VYBERTE SI REGION

Bohuslav Fuchs: ze zedníka národním umělcem

Brno /JIHOMORAVANÉ, KTEŘÍ DOBYLI SVĚT/ – Díky Fuchsovým funkcionalistickým stavbám je Brno městem moderní architektury. Hotel Avion nebo Zemanovu kavárnu znají i v zahraničí.

28.4.2010 2
SDÍLEJ:
Fotogalerie
5 fotografií
Bohuslava Fuchse v Brně připomínají funkcionalistické stavby a pomník v Lipové ulici.

Bohuslava Fuchse v Brně připomínají funkcionalistické stavby a pomník v Lipové ulici.Foto: Encyklopedie města Brna

Další díly seriálu Jihomoravané, kteří dobyli svět naleznete ZDE

Vytvořil jeden z nejužších hotelů v Evropě a do skály vytesal bazén. I přesto, že jako architekt a urbanista získal mezinárodní uznání, dostal výpověď z Vysokého učení technického v Brně, a v roce 1958 byl dokonce v komunisty zinscenovaném procesu odsouzen do vězení.

Další díl seriálu Brněnského deníku Rovnost Jihomoravané, kteří dobyli svět, vypráví o nejznámějším brněnském architektovi Bohuslavu Fuchsovi, jednom z nejvýznamnějších českých architektů dvacátého století.

Bohuslav Fuchs se narodil 24. března 1895 ve Všechovicích pod Hostýnem na Přerovsku v rodině drobného obchodníka. Po absolvování holešovské reálky se Fuchs vyučil zedníkem. Později na středoškolských a vysokoškolských studiích si kromě malby krajin přivydělával také zedničením. Po maturitě na brněnské stavební průmyslovce se stal žákem profesora Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění v Praze. „Tam promoval v roce 1919 a následující dva roky pracoval v Kotěrově pražském ateliéru,“ vypráví architekt Kamil Dvořák.

Po dvouleté praxi v Praze se Fuchs trvale usadil v Brně. „V roce 1923 se stal architektem brněnského stavebního úřadu,“ říká archivářka Magdalena Čoupková. Už v této době ani ne třicetiletý Fuchs projektoval velké stavby. Byly to soubory obytných domů a také například obřadní síň na Ústředním hřbitově v Brně. Tato i jeho následující díla patří k významným památkám funkcionalismu. Budovy v tomto slohu jsou na první pohled strohé a mají jednoduchý tvar, protože jsou plně podřízené funkčnosti.

Bílé krychle

V roce 1925 Fuchs převzal vedení stavebního úřadu a pracoval tam do roku 1929. „V tomto období vznikly jeho nejznámější brněnské budovy: Zemanova kavárna mezi ulicí Koliště a národním divadlem, městské lázně v Zábrdovicích, Masarykův studentský domov v Cihlářské ulici, Moravská banka na náměstí Svobody, pavilon města Brna pro Výstavu soudobé kultury na brněnském výstavišti, a zejména mistrovský projekt, srovnatelný s tvorbou světových architektů, hotel Avion v České ulici,“ vyjmenovává Pavel Galík z brněnské Centrály cestovního ruchu.

Hotel Avion, který v současnosti stále čeká na rekonstrukci, je jeden z nejužších v Evropě. „Fuchsovi se podařilo na úzké parcele vytvořit úžasnou stavbu s průhledy z galerií kavárny přes celý vnitřní prostor. Tímto dílem se zařadil k předním evropským reprezentantům takzvaného aerodynamického funkcionalismu,“ vysvětluje současný děkan Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně Vladimír Šlapeta.

Ceny místo vězení

Bohuslav Fuchs se také podílel na zpracování návrhu na regulaci Brna. Počítal mimo jiné i s odsunem osobního nádraží z centra města. Na sklonku první republiky ještě navrhl budovu zemského vojenského velitelství na Kounicově ulici a nádražní poštu.
Po odchodu ze stavebního úřadu založil vlastní ateliér a zároveň učil na Uměleckoprůmyslové škole ve Zlíně. Poté třináct let vyučoval architekturu na brněnské technice. „Tam byl roku 1947 jmenován profesorem,“ upozorňuje Dvořák. V té době také vznikl pomník Rudoarmějce na Moravském náměstí, jehož je Fuchs spoluautorem.

Komunistické čistky v padesátých letech minulého století dopadly i na Fuchse. Přišel o firmu a v roce 1958 musel opustit i brněnskou techniku. „Nadále však z ústraní ovlivňoval trendy v architektuře, památkové péči a urbanismu,“ vzpomíná Šlapeta. Podle něj to byly nejtěžší okamžiky Fuchsova života. „K výpovědi se ještě v roce 1961 přidalo odsouzení k dvouletému vězení. Vykonstruovaný proces navíc dál pokračoval, protože prokurátor usiloval ještě o vyšší trest. Zrušila ho až amnestie v roce 1963,“ vzpomíná Šlapeta.

Jisté satisfakce se Fuchs dočkal až v době Pražského jara v roce 1968, kdy získal titul národního umělce. O rok později ho dokonce vídeňská univerzita vyznamenala prestižní Cenou Gottfrieda von Herdera. Ani po sovětské okupaci v době husákovské normalizace, která izolovala české velikány od kulturního světa, na Fuchse zahraniční odborníci nezapomněli. „Pozvali ho například k úvodnímu proslovu pro výstavu československé moderní architektury ve Vídni. V osmdesátých letech byl tak známý, že studenti na technice v Mnichově a ve Vídni vyráběli ve vyučování modely hotelu Avion i Fuchsova vlastního domu,“ vzpomíná Šlapeta.

Fuchs také získal ocenění jako stálý delegát mezinárodního kongresu moderní architektury a byl členem mezinárodního výboru pro realizaci soudobé architektury. „Získal i ocenění Čestný dopisující člen Královského institutu britských architektů a Čestný místopředseda Mezinárodní federace pro bydlení, stavbu měst a prostorového plánování,“ vyjmenovává Fuchsovy tituly Dvořák.

Bazén ve skále

Fuchs byl autorem téměř stovky urbanistických návrhů a zpracoval na pět set vlastních architektonických projektů. Více než 150 jich opravdu vzniklo. „Jeho avantgardní budovy pomohly vytvořit z Brna moderní velkoměsto,“ říká Dvořák.

Kromě Brna se Fuchs jako architekt i urbanista významně zapsal například v Luhačovicích, kde vytvořil regulační plán města a soubor penzionů. Fuchs také výrazně ovlivnil podobu slovenských turistických center Starý Smokovec a Trenčianské Teplice. Ve Smokovci navrhl několik penzionů, v Teplicích termální koupaliště Zelená žába s bazénem vytesaným do skály. „Toto koupaliště mělo mimořádný ohlas i v zahraniční odborné literatuře a patří k dílům, které svou uměleckou hodnotou daleko přesahuje hranice Slovenska,“ říká slovenský architekt Štefan Šlachta.

K dalším Fuchsovým dílům patří také obchodní dům na Masarykově náměstí ve Znojmě či budova městské spořitelny v Tišnově a Třebíči. Funkcionalismu se vymykají dvě Fuchsova díla, která ozdobila vrcholky českých hor. Na Šumavě mohou turisté obdivovat Klostermannovu chatu v Modravě a v Orlických horách na Šerlichu stojí Masarykova chata. Bohuslav Fuchs zemřel 18. září 1972 v Brně a je pochován na čestném pohřebišti brněnského Ústředního hřbitova.

Zemanka: zanikla, a přece stojí

Atmosféra první republiky pohltí návštěvníky brněnské Zemanovy kavárny v parku na Kolišti. Zdaleka ne každý ví, že tato stavba architekta Bohuslava Fuchse byla prvním čistě funkcionalistickým dílem v Brně. Přesto ji v šedesátých letech minulého století srovnali se zemí.

Dnešní replika „bílé kostky“ je od původní budovy téměř k nerozeznání. „Původní kavárna stála o dvě stě metrů blíž k Moravskému náměstí. V roce 1964 ji zbořili kvůli stavbě Janáčkova divadla,“ vysvětlil architekt Martin Rosa. Dodal, že současná stavba je kopií Fuchsovy kavárny a vznikla v roce 1995.

Ještě před Zemanovou kavárnou stávala na Kolišti, dřívějším velkém korzu, oblíbená kavárna Café Schopp. „Korzo bylo tenkrát místem, kam jste opravdu museli zajít, pokud jste chtěli ve společnosti něco znamenat,“ uvedla brněnská historička Milena Flodrová.

Možná z toho důvodu si v roce 1925 kavárník Josef Zeman vybral právě dřevěný pavilon Café Schopp, aby ho proměnil na jednu z perel brněnského funkcionalismu. A oslovil Bohuslava Fuchse. „Zemanova kavárna vznikla v roce 1926, přibližně v místech dnešní sochy Leoše Janáčka. Byla to první čistě funkcionalistická stavba v Brně,“ připomněl Rosa.

„Současná kopie Zemanovy kavárny vznikla přesně podle Fuchsova projektu. Otevřeli ji v roce 1995.“
Brněnský architekt Martin Rosa

Zemanova kavárna slavila za první republiky úspěch. „Kavárny byly pro Brňany místa, kde se setkávali,“ vysvětlil brněnský historik Bohumil Samek. Osud kavárny však narušila druhá světová válka a komunistický převrat. „V padesátých letech kavárnu znárodnili a udělali z ní školku. Nakonec ji úplně zbourali,“ sdělil Samek.

Vzpomínky na takzvanou Zemanku přiměly Brňany po svržení totality kavárnu obnovit. Myšlenky se chopili mladí architekti Zbyněk Pech a Jana Janíková. „Replika vznikla podle původního projektu Bohuslava Fuchse a 24. března 1995, v den stého výročí Fuchsova narození, se její dveře opět otevřely,“ doplnila historička Miroslava Menšíková.

Když Fuchs vešel, všichni tleskali

Brněnský architekt Bohuslav Fuchs zapůsobil na mnoho mladých studentů grafiky či architektury. Jen málokdo se s ním však setkal osobně. Děkan Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně Vladimír Šlapeta to štěstí měl. „Byl to člověk nabitý pozitivní energií,“ vzpomíná Šlapeta.

Dílo Bohuslava Fuchse poznal brzy po té, co se začal zajímat o architekturu. „Na Moravě nebylo co do kvality i kvantity produktivnějšího architekta než Fuchs,“ líčí Šlapeta. Dodal, že osobně se s Fuchsem setkal na podzim roku 1965. Tehdy uspořádala pražská městská knihovna cyklus přednášek o architektovi Le Corbusierovi. Pozvánku dostala i řada Corbusierových vrstevníků, jedním z nich byl profesor Fuchs. „Jeho vystoupení bylo naprosto výjimečné,“ vzpomíná s úsměvem Šlapeta.

Přednáška se konala krátce poté, co Fuchs se svým kolektivem vyhrál soutěž na dostavbu okolí pražského Národního divadla. „Když vstoupil do sálu, všichni přítomní povstali a přivítali ho spontánním potleskem,“ vypráví architekt Šlapeta. Na přednášce se s tehdy už známým architektem seznámil a spřátelil. Ke konci svého studia se dokonce pravidelně scházeli ve Fuchsově domě.

Děkan brněnské architektury nejraději vzpomíná na společné debaty. „Pro mě byly naše rozhovory velkou školou. Fuchs byl člověk s nesmírnou pozitivní energií, velkým mezinárodním rozhledem i kontakty a měl neomylný čich na lidi. Dovedl nadchnout pro myšlenku,“ popisuje své zkušenosti děkan.

Fuchs nakonec Šlapetovi pomohl najít zaměstnání. „Nejprve usiloval o to, abych získal práci asistenta na brněnské fakultě architektury. Ale mého tatínka vyhodili ze Svazu architektů, a proto jsem to místo nedostal,“ vysvětluje Šlapeta. Nakonec získal funkci vedoucího oddělení architektury Národního technického muzea v Praze. „I na tuto pozici mě upozornil Fuchs,“ dodává. V Národním technickém muzeu pracoval až do sametové revoluce. Před čtyřmi lety se Šlapeta stal děkanem Fakulty architektury VUT. „Jsem asi poslední děkan školy, který měl s Fuchsem čilý osobní kontakt. Každý den si na něj vzpomenu,“ dodává Šlapeta.

Vážení čtenáři, seriál Jihomoravané, kteří dobyli svět najdete také v tištěné podobě každé pondělí v Brněnském deníku Rovnost.

Autor: Tereza Bartošíková

28.4.2010 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:
Ilustrační fotografie.

Muž blokoval tramvaj. Dal hlavičku ženě, která mu chtěla pomoci

Ilustrační foto
1

Platy v kraji? I přes navýšení jsou stále podprůměrné

Rychle a zběsile v Brně. Provokoval strážníky, pak ujížděl i na červenou

Brno /VIDEO/ – Byla to honička skoro jako z akčního filmu. Před brněnskými strážníky ujížděl řidič, který předtím úmyslně zaparkoval na chodníku před ředitelstvím městské policie ve Štefánikově ulici a odmítal auto odstranit. Situaci po zadržení vysvětloval tím, že zákony jsou od toho, aby se porušovaly. „Dobrá honička," řekl zasahujícím policistům.

Ples jako Brno: Gejzír nápadů, hodnotí celebrity

Brno /REPORTÁŽ/ – Po červeném koberci v sobotu večer přicházejí do brněnské Fait Gallery první celebrity. V záři barevných světel se třpytí dlouhé šaty krásných dam, doprovázených pány ve smokingu s motýlkem. Pečlivě upravené stoly zdobí kytice bílých a růžových tulipánů. Nad nimi se starostlivě sklání číšníci a dohlížejí, aby skleničky nezůstávaly prázdné. Ples jako Brno začíná.

O oblékání mrtvých není zájem, komentuje novelu majitel pohřební služby

Jižní Morava /ROZHOVOR/ – Větší kontrola pohřebních služeb, důstojnější zacházení s mrtvými a ve výsledku větší komfort pozůstalých. Politici si od novely zákona o pohřebnictví slibují velké zlepšení. Podle majitele brněnské pohřební služby Pavla Cajzla jsou změny nadbytečné. „Většina věcí je jenom o domluvě, není třeba, aby je určoval zákon," vysvětlil majitel pohřební služby Cajzl.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies