VYBERTE SI REGION

Tenistka Šafářová: Po kariéře stejně zakotvím v Brně. Město mám moc ráda

Brno - Je jí zase všude plno. Brněnská tenistka Lucie Šafářová si podmanila uplynulý grandslam v Paříži a posunula se poprvé v životě do elitní desítky světového pořadí. „Konečně jsem se dočkala," uleví si vysoká brunetka. S Bethanií Mattekovou-Sandsovou ovládly na French Open čtyřhru, v singlu nestačila osmadvacetiletá Brňanka jen na Američanku Serenu Williamsovou.

14.6.2015 9
SDÍLEJ:

Brněnská tenistka Lucie Šafářová.Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

Za třináct zápasů v patnácti dnech si tak vydělala přes třicet milionů korun. „Je to příjemné, peníze jsou potřeba. Ale zvlášť to neřeším. Rodiče mě vždy vedli k tomu, ať nerozhazuji. Peníze mi dali jen na potřebné věci. To mi naštěstí zůstalo i teď, za hlouposti peníze nevyhazuji," povídá Šafářová, kterou ostatní tenistky považují za jednu z nejpříjemnějších profesionálních tenisových hráček.

Po úspěchu na French Open se o vás opět zvedla vlna zájmu. Jak to snášíte?

Je to jiné. I dřív se o mě média a jiní lidé zajímali, ale teď je to extrémní. Já si ale tento zájem užívám. Zatím je to příjemné a všichni jsou na mě milí. Navíc po Paříži mi zbývá pár dní volna, takže mám na rozhovory a další věci klid.

Před chvílí vás na ulici poznal muž a zdržel vás. Jsou vám podobné situace příjemné?

Většina lidí je v pohodě. Samozřejmě, když je pozornosti už moc, začíná to být stresující. To se stane občas přímo při turnajích. Chuť někam zalézt a oprostit se od lidí mám však jen zřídka.

Prožíváte vydařené období, kdy je vše jednodušší. Když zažíváte krizi, máte chuť praštit s tenisem?

Každý sportovec nesnáší období, kdy se mu nedaří, a miluje čas, kdy vyhrává. To je i můj případ. Ale neúspěšné chvíle jsou součást sportu, cesta je trnitá. To ovšem neplatí jen v tenise, ale v každé oblasti. Občas na mě přijde chuť se vším seknout, ale tenis mám hrozně ráda. Takže období, kdy jsem chtěla skončit, trvala krátce a neměla jsem jich naštěstí moc.

Grandslam v Paříži pro vás představoval třináct utkání v patnácti dnech. Jak zvládáte takový maraton?

V přípravě absolvuji klidně měsíc tréninku v kuse, kdy nemám skoro žádné volné dny. Fyzická námaha je enormní. Jenže je to právě jen tělesná únava. Při turnajích vstupuje do hry psychická zátěž. Na každý zápas se hráč musí hrozně soustředit a to je velmi vyčerpávající. Hrát takhle dva týdny v kuse bylo opravdu extrémně náročné. Na druhou stranu mě endorfiny z výher hnaly neustále dál a na únavu jsem tolik nemyslela.

Za výhry jste dostala dvě trofeje pohár za vítěznou čtyřhru a talíř za druhé místo ve dvouhře. Líbí se vám?

Jsou krásné. Hlavně v tom, že jsem na ně dlouho čekala a konečně je mám.

Poprvé jste proklouzla do elitní desítky světového žebříčku. Kdy jste o ní začala reálně uvažovat?

Vždy šlo o můj sen. Dlouho mi trvalo, než jsem zlomila metu dvacátého místa. Pak přišla na řadu desítka. Ale na nejvyšší příčky jsem začala pomýšlet až poslední tři nebo čtyři roky. Byla jsem zdravá a tenisově jsem cítila, že se můžu měřit s elitními hráčkami.Brněnská tenistka Lucie Šafářová.

Hodně tenistek výkonnostně vylétne už v mládí, vám se to podařilo až v osmadvaceti. Bylo čekání dlouhé?

Měla jsem plynulý postup. Naštěstí jsem neprožila moc období, kdy jsem se někam vyškrábala a pak zase spadla hluboko dolů. Nikdy jsem neměla pocit, že něčeho lituji nebo že na to nemám. Na druhou stranu jsem k elitě měla dlouho blízko a desítka mi stále unikala. Vždy se něco pokazilo, nevyšel mi nějaký duel, nebo jsem neobhájila nějaké body. To nebylo úplně příjemné. Jsem ráda, že jsem to teď zlomila.

Kam míříte dál?

Každý člověk musí mít nějaký cíl, sportovce nevyjímaje. Každý potřebuje vědět, kam jde. Pro mě představuje další metu světová pětka a vítězství v singlu na grandslamu. Ale za prioritu považuji i udržet se na úrovni, kam jsem se teď dostala. Hodně mi také záleží na tom, aby mě tenis bavil a měla jsem z něj stále radost.

Čím si váš letošní vzestup vysvětlujete?

Jde o kombinaci víc faktorů. Patřím už mezi zkušenější hráčky, jsem vyrovnanější a na kurtu klidnější. Strašně mě tenisově zvedl i kouč Rob Steckley. Slouží mi zdraví a kondičně jsem na tom také výborně.

Ve Francii vás v závěrečných duelech podporovala rodina. Sleduje vás naživo často?

Rodina za mnou na turnaj dorazí jen párkrát do roka. Sestra Veronika trénuje tenis v New Yorku a rodiče normálně pracují. Ale občas je vytáhnu. Když už člověk dojde tak daleko, jako já na French Open, tak chce úspěchy sdílet s rodinou. Když přijedou, mám velkou radost. Je to fajn. Zašli jsme pak na společnou slavnostní večeři a bylo to moc příjemné.

Svazuje vás při zápasech fakt, že vás v hledišti sleduje mnoho známých?

Dřív možná jo. Od té doby, co jsem zažila dvakrát finále Fed Cupu v Praze před čtrnácti tisíci lidmi, co se soustředí jen na vás, mi to už nepřijde. Teď už to vnímám jen v pozitivním smyslu.

S vaším kanadským koučem vypadáte, že vám to klape. Opravdu to tak je, nebo jde jen o zdání?

(Smích) S Robem spolupracuji tři roky. Už před tím jsme byli dobří kamarádi a to stále pokračuje. Jde o velmi pozitivního a kreativního člověka. Je s ním zábava. Kromě dřiny a těžkých chvil si užijeme spoustu legrace. To je pro mě hodně důležité. Má dar od boha, že dobře vycítí situace a lidi. Dokáže odhadnout, kdy na mě má být hodný a kdy přísný. Někdy jsem na něj na kurtu hrozně naštvaná, ale on ví, že mi to pomůže k lepšímu výkonu. Po zápase si sedneme a zasmějeme se tomu.

Postavu jste měla vždy výbornou. Poslední dobou se však zdáte být ještě vysportovanější…

Za to vděčím svému kondičnímu trenérovi Kristiánu Bajzovi. Převzal mě asi před pěti lety ve stádiu, kdy jsem byla pořád zraněná. Postupně mi ušil trénink na míru. Nedělám toho moc a vše skvěle funguje. Za poslední tři roky jsem neměla vážnější zdravotní potíže. Svoji postavu jsem pod jeho vedením kompletně změnila.Brněnská tenistka Lucie Šafářová.

Svou statnou muskulaturou je známá především vaše finálová přemožitelka Serena Williamsová. Bojíte se jí?

I naživo je pořádný kus ženský. Je prostě černošský typ, svaly jí rostou tak trochu samy. (úsměv) Na turnajích ji potkávám už řadu let, tak jsem si na ni zvykla a nebojím se jí. Je však nejlepší na světě, a když je v pořádku, je téměř nemožné ji porazit.

Fanoušci a ostatní tenistky vás chválí, že jste jedna z nejpříjemnějších hráček na světovém okruhu. Čím to je?

Moc nevím, naši mě určitě takhle vychovávali. Stejné hráčky potkávám většinu roku a nechci se na ně dívat skrz prsty. Snažím se ke každému přistupovat stejně a jsem ráda, že mě tak lidé vnímají. Myslím si, že šířit podobný postoj ve sportu i v životě je důležité. Jsem strašně klidný člověk. Samozřejmě se na kurtu trochu měním, ale naštve mě jen nesportovní chování. Rozčilování mi přijde jako ztráta energie.

Na kurtech se často potkávají hráčky ve stejném oblečení. V totožném oděvu jste teď v Paříži nastoupily se Sabine Lisickou. Vadí vám to?

Každá máme svého sponzora a jeho věci musíme nosit. Není to ideální, ale člověk tam je kvůli výkonu a v tu chvíli to moc nevnímá.

Vaše deblová parťačka Bethanie Matteková-Sandsová je známá svými výstředními modely. Řešíte spolu oblečení hodně?

Bethanie ráda zaujme extravagantními oblečky. K její osobnosti to patří. Spíš se tomu smějeme. Vždy se jí vyptávám, co si připraví na další zápas. Firma, která mě sponzoruje, nevymýšlí nic extrémního. Ale třeba na letošním Australian Open nás oblékla do cukrově růžových šatů.

Ve Francii jste si za své úspěchy vydělala přes třicet milionů korun. Co to s vámi dělá?

Nikdy jsem o penězích zvlášť nepřemýšlela. Není to tak, že bych si řekla paráda, jsem milionářka. Peníze člověk potřebuje k životu i ke sportu. Je příjemné nějaké vydělat a udělat si něčím radost. Ale rodiče mě vedli k tomu, abych nerozhazovala. Vždy mi peníze na potřebné věci dali, ale nic zbytečného jsem si nikdy nekupovala. To mi zůstalo i teď, kdy vydělávám větší částky. Mám radost, když můžu udělat radost ostatním a vzít někam na výlet třeba moji sestru.Brněnská tenistka Lucie Šafářová.

Odměníte se něčím za dvě pařížské trofeje?

Vždy si za velký výsledek pořídím něco, co mi ten úspěch připomíná. To plánuji i teď, jen ještě nevím pořádně, co to bude.

Na cestu z brněnského letiště po návratu z Francie jste usedla za volant auta, i když jste nemusela. Řídíte ráda?

Ano a ráda jezdím rychle. Samozřejmě u toho dodržuji předpisy a rychle jezdím jen na německých dálnicích. (úsměv) Při turnaji ve Stuttgartu si můžeme půjčit porsche, takže tam se vždy ráda projedu. Většinou létám, takže když mám příležitost, deru se na místo řidiče.

Jak po náročných turnajích nejraději relaxujete?

Grilovačkou s přáteli na zahradě a stráveným časem s kamarády a s rodinou. Občas si jen tak lehnu a miluji, když spím ve své vlastní posteli. Když se probudím doma a dám si českou snídani, je to pro mě svátek. Moc často se mi to totiž nepoštěstí. Psychicky mě to dobíjí a vždy se na to těším.

Když jste doma, kam nejraději v Brně zajdete?

Ani dřív jsem tu moc času netrávila. Dva roky jsem bydlela jako malá v Rakousku, kde táta trénoval. Ale město mám strašně ráda. Navštívila jsme spoustu míst ve světě, ale po kariéře zakotvím stejně v Brně. Mám ráda procházky do centra, a jelikož bydlím v Líšni, zajdu i do Mariánského údolí. Do restaurací zas tak často nechodím, většinou vaří totiž máma. (úsměv) Diskotékový typ nejsem. Nemám ráda opilé lidi, kteří nevědí, co dělají. Jsem radši mezi přáteli.

Jak nejraději trávíte dovolenou?

Nejvíc se mi v poslední době líbilo v Kostarice. Poprvé jsem vyzkoušela surfing a lezli jsme po horách. Podnikali jsme túry do přírody. Jsem strašně aktivní člověk. Kdybych se měla jen válet na pláži, tak umřu.

Sledujete i jiné sporty než tenis?

Fandím Kometě. Nesleduji ji každý den, ale vím, jak si stojí. Hokej mám asi nejraději. Ostatní odvětví sleduji, jen když tam mám někoho známého. Kamarádím se třeba s hodonínskou stolní tenistkou Ivetou Vacenovskou, tak jí fandím.

Autor: Jan Pařík

14.6.2015 VSTUP DO DISKUSE 9
SDÍLEJ:

Česká hlava pro brněnský tým. Mikroskop pomůže s léčbou rakoviny

Brno – Vynalezl mikroskop, který v budoucnu pomůže s nádorovou léčbou. Padesátiletý Radim Chmelík se svým týmem z Fakulty strojního inženýrství a CEITEC Vysokého učení technického v Brně obdržel minulý týden ocenění vědecké soutěže Česká hlava.

Kníničská Panna Marie? Řezbář ji vyřezal motorovou pilou

Brno /FOTOGALERIE/ – Zvuk motorové pily slyšeli v neděli dopoledne lidé z brněnských Kníniček. Před místní mateřskou školou totiž započal letošní advent v městské části. Jedním z největších lákadel programu byla řezbářská show, při níž řezbář vytvořil postavu Panny Marie.

Nehod motorkářů ubylo. Jsou lépe připravení, tvrdí odborník

Jižní Morava – Devět životů vyhaslo od začátku roku při nehodách motocyklů na silnicích v Jihomoravském kraji. Oproti loňsku je to o jednoho mrtvého méně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies