VYBERTE SI REGION

Velikonoce jsou příležitost přiblížit se k Bohu, říká kněz původem z Polska

Kobylí /ROZHOVOR/ – Už mluví dobře česky, přesto lze na jeho řeči poznat, že je původem Polák. Římskokatolický kněz Andrzej Wasowicz již desátý rok tráví Velikonoce s farníky z Břeclavska, kde se stará o tři farnosti. „Velikonoční svátky prožiji pracovně. Příprava všech obřadů, a společných akcí s farníky, i čas před Velikonocemi jsou náročné. Přesto se jedná o jedny z nejúžasnějších svátků roku, jsou příležitostí k zamyšlení se a hledání cesty k Bohu," říká kněz.

27.3.2016
SDÍLEJ:

Římskokatolický kněz Andrzej Wasowicz již desátý rok tráví Velikonoce s farníky na Břeclavsku.Foto: DENÍK/Ludmila Korešová

O Polácích se říká, že jsou velmi zbožný věřící národ, o Češích zase panuje představa ateistického národa. Jsou tyto názory pravdivé?

V Polsku je náboženství provázáno s tradicí. Křesťanství je zakořeněné v celé Evropě, Polsko je stát, kde víra ve velkém mezi lidmi stále přetrvává. Ale jak jsem zatím stihl vypozorovat, Morava je také hodně zbožná oblast. Jihu Polska, odkud pocházím, se přístup lidí k víře a náboženství velmi podobá. A pokud jde o nějaká čísla, musí se to posuzovat i z toho úhlu pohledu, že v Polsku žije více než čtyřicet milionů lidí, a v Česku kolem deseti milionů.

Když mluvíme o rozdílech mezi Poláky a Čechy, jaké rozdíly jsou ve velikonočních tradicích v Česku a Polsku?

Minimální. Každý sváteční den má jistou symboliku, a je spojen s tradičními obřady, které jsou si všude podobné. V Polsku o Bílé sobotě lidé dopoledne, přibližně mezi osmou ráno až polednem, chodí do kostela nechat si posvětit velikonoční jídlo. Toto posvěcování je symbolické, nelze si ho představit tak, že člověk do kostela přinese celou ledničku anebo hotový oběd. Lidé si nechávají posvěcovat vybrané pokrmy na velikonoční tabuli spíše symbolicky, často sebou donesou třeba vejce. Na svěcení pokrmu spojené s modlitbou chodí lidé v Polsku celé dopoledne, posvěcování je každou hodinu. V Česku se pokrm posvětí jenom jednou za den. Také velikonoční pondělí, které si většina lidí už pojí se světskou zábavou, se trochu liší. V Česku chodí mládenci na mrskačku, v Polsku dívky polévají vodou.

Jaké jsou tradiční velikonoční pokrmy? Liší se nějak polská a česká tradiční jídla?

Tradiční pokrm v obou zemích jsou vejce. Jedí se i sladká jídla, jako vánočka. V podstatě se tak dá říct, že tradiční pokrmy se v Polsku a Česku nijak výrazně neliší.

Co představují jednotlivé velikonoční svátky?Římskokatolický kněz Andrzej Wasowicz již desátý rok tráví Velikonoce s farníky na Břeclavsku.

Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota a Velikonoční neděle jsou hlavně doba, kdy se člověk může velmi přiblížit Pánu Bohu. Když člověk hledá, tak Boha najde. Celý rok dává liturgický kalendář lidem mnoho možností Boha poznat. A Velikonoce jsou k tomu jednou z nejlepších příležitostí. U připomínání si Ježíšovy smrti si lidé mohou uvědomit své chyby a zamyslet se. Ve čtvrtek, který my nazýváme Zeleným, Ježíš povečeřel se svými učedníky. Už věděl, jaký osud ho čeká, a proto je poučoval, jak mají dále konat. Už večer na Zelený čtvrtek byl Kristus uvězněn. Na další den, Velký pátek, Ježíše odsoudili. Tento den je připomínka jeho mučednické smrti na kříži. O Bílé sobotě si křesťané připomínají Ježíšův pohřeb, jeho balzamování a hlavně sestup do podsvětí. V tento den lidé rozjímají nad Kristovou smrtí. Vyvrcholením celého takzvaného tridua, které začíná čtvrtečním večerem a končí sobotním večerem, je Velikonoční neděle, anebo také Den zmrtvýchvstání.

Jaké tradice a obřady se s těmito dny pojí?

Předně je podle mě těžké obřady a tradice jen popisovat. O Velikonocích se v kostele odehrávají nádherné liturgie, krásné obrazy, které by měl každý člověk zažít. Na Zelený čtvrtek máme v naší farnosti hezkou tradici, kdy si po kázání s dětmi připravíme malou divadelní scénku a v kostele zahrajeme nějaký výjev z evangelia. Každý rok představíme lidem jiný výjev, a atmosféra v kostele je velmi krásná. Pro lidi je to velmi zajímavé, že kromě mluveného slova vidí i hranou scénu. Děti se vždy na vystoupení těší. My dospělí jim vybereme nějakou vhodnou část, kterou budou moct zahrát a ony si potom své malé představení nacvičí. O Velkém pátku, kdy Ježíše čeká smrt, připravujeme na farnosti křížovou cestu. Každý rok je trochu jiná. Po večerních obřadech, mají lidé příležitost pozastavit se, a rozjímat, protože právě v tuto dobu Ježíš umírá. Pátek je také jediným dnem v roce, kdy není mše svatá.

Co potom Bílá sobota?

Bílá sobota začíná ráno v kostelíku adoracemi, protože Kristus už je uložen do hrobu. Večer začínají krásné obřady se čtením příběhů ze Starého zákona. Při večerní bohoslužbě si lidé mohou obnovit křestní sliby, kromě toho se dělá nádherná liturgie světla. Je to symbolický obraz. Zapálí se velká vosková svíce, která symbolicky přináší světlo celému světu. Je symbolem Ježíšova zmrtvýchvstání, které také přineslo světlo pro celé náboženství. Je totiž důkazem toho, že po smrti nás čeká start do nového života. Je základem víry. V porovnání s Velkým pátkem už je sobota téměř dnem radosti, protože už se očekává Ježíšovo zmrtvýchvstání.

Jak se vy osobně připravujete na Velikonoce?

Přípravy začínají již na Popeleční středu, kterou končí období fašanku a začíná doba půstu. Toto období je pro všechny lidi příprava na velikonoční svátky, Ježíšovu smrt a oslavu jeho zmrtvýchvstání. Hodně lidí tuto dobu využívá ke svaté zpovědi. Tehdy třeba chodím vypomáhat i do jiných farností, kde zpovídám farníky. Pak už nastávají velikonoční svátky. Mnoho lidí si myslí, že Velikonoce jsou jen jeden den, o velikonoční neděli, kdy slavíme Kristovo zmrtvýchvstání. To však není pravda. Svátky začínají Zeleným čtvrtkem, jsou jimi Velký pátek, i Bílá sobota a Velikonoční nedělí jen vrcholí.

Co pro vás Velikonoce znamenají?

Kromě toho, že jsou významnými křesťanskými svátky, a příležitostí pro rodiny se společně setkat, pro mě osobně jsou výjimečnými okamžiky, ve kterých vidím zobrazení koloběhu života. Příběh Ježíše Krista, jeho narození, pak jeho činný život, křížová cesta, umučení a zmrtvýchvstání, je podle mě pro lidi příklad života všeobecně. Ježíšův život byl spojen s křivdou a utrpením. Vzal na sebe kříž našich hříchů, a to mi připomíná naše životy. Každý na sebe bereme kříž. Už když se narodíme, bereme na sebe kříž. Kříž života. Ježíš celý svůj život věděl, k čemu směřuje. Věděl, že cílem života každého z nás je nebe.

Nezdá se vám, že jsou svátky v poslední době hodně zkomercionalizované?

Myslím, že to k nim svým způsobem patří. Jsou to nejvýznamnější křesťanské svátky spojené s některými neměnnými tradicemi a obřady, ale osobně je každý prožívá jinak. Velikonoce jsou jednou z příležitostí v roce, kdy se člověk může přiblížit k Bohu. Jakou cestu na to ale zvolí, už si musí každý člověk vybrat sám.

Všímáte si, že o svátcích přijde do kostela více lidí?

Určitě je kostel plnější než běžně. Je to vždy stejné o Vánocích i Velikonocích. Kromě toho že přijdou i lidé, kteří jinak až tak často do kostela nechodí, o svátcích se setkávají rodiny a do svého rodiště se vracejí i lidé, kteří už třeba žijí jinde. I já se vždy těším na taková setkání. Potkám totiž lidi, které jsem dlouhou dobu neviděl.

Tím, že na svých nynějších farnostech působím již deset let, tak jsem viděl už hodně dětí odrůst. Takže ti, které jsem při svém příchodu poznal jako dvanáctileté, už jsou dnes dospělí lidé, často žijící někde úplně jinde. A na svátky přijedou domů. Vždy si spolu najdeme čas popovídat si, a jsem rád, že se dozvím něco o jejich nynějších životech a osudech.

A co vaše rodina v Polsku? Jak nese to, že působíte tak daleko od domova?

Tím, že rodiče stárnou a kromě mé sestry i ostatní sourozenci žijí jinde, nesou odloučení těžce. Ale zase vědí, že já tady mám své povinnosti. Už mě byli na faře několikrát navštívit, a pokud mám jen trochu času, vždy se za nimi jedu podívat do Polska. Ale přece jenom, vzdálenost mezi námi je poměrně velká, tisíc kilometrů tam a zpátky. O nějakých častých setkáních nemůže být řeč. O svátcích se vůbec nevidíme, protože já je trávím se svými farníky a pro mou rodinu v Polsku je zase dobré, že svátky stráví ve svých domovských farnostech. Má rodina je také poměrně velká, a pro tolik lidí je náročné jít na svátky tak daleko.Římskokatolický kněz Andrzej Wasowicz již desátý rok tráví Velikonoce s farníky na Břeclavsku.

Čeština? První rok byl hodně náročný

Jak jste se dostal k působení v České republice?

Je tady nedostatek kněží. Proto zdejší biskup Vojtěch Cikrle požádal biskupa v mém domovském biskupství Tarnow, zda nechtějí přijít kněží z Polska. O tom, že půjdu působit někam do zahraničí jsem uvažoval již delší dobu. V našem polském biskupství bylo kněží dostatek, a proto nám biskup umožnil jít jinam. Předložil seznam míst, kde žádají o kněze. V seznamu byly země z celého světa. Jelikož v tu dobu v Česku působil jeden můj známý, nakonec jsem se rozhodl jít sem. Uvažoval jsem například i o Bolívii, ale zřejmě bylo božím záměrem, abych působil na jižní Moravě.

Měl jste problém naučit se česky?

První rok byl hodně náročný. Když jsem působil půl roku v Hodoníně, chodil jsem tam i na doučování, učil jsem se z knih. Nejvíce mi při zvládání češtiny pomohlo bavit se s lidmi, s kamarády a farníky. Opravovali mě i lidé v kostele. Vždy jsem se jich zeptal, jestli to nebo ono říkám dobře. A oni mě opravili, že to musím říct naopak.

Dodnes nemluvím čistě spisovně česky a mám silný přízvuk, ale již se to zlepšilo. Ještě pořád hodně bojuji se psaním, čeština je velmi náročný jazyk.

V Kobylí působíte již deset let. Jak jste si na život v nové oblasti zvykal?

Jsou tady velmi milí lidé. Na starosti mám tři farnosti, Kobylí, Bořetice a Vrbice. Počet mých farníků se neustále mění. Staří lidé umírají, ale zase přicházejí děti, mladí lidé se často stěhují pryč kvůli studiím anebo práci. Na Moravě mají lidé nádherné tradice, a snažím se je s farníky co nejvíce rozvíjet. Také jsem se naučil spoustě nových věcí. Zdejší oblast je vinařská, a o víně a jeho pěstování jsem toho moc nevěděl, v Polsku se pije spíše pivo.

A co budoucnost? Chtěl byste v Kobylí již zůstat?

Rád bych. Nevím, co mi život přinese, ale stává se, že někdy se kněží na farnostech vymění. Někdy to pro farníky bývá těžké, protože si samozřejmě na svého kněze vždy zvyknou. I mě by bylo smutno. Ale my kněží jsme zvyklí měnit svá působiště. Samozřejmě si člověk zvykne tam, kde žije, ale pokud má být Boží záměr, že tady nemám zůstat, respektuji to. Ale teď společně s farníky prožijeme svátky, na což se moc těším, a všem přeji krásné Velikonoce.

ELIŠKA GÁFRIKOVÁ

Římskokatolický kněz Andrzej Wasowicz již desátý rok tráví Velikonoce s farníky na Břeclavsku.

Autor: Redakce

27.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Dokončují nové kluziště v Řícmanicích. Dostane ho obec

Brno – Na nové ledové ploše se projedou řícmaničtí zájemci o bruslení už po Novém roce. Plánované kluziště dělníci v současnosti dokončují. Mimo zimní sezonu poslouží prostor jako víceúčelové hřiště pro volejbal, fotbal, badminton, tenis a další sporty.

OBRAZEM: Nejvíce potíží v rozjezdech mají revizoři mezi druhou a třetí ranní

Brno – Až devět set lidí dokáží zkontrolovat revizoři brněnského dopravního podniku při rozsáhlém zátahu v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. Podobné akce dělají přibližně dva až třikrát měsíčně. Naposledy jízdenky cestujících kontrolovali v noci na neděli.

Divočina v lomu Hády. Studentka navrhla les místo odkladiště

Brno – Jako malá chodívala s rodiči na procházky přírodou. Záliba spolu s touhou měnit svět okolo sebe nakonec rozhodla při výběru oboru studia. Díky tomu se nyní sedmadvacetiletá Pavla Kratochvílová dostala k zahradní a krajinářské architektuře na Mendelově univerzitě. V závěru studia zvítězila v soutěži diplomových prací s tématy životního prostředí. Jako tu nejlepší z dvaceti přihlášených ji ocenila odborná porota minulý měsíc.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies