Klopeným tmavým vchodem host vpadne z ulice přímo do zakouřeného a tmavého prostoru k baru.

Takové přivítání mnohé od posezení v restauraci Tanganika v brněnských Žabovřeskách odradí. Ty, kteří projdou první částí restaurace, čeká nová, dřevem obložená místnost pro nekuřáky. Také velká zahrádka s posezením jako doma na dvorku, pod střechou a slunečníky. Tmavému vchodu se vyhnou jen cyklisté. S těmi v Tanganice počítají, vjet mohou vraty z boční ulice a kola pověsit na připravené háky. Pocit domáckého prostředí umocní pán domu – pes, který hosty u stolů přívětivě očichá a olíže.

Při vybírání jména restaurace její majitelé stříleli naslepo, jezero na hranicích Konga a Tanzanie totiž hospůdka s křiklavou oranžovou fasádou ničím nepřipomíná. Výzdobou ani nabídkou v jídelním lístku.

Několikastránkový lístek nabízí jídla ze všech druhů mas a speciality podniku. Při podrobnějším pročtení host zjistí, že ingredience se v nabízených jídlech často opakují. „V bramboráku nabízejí kuřecí i vepřové maso a také specialitu Plněný bramborák Tanganika. Kuchař by měl přijít s něčím zajímavým,“ myslí si šéfkuchař restaurace Na Ranči Jan Seibert.

Zastavený čas

Co se týká jídelního lístku, zastavil se zde čas. Potvrzuje to i nabídka dezertů: obligátní palačinky na několik způsobů doplňuje jen štrúdl.
Šéfkuchař Seibert se rozhoduje ochutnat tradiční česnekovou polévku a už zmiňovaný plněný bramborák nazvaný podle restaurace. Zajímá jej také, čím se bude od ostatních masových špízů lišit Tanganika.

Servírka při objednávání působí strnule. Na dotaz, co by ke špízu doporučila jako přílohu, říká s pokrčením ramen: „Na co máte chuť.“
Horká česneková polévka v misce plné nahrubo nastrouhaného sýra, šunky a opečeného chleba podle Seiberta potěší chuťové buňky i náročného gurmána. „Je silná, připravená na dobrém základě. Skoro bych ji označil za domácí česnečku od babičky,“ usmívá se nad lžící plnou táhnoucího se sýra Seibert.

Přestože v jídelním lístku si host přečte upozornění, že na minutkové jídlo bude asi třicet minut čekat, půl hodiny příprava jídel kuchaři netrvá.
Kdo by na začátku léta čekal k hlavnímu jídlu oblohu plnou vitaminů a barev, v Tanganice se jí nedočká. Na kraji talíře leží plátky rajčete, okurky, papriky a podivně ochucený salát ze zelí a mrkve. „Musím kuchaře pochválit za to, že okurka je bez slupky, okrájená. Na druhou stranu to mrkvové zelí mohl vynechat a místo toho přidat k obloze kousek něčeho exotického a barevného,“ poznamenal Seibert.

Bramboráku ani masu nemůže odborník nic vytknout. Těsto je zaručeně připravené zde v kuchyni, žádný polotovar, maso šťavnaté a chutné.
Také maso na špízu mezi cibulí a slaninou je propečené a bez chyby. Exotiku a nádech dálek má jídlu přidat ananas. S dost slanou masovou šťávou však nemá toto spojení očekávaný chuťový efekt. Kuchař udělal velkou chybu v servírování přílohy. Krokety nechal rozložené na talíři pod masem a z poloviny křupavých bramborových kuliček se staly rozměklé placičky.

Restaurace Tanganika.

Nakonec se usmála

Oběd v Tanganice nakonec Seibert hodnotí známkami jako ve škole, v rozmezí od jedné do tří. „Slušná kuchyně, domácí prostředí. Na svém žebříčku bych tuto restauraci zařadil do kategorie vyhovující. I číšnice se na nás na závěr usmála,“ dodává Seibert.

Kladem podniku je, že nabízí velký výběr chuťovek k pivu a vínu, saláty a čepuje mezi dětmi oblíbenou žlutou limonádu Kombajnérku.