VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Život je velká legrace, ale občas zabolí, tvrdí Božena Skácelová

BRNO - Božena Skácelová vzpomíná na svého manžela. Prožila s ním nejen výjimečnou lásku, ale také hluboké trápení, když mohl svá díla psát jenom do šuplíku.

7.11.2007 1
SDÍLEJ:

Božena Skácelová - vdova po básníku Janu SkáceloviFoto: DENÍK/Jiří Salik Sláma

Božena Skácelová, žena slavného básníka, žije v domově důchodců v Brně Židenicích. Pravidelně ji navštěvují známí, přátelé, kteří si k ní chodí nejen pro moudré rady, ale také pro životní optimismus. Třiadevadesátiletá vdova po básníkovi je totiž velmi veselá žena.

Čím to je, že se stále smějete? Vždyť váš život příliš veselý nebyl.
Víte, co se říká? Život je velká legrace, ale občas bolí. Vždy jsem měla velký smysl pro humor a asi jsem se tak měla narodit. Kdybych se v minulosti nedokázala nad mnoho špatných věcí povznést nebo je malinko zlehčit asi bych se utrápila. Ale nechci si stěžovat. Soužití s Janem (rozuměj Janem Skácelem) bylo prostě fajn.

Jak jste se seznámili?
Bylo to všechno trochu jinak. Když jsem vychodila školu, nemohla jsem sehnat zaměstnání. Tatínek mi řekl, že budu pracovat klidně zadarmo, jen abych nezapomněla to, co jsem ve škole naučila. Seznámila jsem se v obchodě s chlapcem, který také rád četl. Jednou tak sedím na stole a přede mnou stál vysoký krásný chlap. Tak jsem se lekla, že jsem spadla do kbelíku s popelem. Byl to Oldřich Mikulášek. Skutečně nádherný tmavovlasý muž. Když se mě zeptal, jestli mě může vyprovodit, málem jsem omdlela.

A co bylo dál?
Chodili jsme spolu, vzali jsme se a hrozně se mnou chtěl mít dítě. Jenomže to nešlo, tak jsme se rozešli. A víte, jak mě miloval? Dokonce kvůli mě spal na trávníku u Bečvy jen, aby mě ráno viděl. Zůstali jsem ale přátelé. Oldřich pravidelně chodil do jedné literární party, kam často zavítal i Jan Skácel. Zalíbili jsme se sobě a začala další láska.

Byla romantická nebo jste už spíš měli oba rozum?
Samozřejmě, že romantická a jak. Jan mě měl moc rád. I když ale jinak na holky moc nebyl. Bál se, že by mu zkomplikovali život.
Vzpomínám si, jak jsme šli jednou večerním městem z knihkupectví a on vytáhl z kapsy čokoládu. Tehdy byly potraviny na lístky, takže čokoláda byla velká cennost. Řekl, podívej, co jsem ti přinesl. Zeptala jsem se ho, jak on dlouho neměl čokoládu a ať si ji sní sám. Nazlobil se na mě a odpověděl, když ji nebudeš jíst ty, tak nikdo. Raději ji hodil do sněhu.

Nebála jste se, že se oba muži budou přece jenom těžko snášet? Milovali stejnou ženu.
Stali se z nás rodinní přátelé a manželka Oldřicha Mikuláška za mnou dodnes chodí na návštěvu. Je to milá paní a moc si spolu rozumíme. A chlapi? Kdysi Oldřich prohlásil, že Jana nejdříve pozval se svými příspěvky do redakce a pak i do svého srdce. Nic jsem na tom nezměnila ani já. Naštěstí.

Proč jste Jan Skácela milovala?
Většina mladých žen touží po životě s umělcem, ale on to po pravdě není žádný med. Bývají náladoví, přecitlivělí, ale v mnoha ohledech nenapodobitelní. Mě život vedle Jana vyhovoval. Sice ve dne spal a v noci psal, ale byl to citlivý a jemný člověk. Občas míval své nálady a vrtochy, ale žena, která miluje, dokáže všechno pochopit a odpustit. Vadilo mu třeba, že jsem mu čistila boty.

Čím vás dokázal nazlobit?
O to přímo ani nešlo, spíš jsem musela respektovat jeho vidění světa a duši. Třeba v půl desáté večer mi řekl, podej mi kabát, půjdeme se projít do parku. A celou dobu mlčel. On potřeboval být mezi lidmi, měl je rád, ale nesměli ho rušit. Chodili jsme i do kavárny. Představte si, že si sednete ke stolu plnému lidí a nevypadne z vás ani slůvko. To byl prostě Jan.

Je pravda, že svá díla psal na kuchyňském stole?
Je. Měli jsme po celou dobu velmi malý byt. Kuchyň a pokoj, kde jsme spali. Jenomže Jan byl vášnivý kuřák a v ložnici nesměl kouřit. Takže to u nás vypadalo tak, že já jsem vařila jídlo a Jan mezitím seděl u kuchyňského stolu a psal. Byla to idylka a nesměla jsem ho rušit. Když mu zakázali publikovat, měla jsem strach, že ho to zabije. Literaturu skutečně miloval.

V té době jste pracovala v kultuře, nešikanovali vás?
Užila jsem si své. Ráno v pět hodin nám třeba zazvonil výhružný telefon a ve sluchátku jsem slyšela: Ty svině, už se oblíkáš do práce? Mnozí se mi ale spíš snažili ze všech sil pomoct. Třeba v zoologické zahradě zbyly nějaké peníze z nevyužitého půlúvazku, tak je poslali mě. Někdy se také stalo, že nám neznámí dávali peníze pod dveře. Nedivte se. Sejít se s námi, to by se státní policii nelíbilo.

Nebál se o vás váš manžel?
Někdy míval zvláštní cítění. Známí nám půjčili v jižních Čechách chalupu a on najednou řekl: „Boženko, sbal batohy. Musíme rychle pryč. Něco by se mohlo stát.“ A k takovým chvílím nedocházelo jenom ojediněle. Jeho psychiku to dost poznamenalo. Jak už jsem ale řekla, dobráci se nám snažili pomoct. Kde nebyl Janův rukopis čitelný, upravoval pohádky pro Albatros nebo psal pro Laternu Magiku. Moc mě mrzí, že se uznání dočkal až na konci svého života, když byl nemocný.

Vycházela v té době jeho díla i v zahraničí?
Hlavně v Německu a postaral se o to překladatel Rainer Kunze. Pořádal kulturní nebo literární večery a Jana měl velmi rád. Byli přátelé. Rainer žil zpočátku ve Východním Německu, ale pak musel utéct na Západ. Komunisti ho pronásledovali.

Vzpomenete si ještě, jaký nejmilejší dárek vám manžel dal?
Byly to hodinky a železný medvídek. Hodinky jsem nosila moc a moc dlouho. Pořád jsem si je nechávala opravovat, až už mi v hodinářství řekli, že na ně nemají součástky.

Co by si podle vás myslel básník Jan Skácel o dnešní společnosti?
Něco vám prozradím. Společně s přítelem Jiřím Friedem si psali takové prognostické dopisy a v nich se přenesli do doby, v níž nyní žijeme. Ani byste nevěřili, co všechno odhadli. Přesně popsali veřejné věci a situace, se kterými nebude umět česká společnost zacházet.

Byla jste s ním při jeho posledním okamžiku?
Ano, zemřel vedle mě.

7.11.2007 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
AUTOMIX.CZ

Až budete prodávat auto: 10 rad, jak snadno a rychle zvýšit jeho cenu

Karel Gott

Stadion za Lužánkami ožije LétoFestem. Vystoupí při něm i „božský“ Karel Gott

Běžci si užijí závod mezi barvami. Startovným pošlou malého chlapce za dinosaury

Brno /TIPY NA VÍKEND/ - Avion Shopping Park v sobotu ovládnou běžci rozhazující barvy. Začne tam třetí ročník akce Rainbow Run. Už potřetí si mohou lidé užít pětikilometrový běh mezi barvami. V brněnském Avion Shopping Parku se totiž letos uskuteční třetí ročník běžecké akce Rainbow Run.

Modřina na obličeji a ztracené mobily i doklady. Policie hledá svědky potyčky

Brno – Svědky potyčky pětice lidí, která se stala koncem dubna na Malinovského náměstí, hledají policisté. „Osmatřicetiletý muž si nedokáže vzpomenout, co přesně se stalo. Když se vrátil domů, zjistil, že mu chybí dva mobilní telefony, doklady a na obličeji má modřinu," sdělila policejní mluvčí Andrea Cejnková.

AKTUALIZOVÁNO

Lidé jsou skvělí. Přejí mi a věří, že jsem nevinný, řekl omilostněný Kajínek

Brno /ANKETA/ – Omilostněný dvojnásobný vrah Jiří Kajínek, kterého z rýnovického vězení propustili v úterý odpoledne, je nyní v Brně. Ve čtvrtek v poledne se naobědval v bystrcké restauraci Akát, noc stráví rovněž v Bystrci. Zatím co restaurace, která se fotografií Kajínka pochlubila na svých stránkách na Facebooku, se dočkala rozporuplných reakcí, Kajínek před bystrckým bytem řekl, že zatím se setkává se samými dobrými reakcemi lidí.

Ruské velvyslanectví: Růžový tank pošpiňuje vzpomínku. Podpořilo přemalování

Brno – Členy vojenského klubu, kteří se o víkendu pokusili vrátit růžovému tanku IS-2 před červeným kostelem v Brně původní zelenou barvu, ve čtvrtek podpořilo velvyslanectví Ruské federace v České republice. Jeho zástupci se ohradili proti tvrzení Davida Černého, který tank přetřel na růžovo, že se jedná o symbol okupace z roku 1968.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies