VYBERTE SI REGION

Box je nádherný. Je to šerm rukavicemi

BRNO - Danuše Dilhofová z Brna, šestinásobná mistryně republiky v amatérském boxu, si přivezla zlato i z Maďarska

24.8.2007
SDÍLEJ:

Nejlepší amatérská boxerka v zemi Danuše DilhofováFoto: DENÍK/Drahomír Stulír

Když byla Danuše Dilhofová malá, ráda se prala. Nejraději s bratrem a se svojí sestrou. Teď už by si to s ní sourozenci jen těžko rozdali. Vyrostla z ní totiž úspěšná boxerka. V Čechách nemá už šest let konkurenci a z mezinárodního turnaje v amatérském boxu žen v Maďarsku si před pár dny dovezla zlato. „Sportovala jsem vždycky, ale u všeho jsem vydržela chvilku. Chytl mě až box,“ říká devětadvacetiletá sportovkyně.

Jak jste k tomu přišla?

Ve dvaceti jsem náhodou přečetla článek o Šárce Stokláskové, trenérce ženského boxu v Brně. A je to přesně pro mě. Ráno vstanu, myslím na box, jdu spát a myslím taky na box, na medaile, zápasy.

Ženský boxerský klub je rarita?

Ten Šárčin je jediný v republice.

Čím vás box zaujal?

Vždycky jsem byla hodně silová, ráda jsem se prala. Vyhovuje mi, že v boxu jsem sama za sebe. Nic kolektivního.

Musela jste změnit životní styl?

Musela jsem zhubnout a nabrat kondici. S každým zápasem jsem se zlepšovala. Teď mám i osm tréninků týdně.

Stíháte to při práci?

Prodávám v potravinách, ne na plný úvazek. Ale bojuju s časem. Za box nedostávám peníze, tak musím pracovat.

V republice nemáte už šest let konkurenci. Je to příjemný pocit?

Je to psychicky náročné. Čeká se, že vyhraju. Líp se mi boxuje v zahraničí, než tady doma.

Zahraniční box je jiný?

Tady u nás ještě holkám chybí technika.

Nemáte strach ze silných soupeřek?

Maximálně trému. Na ten poslední turnaj v Maďarsku jsem jela soutěžit ve vyšší váhové kategorii. Měla jsem z toho respekt. Myslela jsem si, že dostanu, ale nakonec, raněný kůň asi nejvíc kope.

Co říkali rodiče na box?

Podporují mě. I maminka. Nepřekvapilo ji, že měla najednou doma dceru boxerku? Já jsem od mala byla chlapecký typ. Doma to proto nikoho nepřekvapilo. Akorát si neberu rodinu na zápasy. Jednou jsem je totiž pozvala na utkání do Brna a prohrála jsem.

Je box nebezpečný sport?

Profesionální je hodně nebezpečný. To jsou otřesy, údery, ale amatérský box je pro ženy jen třikrát dvě minuty a ringový rozhodčí často ukončí zápas okamžitě, když nějaké holce začne jen trochu téct krev. Je to jemná hra. A protože je to i olympijská disciplína, hlídá se to. Profi box je pro mě špína.

Ten vás nikdy zajímat nebude?

Bude muset, jestli chci zúročit talent. Ve čtyřiatřiceti amatéři končí. Ale neuznávám to. Je to hra peněz a taky se čeká, až boxer padne, protože si to lidé zaplatili.

Chráníte se nějak proti úrazům?

Mám helmu, chrániče na prsa, suspenzor. Nemůže se mi nic stát, maximálně zlomit nos, ale já ho mám stejně takový placatý. Vykloubila jsem si rameno, dokonce mi ho museli perovat, zlomila jsem si prsty, natáhla svaly. Ale to se stane hlavně na tréninku, když se hodně driluje.

Jsou chrániče povinné?

Někdy ne. Já je nerada nosím, zavazí mi, protože mě pánbůh neobdařil, ale ostatním holkám to prsa chrání.

A na co potřebujete suspenzor?

Začátečnice občas dávají údery pod pás, což mohou schytat vaječníky.

V Maďarsku, na posledním turnaji, jste měla osm špičkových soupeřek. A přivezla jste zlato. Bylo to těžké?
Jako první jsem boxovala s Maďarkou. S ní jsem moc bodů nedostala, byla prostě místní. Druhá Francouzka mohla být technicky lepší než já, ale v prvním zápasu dostala asi silný úder a tekla jí krev z nosu. Rozhodčí to nezastavil, i když se to tak dělá. Francouzi ale prostě jezdí na turnaje, vozí s sebou rozhodčí, mají v tom víc peněz, větší politiku, a i v amatérském boxu se politikaří. Prostě chtěli, aby vyhrála. Porazila jsem ji o bod. Poslední zápas jsem se snažila hlavně vydržet.

No a vidíte, máte zlato.

Za to už bych snad mohla dostat i nějakou peněžní odměnu od boxerské asociace.

Jinak nedostanete nic?

Ne. Sponzoři mi zaplatí třeba rukavice. Ale v říjnu pojedu potřetí na mistrovství Evropy. A dobře se připravím. Budu totiž ve vyšší váhové kategorii, třiašedesát kilogramů.

Jak se budete připravovat?

Dám do toho maximum času, trénovat budu dvoufázově.

Musíte změnit i stravu?


Celých sedm let jsem držela váhu na šedesáti kilogramech. A najednou mám mít víc. A tak sem tam hřeším, zajdu i do fast foodu na nudle, což jindy nepřipadá v úvahu. Jakmilemi začne příprava, přestanu s tím. Pořád vlastně držíme dietu.

Jakou? Co jíte?

Hodně vařeného masa, těstoviny, rýži, ovoce, zeleninu, jogurty, jablko, vajíčko.

Baví vás hlídat si jídelníček?

Jsem na to zvyklá. A když je nějaké přechodné období a ztloustnu, jsem z toho na nervy. Je to vidět hodně na zadku, na nohou, což se v trenýrkách při boxu naštěstí ztratí. Každé kilo navíc je ale v ringu cítit. Ale nedá se nic dělat. Teď přibrat musím. Jinak bych byla oproti soupeřkám slabší, a to se nemusí vyplatit. Ve třetím kole, kdy jde o vítězství, bych najednou nemusela mít sílu.

Jak si rozumíte s trenérkou?

Šárka Stoklásková je úžasná. Umí to. Je trenérkou první třídy a ženským rozumí. Kdybych muži trenérovi řekla, že mám menstruaci, šetřit mě nebude. Šárka ví, že se nemá žena přetěžovat.

A rozhodčí? Jsou spravedliví?

Občas umějí ukřivdit. I mě jednou obrali o body. Když přijde taková křivda, nesou to holky hůř a často po zápase v šatně brečí. Já například brečím pořád. Já taková prostě jsem.

Jak se v boxu hodnotí?

Udělují se body, rozhodčí hodnotí tvrdý a přesný úder. Nemusí být mega tvrdý, ale prostě úder, který je jednoznačně vidět. Rozhodují čtyři rozhodčí, jeden je v ringu a všichni se musí shodnout. Stane se, že na sebe mrkají. Ani u nás to není úplná čistota.

Když vám není soupeřka sympatická, stane se, že do ní praštíte víc?

To ne. U začátečnic hrají velkou roli emoce a i to, jak při boxu vypadají. Většinou chtějí vypadat tvrdší, než jsou.

Jak to dělají?

Třeba se tetují. Ale čím je boxerka zkušenější, snaží se to hlavně uboxovat a neublížit sobě ani jinému. Box je jako šerm rukavicí. Nádherný sport. Ale musí se to umět. Trvá minimálně pět let, aby někdo mohl říct, že umí boxovat. Do té doby většinou nejsou zápasy hezké. Když se rvou hlava nehlava, není to ono.

A jak je to mezi ženami? Máte se rády?

Rivalita je spíš mezi městy. Hlavně Brno a Praha. Jinak je to celkem v pohodě.

Existuje i móda v boxu?


Určitě. Kluci chodí jako šupáci. Seprané trenky, tričko, rozšmajdané boty. My se snažíme, aby to ladilo, některé holky se i malují. Na tom posledním turnaji přišla do ringu Švédka namalovaná. Když odcházela, měla malůvky rozteklé. Přitom musí vědět, že to takto dopadne.

Jaký na to máte názor?


Čím kvalitnější tým, tím menší úprava. Holky si ostříhají vlasy, protože trénují tak často, že nemají čas na údržbu. Nemalují se, protože vědí, že je to nerozum. Toto dělají jen začátečnice nebo lehčí váhy. Ty vypadají žensky, dělají i modelky. Čím těžší váha, tím víc svalové hmoty. Potom ty holky vypadají jako kluci.

Jak na vás reagují muži? Je sexy být boxerkou?


Ani nevím, s normálními chlapy nepřijdu do kontaktu, a když jo, pletou si mě s klukem. (smích) Na koupališti se ale dobře necítím.Tamj du jedině s trenérkou. Má větší svaly.

A dívají se na vás?

Právě že ano. Myslí si, že takto by žena vypadat neměla.

Nevadí vám to?

Dřív ano. Když jsem zaslechla nějakou hloupou poznámku, mrzelo mě to. Teď vím, že to jsou nesportovci, kteří tomu nerozumí. Ženská, která se chce věnovat bojovému sportu, svaly mít musí.


24.8.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Nejvíce potíží v rozjezdech mají revizoři mezi druhou a třetí ranní

Brno – Až devět set lidí dokáží zkontrolovat revizoři brněnského dopravního podniku při rozsáhlém zátahu v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. Podobné akce dělají přibližně dva až třikrát měsíčně. Naposledy jízdenky cestujících kontrolovali v noci na neděli.

Divočina v lomu Hády. Studentka navrhla les místo odkladiště

Brno – Jako malá chodívala s rodiči na procházky přírodou. Záliba spolu s touhou měnit svět okolo sebe nakonec rozhodla při výběru oboru studia. Díky tomu se nyní sedmadvacetiletá Pavla Kratochvílová dostala k zahradní a krajinářské architektuře na Mendelově univerzitě. V závěru studia zvítězila v soutěži diplomových prací s tématy životního prostředí. Jako tu nejlepší z dvaceti přihlášených ji ocenila odborná porota minulý měsíc.

Trať mezi Brnem a Prahou? V zisku budeme do dvou měsíců, říká Jančura

Brno /ROZHOVOR/ – Pět let uplynulo od doby, kdy žluté vlaky společnosti RegioJet podnikatele Radima Jančury začaly dělat konkurenci Českým drahám na trati mezi Prahou a Ostravou. Nyní vyjedou i mezi Prahou a Brnem. „Než rozhodnutí Správy železniční dopravní cesty o našem začátku přišlo, trnuli jsme, protože politická moc Českých drah je velká. Ale právo bylo na naší straně," říká o svém vítězství nad státním dopravcem Jančura.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies