Mladistvý nádech má být na hře znát, neboť mladá režisérka děj ozvláštnila vlivy šedesátých let minulého století. Ty se promítnou především v kostýmech, které navrhla Kateřina Kerndlová. Národní divadlo s Hudební fakultou nepracuje poprvé. Podle slov tvůrců dokáží studenti do samotného představení vnést prvky, které jsou oživující a zároveň inovativní. Premiéra Figarovy svatby bude tuto sobotu v sedm hodin večer v divadle Reduta. Brněnskému Deníku Rovnost Alice Kučerová sdělila něco ze zákulisí příprav nového představení.

Jak jste se dostala k režírování Mozartovy komické opery Figarova svatba?
V podstatě to nebyla úplně tak moje volba. Jelikož jsem studentka brněnské Hudební fakulty, bylo mi toto téma přiděleno dramaturgickou radou. Každý student operní režie absolvuje tak, že zinscenuje, ve většině případů, celovečerní operu. A tak já režíruji Mozarta.

Jak jste se tedy s Mozartem sbližovala?
Nejvíc jsem se potýkala s tím, jak k režii Figarovy svatby přistoupit. Pročetla jsem si obě Beaumarchaisovy hry – tedy i Lazebníka sevillského, a pokusila jsem se přenést některé vztahy jednajících osob právě i do Figarovy svatby. Některé prvky děje jsem pak ale upozadila ve prospěch jiných.

Které například?
V původní hře je vyzdviženo právo první noci, které má hrabě nad svými poddanými. Tohle téma jsem nechala trochu stranou a namísto něj jsem vyzdvihla konflikt, který vzniká ve vztahu mezi mužem a ženou ve chvíli, kdy jeden z partnerů zjistí u svého protějšku nevěru, a všeobecně princip mužského a ženského světa.

Myslíte tedy, že mezilidské vztahy dokáží diváky víc nalákat na nové představení?
Mým cílem rozhodně není pracovat tak, abych nalákala na „nějaké atrakce“ co největší počet diváků. Myslím si totiž, že pokud je hra dobře udělaná – má svůj styl a poezii, pak na diváka působí přesvědčivě a lidé do divadla přijdou. Nezáleží tedy na žánru, ale na tom, jak se který tvůrce s daným dílem vyrovná. Mezilidské vztahy byly v této opeře důležité od samého počátku. Není to tedy žádná moje inovace. Spíš jsem na ně chtěla upozornit. Navíc je to téma, které bylo a je stále aktuální.

Oslovila vás osobně něčím Mozartova veselohra?
Figarova svatba dle mého soudu není až taková komedie, za jakou se většinou považuje. Ale možná je to jen můj odlišný způsob vnímání. S Mozartovým dílem jsem se již setkala. V divadle Barka byl v loňském akademickém roce uveden Divadelní ředitel, kterého jsem měla možnost režírovat. Jinak Mozartovo dílo je mi velice blízké a každá z jeho oper nabízí spoustu možností pro inscenátora. Kdyby to však bylo na mně, vybrala bych si na podruhé něco jiného, pro srovnání.

Je to tedy dílo s nádechem tragična?
Nevím, jestli můžeme v tomto případě hovořit o tragédii. Figarovi a hraběnce jde o hodně. Velice mě zaujalo představení ze Salcburku z roku 2006. Nebylo to téměř vůbec k smíchu. Já to vnímám obdobně. Navíc ve skutečnosti dopředu nikdy netuším, v kterých pasážích se budou diváci smát. To zůstane jen a jen na nich.

Na opeře spolupracují z velké části studenti jak v roli herců, tak i v orchestru. Jaké výhody má takové studentské představení?
Měla jsem možnost poznat spoustu podobných představení na jiných akademických půdách, například ve Vídni nebo v Bratislavě. Studenti zde úzce spolupracují s pedagogy. Mám ale pocit, že se jim nedostává mnoho prostoru, aby se mohli projevit samostatně. U nás tuhle možnost vidím a vítám.

Podle čeho bude na představení znát ruka mladé režisérky?
To nevím… Kostýmy jsou inspirované módou konce šedesátých let. Jednoduchá scéna se bude skládat ze tří segmentů, potažených bílým úpletem a důležitým doplňkem je lampa ve tvaru lidské postavy. Ta nahrazuje divákům toho, komu se zrovna zpovídají, když jsou úplně sami. Představení jsme doplnili také videoprojekcí.

Co přesně si pod videoprojekcí můžeme představit?
Pro každé dějství jsme zvolili jeden statický obraz. Videoprojekce se tedy během něj měnit nebude. První a třetí dějství má být ve znamení různých zápletek a setkávání jednotlivých osob – to vše je symbolizováno množstvím dveří. Druhé dějství pak patří hraběnce, na oranžovo-růžové pozadí se promítnou ženské oči. Poslední dějství, věnované mužskému elementu, nastíní mužskou zvídavost a překonávání lidských možností.