VYBERTE SI REGION

Životní prostředí jako ve Vídni? Máme na to, říká nová ředitelka Nadace Veronica

Brno /ROZHOVOR/ - Nakupuje zdravě, práce na zahrádce jí není cizí, rozumí si s technikou a skvěle hraje na housle. Post ředitelky jihomoravské Nadace Veronica, která se zaměřuje na životní prostředí, převzala Helena Továrková na začátku července. A energie z ní čiší. „Radu nadace jsem nejspíš zaujala tím, kam chci směřovat. A také právě energií a upřímnou motivací, kterou do práce přináším," tvrdí nová šéfka.

19.7.2015 37
SDÍLEJ:

Nakupuje zdravě, práce na zahrádce jí není cizí, rozumí si s technikou a skvěle hraje na housle. Post ředitelky jihomoravské Nadace Veronica, která se zaměřuje na životní prostředí, převzala Helena Továrková na začátku července. A energie z ní čiší.Foto: DENÍK/Attila Racek

Nadaci vedete teprve dva týdny. Proč jste odešla z Jihomoravského inovačního centra?

Obě instituce se zdají od sebe dost vzdálené, ale cílí na podobnou věc, a to budoucnost Brna či regionu. Jen na to jdou trochu jinými cestami. Centrum podporuje zakládání technologických firem, nadace zase šetrný vztah k přírodě a životnímu prostředí na jižní Moravě. Obě cesty však vedou k jednomu cíli. Nějakou dobu jsem se věnovala té první a mám pocit, že jsem jí přinesla vše, co jsem mohla. Teď zase chci podpořit budoucnost kraje v Nadaci Veronica.

Environmentalistiku, která se zabývá životním prostředím, jste studovala a máte s ní zkušenosti. Proč vás ale tato pozice lákala profesně?

V inovačním centru jsem měla na starost prezentaci organizace, komunikaci s lidmi i novináři nebo jednání s firmami. Láká mě ale mít ještě větší vliv na budoucnost Brna a celého kraje. Projekty nadace navíc považuji za velmi smysluplné.

Jak byste laikům jednoduše popsala, co je Veronica?

Jsme největší jihomoravská nadace, která se zaměřuje na podporu šetrného vztahu k přírodě a na ochranu krajiny. Naše role je získávat peníze pro projekty, které tuto vizi naplňují.

Co máte jako první v plánu?

Chci k nadaci přivést víc lidí z Brna a okolí, abych měla jistotu, že o nás ví všichni, kteří by s námi rádi spolupracovali. Nemá smysl se zaměřovat jen na ekology, je třeba si najít spojence i jinde. To ostatně už dřív dělala předchozí ředitelka Jasna Flamiková.

Už víte, jak toho docílíte?

Navázali jsme už spolupráci s Kabinetem informačních studií a knihovnictví na Masarykově univerzitě, který zlepší služby v našich nadačních obchodech. Spolupracujeme také s blogem Samé dobré věci, který se zaměřuje na brněnské kavárny a obchody. Bude o nás informovat. Chci přivádět podobné organizace, aby se naše působení ještě víc rozšířilo.

Nakupuje zdravě, práce na zahrádce jí není cizí, rozumí si s technikou a skvěle hraje na housle. Post ředitelky jihomoravské Nadace Veronica, která se zaměřuje na životní prostředí, převzala Helena Továrková na začátku července. A energie z ní čiší.

Dokážete říct, co nadaci nejvíc chybí?

Jednoznačně dobrovolníci. Oceníme kohokoli, kdo se nám bude věnovat třeba jen půl dne v měsíci, pomůže s prodejem, pozve známé. Budu ráda, když se podaří přivést i starší lidi, třeba nad šedesát let. V zahraničí charitativní obchody fungují právě díky nim, u nás jsou to hlavně mladí lidé. Přitom ti zkušenější můžou hodně pomoct. Nejspíš by je to i bavilo. Bohužel se nám je ale zatím nedaří nalákat.

Co dalšího vás v nejbližší době čeká?

Například série benefičních večeří. Uspořádáme ji se zajímavou osobností, která chce podpořit činnost naší nadace. Lidé, kteří se tam s ní potkají, pak můžou věnovat peníze na dobrou věc.

Jaký projekt je vám nejblíže?

Mně se hodně líbí nadační obchody. Přišli jsme s nimi v Brně jako jedni z prvních. Navíc s nimi mám zkušenost ze zahraničí, ve Velké Británii je to stoletá tradice. Každý den se setkáváme s lidmi, kteří jdou kolem a něco drobného nakoupí. Pomáhají nám tak získávat peníze. Je to drobná pomoc, ale konkrétní, kterou přímo vidíte. Navíc zapojit se může každý a ještě si třeba z obchodu odnese hezkou sukni.

Jak je na tom Brno ohledně ochrany životního prostředí?

Mám pocit, že se situace poslední dobou zlepšuje, a to hlavně z hlediska zapojení lidí. Jsou čím dál aktivnější, sami se snaží něco dělat. Třeba když se s partou rozhodnete, že upravíte vnitroblok a místo zanedbaného dvora vznikne malá zahrada. Čím víc se takhle budou zapojovat, tím lépe se bude vytvářet tlak na politiky, že přesně tohle si lidé přejí.

A co konkrétně se podle vás dá v Brně výrazně zlepšit?

Ve srovnání s velkými evropskými městy určitě cyklistika. Lidé, kteří tady jezdí na kole, ví, že to s ní v Brně ještě pořád není jednoduché. Řidiči a cyklisté se spolu musí sžít a zvyknout si na sebe. Pak je to určitě také víc zeleně. Snažíme se ji sem dostat, ať už do centra nebo okrajových městských částí. Stačí, když si lidé uvědomí, že mít před domem strom je velká hodnota. A také že ji ještě zvýší, když přidají další. O Brno se nemůže starat jen magistrát, ale také my sami.

Jak přesně chcete dostat víc zeleně do centra města?

Je to složité, protože když budeme mít víc zeleně, ubude míst pro auta. Musíme si nejdřív rozhodnout, jaké město si přejeme, a třeba kvůli tomu něco obětovat, například parkovací místa.

K jakému evropskému městu byste Brno přirovnala?

Dobrá inspirace může být Vídeň, ať už v městské hromadné dopravě, podpoře cyklistiky nebo recyklaci. Myslím, že se tam lidem dobře a snadno žije, že správa naslouchá jejich potřebám a snaží se jim vyjít vstříc. Brno ale má na to, aby bylo takové jako Vídeň. Jen je potřeba víc věřit a může se nám to povést.

Co podle vás Brnu chybí?

Třeba třídění bioodpadu, které se rozjíždí velmi pomalu. V menších městech a na vesnicích už funguje, zatímco tady máme jen pilotní projekty a lidé nemůžou bioodpad třídit pravidelně.

Další velké téma je ovzduší. Třeba iniciativa Dejchej Brno už dlouho bojuje kvůli množství prachu. Může něco změnit?

Prach je v Brně velký problém, který není vidět. Neuvědomujeme si ho. Ani to, že Brno je město, které má s kvalitou vzduchu potíže. Většinou se má za to, že jde jen o Prahu nebo Ostravu. Vítám každou aktivitu, která se tímto problémem zabývá a směřuje k tomu, aby si ho lidé uvědomili.

Nakupuje zdravě, práce na zahrádce jí není cizí, rozumí si s technikou a skvěle hraje na housle. Post ředitelky jihomoravské Nadace Veronica, která se zaměřuje na životní prostředí, převzala Helena Továrková na začátku července. A energie z ní čiší.

Pomáhají životní prostředí v Brně zlepšovat aktivity brněnských spolků víc než v jiných městech?

Tyto organizace problémům, jako je prach, dodávají váhu. Lidé pak podobné problémy začnou vnímat jako důležité. Dnes už má každý ve svém okolí alergika nebo astmatika. Dýcháme vzduch a neuvědomujeme si, že nám škodí. U zelených prostranství je problém alespoň vidět.

Zpátky k Veronice. Jakým největším úspěchem v poslední době se může nadace pochlubit?

Třeba záchranou černovického háječku. Je to jedna z věcí, která je pro nás opravdu důležitá. Jde o zachování divočiny ve městě. Myslíme si, že je to důležité a černovický háječek je tímto divokým kouskem přírody opravdu cenný. Proto se o něj snažíme starat a zlepšit stav, ve kterém je. Podařilo se nám zachovat jeho lužní les, který je domovem pro hodně zvířat.

S tím možná souvisí i smysl přírodních hřišť a zahrad.

Rozhodně. Hodně dětí žijících ve městě nemá přístup do volné přírody nebo prarodiče na venkově. Nemohou vylézt na strom, spadnout z něho, poválet se v trávě. Vyzkoušet si vše na vlastní kůži a u toho poznat různé druhy stromů a rostlin. Dětem přitom stačí třeba voda, se kterou jsou si schopné hrát několik hodin. Prolézačky je brzy omrzí. Často si na nich hrají samy. Přírodní hřiště děti sbližují.

Kde v poslední době takové přírodní hřiště vzniklo?

Například ve Starém Lískovci. Využívají ho i místní školy, třeba k předávání vysvědčení nebo jako přírodní učebnu.

Komunitní zahrady, které jsou součástí vašich projektů, mají podobný princip?

Ano. Mladí lidé se čím dál víc zajímají o jídlo, které jí, hlavně odkud pochází. Vítají možnost si něco samostatně vypěstovat. Podporujeme je z našich nadačních příspěvků. Třeba Rajskou zahrádku v Maloměřicích. Podobných žádostí evidujeme stále víc.

Čím to je, že se lidé častěji než dřív vracejí podobným způsobem ke svým kořenům?

Dospěli jsme do fáze, že si uvědomujeme hodnotu vztahu k přírodě. Že máme rajče a víme, kde jsme ho vypěstovali. V zahraničí to tak funguje už nějakou dobu. Je třeba si uvědomit, co je opravdu důležité. A nejčastěji to lidé zjistí právě při zahradničení a pěstování, protože je řeší každý den. Bohužel se ale ještě pořád stává, že lidé, kteří vyrostli ve městě a nakupují jen v supermarketu, ani nevědí, že ředkvička roste v zemi.

Vy do supermarketu nechodíte?

Určitě tam občas zaskočím, ale vždycky jsem radši, když seženu zeleninu a ovoce z farmy, například prostřednictvím komunitou podporovaného zemědělství. Zemědělci na začátku zaplatíte podíl peněz a on vám pak v sezoně dodá ovoce, které se zrovna urodí. Sdílíte s ním, co zrovna dozrává, i to, co se třeba neurodilo. Jídlo si sice nepěstujete sami, ale máte k němu blízko.

Někdo by mohl namítnout, že takový způsob stravování je drahý, stojí moc času a nakonec je to stejně jedno.

Způsob, co jsem popsala, rozhodně není drahý ani časově náročný. Zeleninu zemědělci dovezou třeba i do kanceláře, to je obrovský luxus. Vlastně čas ušetříte.

Dají se biopotraviny v Brně sehnat dobře?

Díky mapě, kterou má Veronica i na webu, se lidé mohou podívat, kde co nakoupit. Kdo chce, k zelenině a ovoci se dostane. Může odebírat bedýnky, nakupovat na trzích nebo v obchodech s kvalitními místními produkty.

Ve funkci jste chvíli, budete mít vůbec čas na letní dovolenou?

Určitě si ho udělám. Kromě výletů po České republice se chystám na velkou cestu, která je dlouho mým snem, a to je návštěva Bhútánu. Jde o asijskou zemi, která má přírodní bohatství v ústavě dokonce zakotvené jako největší bohatství národa. Turistický ruch je tam přísně regulovaný. Je to stát, který neměří hrubý domácí produkt, ale hrubé domácí štěstí. I proto mě vždycky lákal. Jsem zvědavá, jak se tam žije.

Jak vůbec relaxujete, když máte chvilku volného času?

Můj celoživotní koníček je především hraní na housle, věnuji se mu už od šesti let. Přestože teď už na to nemám tolik času, ráda hraji na vernisážích, ochutnávkách vína nebo akcích pro přátele. Dál mě baví čtení, máme knižní klub Vazba. Vždy měsíc čteme knížku a pak z ní spolu sdílíme zážitky.

Autor: Veronika Gecová

19.7.2015 VSTUP DO DISKUSE 37
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Letohrádek Mitrovských vystaví betlémy z Peru i Mexika

Brno – Více než sedmdesát betlémů z exotického Peru, Mexika, či Keně, ale i ty z evropské a české produkce, si můžou zájemci prohlédnout od soboty v Letohrádku Mitrovských u brněnského výstaviště.

Převadeč vecpal do auta 6 migrantů. Na hranici u Mikulova je chytili policisté

Mikulov – Šest mladíků íránského a iráckého původu a jednoho převadeče zadrželi cizinečtí policisté na bývalém hraničním přechodu v Mikulově na Břeclavsku. Zkontrolovali osobní auto značky Hyundai pětadvacetiletého Rumuna a jeho pět spolujezdců. „V zavazadlovém prostoru policisté našli další ukrytou osobu. Muži ve věku sedmnáct až jednadvacet let neměli u sebe platné doklady," informovala v pátek o kontrole z úterý policejní mluvčí Štěpánka Komárová.

Záhadu oslabené imunity odhalili brněnští odborníci

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. „Zhruba dva z tisíce Evropanů mají poruchu imunity s názvem selektivní deficit IgA. Kvůli němu častěji onemocní autoimunitními chorobami. Doposud nikdo netušil, jak nemoc vzniká," popsala Ema Wiesnerová z tiskového odboru univerzity.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies