VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Večeřová: Jsem bez motivace a jen pro peníze hrát nechci

Brno /ROZHOVOR/ - Dlouholetá opora basketbalových Žabovřesk Ivana Večeřová se v příští sezoně pravděpodobně na palubovce neobjeví. Pro konec kariéry má několik důvodů.

22.5.2011
SDÍLEJ:

Basketbalistka Ivana Večeřová.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Dlouhá léta patřila k neodmyslitelným součástem brněnského stroje na ligové tituly. S Gambrinusem Brno jich nasbírala jedenáct, poté se vypravila na zahraniční dobrodružství. V nedávno skončeném ročníku pomohla královopolskému Valosunu ke čtvrtému místu. To bude zřejmě poslední milník aktivní kariéry Ivany Večeřové.

Rodačka ze Šumperka pravděpodobně odehrála v neúspěšném zápase o bronzovou medaili poslední zápas. „Teď jsou peníze asi jediný důvod, proč bych basketbal hrála dál. Ale nevím, jestli by mi stály za zničení zdraví,“ přemýšlí dvaatřicetiletá hráčka.

Jste pevně rozhodnutá ukončit kariéru?
Už při mém odchodu do zahraničí jsem si myslela, že po roce skončím. Nakonec z toho byly dva roky v cizině. Když jsem se vrátila domů, říkala jsem si, že chci ještě rok hrát. Potřebovala jsem zjistit, jaké mám možnosti, abych do života neskočila rovnýma nohama. Konec kariéry plánuju už dlouho, ale teď jsem přesvědčená, že skutečně přijde. Myslím, že lidé ho i očekávají. Přesto pořád dostávám nabídky, abych hrála.

Přemýšlíte o nich aspoň trochu?
Hlavně přemýšlím, jestli mi to stojí za to. Moje kolena rozhodně nejsou v ideálním stavu. Mám problém, i když nesu malou zátěž, třeba koš na prádlo.

Jak dlouho vás kolena trápí?
Už dlouho. To pravé mi hapruje od sedmnácti let a nikdo nedokázal přijít na to, čím to je. V posledním zápase mistrovství Evropy jsem si přetrhla křížový vaz. Po vítězném Final Four v Eurolize mi vzali kousek menisku, a to je asi tím kamenem úrazu.

Po každém zápase jste seděla na lavičce a obě kolena si ledovala. Neříkáte si pak, jestli vám ta bolest stála za všechny medaile a tituly?
Je hrozně fajn, že jsem byla u tolika úspěchů. Právě ty mě držely u basketbalu. Kdybych nehrála na špičkové úrovni, asi bych šla hned po škole pracovat a hrála jen pro zábavu.

Máte i jiné důvody pro konec kariéry?
Moje zdraví je v podstatě na hraně. A navíc jsem si už všechny své cíle splnila. Letos jsem s Valosunem bojovala o bronz, a stresovalo mě to. Nedokážu brát sport s nadhledem. Ani na tréninku, třeba při fotbálku. Stresovat se budu, i kdybych měla hrát jen jako záskok. Vždycky budu cítit vůči kolektivu zodpovědnost. Mám sama na sebe vysoké nároky. Někdy jde doslova o mentální zdraví. A už je toho prostě dost.

A co peníze? Ani ty nepřeváží ve vašem rozhodování?
Já vím, že mi nikdo nedá takové peníze, které jsem si vydělávala hraním. V této době je to asi jediný důvod, proč bych u basketbalu zůstala. Ale nevím, jestli by mi stály za zničené zdraví. Musím myslet na sebe, na rodinu. Chci si zahrát basketbal nebo volejbal i v budoucnu. Nerada bych se dočkala toho, že budu omezená třeba jenom na plavání.

Takže si budete muset zvykat na úplně jinou roli. Co takhle rodina?
Je mi už dvaatřicet let a začínám na to myslet. Už teď je jasné, že první dítě budu mít nejdřív ve třiatřiceti. A druhé třeba v pětatřiceti. Já chci být mladá maminka, ovšem to už se mi asi nepoštěstí. Moje maminka mě měla brzy, tak se lidi ptali, jestli nejsme ségry. Nechci, aby na moji dceru ukazovali jako na mou vnučku. I když teď samozřejmě přeháním.

Hodláte se dál věnovat basketbalu? Jakýmkoliv způsobem.
Udělám si vyšší trenérskou licenci. Mám ekonomickou vysokou školu, to je další fakt, se kterým můžu počítat.

Už máte jasno, která pozice by se vám zamlouvala nejvíce?
Množství postů je hrozně omezené. A vybrat ten správný je těžké. Bylo by to fajn něco zkusit, ale zároveň to není jednoduché. Já zatím všechno znám z pohledu hráče. Jít a vystupovat z pohledu klubu, to je rozdíl.

V úvahu určitě připadá i koučování. S tím nepočítáte, nebo se obáváte stresů na trenérské židli?
K úplně malým dětem se mi nechce, na dospělé zatím nemám. Ani hlavní trenérka bych momentálně nechtěla být. Potřebuju nejdřív nasbírat zkušenosti, pomáhat někomu s vedením týmu. Už jsem si to vyzkoušela se staršími dorostenkami Valosunu. Myslím, že holkám jsem pomohla, i když sice spíš z toho hráčského pohledu.

Uplynulou sezonu jste strávila ve Valosunu, kde ještě máte do konce června smlouvu. Jak se vám v menším brněnském klubu hrálo?
Byla to obrovská změna, takový návrat. Stejně jako jsem kdysi hrála v Přerově, kde jsem byla lídr. Potom jsem dlouhá léta zůstávala na pozici záložního hráče třetího čtvrtého pivota, který byl k dispozici, když se někdo zranil. Tato role mi vlastně vyhovovala, člověk si víc zahraje, je platnější pro tým. Podobnou pozici jsem měla i v nároďáku.

Nebála jste se extrémních nároků, které na vás coby hlavní hvězdu týmu ve Valosunu kladli?
Všichni očekávali, že hra Valosunu bude stát na mně. I když konec sezony byl hrozně náročný. V play off už jsme nedokázaly reagovat ze zápasu na zápas. Strakonice nás přehrály svými zkušenostmi. Přesto pro mě byla tato sezona inspirující.

Co se pokazilo v posledních zápasech, kdy už jste vedly v sérii 2:0 a medaile byla blízko?
Sama nevím, co bylo špatně. Jako bychom nevěděly, co máme hrát. Hrály jsme to bojácně, alibisticky. Mrzelo mě, že jsem týmu nedala víc.

Takže případný konec kariéry bez medaile vás asi mrzí.
Škoda to je. Mohla jsem ji ukázat, jako že jsem tu sezonu fakt odehrála. V nedávném rozhovoru o mně napsali, že jsem hrála ligu od osmnácti. Ale já ji hrála od patnácti. Jenomže s Přerovem žádnou medaili nemám, tak to nikdo neví. Na druhou stranu, kdyby mi v lednu někdo řekl, že budeme hrát o třetí místo, tak mu neuvěřím.

Vraťme se na chvíli ke dvěma sezonám, které jste strávila ve Španělsku a Turecku. I pro mimobasketbalový život pro vás ty dva roky musely být pořádná škola.
Odchod do zahraničí jsem pořád oddalovala. Už před šesti roky jsem měla možnost hrát venku. Pak po zranění jsem byla ráda, že jsem tu mohla zůstat. A jak si teď říkám, škoda že jsme s Valosunem neudělali medaili, tak úplně stejně bych litovala, že jsem neodešla do ciziny.

Určitě vás tam ale nepotkaly jen samé úsměvné chvíle. Jak na Valencii a Istanbul vzpomínáte?
Byly to zajímavé zkušenosti. I když, tak se na to dívám teď. Být sama v zahraničí je hrozně těžké. Ale našla jsem si jiné věci, kterými jsem si pomáhala.

Jaké?
Psala jsem si deník.

A kdy svět pozná Ivanu Večeřovou – spisovatelku?
Ten deník se nedá vydat. Tam jsou upřímné věci. Psala jsem si například: všechno mě štve, všechno mě štve, všechno mě štve. Musela jsem to ze sebe vypsat, neměla jsem svoje problémy komu říct. Ale máte pravdu, že jsem uvažovala o knížce, která by popsala život ve Španělsku a Turecku.

Angažmá ve Španělsku pro vás bylo asi snazší, že? Tato země je nám přece jen o něco bližší než Turecko.
Ve Valencii to bylo pohodovější, naučila jsem se jejich řeč. Na druhou stranu musím říct, že v Turecku jsem víc dospěla, když jsem se musela postarat sama o sebe v cizí zemi.

Vaše nedávné spoluhráčky z reprezentace momentálně ladí formu před blížícím se mistrovstvím Evropy v Polsku. Nepřemýšlela jste, jestli se neloučit až po vrcholné akci?
Příprava mě hrozně baví, mě baví běhat. Možná jsem měla dělat atletiku. Snažím se každý trénink odmakat naplno. Ale stres ze zápasů… Už zkrátka nemám motivaci. Mít znova medaili na mistrovství Evropy. Proč, když mám zlatou? Já už jsem si splnila všechno. Poslední mistrovství světa pro mě bylo něčím extra, tím, že jsme ho pořádali doma. V medaili ani nikdo z nás nedoufal.

Zavzpomínáte ještě na dlouhá léta v brněnské hale Rosnička?
Některé sezony byly strašně pohodové. Vlastně nám pomohlo i v národním týmu, že jsme byly tak sehrané. Většina zápasů pro nás byly vlastně jen tréninky. Parta tady byla super. Ale chodit pořád, jedenáct let v kuse, do jedné haly, už mi lezlo krkem. Navíc to očekávání. Pořád všichni čekali, že vyhrajeme každý zápas.

Je nějaká šance vychovat v Brně podobně silnou zlatou generaci, jaká tady byla ve vaší době?
Když se posbírají šikovné holky, tak proč ne. Ale teď už jich není tolik. Naše generace byla třeba extrémně vysoká. S tím se dalo hrát výborně. Ale postavit takový tým znovu, to bude hrozně těžké.

Asi je na vině i doba, která je plná různých mimosportovních lákadel.
Určitě. Když jsem byla malá, přišla jsem ze školy domů, napsala si úkoly a pádila ven, kde jsme s bráchou vydrželi skoro až do tmy. V televizi jsem viděla tak akorát večerníček.

Dokážete vybrat některé spoluhráčky, se kterými jste si rozuměla jak na palubovce, tak i mimo ni?
Určitě Romana Hamzová, dodneška se vídáme. To je moje dobrá kamarádka. Já měla vždycky raději starší kamarádky, od kterých jsem se mohla něco přiučit. S Kamilou Vodičkovou jsem bydlela na pokoji v reprezentaci. A s Hankou Horákovou jsme se potkávaly už v mládežnických výběrech.

Když už jsme u Žabovřesk, nemůžu se nezeptat na spolupráci s trenérem Janem Bobrovským.
Slavíme narozeniny pár dní po sobě. Oba jsme ve znamení Berana. To je katastrofální kombinace. Když máme svoji pravdu, tak přes to vlak nejede. Ale to jsem tehdy říct nemohla. On byl takový můj taťka, dal mi hrozně moc.

I po jiné stránce než basketbalové?
Jednou jsme se potkali v hale a on mi povídá: Ty, když jdeš tady po hale a někoho potkáš, zkus mu říct dobrý den. Já na něj koukala… V té době jsem totiž špatně viděla. Nosila jsem brýle, ale ne na basket. Takže mě vlastně donutil nosit kontaktní čočky. Naučil mě pokoře. I když jsme byli na vrcholu, dokázal nás vždycky posadit zpátky na zem.

Autor: Michal Čejka

22.5.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Show Nebe v plamenech české společnosti Theatrum Pyroboli odstartovala dvacátý ročník festivalu Ignis Brunensis.
20

Nebe v plamenech. Show nad Špilberkem zahájila dvacátý ročník Ignis Brunensis

Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO

Nehoda šesti aut u Tvarožné částečně blokovala dálnici D1. Tři hodiny

OBRAZEM: Defilé policistů na koních. V Brně zahájili mezinárodní mistrovství

Brno – Už po dvacáté si Brňané mohou prohlédnout mezinárodní policejní mistrovství v jezdectví. Kolemjdoucí na brněnském náměstí Svobody překvapili jezdci na koních už v pátek, kdy policisté soutěž oficiálně zahájili přehlídkou i koncertem hradní stráže a policistů.

Oslavy dětského dne: zásah hasičů na letišti nebo cyklistická exhibice u biotopu

Brno - Uvidí hasičský zásah zblízka, cyklistická esa v akci nebo se vrátí se do minulosti. Jelikož Mezinárodní den dětí oslaví již příští čtvrtek, tento, i příští víkend jsou v Brně nabité několika akcemi pro nejmenší.

AKTUALIZOVÁNO

Rušné dopoledne hasičů: zachráněný rorýs, pes i hořící auto na Staré dálnici

Brno – Škodu v hodnotě čtyřiceti tisíc korun způsobil požár na osobním autě, které za jízdy vzplanulo na Staré dálnici. „Požár uhasila jednotka hasičů ze stanici při Brněnské přehradě asi za čtvrt hodiny. Plameny auto zcela zničily," informoval mluvčí hasičů Jaroslav Mikoška. Podle něj stála za vzplanutím technická závada.

AUTOMIX.CZ

Až budete prodávat auto: 10 rad, jak snadno a rychle zvýšit jeho cenu

Chystáte se prodat svoje auto? Potom se jistě snažíte dostat za svůj vůz co možná nejvyšší finanční sumu. Samozřejmě, že o ceně auta rozhoduje zejména model, jeho rok výroby, počet najetých kilometrů a především technický stav, ovšem jsou tu i detaily, které mohou cenu vozu zvýšit.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies