VYBERTE SI REGION

Tomáš Halík: Věřím, že dárky lidem nosí Ježíšek

Brno /ROZHOVOR/ – Katolický kněz, teolog, sociolog a psycholog Tomáš Halík působí větší část roku v Praze. Tento týden však zavítal do Brna, kde přednášel na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a také podepisoval svoji novou knihu Stromu zbývá naděje.

13.12.2009 14
SDÍLEJ:

Tomáš Halík podepisoval své knihy.Foto: Deník/Attila Racek

Další sbírka esejů tak doplnila řadu knih, které Halík v posledních letech před Vánocemi pravidelně vydává. Své knihy píše v poustevně u jednoho kontemplativního kláštera v Německu, kde tráví každé léto několik týdnů zcela o samotě. „Je to čas meditace, modlitby a přemýšlení. A jako vedlejší produkt této doby vznikají mé knihy,“ říká Halík.

Jak s nadsázkou dodává, musí napsat jednu knihu ročně, aby měl dárek pro své blízké na Vánoce. „Mám totiž špatnou fantazii na vymýšlení dárků. Ale díky knize mám vždy po starostech, a ulehčím tak práci i řadě dalších lidí,“ směje se duchovní, jehož knihy dnes vycházejí v mnoha jazycích. Kněžské svěcení přitom přijal tajně v době normalizace, kdy měl také potíže s StB kvůli své činnosti v kulturním i náboženském disentu.

Velké části Brňanů se při vyslovení jména Halík vybaví váš jmenovec Libor Halík, který už dlouhá léta hlasitě protestuje proti potratům před brněnskou porodnicí na Obilním trhu. Co na jeho počínání říkáte?
Jeho prozpěvování před porodnicí mi vadí. Lepší by bylo, kdyby se pokusil ženám v kritických situacích nějak pomáhat, aby mohly své děti dát třeba k adopci, nebo aby o ně bylo lépe postaráno, když se rozhodnou zůstat svobodnými matkami. To považuji za pozitivnější přístup než demonstrace a varovně zdvižený prst. Myslím si, že ti, kteří cítí odpovědnost za morální stav dnešního lidstva, by se měli snažit hledat s odborníky konstruktivní řešení problémových věcí. A nemám přitom na mysli jen sexuální etiku. Měli bychom najít také způsob, jak se vyrovnat s novými objevy v medicíně, genovou manipulací, etikou médií, hospodářstvím i politiky.

A jak se vyrovnat s menšinovými kulturami? V Brně je například početná muslimská komunita. Považujete islám jako náboženství za hrozbu?
Každé náboženství může být využito k dobrému i ke zlému. V dějinách islámu jsou mnohá staletí, kdy z této kultury vycházely velice pozitivní podněty. Naopak v našich křesťanských dějinách bylo katolické náboženství mnohokrát zneužito. Navíc Bůh křesťanů, židů i muslimů je stejný. To je fakt výslovně potvrzený kromě jiného i v koránu, Alláh je arabské jméno pro Boha. A dokonce označení Boha v aramejštině, kterou mluvil Ježíš, je slovu Alláh velice podobné. Takže pokud někteří lidé považují Alláha za speciálního muslimského Boha, je to projev jejich nevzdělanosti.

Jak se díváte na odpor některých lidí proti tomu, aby v Brně vyrostla nová, větší mešita, která by na rozdíl od té současné mohla mít i minaret?
Minarety mi vůbec nevadí. Jsem zkrátka přesvědčen, že každý člověk má právo na náboženskou svobodu. Málokdo asi ví, že například svatého Františka z Assisi velmi okouzlily jak minarety, tak i všechny modlitby, které se z nich ozývají. Díky tomu pak františkáni v Evropě zavedli pravidelné zvonění, které lidi třikrát denně vyzývalo k modlitbě Anděl Páně. Z toho je vidět, že náboženství se mohou vzájemně v lecčem inspirovat.

Islám však v mnoha lidech vyvolává obavy z teroristických útoků. Co se s tím dá dělat?
Každá společnost má samozřejmě právo kontrolovat, zda náboženské instituce opravdu slouží svému účelu a nejsou školou politické agitace, jak se v některých případech v zahraničí stalo. Myslím si, že velmi moudře to řeší například Německo. Stát tam platí i muslimské duchovní, kteří však musí umět dobře německy a musí mít vysokoškolské vzdělání. Podle mého je také fér připomínat muslimům, že západní křesťanský svět jim umožňuje náboženskou svobodu, a něco podobného by tedy mělo platit i pro křesťany v muslimských zemích.

Jaký ve vás zanechala dojem zářijová návštěva papeže Benedikta XVI. v České republice?
Překvapila mě pozitivní odezva a zájem lidí o tuto návštěvu. Já jsem většinu času strávil v televizním studiu s Václavem Moravcem, které živě vysílalo a komentovalo celou akci. A žádný jiný pořad v televizi dosud nevyvolal takové množství pozitivních ohlasů jako právě tyto přenosy. Přišel také rekordní počet dotazů, což svědčí o tom, že lidé se o papeže opravdu zajímali. V tu chvíli jsem si také uvědomil, jak je důležité, že máme více televizních stanic. Lidé, které papež nezajímal, se totiž mohli nerušeně dívat na krváky a slaďáky na komerčních stanicích. A naopak ti, které papežská návštěva zaujala, ji mohli sledovat se zasvěcenými komentáři.

Na jižní Moravě má katolická církev poměrně silnou pozici. Čím to podle vás je?
Postavení katolické církve na jižní Moravě má především sociokulturní důvody. Každé náboženství má totiž své dvě varianty. Ta lidová je hodně opřena o tradici, ta druhá stojí spíše na individuálním přemýšlení o víře. Díky tomu, že se na jižní Moravě udržela tradiční kultura více než například ve velkoměstech nebo průmyslových oblastech, zůstal tu i typ té lidové víry.

Udrží si zde církev své silné postavení i v budoucnu?
Trošku se obávám, že postupující modernizace ji vytlačí. To však zdaleka neznamená, že bude ustupovat víra jako taková. V této souvislosti považuji za velmi podstatné jedno z papežových sdělení při jeho návštěvě. Je prý přesvědčen, že v naší části Evropy nebude církev záležitostí většiny, ale že má být spíše tvořivou menšinou. To si přitom asi mnozí v církvi ještě neuvědomují. Není totiž možné se tvářit, že náboženství je automaticky předávané dědictví otců. Má-li víra obstát v dnešní době plné podnětů, musí být spíše promyšlenou vírou synů a dcer spojenou s náboženským vzděláním. Tím nechci říct, že touto tradiční vírou pohrdám. Jen si myslím, že s postupem určitého druhu pokroku má asi větší šanci na přežití právě ta promyšlená osobní víra.

Je pro lidi, kteří nejsou věřící, důležité znát bibli?
Jestliže člověk nepozná bibli, tak je cizincem ve své vlastní kultuře. Bible není ideologická učebnice, ale kniha příběhů, jejichž hlavní poselství je určeno pro dospělé. Není však nic špatného na tom, když se s biblí seznamují děti, které tyto příběhy vnímají poeticky jako pohádky. Když pak dorůstají, je třeba je zasvětit do dospělého zacházení s biblí. Tedy vysvětlit jim, že bible se vyjadřuje symbolickým jazykem a jsou v ní různé literární druhy. Protože pokud zůstanou u toho dětského a dětinsky doslovného chápání, tak vyvstanou zbytečné a falešné problémy mezi biblickým a vědeckým pohledem na svět. Bibli je zkrátka potřeba číst v každém různém věku různě.

Mělo by se tedy náboženství učit i ve školách? Nebo je možné nahradit ho „bezejmennou“ etickou výchovou?
Výchova k etickému jednání je velký problém. Učíme-li se etickým pravidlům, musíme se samozřejmě seznámit s křesťanským kontextem, protože naše civilizace má hluboké křesťanské kořeny. Při vyučování náboženství je však třeba rozlišit náboženství ve smyslu přípravy na život v církvi od obecného seznámení s náboženstvím. Příprava na svátosti a církevní život je totiž podle mého názoru spíše záležitostí rodiny nebo farního společenství. Ale i ve škole by se děti měly seznámit s náboženstvím. Ideální pak je, když je učí člověk, který má určitý vnitřní vztah ke křesťanskému učení a zároveň je schopen zasadit jej do širšího kontextu a ukázat objektivně i ostatní náboženství a kultury.

Na Vánoce se v těchto dnech připravují nejen křesťané. Málokdo z ateistů však tuší, že křesťanská víra považuje za důležitější Velikonoce. Proč?
Pro věřící jsou Velikonoce a Vánoce nejen připomenutím Ježíšova narození a smrti. Jsou to oslavy vtělení a vykoupení dvou centrálních tajemství křesťanské víry. Ta říká, že Ježíš se narodil zejména proto, aby přinesl na kříži oběť pro lidstvo a aby zvítězil nad smrtí. Vánoční téma vtělení je tak vlastně předpokladem pro velikonoční drama, kterým vrcholí Ježíšovo poslání.

Čeká vás letos vánoční kázání?
Mám jich před sebou celý cyklus, protože pro křesťany trvají svátky až do první neděle po šestém lednu. To klíčové je však bezpochyby kázání na půlnoční mši, kde člověk musí oslovit celou řadu lidí, kteří normálně do kostela nechodí. Těm bych rád srozumitelným způsobem vysvětlil větu z bible o tom, že Slovo se stalo tělem a Boží Syn na sebe vzal svoji lidskou přirozenost. Ta část Janova evangelia kromě jiného znamená, že všichni máme chápat své lidství jako veliký dar, ale také jako náročný úkol.

Jak se díváte na lidi, kteří na mše v průběhu roku nechodí, ale půlnoční navštěvují?
Já jsem ve specifické situaci. Zatímco mnohé kostely zejí prázdnotou během roku a na půlnoční se naplní, náš kostel je naštěstí naplněn každou neděli. I tak však na Vánoce přicházejí jiní lidé. Většina pravidelných návštěvníků naší akademické farnosti jsou totiž studenti, kteří jedou na svátky domů. A místo nich přijdou ti, kteří do kostela běžně nechodí.

Jak se k nim chováte?
Vždy s úsměvem pozoruji, jak se změní jejich obličeje, pokud se mi je podaří oslovit. Třeba už tím, že jim u vchodu do kostela podám ruku a podívám se jim do očí. V tu chvíli jsou najednou odzbrojeni i ti, kteří třeba přicházejí trošku podnapilí a v kostele by vyrušovali. A i lidé, kteří se dění na mši dívají s odstupem, najednou zpozorní a začnou brát dění v kostele vážně.

Vítat věřící podáním ruky není u katolíků obvyklé.
Je pravda, že v našich končinách je to zvykem spíše u evangelíků, kde se takto faráři s věřícími obvykle loučí. V anglosaském světě, zejména v Americe, je to však běžné i u katolíků. Já od tohoto zvyku teď z hygienických důvodů kvůli pandemii prasečí chřipky ustupuji, ale v minulosti jsem to dělal pravidelně. A na Vánoce to dělám vždycky.

Jak vzpomínáte na Vánoce v době svého dětství?
Nevyrůstal jsem sice ve věřící rodině, ale i tak to u nás doma bylo prosyceno láskou a kulturou. Vánoce jsme slavili velmi krásně. Vzpomínám si, že jsem jako dítě na Štědrý den jezdíval za svým otcem, který pracoval v Národní knihovně v Klementinu. Pak jsme se spolu šli podívat na jesličky do univerzitního kostela Nejsvětějšího Salvátora. Asi bych se tehdy divil, kdyby mi někdo řekl, že za půl století to bude moje působiště. No a pak jsme šli s tatínkem na oběd do nějaké staropražské hospůdky, zatímco maminka doma připravovala vánoční tabuli. A my jsme s tatínkem hovořili jako dva dospělí chlapi, na což strašně rád vzpomínám.

Pamatujete si ještě, co jste si tehdy přál pod stromeček?
Jako dorůstající chlapec jsem byl velký obdivovatel husitství, takže si vzpomínám, jak jsem se jednou celé měsíce těšil na jednu krásnou knihu o Husovi.

A kdy a jak jste přišel na to, že dárky nenosí Ježíšek?
Tak této otázce vlastně nerozumím. Dárky mi totiž stále nosí Ježíšek. Komu je nenosí, ten asi nebyl hodný! Já jsem sice celkem záhy pochopil, že Ježíšek nemůže stihnout obdarovat všechny, takže to musí delegovat na moje rodiče a později na moje přátele. Ale je mi zcela jasné, že kdyby se Ježíš nenarodil, tak ani ten největší ateista na Vánoce nic nedostane.

Autor: Zuzana Taušová

13.12.2009 VSTUP DO DISKUSE 14
SDÍLEJ:

Vyhnou se kolonám při cestě do Bystrce. Na dvojité fazoli

Brno /INFOGRAFIKA/ – Klidnější jízda a méně dopravních nehod, to čeká v budoucnu řidiče na cestě z centra Brna do Bystrce. Nebezpečnou křižovatku Bystrcké a Kníničské u tamního hobymarketu chtějí starostové městských částí přestavět na mimoúrovňové křížení. Cesta na přehradu, do zoo, či na bystrcké sídliště díky tomu bude plynulejší.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: zranilo se pět mladých lidí, nezletilou dívku převezli na ARO

Lomnička – Pět zraněných mladých lidí, taková je bilance dopravní nehody ze čtvrtečního rána za obcí Lomnička na Brněnsku. Srazilo se tam nákladní auto s osobním. „Nejvážněji se zranila nezletilá dívka, která utrpěla vážný úraz hlavy. Záchranáři jí poskytli kompletní přednemocniční péči a na řízené ventilaci ji převezli na ARO do Dětské nemocnice v Brně," popsala mluvčí jihomoravských záchranářů Hedvika Kropáčková.

Silnice v Jihomoravském kraji můžou kvůli mrholení místy namrzat

Brno - Silnice v Jihomoravském kraji mohou kvůli mrholení místy namrzat. Do terénu vyjeli silničáři, kteří už provedli chemické ošetření silnic. Ty jsou ve čtvrtek po ránu sjízdné s opatrností, upozorňují na svém webu krajští silničáři. Týká se to zejména silnic první a druhé třídy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies