VYBERTE SI REGION

Šembera: Chci se vrátit zpátky. Na nohy i na motorku

Brno /ROZHOVOR/ - Brněnský motocyklový závodník Lukáš Šembera leží po zranění páteře v nemocnici. Od prsou dolů je ochrnutý, nemůže hýbat nohama. Nevzdává se.

4.10.2009 10
SDÍLEJ:

Zraněný Lukáš Šembera v brněnské Úrazové nemocnici.Foto: DENÍK/Attila Racek

Kariéra mladého motocyklového závodníka se slibně rozjíždí. Pomalu se propracovává mezi nejlepší světové jezdce. Pak přijde nešťastný okamžik a vážně se zraní. Všichni ho začínají odepisovat, přestávají mu věřit.

On se nevzdává. Má pevnou vůli, uzdraví se a znovu začne závodit. V rozuzlení s dobrým koncem jako z hollywoodského filmu věří i brněnský motocyklový závodník Lukáš Šembera. Po zranění v exhibičním závodě před dvěma týdny leží na spinální jednotce Úrazové nemocnice v Brně. Od pasu dolů je ochrnutý, nemůže hýbat nohama.

Zranil jste se při nájezdu do poslední zatáčky na trati. Co se vlastně stalo?
Dostal jsem takzvaného highsidera. Motorka se pode mnou rozkmitala a já z ní spadl. Bohužel jsem narazil hlavou do obrubníku. Jen si pamatuju, že mě to vykoplo a já letím do zatáčky. Dopad si už nevybavuji.

Když jste se probral na zemi, bolelo vás něco?
Cítil jsem tlak v zádech. Zdálo se mi, že tam mám něco zlomeného. Vůbec jsem necítil nohy, nemohl jsem s nimi pohnout. Na žádnou další bolest si nepamatuji.

Ležel jste na zemi, necítil nohy. Mohl byste popsat, co se vám v té chvíli honilo hlavou?
To je těžké popsat. Chápal jsem, že jsem spadl z motorky v zatáčce. Říkal jsem si, že mám asi zlomenou páteř. Víc nevím.

Myslel jste v té chvíli na to, zda budete ještě někdy závodit?
To šlo úplně mimo mě. Po nárazu jsem byl trochu mimo, takže jsem o takovýchto věcech vůbec nepřemýšlel.

Co se s vámi dělo dál? Fanoušci jen viděli, že vás odvezla sanitka.
Převezla mě do úrazové nemocnice. Hned po příjezdu mě poslali na rentgen a na cétéčko. Tušil jsem, že to asi nebude moc dobré. Následovalo čekání do večera, než jsem šel na čtyřhodinovou operaci. Teda spíš mě tam odvezli, než že bych tam došel po svých. (usmívá se).

Jak jste na tom teď?
Ležím na posteli a nemohu hýbat nohama. Ruce mi fungují bez problémů. Každopádně bych se chtěl vrátit zpátky do běžného života.

Takže se nevzdáváte naděje, že budete opět chodil?
Rozhodně ne. Mým cílem je znovu se postavit. Chci se vrátit zpátky. Na nohy i na motorku, pokud všechno půjde dobře. Udělám pro to cokoliv. Teď musím hlavně pořádně rehabilitovat. Před pár dny jsem s tím konečně začal.

Co konkrétně děláte?
Poprvé jsem se na posteli posadil. Učil jsem se rovnováze při sezení. Kromě toho ještě používám speciální stroj, který mi pomáhá rozhýbat ztuhlé nohy.

Jak to zatím jde?
Myslím si, že dělám rychlé pokroky. Na to, že to bylo poprvé, mi to šlo dobře. Bylo mi potom sice trochu špatně, ale to je normální. Jsem spokojený, že se mi to podařilo.

Pozorujete nějaké zlepšení?
Zatím se o žádném nedá mluvit. Pouze cvičení mi zatím trochu pomáhá. Potřebuju makat, aby mně neochably svaly na nohou. Když se na ně podívám, mám je strašně slaboučké. Musím se taky postupně naučit životu bez nohou, které teď zatím vůbec necítím.

Kolik hodin denně rehabilitujete a cvičíte?
Moc dlouho ne, protože je mi z toho pak špatně. Jak jsem teď zvyklý pořád ležet, tak posazení se je velmi náročné. Spíše se snažím protahovat nohy a dělat podobné cviky. Zatím mi to však dá hodně zabrat.

Dá se odhadnout, jak se bude vyvíjet váš zdravotní stav?
V tuto chvíli mi doktoři nemohu říct nic konkrétního, jak to se mnou bude. Víc budou vědět, až mi zmizí otok z opuchlé míchy. Potom se uvidí, co bude dál. Důležité je, abych byl v co nejlepší kondici.

Za jak dlouho má otok z míchy zmizet?
U každého pacienta je to jinak, ale podle vyjádření doktorů by to mělo být tak do měsíce.

Máte za sebou dva týdny v nemocnici. Jaké to tam je? Už jste si zvykl?
Vede se mi tady docela dobře. Na to, že jsem v nemocnici, je to ještě dobré. Personál a sestřičky jsou většinou v pohodě. Některé jsou hodné. Na jiné je však potřeba dávat si pozor (směje se).

Zhubl jste o několik kilogramů.
Jídlo je tady nechutné. Většinu si musím nechat nosit z domu, jinak by to nešlo. Něco se tu sníst dá, ale jen málokdy. Moc se nestává, že by mi přinesli něco dobrého. Co se týká stravy, jsem odkázaný hlavně na rodiče a příbuzné.

Co vám nejčastěji nosí?
Různé věci, nemám stále stejné jídlo. Posledně to byl například květák a kuřecí maso.

Máte v nemocnici nějaký pravidelný režim?
Mám, musím dodržovat přesná pravidla. V deset, ve dvanáct a ve tři hodiny v noci mě sestřičky otočí na bok, takže se přes noc moc nevyspím. Když zase konečně usnu, je šest ráno a musím vstávat. Vyčistím si zuby, udělám osobní hygienu, přivezou mi snídani. Následuje vizita a po ní se snažím cvičit. A tak je to pořád dokola.

Po necelém týdnu vás převezli z anesteziologicko­resuscitačního oddělení na spinální jednotku. Je to tam lepší?
Na áru se nedalo skoro vůbec spát. Bylo tam pořád světlo, okolo mě stále pípaly přístroje od okolních pacientů. Bylo to něco úplně jiného než tady, kde mám relativní klid.

Na pokoji neležíte sám. Bylo to vaše přání?
Ze začátku jsem tu chvíli sám byl. Pak přivezli mého spolubydlícího a musím přiznat, že je to s ním daleko lepší. Je s ním hodně velká sranda (směje se).

O čem se bavíte?
Vykládáme si různé vtipy a podobně. Aspoň čas trochu rychleji utíká, než kdybych tu byl sám.

Bavíte se taky o závodění?
Moc ne. Příliš ho to nezajímá. Ani já na to zatím nemám myšlenky ani chuť.

Co jinak děláte ve volném čase?
Dívám se na televizi, brouzdám po internetu nebo poslouchám písničky. Pořád je co dělat. Na internetu se dívám hlavně na Facebook, přes který komunikuji s přáteli. Jinak tady mám hodně dévédéček, takže ve volných chvílích se dívám hodně na filmy. Dokonce jsem si sem nechal donést i knížku Kmotr. Chtěl bych ji přečíst, protože mě zajímá italská mafie.

Budete v televizi nebo na internetu sledovat, jak si o víkendu povedou motocykloví závodníci ve Velké ceně Portugalska?
Ještě nevím. Možná se na to podívám.

Váš bratr Michal založil na Facebooku skupinu na vaši podporu. Domlouval se na tom s vámi?
Vůbec ne. Bylo to pro mě velké překvapení. Nic takového jsem od něj nečekal (usmívá se). Hodně mě to potěšilo. Už je tam přihlášených přes dva tisíce sedm set lidí.

Co na ten počet říkáte?
Tak velký zájem mě hodně překvapil. Chtěl bych za něj všem poděkovat.

V České republice máte hodně fanoušků. Určitě vám posílají textové zprávy nebo emaily. Kolik jste jich dostal?
Přesně nevím, ale byly jich stovky. Stačím je sledovat a číst, ale nestíhám na všechny odpovídat.

Těší vás takový zájem fanoušků? Očekával jste jej?
Překvapilo mě to, velice příjemně. Podpora je potřeba.

Pomáhá vám pocit, že tolik lidí stojí za vámi?
Určitě. Když mám někdy smutnější chvilku, uvědomím si, že lidé mě drží nad vodou a podporují mě.

Nedobývali se za vámi někteří z fanoušků na nemocniční pokoj?
Zatím ne. A doufám, že ani nebudou. Nerad bych je totiž vyháněl.

Rodina za vámi chodí často. Tu nevyháníte?
Jsou tady skoro pořád, takže se občas přitom koukám na televizi. Oni něco povídají a já je nevnímám (směje se). Když jsem unavený po cvičení, tak raději sleduji televizi, protože je to nenáročné.

Prozraďte, kdo za vámi nejvíce chodí?
Nechci nikoho konkrétního jmenovat. Ale rodiče i brácha jsou tady skoro pořád. Přítelkyně mě navštěvuje taky hodně často.

Zastavil se za vámi také někdo z kolegů závodníků?
Všichni Peškové už tu byli a taky Abaja Abraham. To je zatím všechno.

V letošní sezoně jste v mistrovství světa silničních motocyklů závodil za italský tým Matteoni Racing. Vzpomněli si na vás?
Hodně mě překvapil a zároveň potěšil majitel týmu Massimo Matteoni, který za mnou přijel do nemocnice. Byl jsem moc rád, že se tu ukázal. Podpořil mě a řekl, že se mnou stále počítají.

Zranil jste se mezi Velkými cenami San Marina a Portugalska. Vyčítáte si teď, že jste přijal pozvání na exhibiční závod?
To nemůžu. Podle mě je to osud a s tím se nedá nic dělat. Jel jsem několik podobných závodů už dřív a nic se nestalo, takže si to nemohu vyčítat. Stalo se.

Vzpomenete si, jak vaše zranění brali rodiče?
Přede mnou smutek najevo nedávali. Ale asi to taky snášejí těžce.

Považujete po havárii motorismus za více nebezpečný sport?
Není důvod si to myslet. Mám na to stále stejný názor.

Změnily se po nehodě vaše životní priority? Dostalo se závodění do pozadí?
Na to je těžké odpovědět. Nevím, co se mnou bude dál. Ale zatím si stále stojím za vším. Nic z toho bych neměnil.

Kvůli nedostatku času při závodění jste přerušil školu. Hodláte se k ní teď vrátit?
Ještě uvidím, jak to všechno dopadne. Ale asi si nějakou udělám. Alespoň se o to pokusím. Pokud bych mohl chodit, budu pokračovat ve studiu na motomechanika. Pokud ne, tak pravděpodobně něco s počítači.

Chcete něco vzkázat svým fanouškům?
Děkuji jim za všechno. Za podporu, že mi psali zprávy, které mě podržely. Sice jsem říkal, že už na ně občas ani nestíhám odpovídat, ale mohou je posílat i nadále. Vždycky si je rád přečtu.

Autor: Tomáš Valaškovčák

4.10.2009 VSTUP DO DISKUSE 10
SDÍLEJ:

Nemocní z léčebny se přestěhují do Úrazové nemocnice. V březnu

Brno – Pětadvacet lidí z Léčebny dlouhodobě nemocných na Červeném kopci přesídlí vedení města do Úrazové nemocnice v Brně. Současné budovy totiž podle náměstka primátora Petra Hladíka nevyhovují dnešním potřebám. „Pacienti si zaslouží prostředí, které odpovídá jednadvacátému století," vysvětlil.

Ideální teplota pro výrobu čokolády? Patnáct až dvacet stupňů

Kuřim /ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI/ – Žena v bílém oblečení s čepicí na hlavě obsluhuje stroj, ve kterém se čokoláda nahřívá, aby se z pevných kuliček stala tekutina pro nalévání do forem. K přístroji si musí vylézt na štafle, odkud kousky belgické čokolády sype dovnitř. Hmota se musí neustále míchat. Další zaměstnankyně obsluhuje stroj s mnoha tryskami, ze kterých neustále v intervalech asi třiceti sekund vytéká čokoláda. Umisťuje pod ně formy a poté dává na váhu. Ve formě je podle velikosti vždy několik stejných tvarů. Třeba stromky se vyrábí po dvou, zato malá autíčka po patnácti. Výrobě čokolád ve firmě Fikar se věnuje další díl seriálu Rovnosti nazvaného Za zavřenými dveřmi.

AKTUALIZOVÁNO

Doprava na Zvonařce zkolabovala. Autobusy se opožďovaly i o hodinu

Brno – I desítky minut v kolonách. S takovým zdržením museli počítat řidiči, kteří ve středu odpoledne projížděli ulicemi Zvonařka a Plotní. Kvůli vážné dopravní nehodě a jejímu následnému vyšetřování doprava v ulicích zkolabovala. Auta, autobusy i tramvaje linky 12 uvízly v kolonách. Situace se zlepšila až před půl sedmou hodinou večer.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies