VYBERTE SI REGION

Tůma: Záplavovým oblastem se lidé přestali vyhýbat

Brno /ROZHOVOR/ – O oblastech, kam se voda pravidelně rozlévá, povídá v rozhovoru pro Deník Rovnost ředitel pro správu povodí Moravy Antonín Tůma. Ten se vodě a jejímu chování v krajině věnuje už více než dvaadvacet let.

13.6.2010
SDÍLEJ:

Ředitel pro správu povodí Moravy Antonín Tůma.Foto: archiv

Velká voda, se kterou se jižní Morava potýkala od poloviny května, ještě nestačila ani opadnout, a hned přišla další povodeň. „Vzhledem k tomu, jak byla krajina nasycená vodou už před povodněmi, přišly obě dvě vlny velmi rychle,“ hodnotí situaci ředitel pro správu povodí Moravy Antonín Tůma.

I přesto se podle něj podařilo živel díky dobře nastaveným pravidlům spolupráce zvládnout lépe než při předchozích povodních. „Potíž je, že lidé nerespektují přírodu a zapomínají, že v záplavových územích zkrátka s vodou musí počítat,“ tvrdí muž, který na Povodí Moravy pracuje už od roku 1988.

Nejen jižní Morava, ale celé povodí řeky Moravy se nyní vypořádává s následky dvou nedávných povodní. Jak tyto události hodnotíte vy jako správci povodí?
Zatím máme pouze jakousi základní představu o výši škod. Na našem majetku je to přibližně půl miliardy korun. S hodnocením musíme ještě počkat, dokud všude neopadnou hladiny. Nemáme ani přesná čísla týkající se prvních povodní, protože na ně okamžitě navázaly ty druhé. Hladina vody se mezi tím ani nestihla vrátit na svůj normální stav.

Kde byla z vašeho pohledu situace nejhorší?
Rozhodně ve Zlínském kraji v oblasti Vsetínské a Rožnovské Bečvy, kde povodně vlastně začínaly. Druhá vlna pak postihla všechny levostranné přítoky Moravy, zasáhla i Beskydy a Hrubý Jeseník. V Jihomoravském kraji se voda příliš nedotkla měst a obcí, zaplavila ale obrovské množství zemědělských ploch. A ještě není všemu konec, na polích a loukách se voda bude držet ještě několik týdnů. Půda je totiž tak nasáklá, že ji nedokáže vstřebat.

Podle ministryně životního prostředí Rut Bízkové je nejhorším problémem zatopených oblastí nedokončená protipovodňová ochrana. Souhlasíte s ní?
Záleží, z jakého úhlu pohledu se na povodně podíváme. Problém je podle mě spíš špatné chápání toho, co protipovodňová ochrana znamená.

V čem je největší omyl v jejich chápání tohoto pojmu?
Majitelé domů a pozemků často hledají viníka povodní a pak někoho, kdo se o ně postará. Jenže je odnepaměti známo, kde a jak často se voda v krajině rozlévá. V místech, kterým dnes říkáme záplavová území, lidé nikdy intenzivně nehospodařili, protože o riziku povodní věděli. Dnešní člověk však k přírodě ztratil pokoru a nebere na vědomí její přirozené pochody a cykly. Nejlepší protipovodňová ochrana je přitom žádná ochrana. To znamená vyhýbat se místům, o kterých víme, že se tam voda rozlévá.

Proč stavbu v takových územích nezakážete?
Lidem doporučujeme, aby záplavová místa nevyužívali, své domy tam přesto staví. Přitom by vůbec neměli dostat stavební povolení. Nebo jen tehdy, když zajistí, aby tam voda nenapáchala žádné škody. Přitom je potřeba dbát na základní pravidlo, žádná stavba nesmí významně zhoršit odtokové poměry a ohrozit lidi níže po toku. Zákon ale považuje hlas vodohospodářů pouze za poradní, proto si lidé většinou prosadí svou.

Lidé se dnes často diví tomu, že se povodně rozsahu například padesátileté vody opakují častěji než jednou za padesát let. Jak je to možné?
Takzvaná dvacetiletá či padesátiletá voda je statistický údaj, který klame. Desetiletá voda se sice podle statistiky opakuje jednou za deset let, jenže ona může přijít dvakrát za sebou a pak dvacet let ne. Lidé si však po povodních bohužel řeknou, že už to mají na dalších devětačtyřicet let za sebou, a začnou v ohrožených místech stavět znovu. „My už tu smůlu mít nebudeme,“ řekli si například v Troubkách, ale dopadlo to jinak.

Zrovna v Troubkách si místní často stěžovali, že obec nemá ani po třinácti letech od tragických povodní v roce 1997 stále hotovou protipovodňovou ochranu. Jak na tom tedy s ochranou proti vodě jsme?
Na zhodnocení dnešní situace se musíme vrátit do předcházejícího období katastrofálních povodní z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Naši předci na základě tehdejších zkušeností navrhli systém ochrany pomocí nádrží v horních částech povodí. Vznikla například Bystřička či Horní Bečva. Druhá světová válka tuto snahu zastavila a když se poté opět začalo stavět, bylo už dlouho po posledních povodních. Kvůli tehdejší honbě za výsledky v zemědělství se začala hrázemi chránit spíše zemědělská půda. Kolem mnoha toků v celé zemi se vytvořily hráze, polovina z nich je přitom díky vlastnostem terénu právě na jižní Moravě. Jenže když postavím hráz podél řeky a vodu svážu, zvýším tím její hladinu a o to dříve mi někde přeteče.
Více o povodních v Troubkách na Přerovsku čtěte ZDE

Vodohospodáři tedy tento přístup přehodnotili?
Přesně tak. Po povodních v roce 1997 se začalo pracovat na generelu protipovodňové ochrany, který zmiňoval všechna možná řešení ochrany. Z nich jsme pak vybírali ty efektivní a určili jsme si, že nejdřív musíme postavit ochranné hráze kolem měst a vesnic. Potom umožníme vodě rozlévat se mimo zastavěná území, aby níž na svém toku nepůsobila takové škody. Hráze kolem řek chceme tedy postupně snižovat nebo úplně rušit, aby se voda mohla sama vylít z koryta. K tomu je pak potřeba přidat nádrže a suché poldry, do kterých můžeme vodu řízeně napouštět.

Jenže hráze u měst a vesnic pořád na mnoha místech vůbec nestojí. Proč?
Všude bohužel narážíme na problémy s vlastníky pozemků, kterých se naše plány týkají. Je jedno, zda jde o stavbu nádrží, hrází kolem vesnic a měst nebo přímo kolem toků. Vždycky se musíme domlouvat se stovkami majitelů pozemků před tím, než vůbec získáme povolení a můžeme začít stavět.

Proč se lidé brání opatřením, která je mají chránit před povodněmi?
Někteří z nich například v dotčených územích nebydlí a povodně se jich bezprostředně netýkají. Na svůj majetek proto nechtějí nechat sáhnout, brání se spolupráci a nereagují na žádné výzvy ani nabídky. Někteří lidé jsou nedohledatelní, bydlí v zahraničí a neexistují na ně kontakty nebo se třeba ještě táhnou dědická řízení.

Můžete v takovém případě pozemky vyvlastnit?
Bohužel to není dobrá cesta. Vyvlastnění je důkazní řízení, u soudu bychom tedy museli doložit, že jsme vyčerpali naprosto všechny možnosti domluvy. A nemožnost dohodnout se na ceně soud za překážku nepovažuje.

Jaká změna zákonů by vám pomohla?
Existuje více možností, ale optimální situace by byla, aby u veřejně prospěšných staveb mohl investor stavbu zahájit i přes nesouhlas některých vlastníků. Následně by se dořešily majetkoprávní vztahy – vypořádání pozemků. A zákon by lidem zajistil, že i když bude stavba na jejich pozemku, dostanou odpovídající protináhradu či peníze.

Kde na jižní Moravě máte s pozemky největší potíže?
Takové problémy jsou všude, neexistuje ideální místo. Velice nám pomáhá, když s námi spolupracují obce, lidem vše vysvětlují a pomáhají nám jednat s vlastníky pozemků. Když tam totiž přijdeme my jako cizí lidé, berou naše návrhy jako nutné zlo. Z úst starostů vše vyzní úplně jinak.

Jak jsou stávající protipovodňová opatření účinná při náhlých povodních, které trápily koncem května například Slavkov na Vyškovsku?
Přívalové deště řádí i tam, kde nejsou žádné řeky a potoky. V takových místech lidé s velkou vodou nepočítají. Nemáme tedy šanci se před následnými bleskovými povodněmi chránit, ani je předpovídat. Jejich dopady můžeme pouze zmírnit úpravami krajiny, které znali už naši předkové. Mám na mysli opětovné stavění různých selských hrází, mezí a valů nad obcí. Je třeba také správně hospodařit s půdou, správně orat svahy, nevysazovat na ně nevhodné plodiny jako třeba brambory nebo kukuřici. Nesprávnými postupy se zvyšuje odtok vody do údolí a situace se v případě velkých dešťů jen zhoršuje.

Brněnští radní nedávno schválili protipovodňová opatření za čtyři miliardy korun. Není to megalomanské?
Brno je velká aglomerace, kde se stéká několik významných řek, musíme tu počítat se souběhem povodní. Město velmi správně vyhodnotilo riziko velké vody a hodnotu ohroženého majetku. Podle toho navrhlo, jak velká opatření se tedy vyplatí. Protipovodňová ochrana počítá s tím, kolik vody může spadnout přímo na Brno a kolik jí může přitéct z horních toků. A také s tím, že se obě tyto události mohou potkat.

Je nutné, aby se hráze a valy stavěly přímo ve městě? Nedá se s vodou vypořádat jinde?
O tom jsme samozřejmě přemýšleli. Zvažovali jsme třeba nádrže na Svitavě či zvýšení zádržné kapacity Brněnské přehrady. Nakonec se ukázalo, že lidé nahoře na tocích necítí s Brnem dostatečnou solidaritu a nejsou ochotní se kvůli němu omezovat.

Povodí Moravy zasahuje do sedmi krajů, které spolu kvůli vodě musí výrazně spolupracovat. Jak tato spolupráce funguje?
Musím říct, že výborně. Protipovodňová opatření nebo čistota vody například ve Zlínském kraji mají totiž zásadní vliv nejprve na situaci v Olomouckém kraji a následně i na jižní Moravě. Společně plánovaná protipovodňová opatření proto počítají s tím, že voda, se kterou se nezvládne vypořádat jeden kraj, zvládne ten další, a podobně.

A spolupráce se starosty ohrožených obcí a s meteorology?
Povodňovou a hlásnou službu má na starosti Český hydrometeorologický ústav ve spolupráci s jednotlivými vodohospodářskými podniky povodí. Meteorologové vydávají předpovědi a výstrahy, vodohospodáři hlásí aktuální průtoky v měřených místech. A informace z obou těchto stran putují k povodňovým komisím krajů a obcí s rozšířenou působností. Ty pak mobilizují další menší obce. I ta nejmenší vesnice v republice musí sledovat, jak se vyvíjí toky v jejím katastru. Neměla by tedy jen čekat na informace, které dostane, protože naše monitorovací síť nemůže pokrýt naprosto všechna místa v povodí.

Funguje teď komunikace lépe než při povodních v roce 1997?
To jsou dvě naprosto nesrovnatelné události, nynější spolupráce je mnohem lepší, řekl bych, že je výborná. Letošní povodně byly ve srovnání s tehdejšími jiné, protože kvůli množství vody v přírodě byla i ta první vlna povodní mnohem rychlejší než před třinácti lety. Přesto jsme dokázali spolupracovat tak, že celá situace dopadla výrazně lépe než před třinácti lety.

Autor: Zuzana Taušová

13.6.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Při nehodě dvou aut v Rajhradě se zranil kojenec

Rajhrad – Čtyři zraněné včetně jednoho kojence si vyžádala nehoda dvou osobních aut. Ta se střetla v sobotu dopoledne v Rajhradě na Brněnsku.

Měl podpírat německou dálnici. Místo mostu stojí u přehrady jen osamělé torzo

Brno – Zakázaná výzva lákala před lety horolezce u brněnské přehrady. Ještě v devadesátých letech minulého století mohli lézt na opuštěný pilíř Hitlerovy dálnice, dnes už zde ale platí zákaz. Právě pozůstatku po nikdy nedostavěné dálnici je věnován další díl pravidelného seriálu Brněnského deníku Rovnost Brněnské mosty.

Nové jízdní řády? Změny čekají cestující už od neděle. Přibude nová linka

Brno – Z bohunické nemocnice do Technologického parku za pětadvacet minut a bez přestupů. Od neděle platí nový jízdní řád brněnské hromadné dopravy. Jak už Brněnský deník Rovnost informoval, cestující v něm najdou i novou expresní linku E56, která propojí Univerzitní kampus a Technologický park.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies