VYBERTE SI REGION

Vývojáři-špioni: ostatní vězni nám v Řecku říkali James Bond

Brno - Přes čtyři měsíce strávili vývojáři počítačových her Ivan Buchta a Martin Pezlar v řeckém vězení. Tamní policisté je loni v září zatkli kvůli tomu, že u nich našli fotografie se záběry vojenských objektů a vyšetřují je pro špionáž, za kterou jim hrozí dvacet let vězení. Koncem ledna se muži vrátili do Brna, kde pracují na nové hře. „Víme, že jsme nic neudělali," říkají.

10.2.2013 21
SDÍLEJ:
Fotogalerie
5 fotografií
Vývojáři počítačových her Ivan Buchta (vlevo) a Martin Pezlar.

Vývojáři počítačových her Ivan Buchta (vlevo) a Martin Pezlar.Foto: DENÍK/Attila Racek

Na řeckém ostrově Limnos se odehrává i děj válečné počítačové hry Arma III, kterou jste vytvářeli. Jeli jste tam na dovolenou kvůli tomu? Plánovali jste tam nabrat nějaké informace do hry?

M. P. Měli jsme už hru hotovou a chtěli jsme se jen podívat, jak to tam ve skutečnosti vypadá.

I. B. Chtěli jsme to vidět. Ostrov jsme si také do hry vybrali, protože jsme ho měli rádi. Koupili jsme si dostupná data z veřejných zdrojů. Dívali jsme se například, jaké typy domů tam jsou. Naši kolegové tam byli nafotit přírodu. Abychom znali například autentické stromy, strukturu jejich listů. Hra ale není kopií reality. Museli jsme ji upravit. Například celý ostrov zmenšit, ve vesnicích rozšířit ulice. Aby se v tom umělá inteligence uměla orientovat.

Věděli jste z dat, kde jsou na ostrově vojenská území, která nesmíte fotit?

I. B. Analytici, kteří tomu rozumí, by si to asi odvodili. Ale běžný člověk nemá šanci odhadnout, co je to za budovy. Představa ze satelitu se hodně liší od reality.

M. P. Ani když jsme později na tom místě byli, tak jsme často nepoznali, že to je vojenská budova. Cedule, které na to upozorňují, tam sice jsou, ale těch jsme si bohužel nevšimli. Kdo se po nich dívá?

I. B. My jsme rozhodně nechodili nikam, kam se nesmí. Jeli jsme autem, viděli krajinu, která pro nás byla velmi zajímavá a exotická. Tak jsme si to vyfotili.

M. P. Dva roky jsem strávil vytvářením ostrova. Když jsem tam pak přijel, zjistil jsem, že to vypadá jinak než v naší hře. Hory jsou špičatější, vše je barevnější nebo jinak velké. Chtěl jsem si prohlédnout místa, které jsem z té hry znal. Například vodopády. Většinou mě pak zklamalo, že to vypadá úplně jinak.

Martin Pezlar.Budete tedy hru upravovat?

M. P. Na to vůbec není čas.

I. B. To by nám kolegové nepoděkovali, kdybychom teď chtěli ještě něco předělávat.

Celý pobyt v Řecku vás policisté sledovali?

I. B. To nám řekli až na policii. Na ostrov jsme přiletěli čtvrtého září. Asi po dvou dnech jsme si půjčili auto a jezdili jsme po místech, která jsme si chtěli prohlédnout. Bylo to malé auto, které mohlo jezdit jen po lepších cestách, proto jsme se někam vůbec nedostali. Že bychom třeba potkávali stále stejné lidi, jsme si vůbec nevšimli. Devátého jsme se pak chtěli jet ještě vykoupat, ale to už jsme nestihli, protože nás zatkli. Vypadalo to jako silniční kontrola. Zastavili nás policisté a chtěli doklady. Pak nás odvezli na stanici.

M. P. Prohledali nám věci. Procházeli fotografie, videa, co jsme měli u sebe. A našli pár závadných fotografií. Neuměli moc anglicky, tak jsme si pořád nebyli jistí, co se děje.

I. B. Později se ozvala delegátka. To už jsme dostali trochu přesnější informace.

M. P. Dokumenty, které policisté sepsali, byly v řečtině. Nerozuměli jsme jim. Chtěli, abychom to podepsali, ale s tím jsme nemohli souhlasit. Až večer přijel překladatel, který nám vysvětlil, co je tam napsané. Doporučil, ať to podepíšeme. Tak jsme to udělali.

Říkali vám policisté, že o vás mají zájem kvůli vaší hře?

M. P. Přímo takto nám to nevysvětlili. Vodítkem pro nás bylo to, že nás neoslovovali jmény, ale názvem té hry.

Co se dělo pak?

I. B. Asi po dvou dnech v cele nás posadili do letadla a přesunuli na Lesbos. Letěli jsme běžnou linkou s turisty. Cítili jsme se zvláštně. Samozřejmě se na nás lidé dívali. Po letišti jsme chodili s pouty na rukou.

M. P. V prvních dnech to byla legrace. Neustále jsme čekali, že vyšetřovatelé řeknou: Dobře, jste hloupí. Fotili jste něco, co se nemá. A vyhostí nás nebo nám dají pokutu. Pak jsme u soudu podali výpověď a vyšetřovatel přesto trval na tom, že jsme se dopustili špionáže. Do té doby jsme si mysleli, že nás pustí a ještě stihneme letadlo, které nás mělo odvézt domů.

Poté vás odvezli do věznice na ostrově Chios, kde jste zůstali do propuštění. Jak se k vám chovali ostatní vězni?

M. P. Byli jsme v jedné místnosti s více než deseti lidmi. Naštěstí nás nerozdělili. Pro vězně jsme byli zábava. Nejdřív se nás snažili obrat například o telefonní karty. Zkoušeli, co si můžou dovolit.

I. B. Ve věznici to funguje tak, že peníze se tam uloží do úschovy, ale lidé mají možnost s nimi nakládat. Například si koupit kávu nebo telefonní karty. Ty jsou ale drahé. Když voláte do zahraničí, vydrží jen na pár minut.

M. P. Rozhodně si nemůže nikdo myslet, že to tam bylo jako v hotelu. Zboží si museli lidé objednávat a čekat na něho i týden. Lidé se tam snažili nějak přežívat. Jeden starý Alžířan mi říkal, že když si dá kávu a zapálí si cigaretu, alespoň trochu se cítí, jako by byl venku.

Vývojáři počítačových her Ivan Buchta (vlevo) a Martin Pezlar.Měli jste tam nějaké problémy? Nebo naopak přátele?

I. B. Klíč k přežití bylo nevyčuhovat. A stejně se chovali ostatní i k nám. Nějaké útoky jsme tam nezažili.

M. P. Jeli jsme někam jako turisté a najedou jsme byli mezi lidmi, se kterými jsme se nechtěli nikdy setkat. V policejní cele jsme se ještě s některými lidmi bavili, hlavně Syřané byli sympatičtí. Ve vězení už to bylo horší.

Říkali jste spoluvězňům, proč ve vězení jste?

M. P. Radili nám, abychom to nedělali. Ale postupem času jsme se tomu neubránili. Ostatní vězni se pak divili, co tam děláme tak dlouho.

I. B. Říkali nám James Bond.

Byli jste ve spojení s okolím?

I. B. Telefonovali jsme si s právníkem. Byli jsme také v kontaktu s našimi rodinami. Nemohli nám zavolat oni, vždy jsme museli my. Byly tam také povolené předem ohlášené návštěvy.

M. P. Asi po měsíci jsme potřebovali, aby nám rodiče přivezli teplé oblečení. Měli jsme s sebou vše s krátkým rukávem. Otcové tam za námi byli dvakrát. Každou sobotu jsem pak pravidelně volal přítelkyni. Vždy jsme se slyšeli na několik minut. Na to jsem se pokaždé moc těšil.

Když jste byli ve vězení, v České republice vás lidé velmi podporovali a váš příběh se objevil ve většině médií. Věděli jste o tom?

I. B. Od rodiny jsme se to dozvěděli. Naši kamarádi a známí z herní komunity založili webové stránky na naši podporu. Posílali nám vytištěné články, vzkazy lidí. Všechno bylo pozitivní. Na ty dopisy jsme se hrozně těšili. Dávaly nám sílu a naději.

M. P. Naši náladu si nedokážete představit. Věděli jsme, že jsme nic neudělali, ale stejně jsme strávili několik měsíců za mřížemi.

Muselo se to zhoršit, když vám zamítli první odvolání.

M. P. To byl naprostý šok. Vkládali jsme do toho po dva měsíce velké naděje.

Druhé odvolání už bylo úspěšné a pustili vás domů. Zpracoval ho váš právník jinak?

I. B. Podmínky byly stejné, jen tam právník reagoval i na body, kterými soud odůvodnil první zamítnutí. Největší roli ale hrála odezva z České republiky. Kdy se za nás postavili náš prezident i premiér.

M. P. Kdyby to neudělali, byli bychom ve vězení dosud.

Kdy jste zjistili, že se můžete vrátit?

I. B. Právník nám řekl, že to se zaplacením kauce vypadá dobře.

M. P. Nevěděli jsme ale, jestli můžeme odjet domů, nebo musíme zůstat do soudu v Řecku.

I. B. Pak to šlo hrozně rychle. Mysleli jsme, že budeme čekat pár dní na vyřízení formalit. Ale najedou přišel strážce, že za čtvrt hodiny odcházíme. Naštěstí se našemu právníkovi podařilo zařídit, že jsme letěli hned do Atén, kde nám ambasáda vyřídila dočasný pas a mohli jsme domů. Naše doklady jsou totiž stále zabavené v Řecku.

Jak jste si zvykali doma?

I. B. Poté, co nás propustili, se mé ženě ulevilo natolik, že si její tělo řeklo: jde se rodit. Dva dny po mém příjezdu se nám narodila dcera. Najednou byl svět hrozně živý, barevný. Teď jsme doma asi tři týdny. A událo se tolik věcí jako za tři měsíce ve vězení.

M. P. Za mřížemi je hrozný stereotyp. Bledé stěny. Vyšli jsme ven do světa, a než se nám podařilo do toho chaosu dostat, trochu to trvalo.

I. B. Najednou je příjemné se zastavit a dát si kávu. Nebo se projít a vyfotit si přírodu.

M. P. Já jsem tedy fotoaparát do ruky ještě raději nevzal.

Už jste se vrátili do práce?

M. P. Nastoupil jsem prvního února. Po těch měsících to bylo docela těžké. Jen si zpět osvojit jemné používání klávesnice a myši byl pro mé prsty problém. Jinak jsem se přivítal s kamarády. Na oslavu svobody jsme si dokonce připili sektem.

I. B. Já jsem si chtěl nechat ještě víc času na rodinu, tak jsem zatím doma.

Ivan Buchta.Víte už, co bude dál?

I. B. Čekáme, kdy se něco dozvíme. Vyšetřovací spis ještě není uzavřený.

M. P. Není to příjemné, ale zřejmě se musíme do Řecka vrátit na soud.

I. B. Ale nemáme co skrývat a snad se ani čeho bát. Víme že jsme nic neudělali.

M. P. Já pořád myslím na to, že nám za špionáž hrozí až dvacet let. Pořád mi to leží někde vzadu v hlavě.

Autor: Zuzana Valíková

10.2.2013 VSTUP DO DISKUSE 21
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Snad budou na řadě jiní. Další koláče by mě zruinovaly, smál se oslavenec Němec

Brno – Ráno donesl do brněnské kabiny koláč jako zápisné. A večer hokejový útočník Vojtěch Němec oslavil narozeniny se spoluhráči domácím extraligovým vítězstvím 4:3 nad Hradcem Králové. „Jsem zase o rok starší a je super, že jsme po dlouhé době vyhráli, splnilo se mi přání," povídal jedenatřicetiletý centr Němec.

Na pláže Brněnské přehrady chtějí zakázat vstup psům. Kvůli stížnostem plavců

Brno /ANKETA/ – Břehy Brněnské přehrady každé léto lákají tisíce lidí k odpočinku. Aby je nerušili pobíhající psi, chce radnice Kníniček vstup zvířat omezit.

Krokodýly přestěhují z vany zpět do terárií. Dostavuje se stanice Kamenačky

Brno-Židenice - Přestavba přírodovědecké stanice Kamenačky v brněnských Židenicích se blíží ke konci. Návštěvníky čeká nový skleník nebo terária s krokodýly.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies