Pro novinářku zvyklou na pracovní dobu od devíti hodin ráno je nástup na sedmou téměř vražedný. Kvůli dlouhé cestě do Líšně vstávám o půl šesté ráno a po vystoupení z autobusu jen obtížně rozlepuji oči. „My jsme kvůli vám dnes začali později, abyste neměla takový šok. Normálně jedeme od šesti," vítá mě ve dveřích majitelka cukrářství Marie Lukešová, která celý den bdí nad mými cukrářskými začátky. Je to drobná, energická žena, které by málokdo hádal důchodový věk.

VÍC ČTĚTE VE ČTVRTEČNÍM VYDÁNÍ DENÍKU ROVNOST