VYBERTE SI REGION

Drnovice: pomíjivý zázrak ''vesnického fotbalu''

Jižní Morava /FOTOGALERIE/ - Fotbalové kluby z vesnic na jižní Moravě chtěly ovládnout nejvyšší soutěže. Nejúspěšnější byl klub Drnovic, který hrál i pohár UEFA.

26.10.2009
SDÍLEJ:

ZAŠLÁ SLÁVA. Strůjce někdejšího drnovického zázraku Jana Gottvalda mrzí, že stadion v současné době chátrá.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Drnovice, Prušánky, Ratíškovice. Obce, ve kterých žije dohromady něco přes osm tisíc obyvatel. Přesto se právě v těchto třech jihomoravských vesnicích po roce 1989 měl hrát a někde i hrál ten nejlepší český fotbal. A chtěli tam postavit fotbalové stadiony pro pětadvacet tisíc lidí.

Smělým plánům i pomíjivým úspěchům fotbalových klubů z jihomoravských vesnic se věnuje další díl seriálu Brněnského deníku Rovnost s názvem Dvacet iluzí dvaceti let demokracie. Když se v devadesátých letech minulého století pravidelně v neděli sjeli do Drnovic fotbaloví fanoušci, počet dvoutisícové obce se více než zpětinásobil. Drnovice na Vyškovsku se totiž v roce 1993 staly nejmenší obcí, ve které se hrál prvoligový fotbal. Mnozí tehdy věřili, že to potrvá navždy a sláva malé moravské vesnice vystoupá do nebeských výšin.

Za vším stál podnikatel Jan Gottvald. Drnovickému fotbalu dal vše, co mohl. „Jsem rodilý Drnovičák a do fotbalu, který jsem hrál už od mládí, jsem doslova zamilovaný. S aktivní hrou jsem ale skončil v šestatřiceti letech v roce 1982 v divizním Kyjově a vrátil se do Drnovic. Postavil jsem si ve Vyškově dům a začal budovat fotbalový klub,“ vzpomíná Gottvald.

A dařilo se mu. S drnovickým týmem postoupil přes I. B třídu, I. A třídu, krajský přebor, divizi, třetí a druhou ligu až do nejvyšší fotbalové soutěže. „Když jsem na začátku tvrdil, že chci hrát divizi, lidé mě označovali za blázna. Ale práce se dařila a viděl jsem, že bych to mohl dotáhnout i dál. Tak jsem se do toho pustil a v roce 1993 se náš tým Petra Drnovice objevil v první lize,“ popisuje Gottvald neuvěřitelný postup, který byl tehdy evropskou raritou.

Ani v první lize však nedělaly Drnovice ostudu, spíše naopak. Po celých devět sezon, které v nejvyšší fotbalové soutěži v České republice v kuse odehrály, se totiž pohybovaly většinou v horní části ligové tabulky.

S penězi Chemapolu

Gottvald dokázal do klubu přitáhnout výborné fotbalisty i trenéry a sehnal i silného sponzora – tehdejší gigant české ekonomiky, společnost Chemapol. „To byl husarský kousek. Vedení Chemapolu se v Praze z jednoho okna dívalo na Slavii a z druhého na Bohemku, ale přesto dali peníze do Drnovic,“ říká Gottvald, který si původně myslel, že tým dokáže dovést maximálně do třetí ligy. Díky Chemapolu také v Drnovicích vyrostl nový stadion za sto šedesát milionů korun pro více než devět tisíc diváků.
V klubu se pak vystřídaly fotbalové osobnosti jako Edvard Lasota, Jozef Majoroš, dvojnásobný nejlepší ligový kanonýr Radek Drulák, gólman Ladislav Maier nebo Luboš Kubík a Miroslav Kadlec. „V Drnovicích navíc trénovali tři reprezentační trenéři – Brückner a slovenští Kocian a Weiss. Fotbalistů jsem do Drnovic přivedl celkem 319. Na jedné ruce bych spočítal ty, které se mi získat nepodařilo,“ podotýká Gottvald.

Drnovice byly specifický klub tím, že tam prakticky neexistovala výchova mladých hráčů. Každého půl roku tam přicházely nové tváře. Když se neosvědčily, Gottvald hned hledal další posilu. „Dělal všechno proto, aby tým byl co nejkvalitnější. A to se mu dařilo,“ potvrzuje fotbalista Robert Kafka, který přestoupil tehdy ještě do druholigových Drnovic z Brna v lednu v roce 1993 a vydržel tam až do roku 1998.

Rozhodovat se pro přestup prý nebylo složité. „Gottvald je srdcař a svým zanícením přesvědčil každého,“ vysvětluje Kafka. Vzpomíná na první chvíle, kdy přišel do vesnice s dvěma tisíci obyvateli hrát. „Mám v živé paměti, jak jsem tenkrát přišel do Drnovic a v šatnách nám tepláky visely nad hlavami. Byly tam opravdu vesnické podmínky,“ říká Kafka, který v týmu hrál ofenzivního záložníka. To, že klub reprezentoval malou vesnici, měli fotbalisté takzvaně na triku poměrně často. „Když jsme přijeli třeba do Prahy, fanoušci si neodpustili skandování ve stylu ‚vidle do ruky‘ a podobně. My jsme ale vyhráli třeba dva nula,“ směje se Kafka.

Vesnické zázemí mělo ovšem také výhodu. Mezi hráči a fanoušky panovala často vyloženě rodinná atmosféra. „Byli jsme vesnický klub s prvoligovými výkony. Měli jsme i vlastní fanklub. Měl sice jen kolem třiceti členů, ale všichni s námi jezdili na zápasy a fandili s vlajkami a transparenty. Vzpomínám si na paní Koutnou z Jedovnic. Nosila nám dorty,“ vypráví Kafka a dodává, že si tak dodnes s některými fanoušky píše pohledy k narozeninám.

Tehdy každý zápas znamenal pro celou vesnici svátek. „Když se Drnovice dostaly mezi prvoligové kluby, odvěká touha vesničanů vyrovnat se městu se naplnila. Najednou všichni sledovali večerní zprávy, protože tam viděli sami sebe. Euforie byla veliká. Fanoušci vymýšleli i slogany. Například: Když perník, tak Pardubice, když fotbal, tak Drnovice. Na kmocháčky z Kolína stačí naše dědina a další,“ popisuje devadesátá léta v Drnovicích jeden z obyvatel obce, Pavel Klvač.

Podle něj fotbalové zápasy nebyly jen sportovní události, ale také svým způsobem kulturní akce, při kterých ožívala celá vesnice. „Drnovické zápasy se hrávaly ve zvláštní dobu. Myslím ve čtvrt na jedenáct v neděli dopoledne. Chodily na ně ženy i děti, takže v neděli se v Drnovicích nevařilo,“ říká s nadsázkou Klvač. Drnovice se tak vždy na pár hodin staly centrem fotbalové jižní Moravy, protože do vesnice se sjížděli lidé z celého kraje.

Na vrcholu slávy

Fotbalový klub Petra Drnovice uspěl v první lize natolik, že se dvakrát probojoval do finále Poháru ČMFS a v Poháru UEFA v roce 2000 vypadl až s bundesligovým Mnichovem 1860. Tehdy vedl drnovický tým trenér Karel Večeřa. „Byla tam dobrá parta kluků. Ale vždycky, když se daří, je to díky spojení více okolností. Měli jsme dobré funkcionáře i zázemí, i když se postupně začalo zhoršovat. A taky to bylo dobrým trenérem,“ směje se Večeřa, který Drnovice vedl v letech 1999 až 2001.

Krach generálního sponzora Chemapolu odstartoval velké potíže jihomoravského týmu a v roce 2002 odešlo z klubu devět hráčů. V témže roce Drnovice sestoupily do druhé ligy a kvůli finančním problémům dokonce spadly až do třetí nejvyšší soutěže. O dva roky později se sice do 1. Gambrinus ligy vrátily, ale kvůli nedostatku peněz to bylo jejich poslední účinkování v první lize.

„Byl jsem tedy na všechno sám a už jsem to nemohl ukočírovat. Nesehnal jsem tolik peněz, abych dělal fotbal na profesionální úrovni, a proto jsem toho nechal,“ říká se smutkem v hlase Gottvald. Přestože bývalý prvoligový tým nyní hraje IV. A třídu okresu Vyškov, stále doufá, že zase jednou tým pozvedne. „Pořád si myslím, že s něčí pomocí jsem schopný stadion udržovat, aby tam kluci mohli hrát třeba divizi. Nikdo ale už nemůže čekat, že se tam opět bude hrát druhá nebo první liga,“ uzavírá Gottvald. Mrzí ho, že stadion v současné době jen chátrá.

Prušánky a další

Drnovice byly jediný „vesnický“ tým, který dokázal sny o vrcholovém fotbalu naplnit. To ještě výraznější ambice než Gottvald měl majitel fotbalového týmu Pares Prušánky Jiří Paška. Fotbalový snílek Paška chtěl původně vybudovat v obci na Hodonínsku se dvěma a půl tisíci obyvateli velkoklub a postavit stadion pro pětadvacet tisíc diváků. Tím ale jeho plány nekončily. V Prušánkách chtěl také vybudovat lázeňské centrum, kde se jako v jediném vnitrozemském státě bude léčit lupenka. „Rozpočet mě nezajímá, dám do fotbalu tolik peněz, kolik bude třeba,“ říkal tehdy Paška.

Ten do klubu vstoupil na jaře v roce 1993. Za dvě sezony s ním poskočil ze třetí třídy do třetí ligy, z té ale v roce 1996 vypadl, protože mu došly peníze. A sny se rozplynuly. „Moravská disciplinární komise týmu Pares Prušánky za nezaplacené dluhy Karviné za postoupení místa v divizi v roce 1994 odebrala devět bodů, čímž ho odsunula na poslední místo v tabulce,“ psaly tehdy celostátní deníky.

Prušánky navíc do zaplacení dluhu nemohly získat v soutěži ani bod. V zimě pak dala většina hráčů výpověď. Na jaře nastupoval tým s fotbalisty, kteří měli zkušenosti jen z okresních soutěží, a dostával od ostatních týmů ostudné výprasky. Paška dlužil nejen fotbalistům, ale i Karviné za koupení soutěže. Proto řídící komise fotbalu Moravy a Slezska Prušánky ze soutěže vyloučila, a tak úspěch dalšího vesnického klubu skončil dřív než se mohl pořádně rozvinout.

Své místo na fotbalovém výsluní si užila další jihomoravská obec – Ratíškovice na Hodonínsku, která je se čtyřmi tisíci obyvateli největší ze všech výše jmenovaných. Ratíškovice hrály v letech 1999 až 2002 tři sezony ve druhé lize pod názvem FK Baník Ratíškovice a mužstvu se dařilo i v poháru ČMFS. V něm v roce 2000 podlehl až ve finále na Strahově Slovanu Liberec 1:2. Po sestoupení z druhé ligy v sezoně 2002–2003 se mužstvo z ekonomických důvodů přihlásilo do Moravskoslezské divize. S mladým kádrem ale neuspělo a sestoupilo do krajského přeboru.

Autor: Michal Kárný

26.10.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Česká hlava pro brněnský tým. Mikroskop pomůže s léčbou rakoviny

Brno – Vynalezl mikroskop, který v budoucnu pomůže s nádorovou léčbou. Padesátiletý Radim Chmelík se svým týmem z Fakulty strojního inženýrství a CEITEC Vysokého učení technického v Brně obdržel minulý týden ocenění vědecké soutěže Česká hlava.

Kníničská Panna Marie? Řezbář ji vyřezal motorovou pilou

Brno /FOTOGALERIE/ – Zvuk motorové pily slyšeli v neděli dopoledne lidé z brněnských Kníniček. Před místní mateřskou školou totiž započal letošní advent v městské části. Jedním z největších lákadel programu byla řezbářská show, při níž řezbář vytvořil postavu Panny Marie.

Nehod motorkářů ubylo. Jsou lépe připravení, tvrdí odborník

Jižní Morava – Devět životů vyhaslo od začátku roku při nehodách motocyklů na silnicích v Jihomoravském kraji. Oproti loňsku je to o jednoho mrtvého méně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies