VYBERTE SI REGION

Šamšula: Zloději v Brně ukradnou 300 uren ročně. Krádeží přibylo po amnestii

Brno /ROZHOVOR/ - Ředitel brněnských hřbitovů Marek Šamšula vidí jako největší problém pohřebnictví krádeže. Protože na hřbitovech mnoho kovových prvků nezbylo, zloději se zaměřili na urny. Do dušiček proto správa hřbitovů optickým kabelem spojí kamerový systém na Ústředním hřbitově s městským dohlížecím systémem. Šamšula doufá, že opatření zabere.

22.9.2013 8
SDÍLEJ:

Ředitel brněnských hřbitovů Marek Šamšula.Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

Brněnské hřbitovy řídí skoro osmnáct let. Bojuje hlavně se zloději, kteří pietní místa zneuctívají. „Do dušiček zavedeme na Ústředním hřbitově optický kabel, který spojí náš kamerový systém s městským dohlížecím systémem. Hodně si od toho slibujeme," řekl ředitel Správy hřbitovů města Brna Marek Šamšula.

O kolik pohřebišť se staráte?

V Brně máme jedenáct veřejných pohřebišť, které spravujeme. Dohromady to je pětaosmdesát hektarů se sto tisíci hrobovými místy. Například Ústřední hřbitov má šestapadesát hektarů a je největší v České republice. Dvanáctým brněnským hřbitovem je židovský, ten si ale všude na světě spravuje židovská obec. Je určený pouze pro židy. My pohřbíváme příslušníky všech náboženství.

Co je dnes největší problém hřbitovnictví?

Vandalismus a krádeže. Zloději vezmou vše. Nejedná se ale o fenomén Brna, tenhle problém se začíná projevovat i v západním světě. V České republice je ale největší počet krádeží. Je to vyjádření neúcty k mrtvým.

Krade se víc než v minulosti?

Nepamatuji si, že by se nekradlo. Ale víc krádeží jsme zaznamenali například po lednové amnestii.

Ředitel brněnských hřbitovů Marek Šamšula.Co zloději kradou nejvíc?

Jejich hlavním cílem jsou barevné kovy. Ale protože ozdoby ze starých hrobů už došly, začínají krást kovové obaly od uren. Je to katastrofa. Zloděj chce být rychlý, proto urnu ukradne i s umělohmotným obalem, ve kterém je popel. Urnu otevře až za hřbitovem a popel vyhodí. Peněžní škoda není tak vysoká, morální je obrovská. Když přijdete k hrobu a nemáte tam příbuzného, je to nenahraditelná škoda.

Dá se pak poznat, komu ostatky patří?

Úřední umělohmotné obaly mají identifikační číslo, podle kterého mohou zaměstnanci krematoria dohledat, komu ostatky patří. Ne vždy se ale popel najde. Zloději v Brně ukradnou kolem tří set uren ročně. Spoustu krádeží nám ale lidé nenahlásí, proto toto číslo nemusí být konečné. Lidem můžeme poradit jen to, aby krádež nahlásili na policii.

Určitě je ale možné krádeži uren předcházet. Co lidem poradíte?

Aby uložili urnu do země, nikoliv do schránky na povrchu hrobu. Dále jsou dnes oblíbené vsypové a rozptylové loučky. S takto uloženými ostatky už nemůže nikdo manipulovat.

Na ústředním hřbitově máte od loňského listopadu kamery. Ty problém krádeží neřeší?

Lidi jsme o nich informovali a to zabralo. Krade se méně. Zatím systém funguje jen na hřbitově. Do letošních dušiček, kdy se zloději činí nejvíc, ho ale spojíme optickým kabelem s městským kamerovým dohlížecím systémem. Pak budou naše kamery čtyřiadvacet hodin hlídat strážníci. Zločinnost určitě klesne.

V Brně prý chybí hrobová místa. Jak je to s jižní Moravou?

Nemám zprávu, že by byl katastrofální nedostatek míst. Obecně jich je dost. Zásadní problém je pouze v brněnských Soběšicích, ne v celém městě. Za patnáct let se tam neuvolnilo ani jedno hrobové místo. Občané ze starší zástavby, kteří rodinné hroby v Soběšicích už pronajaté mají, získávají přednostní právo. Je logické, že si hroby drží. Dále plánujeme rozšířit líšeňský hřbitov. V jednání jsou i Jehnice a Slatina. Tam je to kvůli nové zástavbě. Jinde ale hrobová místa v omezeném množství zatím jsou. Snažíme se situaci řešit s předstihem.

V Soběšicích magistrát v návrhu aktualizace územního plánu počítá se hřbitovem o výměře dvanáct hektarů, to je skoro čtvrtina Ústředního hřbitova. Je tato velikost k Soběšicím úměrná?

Nevím, proč se v aktualizaci počítá s takovou plochou. V Soběšicích stačí hřbitov o ploše tří až čtyř hektarů. Je to dáno i tím, že ubývá pohřbů do země. Proto klesá potřeba klasických hrobů. Naopak přibývá urnových, které jsou menší.

Soběšičtí proti plánovanému hřbitovu protestují. Myslíte, že opodstatněně?

Ne. Nový hřbitov musí mít ze zákona o pohřebnictví sto metrů ochranné pásmo osázené zelení, proto na něj místní ani neuvidí. Protesty proti hřbitovům jsou odrazem naší doby. Lidé se snaží vytlačit vše spojené se smrtí daleko od sebe. Smrt je ale přirozená součást života. Do druhé světové války ji lidé vnímali jako naprosto neoddělitelnou část jejich žití.

Ředitel brněnských hřbitovů Marek Šamšula.Za odlišné vnímání smrti tedy může minulý režim?

Minulý režim smrt násilně odtrhl od života. Také tím, že potlačil církev, která vede lidi k tomu, že smrt je přirozená. Za minulého režimu pohřební služba převážela nebožtíky v noci. Tehdy hřbitovy ani neopravovali, proto je jich dnes většina zanedbaná.

Na hřbitově vídám spoustu neupravených hrobů. Kolik péče jim lidé dnes věnují?

Žalostně málo. Je to ale o výchově. O hroby se většinou starají věřící. Považují to za samozřejmost. Ateisté obvykle chodí na hřbitov jen na Dušičky, ti vzornější ještě na Vánoce a Velikonoce.

Říká se, že nejvíc lidí umírá na podzim. Je to pravda?

Spíše to bylo v období Vánoc. Lidé prý umírali steskem. Mohlo za to i počasí, které je v tomto období ponuré. V dnešní době ale lidé umírají rovnoměrně. Je to díky pokročilému zdravotnictví.

Existují lidé, kteří si nechávají urnu s popelem svých blízkých na nočních stolcích. Je to legální?

Tělo nebožtíka musí lidé ze zákona uložit pouze na veřejné pohřebiště, na rozdíl od popela. Ten mohou pozůstalí rozprášit kdekoliv, pokud neohrozí majetek dalších lidí nebo neomezí hygienické podmínky. Urnu si mohou nechat i doma. Bohužel je teď moderní, že si lidé popel pozůstalého třeba vůbec z krematoria nevyzvednou.

Myslíte, že je lepší pohřbívat nebožtíka žehem, nebo ho uložit do země?

Jsem zastáncem pohřbu žehem. Je to čistější. Zpopelňovalo se už od pradávna. Česká republika se svými pětaosmdesáti procenty pohřbů žehem je na světové špičce. Do země pohřbíváme jen minimálně. Tato tradice se nejvíc drží na jižní Moravě, Vysočině a Zlínském kraji. Koresponduje to s vlivem katolické církve.

Umíte vykopat hrob?

Kdysi jsem neměl problém s krompáčem, lopatou a rýčem pracovat. Dnes bych to ale už fyzicky nezvládl.

Traduje se mýtus, že hrobníci při své práci pijí hodně alkoholu. Je to pravda?

Hrobník musí mít řidičák a aktivně řídit. Nyní jich zaměstnáváme pět. Je to nejmenší počet v naší historii. Souvisí to s tím, že ubývá pohřbů do země. Hrobníci neustále přejíždějí mezi jedenácti hřbitovy, proto pít nemůžou. Občas jim dávám dýchat, nikdy ale nebyl problém.

Ředitel brněnských hřbitovů Marek Šamšula.Co musí hrobník umět?

Hrobničina je věda a tvrdá fyzická práce. Musí znát složení zeminy. Mít za sebou školení o bezpečnosti práce, protože hrozí nebezpečí, že ho hlína zavalí. Také musí dbát na hygienu. Existují také rekvalifikační kurzy na hrobníka.

Je těžké shánět lidi na toto místo?

Není. Lidé si dnes práce váží, protože jí moc není. Pokud vypíšu pozici na pracovním úřadě, druhý den obvykle můžu vybírat mezi mnoha uchazeči. Bohužel hrobníci berou v průměru patnáct tisíc korun hrubého. Jsme příspěvková organizace, máme tabulky. Kdybych mohl, dal bych jim víc.

Žádají lidé o pohřbení zvířat?

Na veřejných pohřebištích se to nesmí, zakazuje to zákon. Mohou se ale spalovat. V Modřicích je pro ně dokonce speciální krematorium. Musí ale mít do sedmdesáti kilogramů. Já bych zvířecí hřbitov vítal. Chtěl bych být u toho, kdyby se u nás otevřel.

Zmínil jste vsypové a rozptylové loučky. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Rozptylové loučky jsou starší. Vsypové se k nám dostaly ze severských zemí. Tam vznikly ve čtyřicátých letech dvacátého století. V Brně jsme je měli v osmdesátých letech jako první v České republice. Popel vsypáváme do jednoho bodu v zemi. Každý má na loučce své místo, které je očíslováno. Pronájem na deset let stojí šest set korun. Vlastní vsyp stojí pak do dvanácti set korun. Vsypové loučky jsou v Brně dvě. Rozptylové loučky máme čtyři, tři na Ústředním hřbitově a jednu v Komíně. Popel je na nich rozptýlený pomocí krůpějí vody. Rozptyl stojí jednorázově do dvou tisíc korun. Nájemné se už neplatí.

Co je náplní vašeho místa?

Jsem manažer. Pracuji na tvorbě rozpočtu naší organizace s městem, zařizuji věci nutné k fungování hřbitovů, také řídím a kontroluji jejich provoz. Největší problém je sehnat peníze, avšak v poslední době se nám město snaží v této oblasti vyjít vstříc. S mrtvými se do styku obvykle nedostanu. To je věc pohřební služby.

Ředitel brněnských hřbitovů Marek Šamšula.Studoval jste technicky zaměřené obory. Jak jste se dostal ke hřbitovnictví?

Za minulého režimu jsem pracoval jako vedoucí referent na generálním ředitelství řídícím továrny na zemědělské stroje. Po revoluci se tato ředitelství zrušila, protože se továrny osamostatnily. Uchytil jsem se v Podniku bytového hospodářství v Brně, kde jsem dělal náměstka. Po roce 1995 si město zřídilo správu hřbitovů a vypsalo výběrové řízení na ředitele. Měl jsem praxi ve správě majetku. Konkurz jsem vyhrál. Pracuji na této pozici od roku 1996. Vztah ke hřbitovnictví jsem předtím neměl, avšak velmi brzy jsem se do problematiky dostal.

Jakou nejzajímavější věc jste při své práci zažil?

Před šesti lety se na Ústředním hřbitově stala dojemná věc. Z páru, který tam měl pronajatý velký hrob, zemřela manželka. Pán ji velmi miloval. Nedokázal bez ní být. Proto si na druhé části hrobu postavil přístřešek z cihel a kachliček. Vypadalo to jako pec. Bydlel tam rok. Tolerovali jsme to, ale nebylo to pietní. Navíc to zakazuje řád pro pohřebiště. Protože ale byla celá záležitost velmi citlivá, vykázali jsme pána až ve chvíli, kdy si začali stěžovat lidé. Pán prý několik týdnů po opuštění hrobu své manželky zemřel.

Autor: Vladimíra Krejsová

22.9.2013 VSTUP DO DISKUSE 8
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Zátah revizorů v rozjezdech: Pozvracím vás, hrozil černý pasažér

Brno /REPORTÁŽ/ – Téměř prázdnými ulicemi nočního Brna se řítí potemnělý autobus. Navzdory tomu, že v něm sedí devět revizorů a osm strážníků, světla v kabině jsou zhasnutá. „Je to proto, aby působil nenápadně," vysvětluje mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem. Autobus totiž jede na další ze zátahů revizorů v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. O víkendu při něm zkontrolovali dvanáct autobusů, chytli téměř sto černých pasažérů. Za jedinou noc revizoři dokáží zkontrolovat až devět set cestujících.

Německý dům? S portrétem Adolfa Hitlera, ukazuje také nová kniha

Brno – Když v roce 1900 vyšla série fantaskních pohlednic o tom, jak bude Brno vypadat za sto let, byla na nich spousta vzducholodí a snových vynálezů, ale Německý dům stál stále na Lažanského – dnešním Moravském náměstí. Nakonec se tato budova v Brně dočkala čtyřiapadesáti let. Poté ji město na přání mnoha Čechů zbouralo. Historii Německého domu a s ním spřízněných spolků představuje nová kniha, jejíž křest je ve čtvrtek v Moravském zemském muzeu.

Připomínka trhové tradice: Lidé se ptali po rybí polévce, říká prodejkyně

Brno – Současný název Dominikánského náměstí se poprvé objevil až ve druhé polovině devatenáctého století. V minulosti byli lidé zvyklí o něm mluvit spíše jako o Rybím trhu. Na dávnou tradici v letošním roce navázali organizátoři vánočních trhů. Ty se v letošním roce rozrostly i před budovu Nové radnice a lidé na nich podle dávné tradice opět dostanou ryby. Jen ne syrové, ale připravované na různé způsoby.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies