VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Velek: Podlahou kavárny Era už prorůstaly stromky

Brno /ROZHOVOR/ - Po kavárně Savoy a Kolbabově cukrárně se v Brně otevírá další z legendárních prvorepublikových podniků, kavárna Era.

11.6.2011 2
SDÍLEJ:

Architekt Jan Velek.Foto: DENÍK/Attila Racek

Zatímco na dokončení oprav slavné funkcionalistické vily Tugendhat si lidé musí ještě několik měsíců počkat, jen o pár ulic dál se nyní nově otevřela další funkcionalistická památka. Voní v ní káva i domácí kuchyně, jde totiž o legendární prvorepublikovou kavárnu Era. Tu si v roce 1927 nechal postavit kavárník Josef Špunar podle projektu architekta Josefa Kranze.

Výjimečná stavba unikla v minulosti jen o vlásek demolici. Na její rekonstrukci nyní přispěla Evropská unie. „Obnova kavárny se povedla jen díky výjimečně dobré spolupráci všech, kteří se na projektu podíleli,“ hodnotí architekt Jan Velek, který měl na starosti citlivé provedení rekonstrukce.

Kavárně jste se za poslední dva roky pokusili co nejvěrněji vrátit její původní podobu. Podle čeho jste připravovali projekt na její rekonstrukci?
Museli jsme vyhledat vše, co bylo dostupné v archivech. Naštěstí existují fotografie i výkresy původní kavárny. Téměř nic jsme si tím pádem nemuseli vymýšlet. I nábytek odpovídá původním předlohám. A stejné jsou i barvy v interiéru kavárny.

Podle čeho jste zjistili, jak byla kavárna barevná? Fotografie z doby její stavby jsou přece černobílé.
Měli jsme velké štěstí, že se nám podařilo najít zbytky původních omítek. Z nich bylo možné přesně určit barvu interiéru. Sice jsme museli úlomky omítek vyloupávat pinzetou, ale to nám umožnilo téměř zcela přesně dodržet původní odstíny. Ty návštěvníky možná překvapí, podlaha kavárny je totiž sytě červená, schodiště modré a sloup v přízemí černý.

Bylo možné všechno napodobit věrně, nebo jste někde narazili na potíže?
Trošku jiná je podlaha. Původně byla totiž vyrobená z drceného korku, takže měla drobnou strukturu a nebyla jednolitá. Jenže to s dnešními technologiemi nejde tak snadno napodobit, takže jsme se museli smířit s drobným kompromisem. Podlaha je tak ve stejné barvě, ale je lesklá.

Co se ještě v kavárně od dob kavárníka Špunara změnilo?
Původní hygienické a technické předpisy samozřejmě nelze aplikovat na dnešní dobu. Dřívější kavárna by podle současných norem neuspěla. Museli jsme proto do domu dostat i věci, které v původní kavárně nebyly. Všechny jsme je umístili do suterénu, takže tam lidé najdou například toalety, šatnu pro personál či třeba zázemí kuchyně.

Bylo v kavárně dříve něco, co tam nyní chybí?
V prvním patře byly původně dva malé kamrlíky pro personál. V původních plánech domu je nakreslená i postel, ale tam se člověk nemohl vejít, snad jen když vydechl a dal ruce k sobě. Tyto místnosti jsme samozřejmě neobnovili, o to větší je nyní prostor pro hosty. Za první republiky byl navíc barový pult v přízemí i patře, zatímco nyní bude obsluha do patra chodit z přízemí. A naběhá se více.

Kavárna nabízí hostům i posezení na dvou venkovních zahrádkách a terase. Patřily k ní tyto prostory i dříve?
Nová je zahrádka ve dvoře. Tam totiž dříve byla zahrada majitele domu, kde zřejmě pěstoval zeleninu.

Jaké bylo koncem dvacátých let minulého století okolí kavárny?
Dům podle návrhu Josefa Kranze byl jedním z prvních, které v těchto místech stály. Z podobné doby jsou i budovy Mendelovy univerzity, což byly první vlaštovky současné zástavby. Například vila Tugendhat byla dokončená později než kavárna.

Architekt ale předpokládal, že domy v okolí postupně vyrostou, že?
Ano, počítal s tím územní plán, ale parcely byly tehdy ještě volné.

Ve druhém patře kavárny, kde býval byt majitele domu, připravujete výstavu věnovanou Jozefu Kranzovi. Jaký byl jeho vliv v Brně?
Kranz se v Brně narodil a také tady působil. Nedaleko od kavárny Era si v Alšově ulici postavil vlastní rodinný dům, který je z téhož období jako kavárna a je také velice pozoruhodný. Tehdy byly žádané malometrážní domy a takový si Kranz také postavil. S Bohuslavem Fuchsem spolupracoval třeba při projektování hotelu Avion a pracoval i jako projektant pošty.

Kavárna Era ale není tak úplně jeho vlastní návrh. Kranz se při jejím vymýšlení inspiroval jinde.
Kavárna Era má velký vzor v nizozemském Rotterdamu, kde je obdobná kavárna De Unie. Inspirace touto stavbou je patrná, především fasády obou těchto staveb jsou si dost podobné. Obě působí jako dvojrozměrná grafika spíše než jako kus budovy. Kavárnu v Rotterdamu navrhl jeden ze členů avantgardního nizozemského hnutí De Stijl, kterým se Kranz nechal inspirovat.

Jak se tehdy lidé dívali na to, že architekt vytvoří dílo natolik podobné jiné stavbě?
To by mě taky zajímalo. Myslím, že dnes by architekti v takovém případě nebyli příliš benevolentní a asi by to vyvolalo spory. Dalo by se totiž říct, že Kranz se zachoval podobně, jako kdyby teď někdo navrhl a postavil jen trochu pozměněný blob.

Dochovala se nizozemská kavárna do dnešní doby?
Ta původní stavba nikoliv, za války byla totiž vybombardovaná. Později ale vznikla její replika, podobně jako například v Brně replika Zemanovy kavárny. Takže s trochou nadsázky se dá říct, že v Rotterdamu může mít člověk na chvíli dojem, že je v Brně.

Jak významným architektem byl Kranz? Dá se srovnávat s velikány funkcionalismu, jako byl Bohuslav Fuchs či Ludwig Mies van der Rohe?
Myslím, že všichni tito architekti byli významní a originální svým stylem. Jenže na některé z nich se bohužel zapomnělo, což je případ právě Kranze. Tak trošku upadl v zapomnění, i když ne úplně oprávněně. Pro Brno byl ve své době rozhodně velice významný. Dalším takovým zapomenutým brněnským architektem je například Jan Vaněk, který měl zcela přelomový vliv na navrhování nábytku a interiérů. Z jeho návrhů byl později odvozený například i sektorový nábytek. Vaňkovo jméno znají přitom dnes jen někteří studenti architektury.

Podobně jako Kranz upadla v zapomnění i jeho kavárna Era.
Její chátrání začalo poté, co ji od Josefa Špunara převzal podnik Restaurace a jídelny. Časem byla budova tak vybydlená, že nemohla sloužit ani jako pivnice. Poté v ní byl sklad, což byl problém. Původní podlahy totiž dožily a po zatížení archivními materiály se začaly hroutit.

Pustil se tehdy někdo do oprav?
Bohužel ne, takže se Era ocitla na pokraji demolice. Pamatuji si, že tady byly odhalené stropy, budovou protékala voda a z původní podlahy vyrůstaly malé stromky. Všechno bylo promočené a za deště tady tekla voda proudem.

Jaký byl osud kavárny po revoluci?
V tomto zchátralém stavu ji dostali restituenti, kteří ji prodali současnému majiteli Luboši Ptáčkovi. A ten se naštěstí rozhodl, že kavárnu opět vzkřísí. Nebýt jeho tvrdohlavosti a úporného snažení, Era by dnes neexistovala. Budovu totiž nechal staticky zabezpečit a zařídil, aby stavba úplně nechátrala. Pak mu sice zřejmě došly peníze i elán, ale v tu chvíli se Ery ujalo občanské sdružení Studio 19. To má nyní Eru v dlouhodobém pronájmu a na její rekonstrukci sehnalo i díky Evropské unii potřebné miliony korun.

Dovedete si představit, že by se kavárnu podařilo opět zprovoznit bez dotace?
Určitě ne. Nedovedu si představit, že by do oprav investoval soukromník. Nákladnou památkově citlivou obnovu totiž restaurace ze svého provozu rozhodně nemůže zaplatit.

Co říkáte tomu, jak se Brno stará o jiné své funkcionalistické památky?
To je různé. Některé jsou na tom dobře, jiné ne. Ale to není jen záležitost města. Každá památka má vždy svého majitele a většina funkcionalistických domů je v soukromém vlastnictví. A když jejich majitel není osvícený a nadšený, může se vše pokazit, ani nemrknete. V případě kavárny Era si proto cením neuvěřitelně šťastné shody okolností, která umožnila její otevření. Majitel, investor, památkáři, stavební úřad i stavební firma se domluvili a usilovali o stejný výsledek. To se nestává často. Obvykle navíc vše nevyjde podle předpokladů.

To se nyní zřejmě stalo v případě funkcionalistického hotelu Avion, protože se jeho majiteli nepodařilo sehnat potřebné desítky milionů na rekonstrukci.
Osud hotelu Avion je ale stále ještě otevřený. Zatím tam totiž nikdo neudělal žádný zásah, který by hotel znehodnotil. Naštěstí tam nikdo nepostavil třeba byty. Pak by se památku už nikdy nepodařilo zachránit, i když by se třeba dál mohla jmenovat Avion a z venku by vypadala stejně jako kdysi.

V Brně se často ohlížíme na funkcionalismus a ceníme si tehdejších staveb. Roste tady nyní něco podobně hodnotného, čeho si budou cenit generace po nás?
Určitě tady rostou domy, které stojí za zmínku. Uvidíme například, jak dopadne záměr postavit plánovanou žárovku (Edison Centrum, pozn. red.) na rohu Koliště a Cejlu. Ta se vymyká běžným stavbám, ale zase bude potřeba souhra šťastných náhod.

Jak se díváte na plány města zastavět prostor mezi současným nádražím a plánovaným novým nádražím, kde chce Brno stavět takzvané Jižní centrum?
Pokud má město fungovat, potřebuje prostor, kam se bude rozvíjet. Nemůžeme si myslet, že si vystačíme s oprašováním historického centra. Ale co se týká Jižního centra, jsem trochu skeptický. Už když jsem před třiceti lety začínal na Útvaru hlavního architekta, byl jsem svědkem ohromných plánů, jak bude Brno v těchto místech expandovat. Na to existuje mnoho výborných studií, všechny leží v šuplíku a teď se dělají další. Ale nikdy se zatím nenašel investor.

Už se společnosti daří překonat názor, že architekt nebo urbanista je zbytečný přepych. Že si vystačíme s projektantem, který nám vše narýsuje. A pokud možno co nejlevněji?
Bohužel stále ne. Pořád převládá názor, že architekt je potížista, který dělá jen to, co nikdo nechce. I naše architektonická kancelář s tím má problém. Uděláme sice spoustu projektů, ale těch, co se podaří dotáhnout do konce podle našich představ, je třeba jen desetina.

Čím se ty zbylé projekty pokazí?
Někde se to zadrhne. Dost často se nám třeba stane, že si investor v půli stavby začne vymýšlet. Chce jinde vchod a větší okna a podobně. No a pak ten dům nepoznáte a navíc nikdy nefunguje tak, jak jsme původně zamýšleli.

Co získá člověk, který architektovi důvěřuje a řídí se jeho radami?
Získá stavbu, kterou si vysnil a která bude fungovat podle jeho představ. Architekt totiž pracuje podle zadání klienta a konzultace nad projektem pokračují tak dlouho, až jsou obě strany spokojené. Jenže když pak někdo do projektu zasáhne, napáchá obvykle veliké škody.

Autor: Zuzana Taušová

11.6.2011 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Provoz na dálnici D1 v Popůvkách stojí. Řidič kamionu se srazil s osobním autem

Daniel Marek jde pěšky z Prahy do Brna
5

Pocta Kometě? Fanoušek jde přes půl republiky

Policie v Brně hledá šestnáctiletou dívku. Nevrátila se z vycházky

Brno – Brněnští policisté hledají Veroniku Grimovou, která se dvanáctého září nevrátila z vycházky na Oddělení sociální prevence pro mladistvé v Celní ulici. Zatím se neozvala rodině ani na oddělení.

Hasiči vyprošťovali na D52 muže z havarovaného kamionu. Dálnice stála

Brněnsko – Ke složité dopravní nehodě na sedmnáctém kilometru dálnice D52 u Medlova na Brněnsku vyjelo v úterý ráno pět jednotek hasičů. Řidič nákladního auta vjel do příkopu, hasiči museli z auta vyprostit spolujezdce pomocí páteřní desky.

Představíme prvňáky z Tyršovy ZŠ, v Tuháčkově ulici, Bednářově či ZŠ v Troubsku

Jižní Morava – Spolu se začátkem nového školního roku odstartoval ojedinělý projekt Deníku, který má ambice stát se stejně oblíbeným a úspěšným, jako jsou například Miminka – pravidelné série fotografií novorozeňat z českých porodnic. Seriál s fotkami prvňáčků najdete ve středečním tištěném vydání Deníku Rovnost.

AKTUALIZOVÁNO

Do filmového nebe odešla Květa Fialová, Tornádo Lou z Limonádového Joe

Ve věku 88 let zemřela česká filmová legenda Květa Fialová. Slavnou herečku znali diváci především jako zpěvačku Tornádo Lou z westernové parodie Limonádový Joe, hraběnku z komedie Adéla ještě nevečeřela či z klasiky Babička a Šarlotu z Účastníků zájezdu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení