VYBERTE SI REGION

Eva Veškrnová. Talent, který bojuje s osudem

Brno - /FOTOGALERIE/ Sestra bývalé první dámy Dagmar Havlové byla brněnskou muzikálovou hvězdou. Její divadelní kariéru ukončily velké zdravotní potíže

30.3.2009 2
SDÍLEJ:
Fotogalerie
6 fotografií
Eva Veškrnová sbírala úspěchy mezi muzikálovými hvězdami. Divadelní pódia pak kvůli nemocem opustila a začala se věnovat propagaci zdravého životního stylu.

Eva Veškrnová sbírala úspěchy mezi muzikálovými hvězdami. Divadelní pódia pak kvůli nemocem opustila a začala se věnovat propagaci zdravého životního stylu.Foto: Archiv Evy Veškrnové

Studentka brněnské konzervatoře si zrovna s mladší sestrou Dagmar užívala koupání v přehradě, když se na břehu objevila jejich udýchaná maminka.

„Evičko, rychle, tady jsou noty a pojď, za chvíli máš konkurz ve Státním divadle, já jsem tě tam přihlásila,“ volala. Eva Veškrnová, sestra známé herečky a manželky bývalého českého prezidenta Dagmar Havlové, tehdy bez váhání sedla na kolo a vyrazila do brněnského Národního divadla. Její talent a vizáž ohromily komisi zpěvohry natolik, že jí dala přednost před pětašedesáti zbývajícími uchazečkami.

Na divadelních prknech pak ztvárnila na stovku rolí, většinou titulních. Strmě stoupající dráhu muzikálové hvězdy ale zastavila nemoc. V roce 1988 ji s konečnou platností přinutila opustit divadlo. „Není tak důležité, jaký osud člověk má, ale jak se s ním dokáže vypořádat,“ říká Eva Veškrnová v dalším díle seriálu Patnáct minut slávy Brněnského deníku Rovnost.

Veškrnová si dodnes dokáže vybavit mlhavou vzpomínku na období, kdy ji matka teprve čekala. „Bylo to, jako když plave ryba ve vodě. Dobře si také pamatuju, jak sladce chutnalo matčino mléko,“ říká. Na svět přišla v Brně, na Obilním trhu.

A záhy se ukázalo, že do vínku dostala neobyčejné nadání. Podědila je po svých rodičích. „Moje maminka byla sekretářka ředitele dopravního podniku. Mluvila výborně německy a bravurně ovládala těsnopis. Navíc krásně zpívala,“ vypráví Veškrnová. Její otec pracoval jako jemný mechanik. „Svůj první klavír si vyrobil, když byl kluk. Byl to nadaný hráč a skladatel, ale také konferenciér a autor skvělých humoristických skečů,“ říká Veškrnová. Její rodiče ji tak uvedli do světa zábavy. „Několikrát týdně oba vyjížděli s profesionálními soubory na takzvané estrády,“ dodává.

Umělecké prostředí holčičce učarovalo. Na jeviště se poprvé postavila už ve čtyřech letech. Zaskočila tehdy za svou těhotnou matku a publikum husovické sokolovny ji odměnilo velkým potleskem. Že se jednou stane opravdovou pěveckou hvězdou, ji však nenapadlo.

„Chtěla jsem být lékařkou. Přesněji paní doktorkou, která netrápí děti,“ směje se Veškrnová. Od útlého dětství ji totiž pronásledovaly zdravotní problémy. „Měla jsem snad všechny myslitelné dětské nemoci,“ popisuje Veškrnová. V pěti letech onemocněla zánětem srdečního svalu. Následky trpí dodnes. O dva roky později lékaři konstatovali, že jí musejí odebrat jednu ledvinu. „Až když jsem jako dospělá čelila vážným zdravotním potížím, ukázalo se, že mi tehdy v nemocnici omylem odoperovali tu nesprávnou. Celá léta jsem žila, tančila a zpívala s jedinou, nemocnou ledvinou a neměla jsem o tom potuchy,“ popisuje Veškrnová.

Na dětství v brněnských Židenicích ale vzpomíná s láskou. „Byly jsme správné holky,“ říká o sobě a své sestře. O pět let mladší Dagmar prý křehkou Evu často bránila před hněvem rodičů. „Jednou mne tatínek honil po sídlišti, když si usmyslel přijít na kloub tajemství rozmanitosti číslic v mé žákovské knížce,“ vzpomíná Veškrnová ve své knize Jeviště života. Atletická Dagmar prý tehdy otce předběhla, aby sestru ochránila. „Zadrž! Eva má jen jednu ledvinu,“ vyslovila bývalá první dáma Česka tehdy legendární větu.

Jasná volba

Volba studijního oboru byla pro Veškrnovou po základní škole jasná. „Kvůli častým nemocem jsem zameškala spoustu hodin. A navíc mě vůbec nebavila matematika,“ říká Veškrnová. Když zjistila, že přijímací zkoušky na konzervatoř nevyžadují znalosti počítání, bylo rozhodnuto. Začala studovat klasický zpěv. „Bylo to náročné. Na konzervatoři jsme měli asi třicet předmětů, včetně akrobacie a gymnastiky,“ vzpomíná. Talentovaná a pilná studentka v nich nejen excelovala, stihla také příležitostné vystupování v televizi a v rozhlase.

„Moje profesionální kariéra začala hned po konzervatoři, na onom osudném konkurzu. Režisér Stanislav Fišer mě tehdy vlastně objevil,“ vysvětluje. Následovalo třiadvacetileté angažmá v brněnském Národním divadle. „Moje první velké role režíroval Oldřich Nový. Hráli jsme spolu třeba v Kožíkově Komediantovi. Nikdy nezapomenu, jak Novému na jednom z představení vypadly zuby. Zvládl to samozřejmě s noblesou,“ směje se.

Mezi kolegy, na které Veškrnová pořád vzpomíná, patří také Milan Horský nebo Laďka Kozderková. „Několikrát mě do angažmá lákala pražská divadla, včetně karlínského. To mě pozvalo ještě po Laďčině smrti,“ vzpomíná se smutkem v hlase Veškrnová. O první dámu brněnské zpěvohry tehdy stála i divadla v zahraničí. Dostala od ní ale pokaždé košem. „Oslovilo mě vídeňské Theater an der Wien, jedna nabídka mě dokonce zvala za oceán. Jenže já jsem nikdy neměla ctižádost dobývat Evropu. Nabídky z Prahy jsem odmítla celkem sedmkrát. Jsem totiž lokální patriot, k Brnu mám fantastický vztah,“ přiznává.

Švagr prezident

Vábení divadelních prken sice nakonec neodolala ani jedna ze sester, jejich životní stezky se ale v mnohém liší. „I dnes nás pojí citová vazba. Čím jsme starší, tím je náš vztah kvalitnější,“ tvrdí Eva Veškrnová. Svého švagra a někdejšího prezidenta Václava Havla si oblíbila. „Venoušek je velmi klidný, nekonfliktní člověk. A taky chodící kronika – ráda si s ním povídám a poslouchám jej,“ říká Veškrnová.

Přestože se jí ozvaly zdravotní problémy, dávala divadlu do poslední chvíle všechno. „Tenkrát se nepoužívaly mikrofony, jako dnes. Zpěvák musel přezpívat šedesát nástrojů v orchestřišti,“ přibližuje nároky povolání. „Hrála jsem v té době samé hlavní role, ale nemívala jsem pro ně alternaci. Nemohla jsem si dovolit žádný výpadek. Pro představení jsem byla prostě nezbytná,“ vypráví Veškrnová.

Maraton představení i osobní život zvládala díky litrům kávy, nedospané noci doháněla v tramvaji cestou do práce. Že by si hektické tempo mohlo vybrat svou daň, si nepřipouštěla. Koncem osmdesátých let se však její zdravotní stav zhoršil natolik, že musela ukončit divadelní kariéru. „Několikrát jsem byla v klinické smrti, lékaři mi dávali jen pár měsíců života. Těsně před revolucí mi přiznali plný invalidní důchod,“ popisuje složité etapy života.

Nejen zdravotní problémy však poznamenaly život Veškrnové. „Podepsaly se na mně také rozvody,“ dodává. Divadlo, kterému obětovala všechen volný čas, ovlivnilo její osobní život. Poprvé se vdala za dirigenta Arnošta Moulíka. Ve druhém manželství se vrátila ke své dětské lásce, výtvarníku Zdeňku Poduškovi. O obou bývalých partnerech hovoří s úctou. „Jsem sebekritická a uvědomuji si chyby,“ říká.

Byl to právě jeden z bývalých manželů, který Evu Veškrnovou seznámil s jejím současným mužem, dietologem Bohumilem Kempnym. „Pamatuji si, jak mě ohromily jeho znalosti o alternativní medicíně. Byl zkrátka chytrý,“ usmívá se. Setkání se jí stalo šťastným osudem. I díky němu se dokázala porvat se svou nemocí a začala novou kapitolu svého života.

Se stejným nasazením, s jakým se věnovala operetě a muzikálu, se pak pustila do propagace zdravého životního stylu. Se smíchem o sobě říká, že je osmadevadesáti procentní vegetariánka. „Na〜před jsem maso přestala jíst z donucení. Měla jsem smrt na jazyku. Nakonec jsem si ale odvykla natolik, že mi už nechutná. Zvířata nepojídám, takže na svatbách a podobných hostinách si moc neužiju,“ tvrdí

Dvě knihy

O divadle a zdraví napsala dvě knihy a s manželem v Brně založili poradnu zdravého životního stylu. „Kdo nás potřebuje, ten si nás tam najde,“ usmívá se. Svou neutuchající energií teď povzbuzuje pacienty, kteří bojují s nemocí podobně, jako se s ní naučila bojovat sama. Oklikou se tak vrátila ke svému dětskému snu léčit lidi. „Mezi lékaři, zejména ženami, mám hodně přátel. Tvrdím ale, že lékař musí léčit, uzdravit ale může jenom Bůh,“ říká vážně.

Touha pomáhat ji příležitostně přivede i na jeviště. „Několikrát jsem manželovy přednášky doprovodila koncertem. V televizi jsme léta měli zábavný a naučný pořad, pro veřejnost pořádáme také besedy o zdraví. Pravidelně ale nekoncertuji, i když pacienti si to často žádají. Mé zdraví není ideální. Se sestrou se teď navíc střídáme v péči o maminku a to je časově náročné,“ vysvětluje.

Do divadla už nechodí ani jako divačka. „Strašně mě mrzí, i za mé kolegy, že v Brně zrušili operetu. Měla tu skvělou tradici, stejně jako muzikály. V lásce jsem měla nejen ty slavné, ze zahraničí. Skvělé muzikály u nás psali třeba Lubomír Veteška nebo František Zacharník. To byly hvězdy formátu Karla Svobody,“ vzpomíná.

Svět hudby ji stále přitahuje. Každou sobotu večer mohou posluchači na vlnách Českého rozhlasu Brno naladit pořad Kankán, který vytváří a moderuje. „Připomínám v něm nejslavnější operetní melodie. Někdy v něm také zpívám,“ usmívá se.

Jejím velkým koníčkem je také psaní textů ke starým křesťanským tradicionálům. „Některé z textů se objevily i na mém posledním cédéčku s názvem Ježíši, králi. Říkám, že jsou to písničky pro duši. Píšu je z pocitu trvalé vděčnosti,“ poznamenává.

Modlitba, zdroj síly

Díky tvrdým životním zkušenostem v lecčems přehodnotila svůj žebříček hodnot. „Svět je hrozně těžký. V tomto dramatu věků jsem se ale naučila očekávat jen to nejlepší. Nikdy nemám přesný plán, jasný je jenom cíl. Tím je pro mě království Boží,“ říká dnes. Ve víře nachází rovnováhu a životní nadhled. „Druhý dech vždycky naberu modlitbou. Doslova. Je to, jako bych se nadechla kyslíku, jako bych si dobila baterky. Modlitba je můj zdroj síly,“ říká a na chvíli se odmlčí. „Naučila jsem se od manžela jednu věc. Máš už předem odpuštěno, říká mi vždycky. Pochopila jsem, že bez odpouštění člověk nemůže žít. Nemůže dojít harmonie a klidu,“ přibližuje své životní krédo.

Autor: Lucie Hrabcová

30.3.2009 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Perníkový betlém? Snad nám ho děti na mši nesní, doufá žena organizující pečení

Vranovice – Zvedne vyzvánějící mobil a říká: „Pečení betlému? Není problém." Pětadvacetiletá Magdalena Vybíralová ve Vranovicích na Brněnskem organizuje vznik betlému, jenž bude celý z perníku.  

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies