VYBERTE SI REGION

Vedoucí charity: Na Tři krále chodím koledovat jako Kašpar

Brno /ROZHOVOR/ - Z projektanta ropných zařízení se stal vedoucím největší charitativní organizace na jižní Moravě. Oldřich Haičman vede Diecézní charitu Brno už víc než dvě desetiletí. „Občas se sice cítím beznadějně, ale rád vidím, že moje práce skutečně pomáhá," říká v předvánočním rozhovoru na konci týdne Deníku Rovnost.

21.12.2014 6
SDÍLEJ:

Z projektanta ropných zařízení se stal vedoucím největší charitativní organizace na jižní Moravě. Oldřich Haičman vede Diecézní charitu Brno už víc než dvě desetiletí.Foto: DENÍK/Attila Racek

Blíží se svátky. Mnoho vašich klientů je přitom nemůže prožít se svými nejbližšími. Jak se jim snažíte Vánoce zpříjemnit?

V našich zařízeních jsou často lidé, kteří kouzlo Vánoc a rodinnou atmosféru nikdy nezažili. A charita se jim to snaží přiblížit. V domovech pro seniory děláme třeba vánoční besídky. Pro lidi bez domova zase podáváme večeři. Snažíme se tradici Vánoc nějakým způsobem oživit.

Jak na to lidé reagují?

Pamatuji si na jeden příběh, který se stal asi před deseti lety. V denním centru pro lidi bez domova jsme pořádali právě vánoční večeři. Po ní za mnou přišel asi šedesátiletý muž, který svůj život prožil ve špatných podmínkách a v osamění. Nikdy neměl rodinu. Se slzami v očích mi řekl, že díky nám poprvé ochutnal pomeranč.

Jednou z akcí, které letos na podporu lidí v nouzi pořádáte, je Strom splněných přání. Deník Rovnost se také rozhodl udělat radost několika dětem, které žijí v Domově svaté Markéty. Jak tam Vánoce vypadají?

Těsně před svátky je na programu vánoční besídka. Děti si připraví různé scénky nebo taneční vystoupení. V azylových domech se často vyskytují děti, které jsou psychicky deprivované. Často patří k ženám, které z domu odcházejí kvůli násilí, a to samozřejmě má dopad i na dítě. Součástí péče jsou také služby, které jim pomáhají dostat se do normálního života. A právě zapojení dětí do příprav besídky je důležité. Pak nastává rozdávání dárků a přiblížení odkazu a smyslu Vánoc.

A co na Štědrý den chystáte pro lidi bez domova?

Už o den dříve pro ně pořádáme štědrovečerní večeři. Většinou tam nepodáváme rybu. Někteří lidé ji nemusí. Obvykle se tedy dává řízek s bramborovým salátem.

Jak mohou lidé přispět charitě?

Způsobů je hodně. Ideální jsou peníze, protože charita žije z příspěvků nebo dotací. Stále si ale musíme necelou polovinu nákladů pokrýt vlastní činností. Proto je ideální, když lidé darují trochu peněz. Pomůže nám ale i třeba staré oblečení nebo vybavení do domácnosti.

Mohou se lidé zapojit i přímo do chodu charitních zařízení?

Určitě, především formou dobrovolnictví, kdy lidé pracují přímo s klienty. V současnosti jich na jižní Moravě máme asi dvanáct tisíc. Jsou to lidé, kteří působí přímo v našich zařízeních, ale i dobrovolníci, kteří chodí při Tříkrálové sbírce.

Co je pro lidi v nouzi o Vánocích nejdůležitější?

Často se setkáváme s tím, že materiální nouze je mnohdy zástěrka pro to, že člověk si potřebuje popovídat s někým, kdo by s ním sdílel jeho trápení. A proto také slouží naše centra, protože jsou tam sociální pracovníci, kteří jsou schopní a ochotní takovému člověku naslouchat.

Stačí, aby lidé v nouzi jen přišli, nebo se i od nich očekává nějaká další aktivita?

Člověk samozřejmě musí sám chtít. Jen jeden až tři lidi ze sta jsou schopní se z problémů dostat sami. Protože lidé, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, ztrácejí motivaci. Proto potřebují doprovod a pomoc sociálního pracovníka. Okolí se na ně mnohdy dívá, že si za to mohou sami, ale není to úplně pravda. Člověk, který je už rok na úřadu práce, ztrácí návyky ráno vstát, obléct se nebo se umýt. Je třeba je motivovat a oni se na oplátku musí také snažit.

Co se dá dělat, aby o nich ostatní lidé tak nesmýšleli?

Pořádáme často různé zážitkové akce. Nedávno jsme dělali Noc venku, aby si lidé na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké to je. Ukazovali jsme tam také různé příběhy lidí, promítali tematický film. Je třeba zdůraznit, že tito lidé si pomoc opravdu zaslouží.

Jak se lidé do složitých situací, kdy musejí vyhledat charitu, nejčastěji dostanou?

Těch příčin je víc. Většinou za tím stojí rozpad rodiny. Nedá se říct, že by šlo jen o lidi s nízkým vzděláním. Často jsou to středoškoláci, vysokoškoláci, bývalí podnikatelé. Mohou to být lidé, kterým se vše rozpadlo kvůli tomu, že byli pořád v práci. Dá se říct, že skončit na ulici může úplně každý. My jsme nedávno udělali výstavu fotografií s herci městského divadla, kterou jsme nazvali Tenká hranice. Ta ukazovala, jak snadno se může člověk ocitnout bez prostředků.

Žije na jižní Moravě hodně lidí na hranici chudoby, kterým hrozí, že by služby charity mohli potřebovat?

Podle oficiálních statistik se to pohybuje asi kolem desetiny populace jižní Moravy. A není to jen viditelná chudoba, kterou potkáme třeba na ulicích. Ale v mnohem větší míře jde o tu skrytou. Například chudé rodiny. Monitorujeme, jak na tom některé z nich jsou, a podle toho jim pomáháme. Důležitá je také pomoc psychická. Děti, které bydlí v azylových domech, se za to často stydí. Přestože třeba bydlí hned poblíž školy, domů chodí oklikou, aby nikdo nevěděl, kde skutečně žijí.

Vaši lidé pomáhají i v zahraničí. Letos na podzim byli například na západní Ukrajině. Co přesně tam dělali?

Pomáháme tam přes Charitu Znojmo. Třeba v Zoločivu, kde je nemocnice, v níž leželo mnoho zraněných. I tam byly demonstrace. Už dříve jsme tam byli a viděli zaostalé vybavení. Sehnali jsme některé nové. V listopadu jsme to vše jeli předat.

Byla poznat i v Zoločivu situace na východě země?

V době, kdy jsme tam byli, už panoval klid. Ale někteří lidé z tamní charity, kterou jsme pomohli založit, odjeli na východ, aby pomáhali.

Dostávají se vaši lidé v zahraničí i do nebezpečných situací?

Ano, jsme označení jako humanitární pracovníci. Žádná další speciální opatření nemáme. Ovšem když jsme třeba v roce 1992 pomáhali v Jugoslávii, museli jsme používat i neprůstřelné vesty, protože jsme jezdili na nebezpečná území.

Kam jinam do zahraničí se zástupci charity vydávají?

V současné době česká charita působí asi ve dvaadvaceti zemích na čtyřech kontinentech. Destinací je hodně. Často to bývá po přírodních katastrofách.

Příští rok to bude třiadvacet let od doby, kdy jste se stal ředitelem. Co se vám za tu dobu povedlo a co by se naopak mělo ještě zlepšit?

Určitě se povedlo, a není to jenom moje zásluha, vybudovat velkou organizaci. Dnes má charita brněnské diecéze třináct set zaměstnanců. Když jsme se bavili s našimi rakouskými kolegy, říkali, že to, co my jsme tady vybudovali za dvaadvacet let, u nich trvalo celé století. Co mi naopak stále víc dělá starosti, je získávání podpory od veřejné správy. Politici se každé čtyři roky vymění a člověk si znovu musí vydobýt svou pozici.

Původně jste vystudoval něco úplně jiného. Co vás motivovalo k práci v charitě?

Moje pohnutky byly tehdy docela nízké. Firma, ve které jsem pracoval, krachovala a já hledal novou práci. Známý na biskupství mi řekl, že se zakládá charita v Brně, jestli to nechci zkusit. Tak jsem to udělal a do výběrového řízení jsem se přihlásil jen já. O rok později už jsem měl i nějaké další pracovníky a začali jsme jezdit do zahraničí.

Mnozí lidé mají představu, že ředitel jen sedí v kanceláři. Chodíte i přímo mezi klienty?

Administrativa je hodně ubíjející a občas potřebuji z kanceláře prostě vypadnout. Hodně mi dává i to, že vyjíždím někam do zahraničí. Když se člověk pak vrátí, tak si říká: Zlatá Česká republika. Je pro mě důležité získávat náboj a vidět, proč musím dělat tu sisyfovskou práci s politiky a úřady.

Zapojujete se i do nějakých veřejných akcí?

Jsem člen jedné tříkrálové skupinky společně s dalšími lidmi z vedení charity. Já jsem Kašpar a moji dva kolegové pak Melichar a Baltazar. Koledujeme ve všech veřejných institucích tady v Brně. Chodíme na radnice, na krajský úřad, k ombudsmance, na magistrát a snažíme se přesvědčovat odpovědné osoby, aby do sbírky přispěly.

Jak vlastně trávíte volný čas a jakým způsobem si snažíte odpočinout od práce?

Sem tam sportuji, běhám nebo jezdím na rotopedu. Občas vyrážíme s dětmi na výlety. Relaxace samozřejmě musí být. Ale moje práce je hodně časově náročná, takže tomu člověk musí věnovat víc než osm hodin denně. Proto se těším, že si aspoň teď o Vánocích trochu odpočinu.

Práce v charitě bude asi vždy nekonečná a nikdy nedokáže uspokojit všechny. Vždy bude někdo potřebovat pomoc. Necítíte z toho beznaděj?

Někdy ano. Lidí, kteří potřebují pomoc, stále přibývá. Specializujeme se mimo jiné i na poradenství pro lidi v dluhové pasti. A za poslední dva roky se zvýšil počet zadlužených lidí asi o třetinu. Člověk se cítí bezmocný, protože to nemůže zastavit.

Zanedlouho začne další ročník Tříkrálové sbírky. Kolik se vybralo v roce 2014?

Loni jsme na jihu Moravy vybrali skoro dvacet milionů korun. Zapojilo se do toho dvanáct tisíc koledníků. Cílem sbírky však není jen vybrat peníze. Jde taky o to vnést požehnání do domácností. To přinášejí právě koledníci. Druhý cíl je, abychom naučili děti, že je potřeba se rozdělit se sociálně potřebnými. Také se tím snažíme vychovávat veřejnost, aby byli sociálně sdílní. A třetí cíl je výtěžek. Peníze pak pomůžou potřebným.

Kolik dobrovolníků se do sbírky zapojí na jihu Moravy letos?

Poslední součet děláme až kolem druhého ledna, kdy sbírka začíná. V současnosti máme už kolem čtyř a půl tisíce skupinek koledníků. Kdo by se chtěl zapojit, má ještě možnost.

HANA FLORIANOVÁ

Autor: Redakce

21.12.2014 VSTUP DO DISKUSE 6
SDÍLEJ:

Nový Moravák svlaží vodotrysky. Vítězný návrh počítá v zimě i s kluzištěm

Brno /VIZUALIZACE/ – Ochlazení v horké letní dny nebo jízdu na bruslích v zimě nabídne po rekonstrukci Moravské náměstí v Brně. Radnice Brna-středu chce vytvořit prostor s vodní plochou a kavárnou, který lidi naláká k odpočinku. V pátek oznámila výsledky architektonické soutěže na podobu náměstí. Z dvaceti návrhů zvítězil v soutěži projekt kanceláře Consequence forma.

AKTUALIZOVÁNO

Vlak srazil ženu na nádraží v Rosicích. Na místě zemřela

Rosice – Pod koly vlaku zemřela šestatřicetiletá žena v sobotu v Rosicích u Brna. Podvečerní nehoda komplikovala vlakovou dopravu na trati mezi Brnem a Jihlavou.

AKTUALIZOVÁNO

Vive la France! Bitvu tří císařů opět ovládli Napoleonovi vojáci

Tvarožná /REPORTÁŽ/ – Po 211 letech se historie na Slavkovském bojišti v sobotu odpoledne zopakovala. Přibližně tisícovka vojáků oděných do dobových uniforem před zraky několika tisíců lidí svedla boj připomínající Napoleonovo vítězství v bitvě tří císařů z roku 1805.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies