VYBERTE SI REGION

Z jižní Moravy do Říma

Řím - Boskovický rodák kardinál Tomáš Špidlík vzkazuje z Říma: Naučte se vidět v každé věci něco krásného

29.12.2007 1
SDÍLEJ:

Kardinál Tomáš Špidlík na terase Centra Aletti. Za ním je kopule chrámu Santa Maria Maggiore.Foto: DENÍK/Hana Fasurová

Přestože dával duchovní cvičení papeži Janu Pavlu II. a je bezesporu jednou z nejvýznamnějších osobností současné katolické církve, zůstává stále skromný a usměvavý: boskovický rodák kardinál Tomáš Špidlík.

Před jedenácti dny měl osmaosmdesáté narozeniny, působí však stále svěže a optimisticky. „Lidé z jižní Moravy mají tolik krásných věcí, ale neumí je ocenit. Měli by se naučit najít si ve všem něco pěkného,“ popřál kardinál Špidlík v exkluzivním rozhovoru pro Deník Rovnost v římském Centru Aletti Jihomoravanům do roku 2008.

Právě skončily vánoční svátky. Jak prožívá Vánoce kardinál? Dostává nějaké dárky?
Žiji v Centru Aletti s umělci různých národností a několika jezuity. Vánoce jsme prožili spolu jako v rodině. Nejdůležitější je, že jsme byli pohromadě. Z legrace jsme večer hráli tombolu. Ale ne kvůli dárkům, ale abychom spolu poseděli.

Pane kardinále, účastnil jste se vánoční mše ve Vatikánu?
Takové dlouhé mše mé bolavé nohy už neunesou. Loni jsem byl se srbským patriarchou na vánoční mši v Ljubljani a odtamtud mě rovnou odvezli do nemocnice. Musím tedy dávat pozor.

Sledoval jste aspoň papežův projev v chrámu svatého Petra v televizi? Papež mluvil hlavně o tom, že lidé málo naslouchají božímu slovu a slovům blízkých. Souhlasíte?
Papežův projev dostávají kardinálové už předem. Jedna věc je však neuvěřitelná: z dlouhé řeči vybere každý něco a tím ji nemožně zkreslí. Když čtu projev předtím, a pak jej poslouchám třeba v italské televizi, musím se smát. Třeba to, co jste zdůraznila z projevu vy, říká papež v každém kázání. To je to nejobyčejnější, co si novináři mohli vybrat.

Jsou tedy podle vás novináři povrchní?
Od novináře nečekám, že si přečte celou papežovu encykliku. Povrchnost nebo částečnost bych jim nevyčítal. Jeden italský novinář pěkně napsal: Noviny či zprávy v televizi, to je jako když otevřu okno a podívám se na ulici. Ale smutné je, že se lidé už dále o nic nezajímají. Žijí v iluzi, že znají všechno podle několika zpráv. Když jeden blázen hodí po papežovi flaškou, druhý den to ví celý svět. Ale lidé už nevědí, co papež vlastně říkal.

Převažují tedy dnes v médiích i v myšlení lidí negativní zprávy?
Novináři, kterých si vážím, dovedou i v několika větách říct něco pěkného. Člověk musí v každé věci hledat to krásné. Ostatní se musí nechat být. Je to jako hledat houby, taky se musí umět najít. Žabiny jsou na každém kroku. Ve všem jsou věci pozitivní i negativní.

Žijete a pracujete v centru Říma, od Vatikánu je to poměrně daleko. Navštěvujete jako kardinál Vatikán pravidelně?
Ve Vatikánu mám málo práce, protože kardinál je titul, ne zaměstnání. V mém věku už zaměstnání žádné nemám.

A z titulu kardinála žádné povinnosti neplynou?
Povinností mám mnoho, ale ve Vatikánu nemám žádný úřad. Je celkem asi dvě stě kardinálů, z nichž jich ve Vatikánu pracuje jen deset.

Jste nejvýznamnějším žijícím duchovním pocházejícím z jižní Moravy. Proč jste vlastně odešel z rodných Boskovic?
Často se mě lidé ptají, proč jsem si zvolil to či ono. Ale nic jsem si nezvolil. Člověka život nese a v ten moment začíná věřit v Boha, že to všechno zařídil. Je třeba neuvěřitelné, že gestapák mě po zavření vysokých škol propustil z koncentráku. Pak jsem chvíli pracoval v továrně a kamarád mi řekl: pojď to zkusit k jezuitům. Potom zase potřebovali někoho ve vatikánském rozhlasu či pro studium východní spiri〜tuality. Člověk objeví, že za ním Bůh stojí. A když to objeví, tak už je věřící.

Ale nevěřící vám odpoví: Chtěl to Bůh, nebo to byla náhoda?
Tyto věci se nedokazují, ale musí se cítit. V Lourdes se třeba dějí zázraky a lékaři je nedovedou vysvětlit. Nemohou říct, že je to zázrak. Věřící ví, že je to důsledek jejich modliteb.

Jak často se vracíte do Boskovic? Nestýská se vám po rodné krajině?
Nikdy se mi nestýskalo. Když jsem dostával od italského státu medaili za italskou literaturu, pomyslel jsem si: Nikdy jsem nebyl vystěhovalec. V Itálii či Holandsku mi pomohli dokončit, co jsem doma začal. A co znamená domov, když má člověk přátele všech národností, se kterými si rozumí?

Může člověk najít Boha či lásku v přeplněném svatopetrském chrámu, při ceremoniálech církevních hodnostářů či v honosných kostelech?
Ale církev přece neznamená chodit ke svatému Petru. To je jako posuzovat člověka po〜dle obleku. Každý člověk má oblek. Ale když nevidím za tím oblekem člověka, je to smutné. Když přijedou lidé do Říma, chtějí vidět krásné věci. Když někdo neumí odhalit to vnitřní, neumí poznat člověka. Člověk je tajemství, které se odhaluje důvěrou. Kolik lidí přichází do chrámu svatého Petra si s někým promluvit. Ve zpovědnicích se zpovídá od rána do večera. Každý si udělá fotku na náměstí a pak říká, že toto je církev. Skutečný život je tajemství, a pokud ho lidé nechtějí odkrývat, nemohu jim pomoci.

Jste uznávaný katolický duchovní a zároveň vystudovaný filozof, můžete se pochlubit také několika čestnými doktoráty. Jak jde dohromady víra a věda založená na rozumu?
Na jednu věc se mohu dívat, nakolik je viditelná očima. To je to fyzické. Další pohled je, nakolik to vidím rozumem. To je pohled filozofický. A pak je třetí, nakolik to vidím vírou. Ale jsou to všechno části jednoho celku. Člověk se nemůže rozdělit. Musím uvažovat o tom, co vidím. A o tom, o čem uvažuji, chci vědět, jaký to má vztah k Bohu a osobnímu životu. Žít podle rozumu není celá pravda. Existuje také svědomí a srdce. Ve světě jsem se stal slavným, protože jsem mluvil o spiritualitě srdce. Člověk se musí člověku přiblížit především srdcem.

Pro spoustu lidí je ale rozumové poznání jediné možné.
To je nemoc, pravý ateismus: nemohu Bohu věřit, protože chci, aby byl jasný. Ra〜cionalismus je nebezpečí Evropy a techniky. Naše Evropa umírá, nemá děti. Před dvěma roky jsem byl ve Fatimě v Portugalsku na Mariánském koncilu. Slavností se účastnilo čtyřicet biskupů a pět kardinálů a byl jsem jediný z Evropy. Ostatní přiletěli z Asie, Afriky či Ameriky. V Evropě si o sobě ještě příliš myslíme. Pořád se domníváme, že jsme víc, než jsme.

V jakém smyslu Evropa umírá?
Svět se mění, vždycky to tak v dějinách vychází. Když Alarich okupoval Řím, všichni si mysleli, že je konec světa. Barbaři rozbíjeli vše, a když papež korunoval Karla Velikého na císaře, v Byzanci říkali: To je bláznovství, barbara udělat císařem římským. Ti barbaři se stali křesťany a ostatní odpadli. A to se tady děje. Křesťané jsou všude jinde než v Evropě.

Jak vnímáte církevní hierarchii? Není to vlastně také kariéra podobná třeba kariéře manažerů?
Člověk dělá to, co mu velí jeho svědomí. Každé náboženství má nějakou hierarchii, jenže žádné z nich není světové jako křesťanství. Mnozí z řádových kněží se dokonce obětují, i když by nejradši utekli. Sedět od rána do večera ve Vatikánu a dělat úředníka není moc příjemné. Každá práce by se však měla dělat s láskou. Církevní kariéra je po této stránce nejblbější. Normální světský člověk si zajde třeba na diskotéku, kdežto biskup ze sebe musí dělat asketu.

Spolupracujete stále s Rádiem Vatikán?
Již sedmapadesát let mluvím každý pátek do rádia. Neposlouchal bych se, ale oni moje kázání dokonce vydávají knižně v tolika jazycích.

Je vám osmaosmdesát let a působíte velmi svěže. Mohou za to duchovní cvičení?
Vždy říkám: Panebože, jestli mě potřebuješ, tak mě drž. Bez pomoci jeho a sester okolo mě bych byl už dávno vyřízený. Nedávno jsem měl problém s nohou. Dostal jsem do ní gangrénu posledního stupně. Začal jsem navštěvovat ho〜meopata, kterému bude za rok sto let. Když mě vyléčil, řekl: Na to neexistuje lék, ale jestli člověk pracuje jako vy, sám organismus má sílu, aby to přemohl.

Pane kardinále, pojďme se na závěr vrátit k Vánocům a k Novému roku. Čím dál častěji se hovoří o úpadku tradice, o předvánočním shonu a komercializaci duchovních svátků. Souhlasíte s tím?
Zase jsme u podstaty a jejího obleku. Pokud dám přednost vnějšímu před vnitřním, tak věc znehodnotím. A jestli na vnitřní úplně zapomenu, tak jsem se odcizil úplně. Pokud něčemu věřím, snažím se to i navenek předvést v plné parádě. Když se dva mají rádi, i oběd pro druhého chtějí udělat pěkný. A když se rádi nemají, co pomůže pěkný oběd?

KDO JE KARDINÁL TOMÁŠ ŠPIDLÍK
- Narodil se 17. prosince 1919 v Boskovicích.
- Kvůli nacistům odešel ze studií na Masarykově univerzitě v Brně. Dostudoval ve Velehradu.
- Po válce odešel do Maastrichtu, kde vystudoval teologii a stal se knězem.
- V roce 1951 začal pracovat pro Rádio Vatikán. Vyučuje na světových univerzitách.
- Od devadesátých let pracuje v Centru Aletti ve Vatikánu, kde se zabývá studiem tradice křesťanského východu.
- V roce 2003 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem.
29.12.2007 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Devatero originálních adventních trhů

S blížícími se Vánocemi zaplavují náměstí evropských měst stánky s rozmanitými vánočními dárky, dekoracemi i místními specialitami. Ne všechny adventní trhy ale nabízejí tu samou atmosféru. Vánoční atmosféra se dá zažít i za polárním kruhem, pod zemí či na vodě, zjistil hotelový vyhledávač trivago.cz.

Nazí brněnští veslaři nafotili kalendář. Třásli jsme se jak ratlíci, smáli se

Brno /FOTOGALERIE/ – Namísto pravidelného tréninku zapózovali před objektivy fotoaparátů. Veslaři z brněnského ČVK se svlékli při tvorbě týmového kalendáře s cílem rozšířit povědomí o tradičním jihomoravském klubu a zvýšit zájem o veslování.

Dvacet let v UNESCO. Lednicko-valtický areál je světovou pýchou

Břeclavsko – Vzala přítele za ruku a společně vyrazili vstříc procházce parkem u zámku v Lednici na Břeclavsku. Studentka gymnázia Hana Sýkorová se stala jedním z mnoha set tisíců lidí, kteří si pro strávení volného času vybrali Lednicko-valtický areál. „O víkendu v létě bývá plno, ale v listopadovém pátečním dopoledni je to lepší," řekla studentka k obrovskému zájmu turistů o celý areál. Místo s rozlohou přesahující 280 kilometrů čtverečních za posledních dvacet let rozkvetlo. V prosinci 1996 se stalo součástí Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO – organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies