VYBERTE SI REGION

Slavíková: Vládní škrty přímo ohrozí zdraví a životy lidí

Brno /ROZHOVOR/ – Předsedkyně Regionální rady odborových svazů na jižní Moravě Stanislava Slavíková je proti chystaným vládním reformám. Práci v odborech se věnuje přes dvacet let. Za tu dobu poznala, jak hájí svá práva zaměstnanci v mnoha evropských zemích.

12.12.2010 13
SDÍLEJ:

Předsedkyně jihomoravské centrály Českomoravská konfederace odborových svazů Stanislava Slavíková.Foto: DENÍK/Attila Racek

Sedmým rokem stojí v čele Regionální rady odborových svazů na jižní Moravě a je stále víc přesvědčena, že odbory by měly být mnohem početnější než nyní. „Jsou tady proto, aby se lidé měli lépe. Pokud zaměstnanci vyjdou do ulic s námi, je to v pořádku. Bijí se za ocenění své práce,“ říká Slavíková.

Na středeční stávku státních zaměstnanců proti snižování platů přijelo do Brna nejvíc lidí z celé republiky. Překvapilo vás to?
Počítala jsem, že se před Janáčkovým divadlem sejde tak tisícovka lidí. Bylo jich dvakrát tolik. Přišli zdravotníci, učitelé, úředníci, lidé z kultury a muzeí, pracovníci soudů, finančních úřadů i zoologické zahrady. A také mnoho jiných, kteří nejsou státní zaměstnanci, ale chtěli nás podpořit.

Proč byla nejvyšší účast právě v Brně? To se lidé na jižní Moravě mají tak špatně?
Vůbec ne. Jen chtějí něco změnit a nechybí jim k tomu odvaha. Každý, kdo přišel demonstrovat, dal jasně najevo, že nemá strach ukázat svoji nespokojenost.

Do Brna přijeli i odboráři z Rakouska. Jak akci hodnotili?
Byli rádi, že se povedla. Přijeli proto, že jsou Evropané a chtějí naučit i nás, abychom byli Evropany. Chtějí nás naučit vážit si sebe sama, svojí práce. Nechtějí, abychom se nechali vykořisťovat. Strach a vyhrožování se prostě v Evropě nenosí.

Měla stávka vůbec smysl, když je jasné, že vláda platy státním zaměstnancům stejně sníží?
Ti, kteří se jí nezúčastnili, možná o jejím smyslu pochybují. Lidé, kteří přišli, jednoznačně vědí, že smysl měla. Především proto, že svojí účastí vyjádřili nesouhlas s chystanými škrty. A nejen oni, jistou formou protestovali i lidé, kteří byli v práci. Na oblečení měli samolepku vyjadřující souhlas se stávkou. Pokud vím, bylo jich mnoho, tato forma protestu měla skutečně ohlas. My jako odboráři jsme udělali první krok v tom, jak naučit lidi bojovat za svá práva. Budeme v tom pokračovat.

Ale mzdy to státním zaměstnancům stejně nezachrání.
No, to bohužel ne. Ale hrne se na nás další lavina zákonů, které budou mít nepříznivý dopad na všechny, nejen na státní zaměstnance. Proto jsme jako odboráři udělali první krok v tom, abychom lidi naučili bojovat za svá práva. Musí umět ukázat, že nejsou žádné ovce a nenechají si všechno líbit.

Jakou lavinu zákonů máte na mysli?
Zdravotní a penzijní reformu. V navrhovaných zákonech je vše špatně, velmi zhorší život obyčejných lidí.

Jak konkrétně?
Tak například operace provedená moderní metodou už nebude považována za standardní, ale za nadstandardní. Pacient si ji bude muset celou zaplatit nebo doplatit její část. Takže člověk bez peněz odejde z operačního sálu s obrovskou jizvou na břichu místo se dvěma malými dírkami po laparoskopii. Jakákoliv nemoc nebo operace se výrazně podepíše na rodinném rozpočtu. Při neustálém snižování příjmů obyvatel to bude katastrofa.

A důchodová reforma?
O té se zatím vedou velké polemiky. Jisté je jen to, že penzijní zdroje střádané z generace na generaci jsou vybrané. Jejich oddělení od státního rozpočtu jsme žádali už v roce 2006. Tehdy jsme v Praze pořádali demonstraci proti prodlužování odchodů do penze. Ale žádná vláda to zatím neudělala. Kdyby se tento zdroj příjmů nepromrhal v rozpočtu, nemuselo to dojít tak daleko, že není na důchody. Právě státní zaměstnanci se bojí toho, že za celoživotní práci dostanou almužnu. Bojí se o to víc, že po snížení platů si už ani nebudou mít z čeho šetřit na stáří.

Co vám na reformách ještě vadí?
Arogance vlády, která ve zrychleném čtení předložila do parlamentu inkriminované zákony. Zrychlené čtení se přitom používá jen v době mimořádných situací, například živelných pohrom. Když poslanci chtěli něco dělat takto narychlo a mimořádně, mohli ve zrychleném čtení projednat zákon o odchodném poslanců. Mohli ho zrušit a ušetřit osmatřicet milionů korun.

Navíc si podle nejnovějších informací ani nestihnou snížit platy. Naopak jim od ledna vzrostou.
Je mně jich líto, jsou to fakt chudáci. Prostě nestíhají!

Podle vás je tedy situace hodně kritická.
To každopádně. Vláda chce od lidí stále víc peněz – zvyšuje daň z přidané hodnoty, zdražuje benzin, nájmy i energie. Na druhé straně ale stát svým zaměstnancům snižuje mzdy. Není přece možné, abychom takto pokračovali dále. Vezměte si například průměrnou mzdu. Ta je třiadvacet tisíc. Přitom ale víme, že dvě třetiny zaměstnanců tyto peníze nedostávají. Myslíte si, že s patnáctitisícovým platem má člověk nějaký luxusní život? Sotva z toho zaplatí bydlení, jídlo, oblečení a cesty do práce. Nemyslím si, že třeba taková kuchařka, která bere jedenáct tisíc, má růžový život. Přitom poctivě pracuje, v kuchyni se pořádně nadře a to všechno skoro za almužnu.

Pokud se jí to nelíbí, tak přece může odejít.
To ano, ale současný trh práce nenabízí o moc lepší příležitosti.

Takže by si měla vážit toho, že má takovou práci, ne? Navíc státním zaměstnancům doposud platy rostly na rozdíl od lidí ze soukromého sektoru.
Státní zaměstnanec, to není jen kuchařka ve školní jídelně nebo uklízečka na úřadě. Je to i úředník na magistrátu, vysokoškolsky vzdělaný člověk, který pracuje v muzeu, kultuře nebo ve zdravotnictví. Všichni tito lidé jsou mizerně placeni. Tak jakápak pokora. Do práce chodíme proto, abychom se uživili a měli se dobře. A já jsem přesvědčena o tom, že právě třeba ta kuchařka se dobře nemá.

Cena práce je tedy u nás nízká?
Ano. A další kapitolou, která s cenou práce souvisí, je odchod lékařů. Toto rozhodnutí bude mít ohromný vliv na všechny lidi. Větší, než si dokážeme vůbec představit. Vládní škrty přímo ohrozí zdraví a životy lidí. Nepřeháním, pokud ubude lékařů, zákonitě se sníží i kvalita poskytované péče.

Souhlasíte s tím, aby se na každém úřadě a na každé instituci placené z veřejných peněz udělal personální audit a přebyteční, nepotřební lidé byli propuštěni?
Určitě. A začala bych na ministerstvech.

Online rozhovor se Stanislavou Slavíkovou jste sledovali ZDE

Nemyslíte si, že protesty pomalu utichnou? Že se lidé kvůli strachu ze ztráty zaměstnání se škrty smíří?
Pokud budou pasivní a přestanou protestovat, pocítí změny až do trpkého konce. Nezbude jim ani na nové boty. A to se nemusí týkat jen státních zaměstnanců. Důvodů proč protestovat, se najde hodně i v soukromém sektoru.

Takže podle vás by měl být každý zaměstnanec v odborech?
Jednoznačně. Odborová organizace mu pomůže například vyjednat výši platu. Málokterý zaměstnavatel je totiž natolik vstřícný, že lidem přidá peníze jen tak. Právě toto je práce odborů a kolektivního vyjednávání. Mrzí mě, že po jedenadvaceti letech demokracie a šesti letech v Evropské unii to ještě není všem jasné. Zvlášť mladým lidem, kteří pracovali v zahraničí a mají odtud zkušenosti. Právě v zahraničí totiž fungují odbory lépe než u nás. Bohužel ani ve školách se mladí neučí o reálném smyslu odborů. Nikde se nedozvědí, že jednotlivec nezmůže vůbec nic. Že vzdělání a šikovnost člověku nemusí automaticky zajistit dobré pracovní podmínky.

Třeba si mladí lidé myslí, že odbory jsou zkostnatělý aparát, přežitek z dob komunismu.
To je přece nesmysl. Odbory pracují po celém světě. Jsou v nich mladí a moderní lidé. A pokud se odborářům nelíbí, kdo je zastupuje, mohou si přece zvolit někoho lepšího.

Vyplatí se založit odbory i v menších firmách?
V menších i větších. Klíčová je vždy jedna věc: aby do odborů patřila aspoň polovina zaměstnanců. V jednotě a kolektivu je síla. Neméně důležité je samozřejmě to, aby odbory vedli lidé, kteří chtějí opravdu něco dokázat. Kteří chtějí obhajovat práva svých zaměstnanců. kteří jim chtějí pomoci k tomu, aby se měli lépe. Odbory nepracují pro sebe, ale pro lidi. Pomohou jim k tomu, aby se měli lépe.

Existuje spousta firem, ve kterých zaměstnanci nechtějí do odborů vstoupit. Třeba ze strachu, že je kvůli tomu šéf vyhodí.
Takovým lidem říkám černí pasažéři. Kolektivní smlouva, kterou odbory vyjednají, totiž platí pro všechny zaměstnance. I pro ty, kteří nejsou v odborech. I oni získají vyjednané výhody – například dovolenou navíc, příspěvek na dovolenou nebo na jídlo. Jednoduše těží z toho, co odbory vyjednají, a přitom je odmítají podpořit. Tomu říkám sprosťárna.

Kde v Česku dobře fungují odborové organizace?
Vlajkovou lodí odborářů České republiky je Škoda Mladá Boleslav. I v Brně pracuje dobře několik odborových organizací. Ale bohužel je stále dost odvětví, kde zaměstnavatelům stačí zadupat, a lidé jsou tak vyplašení, že přistoupí na všechno. Jsou dokonce i firmy, kde se na zadupání ruší odborové organizace.

Kdy a proč jste se rozhodla, že se budete intenzivně věnovat práci v odborech?
Vlastně to byl náhodný sled událostí. Do roku 1990 jsem byla řadovým členem odborů v podniku Restaurace a jídelny Brno. Tehdy jsem se aktivně zapojila do dění a díky velkým personálním změnám dostala nabídku zůstat ve funkci uvolněné tajemnice odborů. V podniku se dvěma a půl tisíci zaměstnanci, kde bylo jasné, že se vše zprivatizuje. Pak jsem pracovala i v odborovém svazu pohostinství, hotelů a cestovního ruchu. Díky tomu jsem se dostala na zahraniční stáže, kde jsem viděla, jak fungují odbory v Německu nebo Rakousku. Říkala jsem si, že když to jde pár kilometrů za hranicemi, musí to jít i u nás.

Co všechno dokáží odbory v zahraničí vybojovat?
Například rakouský odborový svaz nyní díky kolektivnímu vyjednávání přijal minimální mzdu třináct set eur za práci v obchodě. To ten náš úředník půjde radši prodávat do obchodního domu v Rakousku, protože tady si na takový plat nepřijde ani vysokoškolák.

Liší se naši odboráři od těch rakouských nebo francouzských?
Tady jsou lidé pasivní. V Evropě se daří díky protestům lecčeho dosáhnout, lidé se nebojí protestovat tvrdě, zastavit práci. U nás se zatím jen hodně polemizuje, a pak se od všeho upustí.

Autor: Gabriela Peringerová

12.12.2010 VSTUP DO DISKUSE 13
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Mikuláš rozdával dobroty odvážným dětem na náměstí Svobody

Brno – Děti v centru Brna po roce opět přivítaly Mikuláše spolu s jejich pomocníky anděly a čerty, kteří dorazili na náměstí Svobody v pondělí krátce po setmění. „Akce začala na Zelném trhu, kde byl velký sraz Mikulášů. Odtud se spolu vydali na náměstí Svobody, kde farář Tomáš Koumal dětem vysvětlil třeba to, proč si svatého Mikuláše připomínáme," řekla mluvčí brněnského turistického informačního centra Gabriela Peringerová.

Na Orlí v nákupní galerii vyrostl Strom splněných přání

Brno – Malá Rozálie z Domova svaté Markéty pro matky a děti v tísni si přeje letos k Vánocům mluvícího medvídka. Splnit přání jí a dalším třiašedesáti dětem z tohoto domova mohou zájemci prostřednictvím Stromu splněných přání v Obchodní Galerii Orlí. „Lidé, kteří přicházejí do galerie, mohou přáníčko ze stromu vzít a zakoupit na jeho základě dárky dětem z rodin, které si je nemohou dovolit. Dárky pak přinesou zpět pod stromeček," uvedla vedoucí domova Monika Žewucká.

Sjezdovka u přehrady: pozemek stále chybí

Brno - Lyžařská sjezdovka snadno dostupná z Brna a sportovní vyžití pro děti a mládež versus snaha zachovat lesní porost v už tak přetížené rekreační oblasti v době boje se suchem. Podnikatel Pavel Trčala plánující vybudovat lyžařský areál na kopci Chochola nad Roklí u Brněnské přehrady a majitel pozemku Lesy České republiky ani více než rok od představení záměru nenašli společnou řeč. Brňané se tak sjezdovky u přehrady zatím nedočkají. Trčala se snaží získat podporu Brna i kraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies