VYBERTE SI REGION

Uličný: Mám pocit, že mě tady mají rádi

BRNO - Zkušený fotbalový trenér se po jedenácti letech vrací na brněnskou lavičku a chce přesvědčit své kritiky, že ještě není starý

1.6.2007
SDÍLEJ:

Petr UličnýFoto: DENÍK/Jiří Kopáč

Jako trenér už v první fotbalové lize vystřídal osm mužstev. Po jedenácti letech se Petr Uličný vrací do Brna, s nímž v roce 1995 vybojoval třetí příčku, vůbec nejlepší umístění klubu v samostatné české lize.

Zakládá si na tom, že je kroměřížský patriot a hlavně bodrý Moravák. Často přechází do tykání, ovšem u něj to snad nikoho nemůže urazit. „Hlavně to napiš pěkně. Abych tam nevypadal jako blbec, ale jako solidní borec,“ zakončil asi hodinové příjemné povídání.

Jak dlouho jste se rozmýšlel, když vám klub 1. FC Brno nabídl angažmá?

Rozhodnutý jsem byl hned. Vždycky jsem si říkal, že bych se chtěl jednou do Brna vrátit. Jenomže oni si na mě nikdy nevzpomněli. Až teď, kdy už jsem to nečekal. Příjemně mě to zaskočilo. A moc se těším.

Co vás na nové práci nejvíc láká?

Je tady velice kvalitní hráčský materiál, klub má vysoké ambice. A pak mám pocit, že mě tady mají lidi rádi. Když jsem přijel jako kouč jiného týmu, tak mě brněnští fanoušci vždycky krásně přijali a vyvolávali moje jméno. To se mi jinde nestalo.

Naposledy jste trénoval slovenský Ružomberok, který obhajoval titul. Brno chce také útočit na nejvyšší příčky. Máte rád výzvy?

Každý trenér musí chtít hrát co nejvýš, o poháry. Ať už trénuje Brno, Zlín nebo Blšany. Pak záleží na hráčském kádru, jestli na to má, nebo ne. Lidi, kteří mě mají rádi, mi teď blahopřejí, že jsem konečně zase dostal dobrej tým.

Váš přechůdce dovedl tým k pátému místu, což je největší úspěch za posledních sedm let. Nemáte obavy z toho, že by někdo na vašem místě raději viděl jeho?

Pepík Mazura tady odvedl dobrou práci. Smlouva mu ale skončila, takže tady je všechno v pořádku. Nejednal bych s klubem, kde má jiný trenér platnou smlouvu. Je ale pravda, že nějaké ohlasy to mělo. Já jsem si mé přijetí představoval rozhodně jinak.

Z čeho jste nejvíc zklamaný?

Když jsem odsud kdysi dávno odcházel, tak jsem si připadal jako megastar. Až mi z toho loučení tenkrát vyhrkly slzy. Teď mi ale někteří novináři i bývalí hráči už dopředu vyslovili nedůvěru. To je jejich názor a já se budu snažit jim ho vyvrátit dobrými výsledky.

Vypadá to, že vás takové reakce zaskočily…

Beru, že mě každý nemusí mít rád. Je taky pravda, že už mám svůj věk. Ale znám řadu ještě starších trenérů. Musím dokázat, že jsem pořád ještě dobrej trenér.

Co všechno se v klubu změnilo za těch jedenáct let, před nimiž jste v Brně působil?

Je toho hodně. Hlavně stadion, za Lužánky chodilo i třicet tisíc diváků. Pak se taky kompletně obměnilo vedení. Tehdy tady byl pan Hrstka, Karel Kroupa, Rosťa Václavíčků. Ti už tu nejsou, přišli noví majitelé. Ale člověk nikdy nevstupuje dvakrát do úplně stejné řeky.

Koho ze starých známých jste tady tedy ještě našel?

Pár jich tu ještě zbylo. Třeba Karel Jarůšek, Radek Bělák, kustod Maršálek, vedoucí družstva Suchánek, paní Došková.

Takže partičku na karty dáte dohromady, že?

Chceš pohlavek? (smích) To už je za nama, ty pionýrský doby, co jsme hrávali karty. Teď už jsem váženej pán a fotbalu se věnuju profesionálně.

Fotbal se v poslední době hodně změnil. Jak jste se změnil vy?

Hlavně letama. A taky v tom, že už nedostávám pokuty. Neběhám do hřiště, protože se to nesmí.

Máte spočítáno, kolik jste na pokutách dohromady zaplatil?

Takových sto dvacet až sto padesát tisíc jsem tam určitě dal. Ale to už je dávno, to bylo ze starých peněz. Dlouho jsem nic neplatil a věřím, že už ani nebudu.

S rozhodčími tedy už problémy nemáte?

Nedávno z nějaké ankety vyplynulo, že mě respektují. Už mi vykají a chovají se ke mně pěkně. Já je tomu vlastně trochu učím. Taky jsem klidnější, ani vulgarity nepoužívám. Dřív jsem to ze sebe potřeboval dostat. Padesát procent lidí mě za to mělo rádo a dalších padesát nenávidělo. Dnes je ale taková doba, že i trenér musí vystupovat jako šlechtic.

V Olomouci jste si údajně dával pokuty za každé sprosté slovo…

Tak zkoušel jsem to. Měli jsme v kabině dohodu, že když budu sprostej, tak zaplatím stovku. A pak mi jeden hráč říkal: Trenére, už nám dlužíte dva tisíce! Tak jsem toho nechal. Ono občas je nějaké ostřejší slovo nutné. Nikdy to ale nesmí být jako urážka.

Pořád se ještě s hráči po zápase objímáte?

To jsou takový kabinový věci. Když hráči vyhrávají,tak jsou to pro mě velice krásní lidé a mám je rád. Každej trenér dává vděk najevo jinak.

Jste velký pohodář. Míváte přesto někdy s hráči konflikty?

Takových devadesát fotbalistů mám zařazených v horním šuplíku a pak je pár darebáků, kteří jsou ve spodním šuplíku. Ale myslím si, že mě hráči berou, protože se snažím s nimi hodně komunikovat.

Máte představu, jak dlouho byste chtěl trénovat?

Kdysi jsem začínal v Olomouci jako asistent Karla Brücknera, mého velkého vzoru. Pak jsem šel do Zlína a do Brna. U všech tří klubů jsem se v posledních letech objevil znovu, takže asi načínám druhé kolečko. Teď mě ještě čeká Ostrava, Plzeň, Žižkov, Opava a Hradec. A v sedmdesáti skončím. (smích)

Nemrzí vás, že jste kromě Slovenska nikdy netrénoval v zahraničí?

Neumím řeči a to by u mě byl problém, protože jsem komunikativní typ. Jako správnej Čechoslovák jsem trénoval v Čechách, na Moravě i na Slovensku. To pro mě není zahraničí. Když jsem přišel do Ružomberku, tak jsem jim říkal, že čtyřicet let patřil ten Stalinův štít v Tatrách i mně.

Přestože jste měl úspěchy, nikdy jste nevedl ani Spartu nebo Slavii, dva největší kluby u nás…

Mně to nechybí. Říkám o sobě, že jsem provinční trenér. Práce v menších klubech mě baví. Tady to beru taky jako provinční klub, i když je to druhé největší město v republice. Snad se Brňáci neurazí. Ale podle těchto měřítek je třeba v Anglii provinčním klubem Manchester nebo Liverpool. To není žádná urážka.

Dokážete si představit život bez fotbalu?

To nedokážu. Věnuju se mu odmalička. A myslím, že je to krásné, když má člověk koníčka, kterej je dobře placenej.

Takže veterinář už z vás nejspíš nebude…

Myslím, že mají zvířata docela štěstí, že jsem se tomu po škole dál nevěnoval. Jednou se mnou točili reportáž do televize a já v ní měl jako vyšetřovat pejska. Ještě teď slyším, jak řval.

Možná jste mohl být zpěvákem. Před lety jste na vyhlašování Fotbalisty roku zvládl duet s Pavlem Bobkem na výbornou…

Jo, zpívání mám rád. Já mám samé ušlechtilé koníčky. Zpěv, víno. A teď jsem taky expert na oslavy padesátin a šedesátin. To mě baví.

Máte dva dospělé syny. Nepůjde některý z nich ve vašich stopách?

Ten mladší teď právě trénuje dorostence HFK Olomouc. Asi bude podobný jako já, je to taky trochu rapl. Už je na čase, aby nebyli v našem fotbale známí jenom Uhrin a Uhrin, ale taky Uličný a Uličný.

Ve fotbalovém prostředí máte přezdívku John, kterou vás prý oslovuje i manželka. Jak jste k ní vlastně přišel?

To bylo, když jsem hrál v Plzni. Neznal jsem ještě spoluhráče moc jménem, tak jsem na ně volal: Žanku, přihraj! Tady su, Žanku! A voni to neuměli říct, tak říkali Džonku. A pak mi to nějak zůstalo. Tak jsem prostě John.

KDO JE PETR ULIČNÝ

• Narozen 11. 2. 1950 v Uničově, má manželku Alenu a dva syny.

• Jako hráč odehrál 184 zápasů v první fotbalové lize, kde vystřídal dresy Sigmy Olomouc, Škody Plzeň a Sparty Praha.

• Mezi trenéry je rekordmanem české ligy, v níž odkoučoval 358 utkání na lavičkách Olomouce, Zlína, Brna, Ostravy, Plzně, Žižkova, Opavy a Hradce Králové.

• 1. června 2007 podepsal trenérskou smlouvu v Brně, s nímž skončil v roce 1995 na třetím místě v české nejvyšší soutěži.

1.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Na Orlí v nákupní galerii vyrostl Strom splněných přání

Brno – Malá Rozálie z Domova svaté Markéty pro matky a děti v tísni si přeje letos k Vánocům mluvícího medvídka. Splnit přání jí a dalším třiašedesáti dětem z tohoto domova mohou zájemci prostřednictvím Stromu splněných přání v Obchodní Galerii Orlí. „Lidé, kteří přicházejí do galerie, mohou přáníčko ze stromu vzít a zakoupit na jeho základě dárky dětem z rodin, které si je nemohou dovolit. Dárky pak přinesou zpět pod stromeček," uvedla vedoucí domova Monika Žewucká.

Sjezdovka u přehrady: pozemek stále chybí

Brno - Lyžařská sjezdovka snadno dostupná z Brna a sportovní vyžití pro děti a mládež versus snaha zachovat lesní porost v už tak přetížené rekreační oblasti v době boje se suchem. Podnikatel Pavel Trčala plánující vybudovat lyžařský areál na kopci Chochola nad Roklí u Brněnské přehrady a majitel pozemku Lesy České republiky ani více než rok od představení záměru nenašli společnou řeč. Brňané se tak sjezdovky u přehrady zatím nedočkají. Trčala se snaží získat podporu Brna i kraje.

Řidiči budou muset přibrzdit. Do dvou let v Brně přibudou radary

Brno – Nohu z plynového pedálu budou muset už možná v příštím roce sundat řidiči v Brně. Ani ne měsíc po odstranění radarů z opravovaného úseku dálnice D1 mezi Ostrovačicemi a Kývalkou se už diskutuje o novém úsekovém měření přímo v Brně. „Nechali jsme si zpracovat průzkum z testovacího měření v několika lokalitách ve městě. Obecně z deseti řidičů tři neví, co jsou pravidla silničního provozu, nebo je nehodlají respektovat," popsal důvody, proč o úsekovém měření město uvažuje, vedoucí brněnského odboru dopravy Vladimír Bielko.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies