VYBERTE SI REGION

Osmitisícovku už ne. Hory mě varovaly

HUSTOPEČE - Horolezec Miroslav Caban z Hustopečí chtěl za čtyři měsíce vylézt na čtyři osmitisícové hory. K vrcholům ho nepustilo počasí.

5.8.2007
SDÍLEJ:

horolezec Miroslav CabanFoto: DENÍK/Sláma Salik Jiří

Chtěl zdolat čtyři osmitisícovky. Každý měsíc jednu. A bez kyslíku. Měl na to sílu i odhodlání. U každé ale zůstal pár metrů pod vrcholem. Domů se teď vrátil s omrzlinami na nohou. „Když štěstí nepřeje, tak prostě nepřeje. Špatné počasí tentokrát sehrálo neuvěřitelnou roli,“ říká horolezec Miroslav Caban z Hustopečí na Břeclavsku. Dokončit projekt 448 se mu tedy nepodařilo. „Byl jsem v neuvěřitelné pohodě. Nikdy jsem nebyl tak aklimatizován. Ale nevyšlo to,“ konstatuje.

Na které hory jste chtěl vylézt?

Projekt začal 23. března odletem do Nepálu. Čekala mě Shisha Pangma, Cho Oyn, Broad Peak a K2.


Proč jste se do toho vlastně pouštěl?
Celý život přemýšlím o tom, že bych udělal nějaký mimořádný sportovní výkon. Vylezl jsem na Mount Everest bez kyslíku, zdolal sedm světových vrcholů a pořád jsem nebyl moc spokojený.


Dá se to vůbec zvládnout? Za čtyři měsíce čtyři osmitisícovky ?

Dá. Rozhodně. Dnes jsem přesvědčen, že je někdo udělá. Někdo to zkusí a můj nápad se stane světovým projektem. Výzvou pro horolezce.


Mrzí vás, že jste to nezvládl?

Mrzí. Měl to být vrchol mé výkonnosti, mého horolezectví. Přišel jsem na logickou variantu využití dobrého počasí. Dva měsíce v Himálaji, dva měsíce v pákistánském Karakoramu. V Himálaji se leze na osmičky převážně v dubnu a květnu, v Karakoramu je nejlepší červen a červenec.


Byl jste sám?

První horu jsme lezli tři, druhou horu ve dvojce a třetí a čtvrtou v Karakoramu jsem lezl s výškovým nosičem.


To je ale opravdu pech. To bylo ve všech čtyřech případech skutečně tak nevhodné počasí?

Když jsem slezl Broad Peak, měl jsem omrzlé prsty. Na K2 se ještě dalo i s tím něco dělat, ale musel jsem čekat na počasí. A čekal jsem čtrnáct dní. Ve stanu. To byla hrůza. Psychika šla dolů, aklimatizace, fyzička, všechno. Předpověď přitom mluvila o tom, že bude čtyři dny hezky. Dostal jsem se tam jen do druhého výškového tábora a musel jsem utíkat dolů. Celá planeta je s počasím v průšvihu. Na osmitisícovkách snad už ani hezky nebude. Jedině to risknout.


Riskovat jste nechtěl?

Setrvávat v nějakém táboře je šíleně nebezpečné. Kdyby došla velká lavina, smete stany. Čtrnáct dní před tím, než jsem přišel na K2, se to stalo Rusům.


Za každou cenu jste to zvládnout nechtěl?

Nechtěl. Taky mi pohrozil doktor, že jít nahoru na K2 s omrzlými prsty je riskantní. Hrozilo, že se hniloba z prstů otočí směrem do těla a já přijdu o nohu. K2 je mystická hora pro všechny horolezce na světě. O ní se vždycky mluví s úctou. Je to víc než Mount Everest.


Prsty vám omrzly na třetí hoře projektu, Broad Peak. Kolik tam bylo stupňů?

Bylo snad minus čtyřicet. Omrzlých mám šest prstů, nejhůř je na tom palec na pravé noze.


Bolí to?

Šíleně. Brečel jsem jako malý kluk.


Jak se to může stát? Máte přece výborné vybavení?

Vyšli jsme ten den ve dvě hodiny ráno. Poprvé v životě jsem si nevzal na vrchol náhradní ponožky. Navíc jsem se dostal do kuloáru (strmá, úzká a hluboká rokle – pozn. red.), který je velmi chladný. Do devíti hodin tam není slunce. Dokonce Rusové se otočili a šli zpátky.


Už jednou, v roce 2002 jste si přivezl omrzliny. Tehdy vám omrzly ruce, když jste šel na Mount Everest. Jak se to léčí?

Zmrzlá kůže odpadla, dorostla nová. A stejně tak to bude s nohama. Doufám.


Prožil jste za ty čtyři měsíce nějaké krizové okamžiky?

Byla to nejhorší, nejnebezpečnější expedice, jakou jsem absolvoval. U Shisha Pangmy jsme několikrát spadli do trhlin. Tam to bylo opravdu, jak se říká, o hubu. Cestu jsem měl nastudovanou, ale stovky metrů hluboké trhliny byly zakryté sněhem, nebyly vidět. Do jedné takové jsem spadl. Od pasu dolů jsem visel v trhlině.


Jak jste se odtud dostal?

Vytáhl mě kolega, se kterým jsem byl na laně. Křičel jsem na něj Tahej a on si z toho ještě dělal legraci. Volal na mě, ať vylezu, a pode mnou byly stovky metrů. Dopadlo to dobře.

Jak dlouho jste se na expedici připravoval?

Dva roky jsem sháněl sponzory, půl roku před tím trénoval.


Jak často je nutné před takovou velkou expedicí trénovat?

Třikrát týdně posilovna, dvakrát běhání a soboty a neděle třeba kolo.


Kterou část těla musí mít horolezec nejsilnější?

Ruce a nohy, ale i záda. Půl roku před touto velkou expedicí jsem dělal takzvané sklapovačky. Protože nosím těžké batohy, musím mít opravdu zpevněné břišní i zádové svalstvo.

Kolik stojí taková expedice?

Neřeknu. Zveřejnil jsem, kolik stál 7summits, a nebylo to dobré. To jsou věci, které nepatří na veřejnost.


Je to drahé?

Samozřejmě.


Sám byste to nezvládl?

Neexistuje. Bez sponzorů bych neměl šanci odletět.


Je těžké sehnat sponzory?

Je to problém. Lépe se zviditelní v sociálních projektech. Když nakoupí invalidní vozíky pro tělesně postižené nebo léky pro Afriku.


Co jste sponzorům nabídl vy?

Měl jsem speciální webové stránky. Posílal jsem tam fotky a tím neuvěřitelně stoupla návštěvnost.


Takže vás nemrzí, že jste nesplnil to, co jste slíbil?

Vždycky to mrzí. Ale holt přírodě se poručit nedá.


Půjdete do toho projektu znovu?

Ne. Štěstí na horách už mi asi nepřeje. Cítím to jako signál, že bych se měl obrátit jinam. Bylo to varování. Vím, že jsem na ty osmitisícovky měl. Příroda mi ale řekla, tak pozor, takhle ne. A já tomu věřím. Kdybych to varování neslyšel, nemuselo by se mi to vyplatit. Jsem se svým výkonem spokojený. Byl jsem připravený, neudělal jsem chybu a vylezl jsem tam, kam mě pustilo počasí.


Jak to pod vrcholem osmitisícovky vypadalo?

Přes padesát centimetrů nového sněhu, svah přes sedmdesát stupňů sklon, to znamená totální lavinové nebezpečí, druhou stranou čistý led. Nedalo se to tedy nikudy obejít.


Jak rychle se v takových situacích musíte rozhodnout?

Do patnácti minut.


Je to těžké?

Pod vrcholem Cho Oyn jsem o rozhodnutí nepokračovat zapochyboval, jestli jsem se nenechal ovlivnit kolegou, který tvrdil, že se musíme vrátit. Byl tam těžký úsek. Rozhodl jsem se, že dokážu, že to vylezu. A ten úsek, pás kolmých skal, jsem vylezl. Bojoval jsem tam, na těch pitomých dvaceti metrech, asi půl hodiny sám. Dokázal jsem to a čekal na Jendu. Vylezl za mnou a k vrcholu jsme měli čtyři sta metrů. Do deseti minut začal foukat neuvěřitelný vítr. Od Nepálu se na nás valila stokilometrovou rychlostí tlaková níž, hrana oblaků. A to už jsem věděl, že je to osud a že nám nepřeje. Utíkali jsme dolů jako blázni. Osud prostě zřejmě nechtěl, abych ty osmitisícovky dal. Co jsem potkával letos expedice, byli nešťastní z počasí.


Myslíte si, že je to projev globálního oteplování?

Jednoznačně. Když jsem v roce 2001 poprvé letěl na sedmitisícovku do Jižní Ameriky, byla po celé planetě krásná oblačnost. Dnes když letím na nějaký jiný kontinent, vidím jen tisícikilometrovou mlhu. Atmosféra je rozfoukaná. Počasí se mění každý druhý den.


Měl jste někdy strach?

Nikdy nemám strach. Strach svazuje ruce a střízlivé rozhodování. Nevěřím, že člověk, který se bojí, se na horách umí správně rozhodnout. Bát se je nebezpečné.


Proč to vlastně děláte? Štvát se někam do hor a v takové zimě?

Hory mám rád, vyrůstal jsem v nich. A miluji náročné sportovní výkony, fyzickou zátěž a krutou nekompromisní zimu.


Láká vás adrenalin?

Ne ne. Například paragliding je nebezpečný. Je to obrovský risk.


A jít ve sněhu a mrazu na osmitisícovku ne?

Tam člověk dokáže střízlivým uvažováním a zkušenostmi rozhodnout o svém životě. Zatímco na paraglidingu, když foukne vítr a splaskne padák, letí člověk k zemi a neovlivní to. Já mám šanci ovlivnit to, jestli přežiji, nebo ne. Mohl jsem lézt dál, ale riskoval bych. Měřím to vždycky na procenta. A tady bylo pod každým tím vrcholem osmdesát procent to, že zahynu, a dvacet, že vylezu a sejdu dolů. A to je pro mě nepřijatelné.


Jak to teď bude s vámi a horolezením?

To ukáže budoucnost, ale momentálně nepočítám s tím, že bych lezl na osmitisícovky.


5.8.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka po podzimu pouští Lacka či Vávru, přichází rychlonohý Nigerijec

Brno – Nechtějí navázat na bídný podzim. Nejvyšší představitelé brněnské Zbrojovky po skončení podzimní části první fotbalové ligy intenzivně pracují na obměně kádru. V pátek se čtveřice stávajících hráčů dozvěděla, že s nimi klub už dál nepočítá.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: Držte se! vzkázali spolužáci. Dívka je stále ve vážném stavu

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies