O silničářích se ve vtipech říká, že jsou v zimě zaskočení, když začne padat sníh. Náměstek ředitele jihomoravských silničářů Alois Vybíral ale tvrdí, že tak to rozhodně není.

„Na zimu se připravujeme a celou dobu máme pohotovost,” říká Vybíral. Upozorňuje také na to, že kromě počasí bojují hlavně s nedostatkem peněz.

Na stromech je sice ještě listí, ale za chvíli bude zima. Jak hodnotíte tu poslední?
Poslední zima byla velmi silná už na začátku. Nejvíc práce jsme měli v prosinci. Vypadalo to hodně špatně. Kdyby to tak pokračovalo i další měsíce, nevím, jak bychom vyšli. Naštěstí v lednu a potom v únoru i březnu zima trochu polevila a my už jsme tolik práce neměli.

Situace byla opravdu tak kritická?
Bál jsem se, jak vyjdeme s materiálem. Sůl nebyla najednou nikde k sehnání, ani v Německu. Jenže to samozřejmě řidiče nezajímá. Všichni jsme byli nervózní. Zodpovědnost je opravdu veliká. Člověk z toho nespí, byli jsme v práci celé dny. Provizorně jsme situaci řešili tak, že jsme některé méně důležité trasy místo solí sypali pískem a drtí. Toho bylo dost.

Kolik vás loňská zima stála?
Bylo to asi dvě stě milionů korun.

Je to hodně, nebo málo ve srovnání s jinými roky?
Uplynulá zima se řadí spíše mezi ty mírnější. Horší byly zimy z let 2005 a 2006. To se naše náklady na zajištění sjízdnosti cest vyšplhaly asi na dvě stě padesát milionů. Na druhou stranu hodně mírná zima následovala hned rok po této extrémní. To byly naše výdaje téměř poloviční. Zaplatili jsme jenom asi sto třicet milionů.

Dá se říct, že čím víc za zimu sněží, tím bude dražší?
To není úplně pravda. Pro nás jsou nejhorší teploty kolem nuly a déšť, při kterém se tvoří námraza. To pak musíme neustále posyp na cestách obnovovat. Navíc, když napadne sníh, řidiči si uvědomí, že by se měli chovat opatrněji a dávají větší pozor. Zatímco námraza není tak vidět. Objevuje se často zrána a je proto nebezpečnější.

Co tvoří největší část vašich zimních nákladů?
Takzvané provozní náklady máme každý rok více méně stejné. Lidé musí být v pohotovosti ať je počasí jakékoliv, protože se vždycky může rychle změnit. Rok od roku se liší náklady na naftu a samozřejmě na posypový materiál. To dělá asi dvě pětiny celkových nákladů.

Kolik posypového materiálu za zimu spotřebujete a jaká je jeho cena?
U soli je rozdíl v tom, jestli ji nakupujeme v letním, nebo zimním období. V létě stojí tuna soli asi dva tisíce korun. V zimě potom kvůli vyšší poptávce asi o tři stovky na tunu podraží. Spotřebujeme jí každou zimu v průměru dvacet tisíc tun. Naše sklady mají kapacitu asi patnáct tisíc tun. Takže i když se předzásobíme, musíme každý rok dokupovat ještě asi čtvrtinu naší spotřeby za vyšší ceny. Písku a drti spotřebujeme o něco víc, asi padesát tisíc tun. Je však levnější. Za tunu zaplatíme dvě až tři sta korun. Celkem za posypový materiál zaplatíme za jednu zimu i přes šedesát milionů korun.

S jak vysokým ročním rozpočtem hospodaříte?
Letos jsme od kraje dostali pět set osmdesát milionů. S tím musíme vyjít jak na zimu, tak i na léto, kdy se staráme o čtyři tisíce kilometrů silnic druhých a třetích tříd.

Vaše práce je nejvíce viditelná právě v zimním období. Co děláte přes léto?
Hned z jara nastupujeme na výspravky škod po zimě. V současné době máme přes dva tisíce kilometrů silnic ve špatném nebo havarijním stavu. To je polovina. Na kompletní opravy nemáme peníze. Proto jenom lepíme největší díry. To většinou řidiči kritizují, ale je to jediná možnost, jak alespoň zachovat silnice ve sjízdném a bezpečném stavu.

A další práce?
Na starosti máme sečení trávy, úpravu stromů i keřů kolem cest, obnovujeme bezpečnostní prvky, jako jsou svodidla nebo směrové sloupky. Staráme se i o dopravní značení, tedy svislé dopravní značky i obnovu vodorovného značení namalovaného na silnici. K tomu se ještě musí připočíst úprava propustků u cest, běžná údržba asi sto padesáti mostů a spousta dalších důležitých činností. To všechno musíme zvládnout za peníze, které máme na rok.

Platí tedy, že čím víc vám zbude ze zimy, tím víc silnic opravíte v létě?
Samozřejmě. Máme jenom jeden balík peněz. A rozdíly mezi některými roky jsou až stomilionové.

Proč neděláte souvislé opravy? Nevyjde pouhé látání silnice z dlouhodobějšího hlediska nakonec mnohem dráž, protože se musíte na stejné úseky stále vracet?
To se lehce řekne. Jenže když se podíváme na program obnovy silnic, vychází nám, že zásadní opravu nebo souvislou rekonstrukci potřebuje polovička silnic, tedy dva tisíce kilometrů. Při průměrné ceně takovéto opravy, která je asi tři miliony za kilometr, se dostáváme k částce asi šesti miliard. A my nemůžeme kompletně opravit jenom část, jednu pětinu, desetinu, nebo dvacetinu a ostatní nechat, jak jsou. To je stejné jako když má někdo děravý kabát a zašije si jenom jednu kapsu. Nepřestane mu do něj foukat a bude mu v něm zima. Je to sice už ohraná písnička, ale my musíme zajistit, aby se na všech silnicích dalo alespoň jezdit. Někdo může říct, že to děláme nekvalitně, ale zatím nikdo nenašel lepší systém.

Souvisle tedy cesty neopravujete vůbec?
Souvislé a definitivní úpravy děláme jenom za evropské peníze. Většinou to jsou dopravně důležité silnice druhých tříd. Na silnice třetích tříd pochopitelně moc peněz nezbývá.

Podle čeho rozhodujete o tom, která silnice se opraví?
To je docela těžká otázka. Samozřejmě by bylo nejlepší, kdybychom silnice řádně zmonitorovali a opravili. Jak už jsem říkal, výspravky se dělají podle toho, kde to vypadá nejhůř. Máme sice takzvaný systém hospodaření s vozovkou, ale nemůžeme ho použít, počítá totiž s daleko větším množstvím peněz.

Co je to za systém?
Používá se při něm speciální auto, které jede pomalu po silnici a snímá všechny trhliny, nosnost silnice, co je pod ní a spoustu dalších údajů. Je to taková lékařská prohlídka pro silnice.

Čím si vysvětlujete to, že u nás na opravy cest chybí peníze?
Není to problém jenom jižní Moravy nebo České republiky. Podobně je to ve všech zemích, kde mají nedostatečnou dálniční síť. Chybí nám také obchvaty spousty obcí. Kdybychom měli víc dálnic a obchvatů, silnice nižších tříd nebudou tolik zatěžované. Na jejich stavbu je ale potřeba zase hodně peněz. Je to začarovaný kruh.

Pomohlo by zpoplatnění silnic i nižších tříd například pro kamiony?
V této věci jsem trochu pesimista. Náklady na zavedení zpoplatnění jsou poměrně vysoké a není jisté, jestli by se vrátily. Měli bychom to řešit jako v sousedním Rakousku. A to osazením dopravních značek, které vymezí, kudy může vést tranzitní doprava.

Nemá nedostatek peněz vliv i na váš vozový park? Máte dostatek techniky?
Letos je to deset let, co se se vznikem krajů sloučili okresní silničářské organizace pod jednu jihomoravskou. Každý rok jsme nakoupili šest až sedm nových podvozků, včetně nástaveb a radlic. Až loni nás trošku postihla krize a koupili jsme jenom dva, letos jsme vyhlásili výběrové řízení na čtyři. Naše vybavení jsme tedy zmodernizovali.

Jak to myslíte podvozky s nadstavbami?
Abychom neměli zbytečně mnoho aut a mohli je držet na vysoké úrovni technického stavu, držíme si jenom jednu modelovou řadu. Auta pak podle potřeby osazujeme speciálními nástavbami. V zimě je to radlice a sypač cest, v létě je to třeba kropička nebo zařízení na sekání trávy nebo keřů.

Jižní Morava sice nejsou Krkonoše, ale kde máte se sněhem v zimě největší problémy?
Nejhorší je to v okolí Veselí na Moravě, tam už začínají Karpaty. Pak je to také na Blanensku, tam je nadmořská výška víc jak šest set metrů, to samé na Vyškovsku. Na Znojemsku musíme zvýšenou pozornost věnovat serpentinám v oblasti Vranovska. Sníh nám ale největší vrásky nedělá, mnohem nebezpečnější jsou teploty kolem nuly a náledí, jak jsem říkal. Velké starosti nám také dělají nezodpovědní řidiči kamionů.

Proč?
Často se stane, že nemají zimní pneumatiky. Sjíždějí z dálnic na naše silnice a pak uvíznou v kopci, zablokují silnici. My přes ně neprojedeme a musíme je tahat. Jenže na to nejsme zařízení, nejsme odtahová služba. Proto vítám nový zákon o povinnosti mít v zimním období při nepříznivém počasí zimní pneumatiky.

Kritici tomuto zákonu ale vyčítají přílišnou nejasnost v tom, co je to nepříznivé počasí.
To není problém. Někdo se sice může vymlouvat, ale jestli je špatné počasí, to pozná každý. Mám s tím dobrou zkušenost z Rakouska, kde podobné nařízení platí nějakou dobu. Když jsem se jich na to ptal, odpověděli mi, proč by si nemohl důchodce i v lednu, když je patnáct stupňů a jsou suché silnice, zajet autem na oběd? Když nebude hezky, musí si nakoupit, nebo jet tramvají. Chtít po celou zimu i za dobrého počasí po všech zimní pneumatiky by podle mě byla šikana řidičů.

Se zimními pneumatikami tedy podle vás výrazně ubude nehod?
Samotné pneumatiky to nezvládnou. Zimní pneumatiky nejsou všelék. Je třeba zdůraznit, že zimní pneumatika se chová jinak než letní. To musí platit i pro řidiče. Když jedou někam na hory, automaticky jsou opatrnější. Neuvědomí si ale, že i u nás na jižní Moravě můžou být někdy podmínky extrémní. V naší práci je na prvním místě zmírňování vlivu povětrnostních podmínek na bezpečnost jízdy. Zimní obutí a dobrý technický stav auta jde pak ruku v ruce s opatrnou jízdou a předvídavostí řidiče. V zimě je důležité vyjet dřív, nechat si časovou rezervu a neriskovat.

Dokážete se vůbec radovat z toho, když začne padat sníh?
Z profesního hlediska mě to nenechá lhostejným. Ale já osobně jezdím rád na hory a sníh mám také rád. Jenom je potřeba být na silnicích opatrný. Jinak proti zimě nic nemám.