VYBERTE SI REGION

Varvařovský: Ombudsman je hned po pánubohu, myslí si lidé

Brno /ROZHOVOR/ - Zkušený právník a bývalý soudce Ústavního soudu Pavel Varvařovský nastoupil přesně před rokem do funkce ombudsmana.

18.9.2011 1
SDÍLEJ:

Ombudsman Pavel Varvařovský.Foto: DENÍK/Attila Racek

Brno - V úterý uplynul rok od chvíle, kdy se funkce veřejného ochránce práv v Brně ujal bývalý ústavní soudce Pavel Varvařovský. Nahradil zemřelého Otakara Motejla, který byl tváří instituce od jejího vzniku. „Na kandidaturu jsem kývnul, protože mi to přišlo jednodušší, než vysvětlovat, proč ji odmítám. Se zvolením jsem ale vůbec nepočítal,“ vzpomíná Varvařovský. Jak dlouho v náročné funkci vydrží, nechce odhadovat. „Funkční období ombudsmana je šest let, tak snad to zvládnu aspoň do poločasu,“ říká s úsměvem.

Jak budete vzpomínat na svůj první rok ve funkci ombudsmana?
Říkal jsem si, že o tom napíšu knihu Rok první. Ale pak jsem si to rozmyslel. Teď ale vážně dopadlo to tak, jak jsem čekal. Mám bohužel podstatně méně času na své blízké a přátele. A například můj pětiletý vnuk je s tím velmi nespokojený, protože byl zvyklý, že se mu jako dědeček můžu věnovat s plným nasazením.

Úřad ombudsmana sídlí v Brně, mnohé věci však musíte řešit v Praze. Kde jste tedy vlastně častěji?
Většinu času jsem v Brně. Záleží ale na konkrétním programu určitého týdne. Nejvíc mi na tom všem vadí cestování. Jízda do Prahy mi zabere přes dvě hodiny a pak ještě další dvě hodiny čekám třeba na to, až dostanu na zasedání vlády deset minut na svůj návrh. A pak zase jedu domů. To mi připadá úmorné.

Překvapila vás práce ombudsmana něčím, co jste nečekal?
Zjistil jsem, že stačí pár dní volna a nakupí se tu tolik práce, že je to skoro nezvladatelné. Podepisuji totiž téměř všechna stanoviska a odpovědi, co z úřadu odchází. Snažím se všechny tyto materiály číst a hlídat, aby naše odpovědi obyčejným lidem nepřipomínaly vědecké spisy. Jenže potom stačí pár dní a přes nakupené spisy ani nevidím stůl. Úřad veřejného ochránce práv má navíc strašně široký záběr. Člověk tak musí neustále přepínat mezi jednotlivými oblastmi práva. A jsou týdny, kdy se toho sejde tolik, že si říkám, jestli to mám ve svém věku vlastně zapotřebí.

A máte to zapotřebí? Přemýšlíte třeba nad tím, že byste na ombudsmana znovu kandidoval i po skončení tohoto funkčního období?
No tak to v žádném případě. Upřímně řečeno myslím, že to těch šest let ani nevydržím. Ovšem jsem to nikomu nesliboval. Beru to tak, že když se třeba ve fotbale vrátí nějaká bývalá hvězda po letech na odpočinku na trávník, také od ní nikdo nečeká, že bude běhat po hřišti celou hrací dobu. Tak doufám, že zvládnu aspoň ten poločas.

Jak se s těmito zkušenostmi díváte na výdrž Otakara Motejla, který zastával funkci ombudsmana deset let?
S Otakarem Motelem jsem se znal a musím říct, že měl podobné pocity jako já. Tedy že má úřad příšerně široký záběr. A stejně jako mně i jemu vadila představa mnohých lidí, že ombudsman je první po pánubohu. Název veřejný ochránce práv k tomu sice svádí, ale není to tak. Je pravda, že ombudsman je advokát lidí, který jim má pomáhat v určité oblasti. Jenže jeho působnost je omezená zákonem jen na určité oblasti práva. Takže některým lidem zkrátka pomoct nemůžu, i když je mi jich sebevíc líto. Snažíme se jim s kolegy alespoň poradit, kde pomoc najdou.

Jak velký je podíl podnětů, kterými se nemůžete zabývat?
Ročně nám přijde kolem sedmi tisíc stížností. A postupně se blížíme k tomu, že dvě třetiny těchto stížností řešit můžeme. Jsou bohužel mimo naše pole působnosti. Občas jsou ti lidé v právu, občas je to spíše úsměvné, ale pomoct jim nemůžeme. Stává se mi třeba, že tu lidé chtějí reklamovat zboží. Jeden pán si například stěžoval, že už třikrát reklamoval auto, kterému stále bliká kontrolka airbagu. Ptal se, co pro něj můžeme udělat. Měli jsme tu taky tragikomickou stížnost pána, kterého šíleně rozčiloval řev amazonského papouška jeho sousedky. A přišel k nám i pán, který trval na tom, že chce mluvit výhradně se mnou, a pak se u nás usadil a odmítal odejít, dokud nedostal peníze na cestu domů.

Máte nějaké případy, které sice spadají do vaší působnosti, ale nedaří se je uspokojivě vyřešit?
Určitě. Třeba tady na jižní Moravě je takovým evergreenem spor o přístupovou cestu k Novému hradu na Blanensku. O tu se přou majitelé hradu a Školní lesní podnik Křtiny a už léta nemůže nikdo najít rozuzlení situace. Kolem toho už vyřizoval nějaké věci i Otakar Motejl a mnoho úřadů, ale stále nic. Přitom by stačilo, kdyby si ti lidé sedli ke stolu a rozumně se domluvili. Jenže to zrovna v tomto případě bohužel nějak nejde.

Při svém nástupu jste říkal, že budete usilovat o zakotvení úřadu veřejného ochránce práv do ústavy, aby ho nebylo možné zrušit obyčejným zákonem. Podařilo se vám v tomto směru něco prosadit?
Zrušení funkce veřejného ochránce práv asi nehrozí, protože Otakaru Motejlovi se za deset let podařilo vydobýt úřadu renomé. Na mě už je jen to, abych to moc nepokazil. Ale i tak by bylo dobré mít o ombudsmanovi zmínku v ústavě, protože například v okolních státech je to běžné a význam funkce tomu odpovídá. Můj návrh ale zatím nepadl na úrodnou půdu, prý tato změna není v koaliční smlouvě. Takže se s tím znovu ozvu, až budou na pořadu dne nějaké jiné změny v ústavě nebo se přijde na to, že potřebujeme ústavu novou. Což se určitě dříve či později stane.

Co se vám naopak prosadit povedlo a z čeho máte radost?
Nejlepší jsou chvíle, kdy se nám s kolegy podaří prosadit změnu ve prospěch více lidí. Je samozřejmě prima, když pomůžeme konkrétnímu člověku s jeho problémem. Ale systémové změny jsou ještě prospěšnější. Potěšilo mě tedy například prosazení změny zákona o zaměstnanosti. Ten dosud říkal, že lidé, kteří mají právo na vyplacení odstupného, nebudou mít ve stejnou dobu nárok na podporu v nezaměstnanosti. Jenže se mluvilo o nároku na odstupné, nikoliv o jeho vyplacení. Když tedy člověku jeho zaměstnavatel nic nezaplatil, nedostal ten dotyčný ani odstupné, ani podporu. To se nyní od ledna změní. A pokud navíc člověk nedostane od zaměstnavatele odstupné, na které má právo, zaplatí mu ho stát a poté ho bude po firmě vymáhat.

Kritizoval jste také existenci takzvaných autorizovaných inspektorů, jejichž certifikáty nahrazují stavební povolení, jenže se proti nim nedá odvolat. Prosadil jste změny i v této oblasti?
S autorizovanými inspektory je opravdu největší problém v tom, že se na jejich verdikty nedá nijak dosáhnout. V procesu je už ale naštěstí obsáhlá novela stavebního zákona, která ten stav napraví. Snad se ji podaří schválit v dohledné době.

Proti certifikátům vydaným na základě současných předpisů se ale stále nikdo nemůže nijak bránit. Například kontroverzní Bauhaus v brněnských Ivanovicích je tak už téměř dostavěný, ačkoliv bez certifikátu by se investorovi zřejmě potřebná povolení nepodařilo získat.
Bohužel je to pravda a někdo na tu nynější problematickou úpravu doplatí. Rozumím tomu, že se lidem nelíbí, ale na prosazení změn je zkrátka určitá doba potřeba.

Dlouho už také bojujete za to, aby obce mohly regulovat povolení pro výherní automaty na svém území. Spor mezi ministerstvem financí a obcemi už se dvakrát dostal i před Ústavní soud a vy jste jako vedlejší účastník stál na straně obcí. Jak to tedy s hazardem vypadá? Například v brněnských ulicích heren stále neubývá, ačkoliv magistrát sliboval jejich rušení před několika měsíci.
V tomto případě není vina na straně Brna. S verdikty Ústavního soudu musí naložit především ministerstvo financí. Jenže ministerstvo to celé úplně otočilo a vlastně říká, že bude o automatech dál rozhodovat bez ohledu na Ústavní soud. Například brněnskému magistrátu úředníci napsali, že se spornými automaty budou zabývat až ve chvíli, kdy magistrát prokáže, kde jsou povolené v rozporu s ústavním předpisem. My si teď tedy s ministerstvem dopisujeme o tom, že by se nemělo vymlouvat, ale konat. Jinak se totiž můžeme dočkat toho, že se obce mohou bránit žalobou na stát kvůli tomu, že neoprávněně zasahuje do jejich práv na samosprávu.

Na jednu stranu sice obce s automaty bojují, na druhou stranu však s jejich provozovateli a výrobci často spolupracují. Například v Brně tak magistrát nedávno přejmenoval hokejovou halu Rondo na Kajot Arenu. Hájí se tím, že výrobce hracích automatů je sponzorem hokejové Komety. Co si o tom myslíte?
To se mi nezdá rozumné a košer. A hájit se sponzorskými dary? Loterijní společnosti mají ze zákona povinnost posílat peníze na dobročinné účely, jenže také víme, že ty peníze putují i na různé pochybné účely. Více než do škol či přírody je investují do různých podivných sdružení.

Máte jako ombudsman nějaký nástroj, jak to ovlivnit?
Na to můžeme jen upozorňovat, což také děláme. Stačila by větší kontrola ze strany státu. Měl by si pohlídat, že opravdu existují organizace, které peníze od loterijních společností papírově dostávají. A pokud existují, zda se opravdu zabývají veřejně prospěšnou činností.

Setkal jste se s konkrétním případem, kdy peníze putovaly tam, kam neměly?
Narazili jsme na to třeba při vyřizování stížností cizinců, kteří mají potíže s udělením azylu. Existuje řada neziskových organizací, které těmto lidem pomáhají. A ty se nedávno velice divily, protože peníze od loterijní společnosti dostal jakási podivný spolek, který v oboru nikdo neznal. Natož aby se vědělo o někom, komu v minulosti pomohl. Právě to si musí ministerstvo ohlídat. A není možné říct, že na to nemá kapacitu. Když jsem kdysi zapomněl přiložit k daňovému přiznání jediný doklad, hned si toho finanční úřad všiml a musel jsem to doplnit. Tak je potřeba hlídat i rozdělování peněz z hazardu.

Boj s automaty a hernami bude tedy zřejmě během na dlouhou trať, že?
Bohužel to vypadá, heren se jen tak nezbavíme. Na druhou stranu je pravda, že tento problém není nic nového. Dostal jsem nedávno knihu o brněnských městských právech, kde jsem se dočetl, že brněnské městské právo hazardní hry ani ve středověku nezakazovalo. Zřejmě prý proto, že by mělo jen malou naději na důsledné prosazení.

Autor: Zuzana Taušová

18.9.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Novoroční ohňostroj nad hradem Brňané neuvidí. Město akci zrušilo

Brno /ANKETA/ – Novoroční obloha nad Špilberkem rozzářená ohňostrojem Brňany na přelomu roku nečeká. Město ohňostroj zrušilo.

Nebezpečná ulice. Povolenou třicítku řidiči v Kuřimi překračují, stěžují si lidé

Kuřim – Při vjezdu do kuřimské ulice Pod Vinohrady upozorňuje dopravní značka, že povolená rychlost je nanejvýš třicet kilometrů v hodině. Jak ale ukázalo nedávné měření policistů, řidiči ji výrazně překračují. Rekordman tam jel víc než sedmdesátikilometrovou rychlostí.

Brněnský kouč Habanec věří své koncepci: Jsme dole, ale o záchranu hrát nebudeme

Brno – Po šestém utkání za sebou bez vítězství klesli na čtrnácté místo, pouze čtyři body nad předposlední Jihlavu. Ale fotbalisté Zbrojovky, ani jejich trenér si existenční starosti v první lize nepřipouštějí. „Jsme kousek od sestupového místa, ale Zbrojovka o záchranu hrát nebude," odvětil brněnský kouč Svatopluk Habanec.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies