VYBERTE SI REGION

Vorlíček: Zbývá ještě úkol. Přilákat chytré hlavy

Brno /ROZHOVOR/ - Onkolog Jiří Vorlíček už dva roky šéfuje Masarykovu onkologickému ústavu v Brně. Ústav, který brněnský chirurg Jaroslav Bakeš a jeho matka Lucie před pětasedmdesáti lety založili v Brně na Žlutém kopci, dostal jméno Dům útěchy. Jeho posláním bylo poskytovat úlevu nevyléčitelně nemocným lidem.

25.4.2010 2
SDÍLEJ:

Ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně Jiří Vorlíček.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Dnes na jeho místě stojí centrum, kterému patří řada kapitol v historii české onkologie. A také onkologie světové. „Základní myšlenka ale zůstala stejná. Pomáhat lidem s rakovinou,“ říká současný ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně Jiří Vorlíček.

Onkologický ústav nedávno představil nový projekt. Pacienty chcete ubytovat v hotelu.
Ano, i když vše je zatím jen na papíře. Problém je v tom, že zdravotní péče je i kvůli hospodářské krizi stále dražší. Nákladná je především lůžková péče. Kromě sester musíme zaplatit i uklízečky a další personál. Ve většině států západní Evropy a Severní Ameriky už přišli na to, že ne všichni pacienti musí v nemocnici ležet celý den. Někdo například nemá žádné zvláštní potíže a potřebuje pouze jednou denně absolvovat čtvrthodinové ozáření.

Nemůže si do nemocnice jen zajet?
Pokud bydlí v okolí, pak ano. Ale pro člověka, který je třeba z Uherského Brodu, je to problém. Na západě se proto kolem nemocnic staví hotely, kde je pacient ubytovaný. V hotelu je ale sestra, která v případě potřeby zavolá lékaře. Vypracovali jsme podobný projekt i pro Brno. S tím, že hotel nebude provozovat nemocnice, ale soukromá firma. Kolik bude na ubytování přispívat pojišťovna a zda si bude část nákladů platit i pacient, zatím není jisté.

Vyroste hotel na zelené louce?
Ano, ale pokud možno blízko ústavu na Žlutém kopci. Teď záleží hlavně na tom, jak se k věci postaví pojišťovny. Jednat s nimi budeme nejdřív na podzim, po volbách.

O něco jasnější obrysy má jiný projekt. Centrum pro výzkum rakoviny.
I to je ve stadiu příprav. Regionální centrum aplikované molekulární onkologie chceme vybudovat s pomocí peněz z Evropské unie. Víc než tři sta milionů korun použijeme na přestavbu pavilonu F, který je už v nevyhovujícím stavu. Vzniknou v něm nové laboratoře.

Co se v nich bude dít?
Jde o výzkum v oblasti zhoubných nádorů. Dnešní medicína se takzvaně molekularizuje. To, čím se vědci kdysi zabývali na úrovni buněk, dnes dokáží na úrovni molekul. To přináší nový pohled na diagnostiku i léčbu rakoviny. A tím do této kapitoly medicíny přispějeme my.

Co se změní pro pacienty?
Na první pohled nic. Část z metod při vyšetřování uplatňujeme už dnes. V některých případech ale vzorky tkání či krve musíme poslat do světa. Například výzkumná laboratoř některá vyšetření provádí v Řecku, protože tam jsou přístroje, které zatím nemáme. Pacienti změnu při léčbě nepoznají, budou z ní mít ale užitek. Diagnostika bude přesnější a léčba účinnější.

Jak nové centrum změní roli, kterou Masarykův onkologický ústav má v české onkologii?
Pozice nemocnice se nepochybně o něco zlepší. Ale platí, že pouze následujeme světový trend. Masarykův onkologický ústav je srovnatelný s podobnými ústavy v zakládajících zemích Unie. Ale kdybychom centrum brzy nevybudovali, za pět let bych to říci nemohl. Vývoj jde kupředu.

Evropa chce do brněnských projektů investovat víc než deset miliard korun. Má město skutečně šanci stát se světovým centrem vědy?
Brno už českým centrem vědy a výzkumu je. Začalo nesmírně šťastně před deseti lety výstavbou univerzitního kampusu. A pokud všechny navrhované projekty vyjdou, bude Brno minimálně centrem vědy středoevropským. Podotýkám ale, že zbývá splnit ještě jeden úkol. Je třeba přitáhnout sem i chytré hlavy. Ze zemí bývalého Sovětského svazu, z Asie, odkudkoliv. V současnosti jich v Brně není dost.

Ústav letos oslavil pětasedmdesáté narozeniny. Jak se změnila léčba od doby, kdy se mu ještě říkalo Dům útěchy?
Změnilo se úplně vše. Mimo základní myšlenky pomáhat lidem s rakovinou. Ta je stále stejná. Ale co se týče diagnostiky a léčby, je změna tak velká, že nemá cenu srovnávat. Na počátku to byl skutečně Dům útěchy, kde se pro pacienta dalo dělat poměrně málo. Naprostou většinu z těch, kteří přijdou včas, už dnes můžeme vyléčit. Nebo jim zásadně prodloužit život.

Které oblasti se teď v léčbě nádorů nejrychleji rozvíjejí?
Jednak je to ozařovací technika. Záření dokážeme díky složitým přístrojům směřovat stále přesněji, aby poškodilo nádor, a ne okolní tkáň. Pak také biologická léčba. Tím nejdůležitějším v onkologii je ale pořád prevence. Tedy aby lidé nedělali to, co k rakovině vede. Především nekouřili. Třeba rakovina plic je u kuřáků třicetkrát častější, to je strašné číslo. A důležité je nádor zjistit včas. Na ty hlavní zabijáky proto máme takzvané screeningové programy.

Které typy rakoviny trápí pacienty nejvíc?
Rakovina prsu, rakovina tlustého střeva, rakovina děložního čípku. Pokud jde o rakovinu prsu, můžeme si díky screeningovému programu připsat významný úspěch. I když pacientek s tímto onemocněním přibývá, stále častěji ji objevíme v počátečním stadiu. Méně jich tedy umírá.

A přibývá i pacientů s jinými typy onkologických diagnóz?
Ano. Ročně o přibližně pět procent, někdy i více.

Čím to je?
Roli hraje celá řada okolností. Například lidé se dožívají stále vyššího věku. U starších lidí jsou nádory častější. Význam má i životní prostředí. I když se za poslední roky velmi zlepšilo, ještě pamatuji špinavé řeky a zakouřenou Ostravu.

Ústav je jedním z třinácti komplexních onkologických center Česka. Znamená to, že se o nemocné staráte lépe než okresní nemocnice?
Ne, kdepak. Rozdíl je jiný. Léčba je u určité části pacientů nesmírně komplikovaná. Anebo drahá, může stát miliony korun. Komplexní centra jsou tu především pro tyto nemocné. Kdyby neexistovala, některé typy vyšetření a léčby by vůbec nebylo možné provádět. Ne každá z dvou set českých nemocnic může mít například stejnou techniku. Nijak se tím ale nesnižuje důležitost ostatních onkologických oddělení či ambulancí. Tam lékaři pacienty diagnostikují a léčí méně složité případy.

Stává se, že se pacienti dožadují léčby přímo u vás?
Samozřejmě stává. Pokud máme kapacitu, neodmítáme je. Ale jednodušší případy se snažíme poslat k onkologům v místě pacientova bydliště. Vysvětlíme, že například v Třebíči je kolega, kterého dobře známe a který zajistí léčbu.

Pacientů v onkologii přibývá. Je to stejné i s penězi?
Na začátku roku jsme jednali s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a ministerstvem zdravotnictví. Podle všeho na léčbu pacientů budeme potřebovat stejné množství peněz jako loni. Vzhledem k tomu, že nejdražší léčba se zlevnila, mělo by to nárůst pacientů pokrýt.

Stejně jako v předchozím roce ústav letos obsadil první příčku v hodnocení kvality pacienty. Jak to děláte?
To já nevím. Byl jsem na předávání diplomů minulý týden v Olomouci. Kolegyně z pražské vojenské nemocnice si ze mě dělala legraci. U vás je to jednoduché, k pacientům s rakovinou se každý chová hezky, tvrdila mi. Jenže u vás se zase zavelí, a všechno je, jak má být, řekl jsem jí já. Že jsme v žebříčku první, to je náhoda. Nicméně že jsme dobří, to už náhoda není. Ohleduplné chování k pacientům je u nás tradicí.

Zaměstnance prý v dobrém chování neškolíte. Hlavní roli podle vás hraje příklad vedoucích pracovníků.
Je to tak. Ryba totiž hnije od hlavy. V čele ústavu jsem jen dva roky, předtím jsem byl dvacet let v nemocnici v Bohunicích na hematoonkologické klinice, kde léčí krevní nádory. Už tam jsem zdůrazňoval, že pacientům musíme všechno vysvětlovat. A také se vždy představit, podat ruku. Říci „já jsem Vorlíček, váš ošetřující lékař,“ je samozřejmost.

Prý jste dal tehdy lékařům test.
Ano, jedna z jeho otázek zněla: říkáte svým pacientům onkologickou diagnózu? Za komunismu se totiž nesdělovala skoro nikomu. Ve Spojených státech amerických, kde jsem působil, to přitom už tehdy chodilo jako u nás dnes. Když jsem se na počátku devadesátých let vrátil, dívali se na mě zdejší lékaři s nedůvěrou. V testu tehdy měli zaškrtnout, jestli diagnózu sdělují vždy, někdy nebo nikdy. Většina vybrala možnost poslední. Další otázka zněla: kdybyste měl rakovinu, chtěl byste znát pravdu? Všichni psali, že ano. Na tom jsem je dostal. A tak jsme se komunikaci postupně začali učit.

Jste lékař. Zároveň jste se musel jako ředitel ústavu ztotožnit s rolí ekonoma a manažera. Jak to může člověk zvládnout?
Těžko. Byl jsem úplně obyčejný doktor až do devětaosmdesátého roku. Pak jsem dostal možnost založit interní hematoonkologickou kliniku v Bohunicích, která na jižní Moravě chyběla. Tam jsem se manažerské věci učil od píky. Pak mě tehdejší ministr zdravotnictví Tomáš Julínek přesadil na Žlutý kopec. Kvůli tomu jsem zuřivě hledal ekonoma a našel jej až na severní Moravě. Strašně mi tehdy pomohl a dodnes v ústavu pracuje.

Jak jste se vůbec stal lékařem?
Narodil jsem se v lékařské rodině. Medicíně se věnoval tatínek, maminka i sestra. A řada dalších příbuzných. Bydleli jsme dokonce přímo v nemocnici. Přesto jsem nejprve chtěl být zemědělcem. Když jsem šel na gymnázium, už jsem ale věděl, že chci jít na medicínu.

Napadlo vás někdy, že byste se v budoucnu rád vrátil ke svému dětskému snu a věnoval se statku?
Přírodu mám rád, ale své povolání bych neměnil. Jedině za důchod, na ten už se hrozně těším.

Co vás na tom tak láká?
Těším se, že se do roka postupně vzdám všech manažerských funkcí. V šestašedesáti už má člověk koukat, aby místo předal jiným. Doufám, že za pár měsíců budu jen přednášet medikům a dva dny v týdnu pracovat v ambulanci. Nejsem typ člověka, který chce umřít v práci.

Autor: Lucie Hrabcová

25.4.2010 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Nelze jít na hřiště podělaný, upozorňuje gólman Melichárek

Brno – Zatímco za celou loňskou sezonu vytahoval brněnský gólman Dušan Melichárek míč z branky pouze pětadvacetkrát, za podzimní část nového ročníku nejvyšší fotbalové soutěže se ohnul pro tři balony navíc. V 16 utkáních obdržel 28 branek. „Prohráli jsme tady pouze se Slavií, ale snad ani není možné, kolik bodů máme," nechápal třiatřicetiletý brankář.

OBRAZEM: Mikuláš rozdával dobroty odvážným dětem na náměstí Svobody

Brno – Děti v centru Brna po roce opět přivítaly Mikuláše spolu s jejich pomocníky anděly a čerty, kteří dorazili na náměstí Svobody v pondělí krátce po setmění. „Akce začala na Zelném trhu, kde byl velký sraz Mikulášů. Odtud se spolu vydali na náměstí Svobody, kde farář Tomáš Koumal dětem vysvětlil třeba to, proč si svatého Mikuláše připomínáme," řekla mluvčí brněnského turistického informačního centra Gabriela Peringerová.

Na Orlí v nákupní galerii vyrostl Strom splněných přání

Brno – Malá Rozálie z Domova svaté Markéty pro matky a děti v tísni si přeje letos k Vánocům mluvícího medvídka. Splnit přání jí a dalším třiašedesáti dětem z tohoto domova mohou zájemci prostřednictvím Stromu splněných přání v Obchodní Galerii Orlí. „Lidé, kteří přicházejí do galerie, mohou přáníčko ze stromu vzít a zakoupit na jeho základě dárky dětem z rodin, které si je nemohou dovolit. Dárky pak přinesou zpět pod stromeček," uvedla vedoucí domova Monika Žewucká.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies