Míst k posezení je ve městě málo, stěžuje si mnoho Brňanů. Některá jsou však téměř dokonale maskovaná a chodec si jich ve spěchu ani nevšimne. Jedno takové je poblíž nemocnice u svaté Anny v Pekařské ulici.

Několikametrového keramického čápa většina lidí považuje pouze za zajímavou sochu, autor ji však vyrobil jako veřejnou lavičku pro unavené kolemjdoucí.

Nápad vznikl v roce 1999 v hlavě výtvarníka a mozaikáře Libora Havlíčka.

„Je to jediná moje socha takových rozměrů. Neměla vzniknout jako nějaký pomník, ale spíš jako pouliční legrace a tak trošku reklama na mou práci,“ vysvětlil autor. Na stavbu, kterou umístil na soukromý pozemek, sehnal peníze sám. A jeho umělecký počin odborníci oceňují.

„Autor se rozhodl zacházet s veřejným prostorem, nějak ho měnit. Celé to dělal z vlastní vůle takovým lidským způsobem,“ podotkl k čápovi ředitel brněnské Moravské galerie a odborník na současné umění Rostislav Koryčánek. Socha podle něj nemá žádnou uměleckou hodnotu, přesto je svým způsobem unikátní.

A líbí se i mnohým Brňanům. „Myslím si, že socha hezky zpestřuje okolí. Horší už jsou domy, které vznikají za sochou. V Brně by mělo být ale takových věcí mnohem víc. Je to rozhodně lepší, než když ulice zkrášlují popelnice,“ myslí si studentka architektury Barbora Srpková.

Podobně sochu podle Havlíčka přijala většina obyvatel krajského města. „Vždycky se ale najdou negativní ohlasy,“ podotkl.

Autor zjišťoval reakce materiálu

Symbol čápa nemá podle něj žádný hlubší význam, je to prý jen jednoduchý stavební prvek.

Lavička je vyrobená z železobetonu a keramiky jako jakási trojrozměrná mozaika. „Byl to pro mě takový pokus. Chemická laboratoř, prostřednictvím které jsem chtěl zjistit, jak materiál reaguje na přímé sluneční paprsky, vítr a déšť,“ prozradil na své dílo Havlíček.

Socha dostala původně od stavebního úřadu povolení na pět let. Už tři roky přesluhuje a je to na ní znát.

Podle Havlíčka je to ale přirozené. „Brno je dynamické město. Takových projektů by v něm mělo vznikat i zanikat víc,“ dodal Havlíček.