VYBERTE SI REGION

Valihrach: Už můj otec říkal, že ve víně nebudeme nikdy chytří

Krumvíř /ROZHOVOR/ - Vinař Josef Valihrach z Krumvíře na Břeclavsku tlačí moravská vína mezi světovou extratřídu. Na mezinárodní soutěži Chardonnay du Monde ve Francii se jeho víno třetí rok za sebou prosadilo do desítky nejlepších Chardonnay na světě. Vadí mu politici, kteří se přiživují na vinařích i dalších živnostnících, ale také lidé, kteří jen naříkají a na něco si stěžují.

7.4.2013
SDÍLEJ:

Krumvířský vinař Josef Valihrach.Foto: DENÍK/Lukáš Ivánek

Je jedním z nejúspěšnějších jihomoravských vinařů. Jeho Merlot dostal v roce 2006 jako první červené víno z České republiky zlatou medaili na některé z prestižních světových výstav, konkrétně Concours Mondial de Bruxelles. Na stejné výstavě, která se koná vždy v jiném vinařském regionu Evropy, získalo jeho Chardonnay o dva roky později první českou velkou zlatou medaili.

Josef Valihrach z Krumvíře na Břeclavsku je navíc držitel republikových titulů Vinař roku 2009 i 2010. A může slavit i letos. Potřetí v řadě se jeho víno dostalo na specializované mezinárodní soutěži ve Francii mezi nejlepších deset Chardonnay světa. „Je zajímavé, že vůbec první ocenění jsem na soutěži Vinum Juvenale v Brně získal právě s Chardonnay," usmívá se Valihrach slovům o osudové odrůdě.

Je to náhoda, že slavíte tak velké úspěchy na světových soutěžích právě s Chardonnay?

Nevím. Kamarádi tvrdí, že už to náhoda není. Probírali jsme to i doma. Je pravda, že po třetím velkém úspěchu ve Francii v řadě už asi opravdu o náhodu nejde. Když jsme začali podnikat, podařilo se nám sehnat sazenice právě ve Francii a asi to byl dobrý tah, i když to tenkrát stálo dvakrát tolik. Teď ale vidím, že ve spojení s dobrou vinařskou tratí a tím, jak se bratr o vinohrady stará, to nese výsledky.

Je Chardonnay vaše nejoblíbenější odrůda, nebo preferujete nějakou jinou?

Já jsem spíš sauvignonový. Mám rád Sauvignon ve všech jeho podobách. Už nám například rodí i Cabernet blanc, což je typ Sauvignonu. Vyhledávám ho také ve světě a na soutěžích. Ale je pravda, že Chardonnay je hned na druhém místě.

Znamená to, že upřednostňujete bílá vína před červenými?

Tak to zase ne. Červená piji s postupujícími léty stále častěji. A snažím se je propagovat jak u nás, tak ve světě. Jsem přesvědčený o tom, že červené víno na jižní Moravu patří, že tu má své místo, byť někdo říká, že ne. Když je horší rok, tak se s ním prostě pár let počká, ale rozhodně ho nemůžeme zatracovat.

A co častá námitka, že přírodní podmínky pro červené víno jsou v jiných částech světa, například v Jižní Americe, prostě lepší než na jihu Moravy?

I já si rád dám chilské nebo argentinské červené, ale je to těžké víno, ze kterého jsem pak večer unavený. Mám dokonce kamarády, kteří dováží vína z Nového světa nebo ze Španělska, ale i ti občas přijdou a chtějí po mně deset patnáct kartonů červeného. Když se ptám proč, říkají, že chtějí něco lehčího. Možná i proto červeného vína stále prodáváme tolik jako bílého.

Vinařství není vaší původní profesí. Jak jste se k němu vlastně dostal?

Když jsem měl čtrnáct let, měl můj táta úraz a vinaření zbylo na mě. Tak jsem začal dělat víno. Chutnali jsme ho i dřív, když jsme třeba chodili za strýcem, který byl sklepmistr ve Vinařských závodech ve Velkých Pavlovicích. S ním i s tátou jsme obcházeli sklepy. Práce kolem vína mě vždycky bavila a jakmile byla možnost, tak jsem se do toho pustil soukromě.

Krumvířský vinař Josef Valihrach sbírá jeden úspěch za druhým.Co pro vás bylo v začátcích, když jste se rozhodl postavit na vlastní nohy a věnovat se vínu jako profesi, nejtěžší?

Samozřejmě byrokracie, tu ostatně nesnáším doteď. Myslel jsem, že se to pohne k lepšímu, ale bohužel to tak nevypadá. Spíš to bude možná ještě horší. Pak jsme také neměli prakticky žádné peníze. A ač to zní dnes neuvěřitelně, nebyly ani drátky, lahve. Sháněli jsme je různě po půdách, u rodiny, ale také se umývaly staré po-užité flašky. Řadu věcí jsme dělali na koleně. Dodnes na to vzpomínáme.

Jak dlouho vám trvalo, než jste začal mít pocit, že vínu skutečně rozumíte?

Po pravdě řečeno, vínu pořádně nerozumím ani teď. Opravdu ne. Už můj otec říkával, že ve víně a ve vinohradě nebudeme nikdy chytří. Je to skutečně tak. Mám přes padesát let, nějaký ten rok už vinařím, ale přesto se nepovažuji za nějakého velkého odborníka.

Tak jinak. Co je podle vás potřeba udělat pro to, aby se z vinaře stal úspěšný vinař? Jaká je vaše rada těm, kteří začínají?

Když to vezmu podle sebe, musí to mít člověk asi trochu dané. Myslím hlavně vjemově a pocitově. Důležitá je také podpora rodiny, jako se o ni můžu opřít například já. Potřeba je taky trocha štěstí a pak už jen poctivě pracovat, chovat se slušně a nemyslet si, že všechno půjde hned.

Váš příběh je pro mnohé důkazem, že se vinařstvím dá na jižní Moravě docela dobře uživit. Je to skutečně tak? A jak dlouhá cesta k tomu vede?

Uživit se vinařstvím určitě dá, ale chce to čas, píli a trpělivost. Já jsem nikdy nenaříkal, i když to třeba bylo těžké. Zastávám názor, že každý se má o sebe pokud možno postarat sám. Teď se vinařstvím živíme vlastně dvě rodiny moje i bratrova. Mně vadí, když někdo pořád jen naříká, že to nebo ono je špatně. Špatné je to, že se na nás přiživují politici, to mi vadí. Pokud se tady udělal kus práce ve vinařství, tak to udělali vinaři, a ne žádní úředníci nebo rádoby politici. Když z úst sociálního demokrata Jana Mládka zazněla ona známá věta o příživnících, docela se mě to dotklo, protože se také považuji za jednoho z živnostníků.

Je zajímavé, že zatímco třeba na Mikulovsku nebo v okolí Velkých Pavlovic působí desítky úspěšných vinařů, z Kloboucka jste známý v podstatě jen vy. Čím to je, že se nikdo další neprosadil?

Nevím, jsem narozený ve znamení Býka a prostě jsem se do toho pustil po hlavě. Ale nemyslete si, zpočátku jsem také slýchával, že se neuživím a podobně. Kloboucko, které teď patří do Velkopavlovické vinařské podoblasti, což mě těší, má určitě pěkné vinařské tratě. Potvrzují to i mnohá vína od menších vinařů. I v letech, kdy hrozny přezrávají, je tu pěkná kyselinka. Je to možná vinařsky trochu nedoceněný region.

Chodíte dnes i vy sám ještě do vinic, nebo to už všechno necháváte na bratrovi, který má, jak jste zmínil, rodinné vinohrady na starosti?

Je pravda, že do vinohradů už tolik nechodím, i když občas jdu do řádků relaxovat a vyčistit si hlavu. Ale jinak se o vinohrady skutečně stará bratr a dělá to dobře. Nezasahuji mu do toho, protože bych to neudělal lépe.

Navyšujete postupně objem produkce vína? Chcete ho časem vyrábět ještě víc než teď?

Ne, objem už nenavyšujeme. Před pár lety mě rodina v rozletu trochu přibrzdila, takže teď zůstáváme zhruba na svém. A s odstupem času jsem rád, že je to tak. I když to srovnávám s poměry a vývojem ve světě, stačí to. Teď máme asi dvacet hektarů vinohradů a musím říct, že na práci je to docela dost.

Je o vás známé, že preferujete ruční sběr hroznů před sklizní kombajnem. Proč?

Neříkám, že je kombajn úplně špatný, ale my ho prostě nechceme. Nikomu to neberu, dokonce nezastírám, že ekonomicky je sběr hroznů kombajnem určitě výhodnější. I ve světě se ale většinou každý, kdo používá při sklizni kombajn, současně chlubí, že sbírá i rukama.

Obnovujete postupně vinice, o které se s rodinou staráte, nebo spíše zachováváte starší výsadby vinné révy?

Starší vinice postupně obnovujeme, v posledních letech jsme toho vysadili docela hodně. I některé nové odrůdy. Také starší vinice jsou ale ve vinařství potřeba, víno z nich je totiž trochu jiné a zákazníci ho také chtějí. Jednu vinici máme třeba přes padesát let starou. Obnovovat se ale musí a já rád zkouším, takže vysazujeme i nové odrůdy.

Máte nějaké své výrobní tajemství, které vám pomáhá k úspěchu? Nemusíte samozřejmě prozrazovat, o co přesně jde, třeba jen naznačte.

Ne, to vážně nemám. Není co skrývat ani zastírat. Spoléhám vždycky jen na svůj úsudek, na svoji chuť a nenechávám se nad rozumnou míru ovlivňovat nějakými technologickými novinkami. Nebráním se jim, ale vždycky se k nim snažím přistupovat s rozvahou a pokorou. Loni jsme třeba využili novou moderní technologii chlazení. Syn a synovec se mě snažili přesvědčit, abychom se podle ní začali řídit, ale já jsem řekl, že ne, že pojedeme podle svého, podle zkušeností, které máme. Ano, ať nám to pomůže, ale v žádném případě se nebudeme řídit počítačem.

Krumvířský vinař Josef Valihrach sbírá jeden úspěch za druhým.Jezdíte za vínem i po světě, inspirovat se, jak to vinaři dělají jinde?

Ano, ale jen když si na to vyděláme. Žádné dotace jako firma od státu ani od nikoho jiného nedostáváme. Když to jde, vezmu rád i rodinu, protože je dobré se podívat, jak to kde funguje. Velmi si vážím také toho, že nás volají i na hodnocení velkých světových soutěží, třeba teď do Francie. I syn se synovcem jezdí, je to pro nás velká škola. Když je příležitost a čas, tak jedeme. Teď jsme například byli v Německu na velkém vinařském veletrhu.

Nejspíš se to docela těžko poměřuje, ale přesto: Kterého ze svých úspěchů si ceníte nejvíc?

Určitě dvojnásobného zisku titulu Vinař roku. A také toho, že jsme se potřetí za sebou dostali do desítky nejlepších Chardonnay světa. Když jsem se díval na výsledky, něco takového se nepodařilo ani Francouzům. Ale nechci se chlubit, beru to s velkou pokorou.

Máte ještě nějaký tajný vinařský sen, který si chcete v budoucnu splnit?

Ani ne. Snad jen navštívit Kalifornii ve Spojených státech amerických, to je vlastně poslední známá vinařská bašta, kde jsem se ještě nebyl podívat. A dá-li pánbůh zdraví, zopakovat ještě nějaké cesty za vínem do světa.

Bude mít po vás rodinné vinařství jednou kdo převzít?

Doufám, že ano. Dcera je teď na mateřské, přesto ve firmě pomáhá, co může. Syn studuje práva, ale sám říká, že chce pokračovat.

Autor: Michal Šupálek

7.4.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Výpadek internetu zavřel restaurace v Brně. Problém s kabelem už vyřešili

Brno /ANKETA/– Cedule s nápisem „Kvůli technických potížím zavřeno" se v úterý objevily na některých restauracích v Brně. Pokračoval totiž problém s nefunkčním internetem od společnosti UPC. Kvůli přeseknutému optickému kabela přišlo už v pondělí o internet zhruba padesát tisíc domácností. I přesto, že firma dokázala připojení u většiny zákazníků v pondělí obnovit, v úterý ještě stále některé domácnosti a podniky internet neměly.

Odstřelená katedrála a další zločiny rudého ateismu

Měl to být nejviditelnější triumf komunistického ateismu nad náboženstvím. Přesně před 85 lety – 2. prosince 1931 – zbořil Stalinův sovětský režim pravoslavnou katedrálu Krista Spasitele v Moskvě.

V Králově Poli opraví nádraží. Náklady se vyšplhají na téměř dvě miliardy korun

Brno /FOTOGALERIE/ – Růžové oprýskané zdi a zanedbaná autobusová nástupiště nyní vítají cestující, kteří z vlaku vystoupí na nádraží v brněnském Králově Poli. Změnit se to má po roce 2020. Správce železnic chce opravit koleje i výpravní budovu, město okolí nádraží.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies