VYBERTE SI REGION

Ředitel Dvořák: Činohra se rušit nebude

BRNO - O změnách ve vedení a repertoáru brněnského Národního divadla s jeho novým ředitelem Danielem Dvořákem.

20.8.2007
SDÍLEJ:

Daniel DvořákFoto: DENÍK/Jiří Salik Sláma

Zrušení činoherního souboru a výměna uměleckého vedení. S těmito tématy je v současnosti nejvíce spojován nový ředitel Národního divadla v Brně, architekt, scénograf, bývalý ředitel Státní opery Praha a pražského Národního divadla Daniel Dvořák. Zatímco nové umělecké šéfy (Lenka Dřímalová – balet, Tomáš Hanus – opera a Zdenek Plachý – činohra) již za dvacet dnů svého působení instaloval, ke druhému kroku se nechystá. „Nechtěl jsem být tím, kdo by rozhodl. Je to strategické dlouhodobé rozhodnutí, které přesahuje kompetenci jednoho ředitelského období,“ říká Dvořák. Rozhovor vznikl v jeho kanceláři, která se kouzlem nechtěného nachází ve Dvořákově ulici.

 

Jste ve funkci něco přes dva týdny. Co jste za tu dobu stihl udělat?

Stále přebírám divadlo, studuji dokumentaci, hovořím s novými spolupracovníky. Seznamuji se také se stávajícím systémem, a to nejen řízení, ale i kontroly a práce jednotlivých oddělení a úseků, a připravuji si eventuelní změny tak, aby celý aparát fungoval podle mých představ, lépe řečeno způsobem, který pro realizaci našeho programu bude nejvhodnější.

Jaké největší změny máte v plánu? Jednou z nich určitě byla výměna uměleckých šéfů všech tří souborů divadla.

Ano, největší změnu, to znamená pověření celého uměleckého vedení včetně instalace nového šéfa Reduty Petra Štědroně (dosavadní dramaturg Mahenovy činohry, pozn. aut.), už máme za sebou. Teď nás čeká první společný úkol – revize dramaturgického plánu, respektive plánu premiér na nastávající sezonu. A zároveň s tím, ve velmi svižném tempu, příprava dramaturgického plánu na následující sezony. Úmyslně používám plurál, protože musíme uvažovat rovnou o dvou sezonách, abychom se dostali do standardního časového předstihu, s kterým se divadlo tohoto typu připravuje.

Můžete představit nové šéfy souborů a zdůvodnit, proč jste se pro ně rozhodl?

Zdůvodnění uvedu v obecné rovině, tedy jakýsi „kvalifikační předpoklad“, který jsem si pro ně zadal, a sice aby byli mladí, aby ale již měli tolik uměleckých zkušeností, že je možné na jejich bedra naložit velký díl odpovědnosti. Protože šéfování, to je především odpovědnost. A dále aby byli sami aktivními tvůrci a tolerantními šéfy nebo dramaturgy, kteří chápou svůj obor v celé šíři a nejsou úzce zaměřeni jen na jeden směr. Dalším předpokladem, požadavkem, který jsem si vytknul, bylo to, aby nelpěli jen na domácí hroudě, ale aby měli tendenci k evropanství, ke vztažení naší kultury k širšímu evropskému celku.

V minulých týdnech se vynořila informace, že v Národním divadle hodláte zrušit činohru. Je to pravda?

Tato informace se ani tak nevynořila, neboť jsem ji během výběrového řízení regulérně a více méně veřejně položil na stůl jako jednu z variant. Pěkně se ovšem nafoukla. Předložil jsem k diskuzi dvě alternativy strategického rozvoje divadla do budoucnosti, to znamená dlouhodobou vizi, která přesahuje horizont jednoho ředitelského období. Vzít za základ sumu, která je od města k dispozici a říci si, jaké nejlepší divadlo za ni můžeme mít. Odpověď byla: nejlepší divadlo, které lze za onu částku pořídit, je divadlo toliko operní, mimo jiné proto, že opera nejsnadněji komunikuje se zahraničím. S omezeným baletem a zrušeným činoherním souborem – na to by tak ty peníze stačily. Druhá varianta: máme velké, třísouborové divadlo, které je podfinancované, a otázka zní, kde seženeme další prostředky na jeho dofinancování, aby mohlo existovat jako konkurenceschopné s ostatními podobnými divadly v Evropě.

Jak jsem již uvedl, byla to rukavice hozená k čistě teoretické diskuzi zejména na úrovni vedení divadla, zřizovatele odborné veřejnosti, novinářů a tak dále. Ani mi nevadí, že se to v médiích mocně přetřásalo, myslím, že je to naopak dobře, spíš mi vadí, že o druhé variantě se téměř nehovořilo. Přesto se všichni, k mé velké potěše, ve svých úvahách přiklonili k zachování činohry, to znamená nenechat se zviklat okamžitým nedostatkem finančních prostředků a nezablokovat divadlu na dlouhou dobu možnost být velkým národním divadlem. Z toho vyplývá, že budeme pokračovat v tom rozsahu, v jakém divadlo fungovalo dosud, a naopak půjdeme sice obtížnější cestou, hodnotnější a z dlouhodobého hlediska správnější. To znamená pokusíme se společně obstarat dodatečné prostředky, aby divadlo mohlo vzkvétat v té podobě, v jaké ho známe. Považuji za nesmírně cenné, že si všichni zainteresovaní toto uvědomili se vší vážností.

To znamená, že rozhodnutí ponechat činohru už padlo?

Rozhodnutí víceméně padlo jakýmsi plebiscitem, tedy všechny zúčastněné relevantní osobnosti a všichni, kdo s tou informací přišli do styku, rušení rázně odmítli. Tuto zprávu o vztahu brněnské společnosti ke svému Národnímu divadlu jsem přijal s velkým nadšením. Nechtěl jsem být tím, kdo by to rozhodl, z důvodů, které jsem uvedl – je to strategické dlouhodobé rozhodnutí, které přesahuje kompetenci jednoho ředitelského období nebo jednoho ředitele. Domnívám se, že všichni, kteří se v těch debatách nebo veřejně neváhali vyslovit ve prospěch činohry, učinili dobře. Veliký kus práce při tom odvedl Zdenek Plachý (nový pověřený šéf Mahenovy činohry, pozn. aut.), který předložil silné argumenty. Jsem přesvědčen, že pozitivně ovlivnil v té věci mnoho lidí a má zásadní podíl na tom, že činohra bude existovat ve svazku Národního divadla nadále.

Říkal jste, že společně s uměleckými šéfy souborů budete zasahovat i do nadcházející sezony. Od kdy se změny v plánu premiér projeví?

To nevím, protože, jak jsem uvedl, dali jsme si to za úkol, ale zatím jsme se nad náměty nesešli. Šéfové připraví návrhy na změny. Následně budeme hledat argumenty pro a proti. Cílem není měnit za každou cenu, cílem je měnit smysluplně, tam kde jsou plánované termíny z nějakého důvodu nerealizovatelné, nebo navrhneme jiný projekt a tak dále. Určitě se nějaké změny budou týkat i inscenátorů pro jednotlivé inscenace a pochopitelně též obsazení.

Jaké sólisty byste si přál do Brna přitáhnout?

Nerad uvádím konkrétní jména, protože jednání jsou vždy velmi delikátní a výsledek nelze dopředu naprogramovat. Může to vyjít třeba až za pět let nebo také nikdy. Součástí mého konceptu je snaha divadlo omladit. Domnívám se, že existuje nejen u nás, ale zejména v zahraničí celá řada vynikajících mladých umělců. Jsou vynikající a byli by velkou posilou pro naše počínání. Nejsou to velká jména, velké hvězdy – pokud jsou to hvězdy, pak spíše hvězdy budoucnosti než současnosti. Jsem přesvědčen, že na nich bychom měli stavět, protože nyní kvalitativně dosahují řekněme na spodní hranu světové špičky, avšak zároveň jsou finančně dostupní. V této souvislosti musíme vždy naše chtění korigovat našimi finančními možnostmi, a právě koncentrace na mladé umělce je cestou, kterou se můžeme úspěšně vydat.

Odvolaný ředitel Zdeněk Prokeš tvrdil, že Národní divadlo v Brně mělo pětadvacetiprocentní soběstačnost. Je to podle vás pro divadlo typu národního málo nebo moc?

Soběstačnost není ukazatelem, který považuji za relevantní. Hovoříme-li o pětadvacetiprocentní soběstačnosti, jak jste uvedl, je to soběstačnost za určitých okolností. Ve chvíli, kdy vám zřizovatel sníží příspěvek na polovic, tak vám radikálně stoupne soběstačnost, aniž byste hnul prstem. Prostě vám klesl příspěvek a proto vám stoupla soběstačnost. Soběstačnost nevypovídá tolik o schopnosti vedení jako spíše o výši subvence. Rozdíl mezi Pražskou státní operou, kterou jsem řídil, a pražským Národním divadlem v soběstačnosti činil zhruba patnáct procent – při srovnatelné činnosti. Národní divadlo, které má tři scény a tedy větší tržby než Státní opera, je na tom se soběstačností hůře Je to dané nízkou subvencí Státní opery. Takže soběstačnost je sice číslo, které se uvádí, ale upřímně řečeno nevím proč, protože klíčový ukazatel jsou tržby. Zde se může projevit kvalita dramaturgického programu, schopnost vedení pozvat kvalitní umělce a dobré inscenátory, jednoduše úspěch u diváků.

Dobrá, když se budeme bavit o tržbách, nakolik je reálné zvednout v Národním divadle v Brně tržby a o kolik asi?

Existují tituly, které spolehlivě tržby zvedají. Jsou to tituly, populární, tvoří klasický základ repertoáru jak baletu, tak opery i činohry. Otázka by tedy měla spíše znít, nakolik je smysluplné u divadla typu národního opírat se jen o tyto tituly a zvyšovat tržby na maximální možnou hranici, nebo zdali není smysluplnější cesta využít schopnosti těchto titulů, aby ze svých přebytků „zafinancovaly“ některé projekty, které samy tuto schopnost nemají, a pokud je neuvede subvencované Národní divadlo, tak mají těžko šanci spatřit světlo světa. Víme například, že Janáček, přes světový úspěch i přesto, že je doma uznáván jako náš snad nejlepší operní skladatel, spolehlivě každému divadlu, které ho uvádí, kazí tržby i procento návštěvnosti. Osobně si neumím představit, že by Národní divadlo v Brně neuvádělo Janáčka. Ale, abychom Janáčka mohli uvádět tak, jak si ho představujeme, tak vedle toho musíme mít Dona Giovanniho, Nabucca, Carmen, Rigoletta a další tituly, které nám pomohou financovat právě toho našeho milovaného Janáčka.

Z vaší odpovědi usuzuji, že se chcete vydat tou druhou cestou, tedy založit repertoár na kasaštycích a doplnit je méně divácky úspěšnými, ale kvalitními inscenacemi.

Chceme rozvíjet obě linie, to znamená klasickou, která má šanci na největší komerční úspěch. Druhá věc je, jak jsou takovéto tituly inscenované – jestli nějak fousatě, muzeálně, anebo jestli je to živé, soudobé divadlo. Samozřejmě bychom rádi aby v našem případě mělo platit to druhé.

A to záleží na tom, koho si pozvete.

Ano. A vedle toho bychom rádi uváděli hodnoty, které jsou nezpochybnitelné a patří k našemu divadlu, ale samy o sobě nemají komerční schopnost. Čili tržby zvyšovat ano, ale rozumně tak, aby to nebylo na úkor šíře repertoáru a povinností, které má národní divadlo vryto ve svých základech.

Co si myslíte o současném repertoáru Národního divadla?

Když se podívám na seznam titulů, které má divadlo na repertoáru, nečtu tam žádný koncept. Prostě jsou to tituly víceméně nahodile seřazené. Existuje několik klíčů, jak lze na titul nahlížet. Buď že se nasazuje kvůli interpretům nebo je tu režisér, který nabízí nějaký úžasný výklad textu, nebo dirigent, který je specialista na to které období a tak podobně. V titulech, které jsou v současné době na repertoáru, žádné zásadní odpovědi na tyto otázky nespatřuji. Současný repertoár proto považuji za nahodilý. Věřím, že kromě jednotlivých titulů diváci ocení i promyšlený dlouhodobý program.

Čili vy se budete snažit repertoár rozvíjet koncepčně.

Ano, jsem zastáncem toho, že dramaturgie sama o sobě už je vlastně určitým artefaktem, má schopnost cosi o divadle a tvůrcích, kteří v něm pracují, vypovědět. Myslím si, že by to z dramaturgické skladby mělo být patrné.

Vaší uměleckou profesí je scénografie. Chtěl byste se na repertoáru Národního divadla podílet také jako tvůrce, tedy scénograf?

Jako scénograf se zúčastním na práci jakéhokoli divadla, pokud to pro mě je nějakým způsobem přínosné. S tím jsem vstupoval i do výběrového řízení. Má to ale jeden háček – někdo mě ke spolupráci musí pozvat, protože i když je scénograf ředitelem, nemůže se nadekretovat do nějaké inscenace. Scénografa zásadně zve režisér. Kupříkladu v pražském Národním divadle jsem za celou dobu svého ředitelování nedělal ani jeden balet, protože mě prostě žádný režisér nebo choreograf ke spolupráci nepřizval. Takže počkám, jestli mě někdo přizve a pokud ano, budu rád. V Brně jsem v minulosti udělal několik inscenací, naposledy v Městském divadle se Stanislavem Mošou V jámě lvové, představení velice pěkné a úspěšné, takže doufám, že budu mít možnost navázat.

20.8.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Novoroční ohňostroj nad hradem Brňané neuvidí. Město akci zrušilo

Brno /ANKETA/ – Novoroční obloha nad Špilberkem rozzářená ohňostrojem Brňany na přelomu roku nečeká. Město ohňostroj zrušilo.

Nebezpečná ulice. Povolenou třicítku řidiči v Kuřimi překračují, stěžují si lidé

Kuřim – Při vjezdu do kuřimské ulice Pod Vinohrady upozorňuje dopravní značka, že povolená rychlost je nanejvýš třicet kilometrů v hodině. Jak ale ukázalo nedávné měření policistů, řidiči ji výrazně překračují. Rekordman tam jel víc než sedmdesátikilometrovou rychlostí.

Brněnský kouč Habanec věří své koncepci: Jsme dole, ale o záchranu hrát nebudeme

Brno – Po šestém utkání za sebou bez vítězství klesli na čtrnácté místo, pouze čtyři body nad předposlední Jihlavu. Ale fotbalisté Zbrojovky, ani jejich trenér si existenční starosti v první lize nepřipouštějí. „Jsme kousek od sestupového místa, ale Zbrojovka o záchranu hrát nebude," odvětil brněnský kouč Svatopluk Habanec.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies