Zatímco někteří Brňané přehlídku, která v sobotu oficiálně skončila, vítají, jiní ji odmítají. Morávek si z kritiky nic nedělá. „Špatně o akci mluví lidé, kteří na ní nebyli a hodnotí ji od stolu," říká.

Osmnáctá přehlídka ohňostrojů Ignis Brunensis skončila, opět ji navštívily statisíce lidí. Jak vnímáte budoucnost akce?

Stále větší problém jsou peníze. Ozývají se hlasy, že tři miliony, které dostáváme od města, představují vysokou částku. To chci ale uvést na pravou míru. Po zdanění dostaneme dva a půl milionu, což je podstatný rozdíl. Město za tuto částku propagujeme. A když náklady na akci vydělím počtem návštěvníků, vychází dvě koruny na člověka. Festival je z veřejných peněz placený zhruba ze třetiny, většinu prostředků přináší soukromí partneři.

Smlouva o spolupráci s městem ale letos skončí. Máte představu, co bude dál?

Město zatím neřeklo, že smlouvu neprodlouží. Tvrdí to pouze někteří politici, kteří usilují o vytlačení Ignis Brunensis z města. Mají na to svůj pohled, který respektuji, ale jejich argumenty nejsou reálné.

Proč?

Říkají, že ohňostroje jsou hlučné. Budiž. Nicméně je potřeba připomenout, že měření ukázala, že daleko hlasitější je úder hromu. Povídá se také, že ohňostroje plaší a hubí ptáky. To je taky trochu jinak. Vyplaší je, ale rozhodně jim nijak neublíží. Koluje i fáma, že likvidujeme ryby v přehradě. Ale pouze se vylekají a rybáři si pak pochvalují, že líp berou.

Nejhlasitější kritika zatím přichází hlavně od náměstka brněnského primátora Martina Andera a radního z městské části Brno-střed Svatopluka Bartíka. Jak ji hodnotíte?

Nijak. Jeden z našich partnerů v minulosti věnoval městu dva miliony korun, aby se mohla nechat vyčistit přehrada. Fakt, že jsme společně s dalšími přivedli k Brněnské přehradě život, myslím vypovídá jasně. V začátcích přehlídky bývala voda zelená jak brčál. Přesvědčili jsme jediného podnikatele, aby tam prodával párky.

Myslíte, že jste tedy pomohli vzkřísit Brněnskou přehradu?

Časem se zjistilo, že je tam špatná cesta, nesvítí světla. Všechno se začalo opravovat. Mnozí říkali, že se tak děje jen kvůli nám a naší firmě. Ale vždyť lidé přehradu i její okolí využívají pořád. Je tam upravená promenáda a prostředí je bezpečné. Obrovskou výhodu znamená i napojení městské hromadné dopravy. Její dobré fungování v době Ignis Brunensis dělá na lidi ze zahraničí velký dojem.

Mrzí vás i proto názory kritiků?

Nejvíc je mi líto, že tak mluví lidé, kteří se na akci nikdy nebyli podívat. Hodnotí přehlídku od stolu. Nekomunikují s námi a neptají se návštěvníků, kteří pravidelně na ohňostroje chodí. Většina lidí, která přehlídku organizuje, ji navíc dělá pro radost, těší se na akci.

Mluvili jsme o konci současné smlouvy. Obešli byste se bez peněz od města, pokud by ji politici nechtěli prodloužit?

Byl by to zásadní problém k řešení. Věřím, že nakonec zvítězí rozumný pohled na věc. Lákají nás z jiných měst, ale já pryč nechci. V Brně jsem se narodil, žiju tady, chci být na Brno hrdý. Jsme takoví zapšklí a zaprdění, ale máme velké schopnosti, které si neuvědomujeme.

Jiří Morávek.

Hrozí tedy zrušení?

Zrušit přehlídku je to nejjednodušší. Její podobu jsme ale tvořili zhruba osm let. Další dekádu jsme ji pak zdokonalovali. Hledali jsme nové partnery i nápady. Je to akce s osmnáctiletou tradicí a vyhnat z domu dospělé vzdělané a slušně vychované dítě je hloupost.

Uchytila by se jinde?

Sáhla by po ní spousta jiných měst. Už jsem například několikrát slyšel, že je to typická akce pro Prahu. Hlavní město o ni usiluje už dlouho. Máme několik let registrovanou ochrannou známku Ignis Pragensis, ale hlavně proto, abychom Brnu uchránili výjimečnost. V Praze to zkoušeli několikrát, přes naše známky ale neprorazí.

O ohňostrojích na přehradě mluvíte v superlativech. Je potřeba ještě něco zlepšovat?

Posledním problémem je slabé elektrické napájení, protože tam funguje množství lamp a stánků. To už by se ale mohlo příští rok vyřešit. Pomáhají brněnské firmy, které poskytnou kabeláž.

Jste generální ředitel velké reklamní agentury. Jak firma začínala?

Na trhu jsme od roku 1990, zaváděli jsme jako první v republice systém reklamy v městské hromadné dopravě.

Jak jste se dostali k pořádání festivalu Brno město uprostřed Evropy?

Organizovali jsme i nejrůznější akce pro firmy. Začali jsme spolupracovat například s místním pivovarem. Připravovali jsme společně v roce 1992 výročí založení. Tehdy se zrodil slogan Brno město uprostřed Evropy. Začal se rodit projekt festivalu, tak aby Brno mělo svoji pouť, svůj svátek, kdy lidé vyjdou do ulic. Festival narůstal a pod tím deštníkem teď máme akce od dubna přes celé léto.

Ohňostroje jste poprvé odpálili v roce 1993, ale Brno je zná už z dřívější doby.

Ano, obnovili jsme dlouholetou tradici. V Brně se první ohňostroje pořádaly už v osmnáctém století, to je doložené různými starými dokumenty. Kromě jiného mám v kanceláři rytinu z roku 1767, která zachycuje ohňostroj nad Špilberkem. Podobné akce se konaly i na Zelném rynku při různých událostech v osmnáctém a devatenáctém století. V devadesátých letech se všechny akce zakončovaly ohňostrojem.

Od obnovení tradice k úspěšné ohňostrojové přehlídce ale bylo ještě daleko.

Jistě. Poprvé jsme čtyři dny po sobě pořádali čtyři ohňostroje v roce 1998. Dělali jsme to bez znalosti mezinárodního prostředí, ale akce se okamžitě uchytila. Škarohlídi z radnice tomu sice moc nefandili, ale tehdejší primátorka Dagmar Lastovecká byla pro. Dala akci garanci. Díky tomu se festival zrodil.

Co následující ročníky?

Další rok bylo nepříznivé počasí, přesto v dešti na Kraví horu přišlo přes dvacet tisíc lidí. Stáli po kotníky ve vodě, což potvrdilo zájem. Třetí rok pořádání na Kraví hoře vznikl problém, protože přišlo tolik lidí, že stáli mezi domy a nadávali, že nic nevidí. Začali jsme hledat jinde.

Volba tak padla na Brněnskou přehradu. Proč?

Díky zkušenosti ze zahraničí jsme věděli, že se využívají vodní plochy. Brněnská přehrada je nádherný přírodní amfiteátr. Kolem hladiny je hlediště. Rok a půl jsem po městských institucích chodil a přesvědčoval, aby nám dali zvláštní povolení. To byl velký problém, protože úřady neznaly pojem „ohňostroj na vodě". Přesvědčili jsme je. První ohňostroj tam tak lidé viděli v roce 2001.

Jiří Morávek.

Jak si Ignis Brunensis stojí v porovnání se zahraničními přehlídkami?

Je to poměrně mladý festival, má jen osmnáct let. Někdo už říká, že je za zenitem, ale návštěvnost mluví za vše. Přehlídky v Monaku nebo Paříži jsou ještě tak patnáct až dvacet let před námi. Ve Španělsku, které je typickou ohňostrojnou destinací, mají přehlídky i padesát let staré.

Co chystáte na jubilejní dvacátý ročník v roce 2017?

Přehlídku vítězů minulých ročníků. Chceme pozvat někoho i z amerického kontinentu, který nám jediný zatím chybí. Mám šanon požadavků z celého světa. Všichni usilují, aby se sem dostali.

Jak náročné je celou přehlídku organizovat?

Naše společnost čítá sedm lidí. Hlavní jsou tři a najímáme spoustu externistů. Žijeme v neuvěřitelném presu, spíme dvě až tři hodiny denně. Lidi, kteří jsou do toho zapojení, by se mohli na pořádání akce vykašlat, ale neudělají to. Práce je baví.

Jak je akce náročná po peněžní stránce?

Jednou jsem se ptal Španělů, jestli vybírají vstupné. Divili se. Je to show pro lidi, máme sponzory, něco dá město a říkali: Myslíš, že by Španěl zaplatil? U nás je to podobné. V Brně máme jednu placenou tribunu pro zhruba šest stovek lidí, vstup za dvě stě korun. Je to spíš pro cestovní kanceláře, aby si mohly objednat místo. Náklady na tribunu a na celou přehlídku jsou ale mnohem vyšší, než kolik vybereme na vstupném. Pohybujeme se kolem deseti milionů korun.

Festival Brno město uprostřed Evropy ale nejsou jen ohňostroje. Jaké akce podle vás ještě určitě stojí za to?

Jsem zvědavý třeba na kavárnu nevidomých. O víkendu navíc přijede na náměstí Svobody unikátní auto, které se mělo od roku 1923 vyrábět v Brně. Nakonec z toho sešlo a vyrobil se jen prototyp.

Je známé, že vaše společnost je takový rodinný podnik. Pracují v ní i oba vaši synové. Máte všichni ohňostroje rádi?

Baví to i moje vnuky. Jeden z nich má teprve dva a půl roku, jeho největší zážitek z návštěvy přehrady v době ohňostrojů je ale nějaká ježibaba. Figura, co byla u některé z atrakcí nebo u stánku. Pořád se na ni ptal.

Chodíte se na ohňostroje dívat společně s rodinou?

Řídím porotu, jeden z mých synů produkci a druhý věci jako komunikaci s policisty, záchranáři nebo dopraváky. Každý má něco na starosti, musí se uzavřít hladina přehrady, řešit přestupky, když se tam někdo snaží nějak předvádět. Moc klidu na dívání proto nemáme.

Jiří Morávek.