VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cestovatel Divín hledal soupeře za hranicemi

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Rodák z Budapešti vyhrál jedenáct domácích titulů v řadě, v patnácti letech učil Sověty a olympijské stříbro získal s natrženým svalem.

4.12.2011
SDÍLEJ:

Rodák z Budapešti Karol Divín vyhrál jedenáct domácích titulů v řadě i olympijské stříbro.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Cestování měl v krvi dřív, než přišel na svět. Narodil se v Budapešti Češce z Plzně a maďarskému Němci. Vyrůstal v Bratislavě a oženil se do Brna. Slováci o něm tvrdí, že jako první z nich vybojoval medaili na olympijských hrách. On ale říká, že domov má všude a nejvíc se cítí jako Středoevropan. Díky krasobruslení pak Karol Divín vyzkoušel zimní střediska takřka po celém světě. A především vozil medaile. Svoji domácí kariéru odstartoval i ukončil jako absolutní vládce československého ledu. Na mezinárodních akcích zatápěl i těm nejlepším na světě. Svoje zkušenosti také předával nejen domácím nástupcům, ale také Sovětům nebo Kanaďanům.

Narodil se před necelými 76 lety v hlavním městě Maďarska. Na konci druhé světové války ale rodina prchla před frontou za příbuznými do Plzně. Tam se malý Karol poprvé začal věnovat sportu, který neopouští ani v těchto dnech. Svoji sportovní budoucnost měl totiž dávno předurčenou. „Otec hrával fotbal, ale později se přeorientoval na krasobruslení a trénoval jej. Začal jsem na bruslích ve Štruncových sadech. Tam, kde se teď v Plzni hraje fotbal,“ vzpomíná Divín na své začátky.

Nebýt protiněmeckých nálad po největším válečném konfliktu v dějinách, znal by jej sportovní svět pod rodným příjmením Finster. Otec Antonín ale uznal, že může způsobit problémy. „Vzpomněl si, že se babička jmenovala Divínová. Dočetl jsem se, že hrad Děvín se v některých pramenech psal jako Divín. Od něho už jsme kousek k Dunaji, který spojuje tu moji milovanou střední Evropu,“ usmívá se muž, který si období dospívání v Bratislavě proložil ještě pobytem v pražském Ústředním domě armády. V předchůdci Dukly se soustřeďovali nejlepší socialističtí sportovci.

„Krasobruslař jsem byl jediný. Prostě samostatná jednotka, podobně jako krasojezdec na kole Kryštůfek. Připravoval jsem se po boku atletů, házenkářů a fotbalistů,“ přibližuje krátkou epizodu v hlavním městě.

Největší náklad zkušeností mu do náruče naložil otec Antonín. Mladý Karol až do patnácti let koketoval s tenisem a fotbalem. To se otci-trenérovi vůbec nelíbilo. „Když jsme šel do skoku místo obouruč jen jednou rukou, sváděl to na tenis. Kopanou zase neměl rád kvůli riziku zranění,“ vysvětluje Divín.

Ihned na vrchol

Jenomže tatínek viděl v synovi velký talent a díky drilu se mu jej podařilo vybrousit k dokonalosti. Úspěchy měl Divín prakticky od začátku kariéry. Nováčkovský mistr republiky, pak juniorský.

Pak přišel rok 1954 a první titul v Brně mezi muži. Tehdy mu bylo osmnáct let. Na trůn pak dalších deset let nikoho nepustil.

Stejný rok debutoval i na evropské scéně. Kdo čekal, že se mladík z Československa bude rozkoukávat, hrubě se mýlil. Jaký měl recept? „Uměl jsem dvojitého axela. Dnes to zní zvláštně, když se skáčou trojité. Ale právě to byl důvod, proč jsem hned bral bronzovou medaili,“ usmívá se sportovec s přezdívkou Karči.

V osmnácti letech ale nebyl žádný vyjukaný zajíc. Tři roky předtím jej vybrali mezi členy výpravy do Sovětského svazu, aby „spřáteleným“ krasobruslařům předal talent i zkušenosti. „Šest týdnů jsme je učili na stadionu Dynama na přírodním ledě při teplotách minus dvacet až třicet stupňů,“ vzpomíná na své první výjezdy za hranice.

V příštích letech si kurzy zopakoval. A bohatl. Tedy po kulturní stránce. „Dvakrát týdně jsme chodili do Bolšoj těatru. Viděl jsem všechny balety, které existují. Památky v Moskvě mám prochozené třikrát,“ směje se.

Nakolik mu znalost Louskáčka nebo Kamenného kvítku pomohla v kariéře netuší. Ale asi trochu ano. Po evropském bronzu přidal v následujících letech další dva. V roce 1957 přišel vídeňský šampionát, na který dodnes rád vzpomíná. „Po povinných jízdách jsem byl třetí, volnou jsem ale zajel bez zakolísání. Nakonec jsem obsadil druhé místo. Do příštího mistrovství se to ale rozhodčím asi rozleželo v hlavách. Od té doby se mnou už počítali,“ povídá.

O rok později doma v Bratislavě vyhrál a hned na to ve švýcarském Davosu přidal ještě jedno zlato. To už se pomalu blížila cesta na olympiádu do amerického Squaw Valley a nejcennější úspěch Divínovy kariéry.

Mezitím ještě vyměnil trenéra. Otce vystřídal Ivan Mauer. Musel. „Táta dojížděl trénovat Maďary a časem už tam byl častěji než doma. Na svazu mi řekli, že si musím najít jiného kouče. Tak jsem zvolil Ivana, se kterým jsem ještě pár let předtím soutěžil. Byl jen o trochu starší a sedli jsme si,“ tvrdí.

Televizní zranění

Pod Mauerovým vedením se připravoval na životní akci. Jenomže všechno málem zhatila Československá televize. „Na soustředění v Tatrách přišli kameramani, a chtěli předvést trojitého rittbergera. Já si při něm natrhl úpon na hýždi. S výborem jsem se domluvil, že udělám všechno pro to, abych závod dokončil,“ vzpomíná.

Už dávno před nástupem do letadla přemýšlel, na co tentokrát má. Před čtyřmi lety v Cortině d'Ampezzo dosáhl na překvapivou pátou příčku. Nyní myslel výš. Jenomže tu byla očekávaná konkurence Američanů a hlavně nečekané zranění. „Od lékaře brněnských hokejistů Houbala jsem dostal injekci a díky ní jsem mohl na led. Jízda se mi povedla a já bral stříbro,“ zatváří se Divín hrdě. Další dva vrcholné podniky vynechal, ale olympijská medaile z roku 1960 mu vše vynahradila.

Po Squaw Valley posbíral ještě stříbra a bronzy z mistrovství Evropy i světa. Obě třetí místa bral v roce 1964. „V osmadvaceti letech jsem už byl veterán a myslel víc na ženění než na krasobruslení. Získal jsem bronz a říkám si: To je nejlepší okamžik skončit,“ povídá sportovec vyhlášený svým elegantním stylem. V roce 1965 si dokonce zahrál ve filmu z krasobruslařského prostředí Strašná žena. Jeho tehdejší manželka Olga hrála hlavní roli.

Pak se postavil za mantinel a trénoval své nástupce. Mezi nimi i později legendárního Ondreje Nepelu. „Dělalo mi radost, že můžu mladé motivovat. Nechtěl jsem sedět v kanceláři, to nebylo nic pro mě,“ povídá.

A tak trénoval. Nejdřív doma, potom ve Finsku a pak ještě v Kanadě, jeho dalším domově. Nejprve v polovině šedesátých let, poté od roku 1986 až do důchodu před deseti lety. „Mezitím jsem byl vždycky dvakrát třikrát doma. Už celkem čtyřicet let bydlím v Brně, takže jsem se vrátil,“ připomíná.

Ani na jihu Moravy nezapomněl rozvíjet své nástupce. Na svědomí má například vzestup Brňana Michala Březiny. „Jeho otec býval také krasobruslař. Jednou mi povídá, ať se jdu podívat na jeho kluka. Po deseti minutách jsem musel uznat, že je výborný. Podle mě může brzy získat medaili,“ tvrdí Březinův světoznámý mentor.

KAROL DIVÍN

Narozen:
22. února 1936 v Budapešti
Sport: krasobruslení
Největší úspěchy: stříbro z OH (1960), stříbro z MS (1962), bronz z MS (1964), 2x zlato z ME (1958, 1959), 2x stříbro z ME (1957, 1962), 4x bronz z ME (1954, 1955, 1956, 1964), 11x mistr republiky (19541964)
Trenéři: Antonín Finster, Ivan Mauer
Rodinný stav: manželka Mirka, syn Petr z prvního manželství, dvě vyženěné dcery Renata a Jana
Zajímavost: už v patnácti letech učil krasobruslaře v Sovětském svazu

Autor: Michal Čejka

4.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
S ukradeným autem ujížděl policistům, zastavila ho až svodidla.
4

VIDEO: S ukradeným autem ujížděl policistům, zastavila ho až svodidla

Ilustrační foto.
AKTUALIZUJEME

Udusily se, nebo je zabily výkaly? V rybníce u Předklášteří zemřely stovky ryb

Nejsem dobrý hlavičkář, smál se autor vítězné trefy proti Liberci Řezníček

Brno – Když se trefí, Zbrojovka zákonitě boduje. V letošním ročníku nejvyšší české fotbalové soutěže sice útočník Jakub Řezníček vstřelil teprve čtvrtou branku z osmnácti utkání, ale Zbrojovka z těchto duelů brala osm bodů. V sobotu poprvé v aktuálním ročníku skóroval na domácím stadionu v Srbské ulici a jeho hlavička přinesla nesmírně důležitou výhru 1:0 s Libercem.

Při ničení okna se pořezal. Chtěl obvaz, proto ještě rozbil výplň dveří obchodu

Kobynice – Přezdívku Old Shatterhand si zřejmě nevyslouží dvaadvacetiletý vandal, který v noci řádil v Kobylnicích.

AKTUALIZOVÁNO

Chceme přitáhnout do kraje mozky, teď se sem ale nemají jak dostat, řekl hejtman

Brno – Kraj potřebuje chytré mozky a šikovné ruce, nemá je ale jak sem dostat. Tak se dá shrnout závěr pondělní diskuse, kterou pořádal Deník Rovnost. Debatovali v ní jihomoravský hejtman Bohumil Šimek, krajský náměstek pro dopravu Roman Hanák a další hosté. Hlavními tématy byla doprava, zásady územního rozvoje a jižní Morava jako kraj vyspělých technologií. Celou panelovou debatu jste mohli také sledovat online.

Brno dnes začíná vyplácet příspěvky na levnější roční jízdné MHD

Brno - Brno začíná dnešním dnem vyplácet příspěvek 1425 korun na roční jízdné městskou hromadnou dopravou. V tiskové zprávě to sdělila Zuzana Taušová z tiskového centra brněnského magistrátu. Roční jízdenka stojí 4750 korun. Brňané platící řádně za odpad mohli letos nově zažádat město o příspěvek, díky němuž se jim třetina peněz vrátí. V konečném součtu je tak roční jízdenka vyjde na 3325 korun. Podle Taušové od začátku roku zažádalo o příspěvek přes 19.000 lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies