VYBERTE SI REGION

Zůstal bych ve Finsku. Žije se tam klidněji

Brno - Mezi špinavými továrnami v severních Čechách se vždycky rodili skvělí hokejisté. A pochází odtud i Vladimír Kýhos.

26.1.2008 1
SDÍLEJ:

Impulzivní trenér Vladimír Kýhos, má za sebou bohatou hokejovou kariéru. Teď chce pomoci do extraligy brněnské Kometě.Foto: DENÍK/Ondřej Surý

Nový trenér brněnských prvoligových hokejistů, který má Kometu vrátit tam, kam slavný klub s jedenácti domácími tituly podle každého brněnského fanouška patří. Do extraligy. Svou hráčskou kariéru spojil s Litvínovem, ale jako trenér je známý hlavně z Chomutova. Také se tam v roce 1956 narodil. Už pět měsíců běhal po světě, když se při návratu z turnaje ve Švýcarsku zřítilo letadlo. A v jeho troskách zahynulo několik špičkových chomutovských hokejistů. „O pádu toho letadla se doma vyprávělo, ale nevnímám, který to byl rok. Pamatuju si akorát, že jsem se narodil, když byla revoluce v Maďarsku,“ vypráví Kýhos, který před čtrnácti dny na střídačce Komety vystřídal Rostislava Čadu.

Váš příchod do Brna byl bleskový. Už jste se tu stihl rozkoukat?

Brno jsem si trošku prošel. Samozřejmě je to velké město, ale aspoň už vím, kde bydlím a kde hrajeme. Je to přes dvacet let, co jsem tady hrával ligu. Tenkrát se na venkovní zápasy jezdilo vždycky na tři dny. Spalo se na místě noc před zápasem a pak i po zápase. Takže jsem měl šanci Brno poznat, ale člověk to za těch dvacet let zapomene.

Vaše jméno je spojené se dvěma severočeskými městy. Hrál jste hodně let v Litvínově, jako trenéra vás zase znají všichni z Chomutova. Které město je vám bližší?

Narodil jsem se v Chomutově, ale když mi byly dva roky, tak jsme se přestěhovali do Litvínova, kde táta hrál. Na prvním místě je pro mě Litvínov. Je to moje město. Vyrůstal jsem tam, začínal tam s hokejem, dlouho tam hrál. Když se pak naskytla možnost jít trénovat do Chomutova, tak jsem ale neváhal. Taky k němu mám vztah, narodil jsem se tam. Když jsem několikrát prohlásil, že jsem chomutovský srdcař, tak jsem to neřekl jen tak. Nebyl to žádný žblebt.

Čím to, že je tolik výborných hokejistů právě ze severních Čech?

Vždycky to tak bývalo. Dobře se tam pracovalo s mládeží. Když se dělal nábor do třídy, tak přišlo přes sto dětí. Teď se ani nenaplní třída.

V Litvínově jste zažil skvělé časy, měl jste výborné spoluhráče. Jak to, že se vám nikdy nepodařilo vyhrát titul?

Tenkrát tam hrávala spousta výborných spoluhráčů. Je jen škoda, že při tom složení mužstva tam nebyl kvalitní trenér. Na titul bychom museli dosáhnout. Měli jsme tam dlouho hned tři reprezentační centry. Ať to byl Jindra Kokrment, Ivan Hlinka, já, nebo pak když nastoupil Růža (Vladimír Růžička – pozn. aut.). Litvínov se vždy vyznačoval útočnou hrou. Kdyby tomu trenéři tenkrát vtiskli nějaký řád, tak by se titul povedl.

V roce 1984 jste získal na olympiádě v Sarajevu stříbrnou medaili.

Jsou to krásné zážitky, to nejlepší z hokejového života. Byla velká škoda, že jsme v souboji o zlato neporazili Sovětský svaz (Češi s ním ve finálové skupině prohráli 0:2 – pozn. aut.). Jakmile se Rusové dostali do vedení, tak se to těžce obracelo. S nimi bylo potřeba hrát co nejdéle nerozhodně. Když dostali první gól, tak vždycky znejistěli. Přestali dělat strojové akce, které měli naučené a začali to víc tahat sami.Tím pádem se jim jejich hra rozbila. Jak říkám, škoda, že jsme nedali první gól. Mohli jsme olympiádu i vyhrát.

Po olympiádě vás draftovala Minnesota ze zámořské NHL. Režim vás do Ameriky nepustil?

Do Ameriky jsem nešel, protože tenkrát o tom rozhodoval Pragosport. Zájem byl, plánovala se jednání, ale komunisti to smetli ze stolu. Takže jsem šel do Finska, kde už rok působil Miloš Tarant (litvínovský útočník – pozn. red.). Šel jsem do Joensuu, tamní klub hrál druhou ligu, a po dvou letech postoupil do nejvyšší soutěže. Potom se mi ozvala kyčel a už jsem tam vydržel jen sezonu. Pak jsem sice ve druhé lize hrál ještě rok za Kokkolu, ale dál už jsem nemohl právě kvůli zdraví pokračovat.

A jaké to ve Finsku bylo?

Vzpomínám na to jenom v dobrém. Ze začátku to bylo složitější, protože je to jiný kraj, setkáte se s jinou mentalitou lidí a také jiným podnebím. Tam se rozední v devět a ve tři už je tma. Byl jsem naučený, že když se setmí, tak je večer, takže to byl pro mě šok. Ale zvyknout se dá na všechno.

Naučil jste se finsky?

Naučil. Ne zase, aby si někdo myslel, že finštinu kdovíjak mrskám, ale určitě bych se i dneska domluvil.

Bylo těžké se tento zcela odlišný jazyk naučit?

Finština je opravdu úplně jiná řeč, vypadá hrozně složitě. Ale není těžká, dá se naučit. Pro mě byla výhoda, že Finsko sousedí s Ruskem a vždycky bylo pod jeho nadvládou. Někteří kluci se bavili rusky, takže s nimi jsem se ze začátku domluvil.V Joensuu navíc žil český malíř Petr Řehoř a ten nám vyřizoval všechny věci ohledně bydlení i další záležitosti. Hodně nám pomohl, než jsme si jazyk osvojili. Ve Finsku jste byl i ve chvíli, když v Československu padl socialistický režim.

Jak na to vzpomínáte?

Moc jsem to neprožíval. Nějakým způsobem se mě to nedotýkalo. Samozřejmě jsem byl rád, že se konečně život otvíral vůči světu, že jsme získali volnost. Ale tu atmosféru převratu jsem nezažil. Ani Finové to nijak moc nekomentovali.

Měl jste informace, co se doma děje?

Samozřejměmi pořád z domova volali. Taky jsem tam chytal rádio, bylo to v televizi. Takže jsem přehled měl.

Neuvažoval jste, že ve Finsku zůstanete i po skončení kariéry?

Určitě jsem ve Finsku zůstat chtěl. Je tam takový větší klid, žádný shon. U nás se lidé pořád za něčím honí. I to podnebí mi tam nakonec sedělo. Jenže to nevyšlo a já jsem se vrátil domů.

Uvažoval jste, že byste se věnoval něčemu jinému než trénování?

Když jsem skončil, tak jsem určitě trénovat chtěl.V Litvínově zrovna hledali kouče u osmé třídy, takže jsem to vzal. Ale já jsem s trénováním začínal už ve Finsku, v Kokkole.

V Litvínově vás trénoval otec. Váš syn hraje první ligu za Kadaň. Nechtěl byste ho mít také v týmu?

Já musím říct zaplaťpánbůh, že mě táta trénoval. On mě svou přísností dovedl k tomu, co jsem dokázal. Možná je to něco, co mému synovi chybělo. Nebyl jsem na něj tak tvrdý, jako táta na mě. Sice jsem ho k hokeji vedl, ale razím krédo, že v první řadě to dítě musí chtít samo. Můžete nad ním stát, řvát a pérovat ho, jak chcete. Ale když to nedělá na sto procent, ale jenom na devadesát, tak to nikdy nebude dobré.

A zkusil jste si vzít syna do týmu, když začal hrát mezi dospělými?

Do Chomutova jsem ho vzal na letní přípravu. Šel na led a nevedl si špatně. Překvapilo mě, jak makal a byl šikovný, ale pan Vacke (generální manažer Klubu ledního hokeje Chomutov – pozn. red.) to zarazil. Já jsem se s ním nehádal. Chtěl bych syna mít pod dohledem, protože nikdo jiný by určitě na něj nebyl tak přísný jako já.

Není na druhou stranu ošidné, když má kouč v mužstvu syna?

Může to vést k různým řečem. Záleží, jak se k němu trenér chová. Vždyť já ani v Kometě nerozlišuju mladé hráče od těch, kterým je třeba osmatřicet. Všichni mají povinnosti stejné. Nikdo by neměl důvod myslet si, že bych ho protežoval. To se stejně vždycky obrátí proti vám. Kdybyste měl dva stejně staré hokejisty a vy byste postavil syna, přestože ten druhý je trochu lepší, brali by vás za vola. Už by na vás koukali jinak hráči a rozhodně už byste to u nich nevyhrál.

Ale řeči mezi lidmi tu vždycky jsou. Proč?

U nás je to zakořeněné, že se to tak dělá. Nemyslím tím jenom ve sportu, ale i jinde, například ve škole.

Co si třeba myslíte, když pročítáte názory brněnských fanoušků na útočníka Martina Zábranského?

Spousta lidí tvrdí, že je v Kometě jen proto, že jí šéfuje jeho bratr. Přitom to tak určitě není. Je to mladý a talentovaný hráč, který potřebuje hrát. Navíc je pro něj dobře, že je velký.

Autor: Tomáš Michálek

26.1.2008 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Řečníka na univerzitě někteří lidé odmítli. Vadí jim jeho pornoherecká minulost

Brno – Přednáška o roli médií v ruské dezinformační kampani vyvolala v úterý diskuzi na brněnské Masarykově univerzitě. Někteří kritici totiž nepovažovali za vhodné, aby v diskuzi, kterou organizují studenti Fakulty sociálních studií, jako přednášející vystoupil Jakub Janda ze sdružení Evropské hodnoty. Muž měl totiž v minulosti zkušenosti s homosexuální pornografií. „Pornoherci vyslaní proruskými servery přednáší na univerzitě? Svět se zbláznil," komentoval třeba Stanislav Vaněk.

AKTUALIZOVÁNO

Opil se a střelil přítele své sestry do hlavy. Hrozí mu až osmnáct let ve vězení

Brno, Blanensko – Osm piv a několik panáků. Tolik alkoholu podle obžaloby stačilo jednadvacetiletému muži z Cetkovic na Blanensku, aby střelil do hlavy přítele své sestry. Myslel si totiž, že se líbal s jinou dívkou a sestru podvádí. Muž zranění přežil, má ale vážné následky.

AKTUALIZOVÁNO

Výpadek internetu zavřel restaurace v Brně. Problém s kabelem už vyřešili

Brno /ANKETA/– Cedule s nápisem „Kvůli technických potížím zavřeno" se v úterý objevily na některých restauracích v Brně. Pokračoval totiž problém s nefunkčním internetem od společnosti UPC. Kvůli přeseknutému optickému kabela přišlo už v pondělí o internet zhruba padesát tisíc domácností. I přesto, že firma dokázala připojení u většiny zákazníků v pondělí obnovit, v úterý ještě stále některé domácnosti a podniky internet neměly.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies