo i v minulých letech. Odbor kultury navrhoval radě města Brna setrvání ředitele ve funkci a prodloužení mandátu nebo vypsání nového výběrového řízení. Když někdo řídí instituci na délku jedné paže, měl by si být vědomý, koho na tom kterém místě má a jestli je s ním spokojený. Možností, jak to zjistit, je spousta.

Často zdůrazňujete, že v divadelním světě se plánuje dlouho dopředu. Co nejzásadnějšího chystá Městské divadlo Brno?

Mám velkou radost z toho, že v květnu skončí dostavby montážní haly a skladů kulis, který bude přímo v sousedství našeho divadla v Lidické ulici. Máme sklady po celém městě, platíme za ně nemalé peníze a i to, že nemáme, kde montovat dekorace před premiérou, nám bere hrací dny. Jsem také rád, že můžeme už sedmým rokem pokračovat v našem open-air uvádění inscenací na Biskupském dvoře.

A ony divadelní milníky?

Právě v tyto dny „slavím" získání práv na uvedení nádherné činohry Zamilovaný Shakespeare. O to jsme usilovali asi tři roky. Režisérem bude Stano Slovák, premiéru plánujeme letos na podzim. Stejně tak se už dlouho snažím od Národního divadla v Londýně získat práva na inscenací War Horse, bohužel to je ale na dlouho. Je to ovšem jedna z nejlepších inscenací, jakou jsem kdy viděl a přál bych si představit ji publiku v Městském divadle.Stanislav Moša.

Připomeňme ještě dva tituly, které v Brně chcete uvést: muzikál Once sledující příběh Markéty Irglové a Glena Hansarda a hru s loutkami Avenue Q.

Avenue Q je stále horký favorit a pořád si na něj myslíme. Muzikál Once je nádherné dílo, ale myslím, že nepřeveditelné do českého jazyka. Příběh se odvíjí od osudu emigrantů a role českého jazyka je v příběhu natolik dominantní, že si nedokáži představit smysluplný překlad. Jsem ale rád, když Markéta Irglová řekla, že jsme jediným divadlem u nás, které by tento muzikál mohlo hrát.

Před třemi týdny jste uvedli českou premiéru muzikálu Titanic, ještě před tím to bylo Pískání po větru. Pohledem zpět spolu s mnoha jinými jste už nejznámější tituly nabídli. Je ještě z čeho čerpat, když už to „nej" ze světa v Brně bylo?

Myslím si, že se k muzikálům nejznámějším budeme časem vracet, tak jako se k nám letos vrátí Mary Poppins. Generace odrostou a období deseti, dvanácti let po derniéře je zřejmě doba vhodná k tomu, abychom mohli uvažovat o návratu některých titulů do repertoáru. Navíc se soudobé hudební divadlo neboli muzikál rozvíjí a odhaduji, že ročně na světě vznikne sto takových nových děl. My některé z nich uvádíme poměrně brzo po světových premiérách. Existuje nepřeberně autorů, kteří chtějí hudebním jazykem současnosti promlouvat k divákům. Ona studnice repertoáru hudebního divadla je naštěstí nevyčerpatelná.

Autorské hry by neměly chybět na repertoáru žádného státního či městského divadla. Jak je to u vás?

Ano, uvádět současné autory je jedna z hlavních povinností divadel dotovaných z veřejných zdrojů. Pro příští sezonu jsem dohodnutý s Milošem Štědroněm a Milanem Uhdem, kteří pro nás píší nové dílo. Název zatím neřeknu, prozradím jen, že to bude jazzový muzikál a své kořeny má v brněnském prostředí.

I vy jste autor několika inscenací. Co chystáte?

Dostal jsem nějaké nabídky ze zahraničí, a to poté, co se některým agenturám líbil Johnny Blue. Tento muzikál tak určitě nastartuje své uvádění i za hranicemi České republiky. S tím souvisí i nabídky, abych napsal scénáře pro různé produkce. Sám si chci ale ještě splnit naši společnou vizi se Zdenkem Mertou, a dotáhnout do konce trilogii Peklo, Očistec a Ráj. Aktuálně tedy vedeme debaty na téma Ráje.

Na čem pracujete nyní?

Chystám světovou premiéru muzikálu Jeanne d´Arc (Johanka z Arku - pozn. red.), která se odehraje v německém Niederhausenu. Je to jedno z nejvýznamnějších divadel, které v historii patřilo muzikálům. Postavil ho na konci devadesátých let britský hudební skladatel Andrew Lloyd Webber, a to pro uvádění muzikálu Sunset Boulevard. Uváděli jej dva roky v kuse. Před rokem divadlo koupila soukromá produkce a chce ho otevřít právě muzikálem Jeanne d´Arc. Pracuje na tom celý náš tým, včetně dirigenta Dana Kalouska či choreografa Michala Matěje. Je pocta, že můžeme být u vzniku současného díla, které se už nyní prodává na půl roku dopředu.

Dočká se Johanky z Arku i brněnské publikum?

Samozřejmě. Protože muzikál režíruji, mám, řekněme, právo druhé noci. (úsměv) Už jsem se ptal agentury, zda s tím souhlasí, a oni odpověděli, že by byli rádi, kdyby se muzikál uvedl i v Brně stejně jako v minulosti třeba Papežka. Tu jsem režíroval v roce 2011 ve Fuldě a o rok později jsme ji uvedli u nás v divadle.Stanislav Moša.

K vašim nedávným režiím patří Král Lear s Boleslavem Polívkou v titulní roli. Sezonu před tím jste se spolu domluvili na Kupci benátském. Bude vaše spolupráce pokračovat?

Špitli jsme si, že dalším titulem by mohl být Moliérův Lakomec. Tak uvidíme.

Jak je zatím Městské divadlo spokojené s politickou obměnou Brna po posledních volbách? Nakolik jsou zastupitelé vašemu rozpočtu nakloněni?

Velmi nám pomohlo zrušení pětiprocentního snížení příspěvku. Myslím, že to jednoznačně prospělo všem kulturním institucím v našem městě. To, jak se Brno ke kultuře dobře chová, nelze srovnat s žádným jiným městem v České republice.

V minulosti jste zmínil, že jste nabídky na působení v politice dostal. Odmítl jste ale a zůstal věrný divadlu. Jak coby ředitel, kterým jste šestadvacet let, vnímáte onu výměnu náměstků a zastupitelů, kteří vaším divadlem co čtyři roky procházejí? Nenapadá vás někdy, jak jsou jen politické funkce ošidné?

Do politiky jsem nikdy nešel, protože bych se jí nikdy nemohl věnovat tak, jak bych si představoval. Neumím si taky představit, že bych se svou povahou mohl fungovat v prostředí, kde se politikaří a kde je kompromis důležitější než výsledek. V divadle jsme zvyklí pracovat s jednoznačným plánem, záměrem a cílem. Vždy se uskuteční to, na čem pracujeme.

Zatímco v politice…

V politice se člověk může snažit jak chce, ale pokud nemá silné partnery a není ve vládnoucí koalici, neprosadí nic. Navíc, i když má třeba dobré záměry, je vystavovaný dehonestujícím konfrontacím. Je to pro mě prostředí až příliš abstraktní a myslím, že bych se v něm brzy ztratil nebo vztekl. To bych šel raději do lesa a dělal se dřevem, a to myslím vážně.

V úvahách o divadle a jeho vedení často zdůrazňujete důležitost intuice. Co vám teď, v tomto období, intuice napovídá?

Na intuici by se měl člověk spolehnout i díky orientaci tedy tomu, že má načteno a ví, čeho chce dosáhnout. Intuice by tedy neměla být planou improvizací. Potom se jí může naslouchat, i když to není tak, že by třeba náhle přišla a zaklepala na dveře. Téměř v každém okamžiku našeho života, při každém rozhodování je dobré na ni dát a nekalkulovat. Zkrátka se rozhodovat rychle. V naší profesi je to zvlášť důležité, protože spekulace, které trvají dlouho, nepřinesou nic dobrého. Řečeno s odkazem k nedávno uvedenému Titanicu: Každý kapitán velké zaoceánské lodi se musí rozhodovat rychle.

O vašich narozeninách jsme zatím mluvili hlavně ve spojitosti s divadlem. Jak je oslavíte se svými nejbližšími?

S manželkou jsme se rozhodli, že narozeniny oslavíme doma společně a pozveme jen nejbližší rodinu. Skončili jsme na čísle šedesát. (úsměv)Stanislav Moša.

Co byste si k narozeninám přál, kdyby to mohlo být cokoli?

Možná to zní banálně nebo troufale, ale přál bych si, aby svět žil v míru. Pokud to bude jen trochu možné.

Nezní to banálně. Troufale snad.

Naše generace byla vychována v urputné optimistické radostnosti. Kam se člověk podíval, bylo napsáno slovo „mír" v různých světových jazycích. Jako malý kluk jsem si myslel, že když se budeme všichni vzdělávat, svět musí být logicky lepší a lepší. Zjišťuji ale, že svět není moudřejší. Svět se chová naprosto iracionálně.

Autor: Markéta Stulírová

7.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Převadeč vecpal do auta 6 migrantů. Na hranici u Mikulova je chytili policisté

Mikulov – Šest mladíků íránského a iráckého původu a jednoho převadeče zadrželi cizinečtí policisté na bývalém hraničním přechodu v Mikulově na Břeclavsku. Zkontrolovali osobní auto značky Hyundai pětadvacetiletého Rumuna a jeho pět spolujezdců. „V zavazadlovém prostoru policisté našli další ukrytou osobu. Muži ve věku sedmnáct až jednadvacet let neměli u sebe platné doklady," informovala v pátek o kontrole z úterý policejní mluvčí Štěpánka Komárová.

Záhadu oslabené imunity odhalili brněnští odborníci

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. „Zhruba dva z tisíce Evropanů mají poruchu imunity s názvem selektivní deficit IgA. Kvůli němu častěji onemocní autoimunitními chorobami. Doposud nikdo netušil, jak nemoc vzniká," popsala Ema Wiesnerová z tiskového odboru univerzity.

Před 70 lety začal proces s prominenty Slovenského štátu

Pro umírněného ľuďáka, kněze a prezidenta Jozefa Tisa provaz, ale pro radikálního ministra vnitra Alexandera Macha pouhé vězení. Verdikt soudu s předáky Slovenského štátu, který byl zahájen 2. prosince 1946, byl ovlivněn mocenskými zájmy nastupujících komunistů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies