„Věřím, že se to nebude opakovat. Navíc situace byla úplně jiná než dnes," upozorňuje sedmapadesátiletý trenér. V pondělí ho čeká první trénink na ledě. Tím pro něj končí třítýdenní období odpočinku i předcházející neoblíbené suché přípravy.

Jak často myslíte na hokej, když máte dovolenou?

Přiznám se, že nijak moc. Když mám volno, věnuji se rodině a odpočívám. Vím, že hokeje budu mít až nad hlavu.

Takže se těm myšlenkám bráníte cíleně?

Ano. Když jsem začínal s trénováním, tak jsem se nemohl dočkat, až začnu pracovat. Teď se to snažím vypustit.

Kde jste strávil tři týdny volna?

Mám kousek od Litvínova chatu, takže tam. S oblibou říkám, že ostatní jezdí k moři a my k Ohři. Mám tam skvělou partu lidí. Je to tam parádní, odpočinu si tam. Letos se navíc vydařilo počasí. To mi stačí ke štěstí.

V pondělí povedete první trénink na ledě. Těšíte se, nebo ne?

To samozřejmě ano. I kluci se těší. Tento týden jsme měli dobrovolné tréninky, na které chodilo dost hráčů.

V době, kdy tým trénoval v posilovně, jste si trochu stěžoval na nedostatek práce. Období suché přípravy vás nebaví?

Je to trochu nuda. Ale chci být s mužstvem v každodenním styku. Aspoň má člověk víc času s hráči promluvit a pozorovat je.

Dva týdny vám v posilovně pomáhal kanadský expert na fyzickou kondici Normand Lacombe. I když jako trenér zodpovídáte za jiné věci, vzal jste si z jeho tréninků nějaké důležité poznatky?

To ano. Sledoval jsem ho a poznal jsem, jak se trénuje v Kanadě. Hodně se tam dbá na sílu. Taky když se nějací hráči vrátí po dvou letech ze zámoří, tak mají takové široké krky.

Jak jste tenhle dril snášel v době vaší aktivní kariéry?

Přiznávám, že jsem nebyl žádný dálkový běžec. Tehdy se celá příprava kopírovala z Ruska, kde se trénovalo hodně. Bohužel naše generace to vlastně odnesla. Nejen já mám kvůli tomu špatné klouby. Spíš mě bavily sporty. Fotbal, tenis, basket. To jsem vydržel hrát celý den. Zato dlouhé běhy. Ty mi ani moc nešly.

Koho označíte za největšího dříče přípravy?

Všichni trénovali dobře. Testy ukázaly, že se zlepšili. Nevím. Třeba Martin Dočekal, to je robot, který může trénovat pořád. I ti starší makali. Mám z toho dobrý pocit.

Dobrý pocit máte i z posil, které se vám po minulé sezoně podařilo do Komety přivést?

Tým je kvalitnější. Hlavně co se týká obrany. To je hrozně důležité. Máme ale také tvořivé hráče. A od toho se hokej odvíjí.

Kouč hokejové Komety Vladimír Kýhos.Tým jste skládal především vy s majitelem klubu Liborem Zábranským. Na kterou z nových tváří jste nejvíc pyšný?

Na Davida Noska. To je velká posila. Ale jsem rád za všechny. Z Davida mám radost, protože ho znám, trénoval jsem ho. Je to hrozně poctivý kluk a vynikající bek.

Je podle vás současný kádr nejsilnější, který jste kdy trénoval?

Těžko říct. Každý mančaft, ve kterém jsem trénoval, měl svoji kvalitu. Ale podle jmen je to asi nynější tým Komety. Je tu daleko víc osobností.

Do Brna přicházejí hráči z nejrůznějších celků. Stává se z brněnské kabiny tavicí kotel různých klubových příslušností?

Ze všech, kteří přijdou do Komety, jsou Brňané. I když nejsem z Brna, tak já taky. Teď mám v srdci jen Kometu. A stejně jsou na tom i hráči. Samozřejmě padnou nějaké vtípky, ale to je spíš otázka na ně.

Udržujete v kabině kamarádské vztahy, nebo máte od vašich svěřenců výraznější odstup?

Hokej jsem hrál a jsem zvyklý žít s týmem. Jsem jeden ze členů kolektivu, byť v trochu jiné pozici.

Dovolí si vůči vám hráči i nějakou legraci?

Jak kdy. Ale proč ne. Není špatné udělat si srandu sám ze sebe. Musí to mít ovšem nějaké hranice.

Když jste v Brně naposledy začínal extraligovou sezonu, tak jste skončil po čtyřech kolech. Nestraší vás to trochu?

Ne, to vůbec. Šlo o úplně jinou situaci. Ovlivnil to i fakt, že jsem celý srpen nebyl na ledě. Nemohl jsem týmu vtisknout tvář. Měsíc jsem strávil s berlemi.

Kometu čekají přípravné zápasy v European Trophy. Jde o atrakci pro diváky, nebo se český extraligový klub může kvalitně připravit díky zápasům s Finy nebo Němci?

Může. Narazíme na mančafty, se kterými se běžně nesetkáme. Když hrají proti Čechům, naši hokejisté mají tendenci nechodit do soubojů naplno. Protože se znají. Hlavně starší hráči. Na mezinárodní scéně nemůžou nic ošidit. Tohle nás má nakopnout.

První měsíce letošního roku sportovní redaktoři neustále psali o krizi Komety, která se nakonec nedostala ani do play off. Myslíte, že už hráči udělali za minulým neúspěchem tlustou čáru?

Věřím tomu. Nemá cenu se v tom hrabat. Máme před sebou nový cíl. Teď se na něj musíme připravit co nejlíp.

Jak bedlivě jste sledoval přestupové dění v české extralize, které bylo rozsáhlejší než v minulých sezonách?

Díval jsem se, kam hráči odcházejí. Jsem zvědavý na Pardubice, kam se vrátili kluci ze Švýcarska. Sparta složila velmi kvalitní kádr. Zajímají mě i Karlovy Vary, které postavili úplně nové mužstvo. A také to, jak se adaptuje Mountfield v Hradci Králové.

Vlastník klubu převedl extraligovou licenci z Českých Budějovic do východních Čech a byla největší aféra letní přestávky. Byl jste ze stěhování v šoku?

Byl. V novinách jsem četl vyjádření tamního primátora, že tam hokej vrátí. Přitom stačil vstřícný krok a hokejisté tam mohli být dál. Vůbec si neuvědomují, že je to bude stát daleko víc peněz. Pro mě je to každopádně úplně nepochopitelné. Jak to mohl lidem udělat? (Klub chtěl od magistrátu na hokej větší příspěvek na provoz, město to ale odmítlo pozn. red.)

V Brně se tohle stát nemůže?

Myslím, že ne. Libor Zábranský je člověk, který obchází sponzory a vymýšlí pro Kometu a pro fanoušky neustále nové věci. Samozřejmě naráží i na neochotu. Ale město k hokeji přistupuje úplně jinak.

Velké téma u hokeje v Brně jsou dlouhá léta fanoušci. Je brněnské prostředí vážně tak odlišné od zbytku republiky?

Nedá se to srovnat. Šel jsem sem hlavně kvůli nim. Mám s nimi ty nejlepší zkušenosti. Kdysi jsme hráli přípravné utkání ve Zlíně a s námi tam přijely dva tisíce lidí z Brna. To je neskutečné. Doma v Litvínově to vždycky vyprávím, a nikdo tomu nevěří. Když je přesvědčím, ať si to sem jedou vyzkoušet na vlastní kůži, tak jsou z toho vyjevení.

Když se daří, tak je trenér Komety možná nejlepší zaměstnání v Brně. Zato když přijde krize, má to složité.

To je všude stejné. Když se daří, tak vás všichni plácají po zádech. Když se na to nedá dívat a nevyhráváte, tak vás nikdo nepochválí.

Jste na to připravený?

Moc si z toho nedělám hlavu. Snažím se hráče uchránit od toho, aby cítili tlak. Jsem trenér a zodpovídám za všechno. Rozhodují hráči a já toho na ledě už moc neudělám. Ale je to výsledek mojí práce.

Jak se vyrovnáváte s popularitou, když si třeba zajdete na pivo?

Fanoušci jsou slušní. Třeba zahlásí, jak bude vypadat další zápas. Když si zajdu na Bláhovku, nedělá mi to žádný problém. Pokud není někdo otravný, jako takoví ti rádoby trenéři. Ale ti jsou všude.

Jak často se v sezoně stíháte věnovat rodině?

V pohodě, máme jeden trénink dopoledne, čas mám. Spíš srpen je horší, když se trénuje dvakrát denně.

Pocházíte z hokejové rodiny. Váš otec v Litvínově hrál i trénoval. Právě díky němu se z vás stal trenér?

Také mě vedl. To byl dost očistec. Vždycky jsem to za všechny schytal, musel jsem makat dvakrát víc. Takže můj trenérský vzor je on. Na střídačku mě to táhlo po konci mé kariéry v pětatřiceti letech. Jak se do toho člověk dostane, tak už bez toho nemůžu být.

Vybavíte si hráče, kterého byste doporučil každému trenérskému kolegovi nebo nějaký jeho opak?

Každý je strůjce svého štěstí. Někteří to nechápou. Dám příklad. Třeba Lukáš Říha, který hrál i v Kometě. To byl velký talent, já ho znám od malička. Myslel jsem si, že půjde do NHL. Bohužel se něco v jeho výchově zvrtlo a chytil se špatné party. (Nyní hraje nejvyšší polskou ligu pozn. red.)

A teď toho kladného hrdinu.

Naopak jsem trénoval třeba mého spoluhráče Kamila Prachaře. To byl výborný kluk, toho bych přál každému trenérovi. To byla radost. Pozitivní vůči mladým hráčům. Všechny hodně naučil.

A obecně je pro vás snazší koučovat mladší, nebo starší hokejisty?

Staré kluky. Ti mají v sobě něco jiného. Dnešní mladší generace už je přece jen jiná.

Rozdíl tedy cítíte?

Všichni trenéři se na tom shodují. Při dnešních možnostech, které kluci mají, se tomu ani nedivím. Můžou dosáhnout na všechno. Ale je to každého věc. Každý může děkovat jen sám sobě. Já jsem měl taky kamarády, kteří se mnou začínali. Chodili na diskotéky, já ne. Otec mi kdysi řekl: Chceš chodit do tanečních? Fajn, ale odevzdej výstroj a nehraj hokej. A měl pravdu. Říkal, že tančit se můžu naučit vždycky.

A naučil jste se?

Ne. Ale ani mi to nijak neschází.