VYBRAT REGION
Zavřít mapu

František Blatný. Mistr šachu a zeleného stolu

Brno - Zlínský rodák celý život dělil čas mezi stolní tenis a šachové figurky. Do historie sportu se však zapsal hlavně jako trenér a rozhodčí.

6.4.2009
SDÍLEJ:

SCHOPNOST PŘEDVÍDAT. To je pro sportovce podle Františka Blatného nejdůležitější vlastnost. Jako hráč i trenér se věnoval jak stolnímu tenisu, tak šachové hře.Foto: DENÍK/Tomáš Škoda

Na otázku, které vlastnosti jsou pro sportovce nejdůležitější, říká po krátké odmlce: „Představivost a schopnost předvídat.“ František Blatný, šachový mistr a jeden z nejlepších hráčů historie brněnského stolního tenisu, pečlivě váží svá slova. Je zvyklý promýšlet několik tahů dopředu

„Víte, mám takovou vzpomínku na jeden hokejový zápas, kdy jsme hráli s někdejším Sovětským svazem. V jednom okamžiku najížděli dva Rusové na našeho obránce, chtěli ho dostat do bodyčeku. Okamžitě jsem věděl, že udělali chybu. Když se k obránci natlačili, k jejich překvapení se odpíchl, lehce přeskočil, projel a dal gól. Nemohl jsem udělat nic jiného, než mu zatleskat. Jeho soupeři ve svém odhadu strategie zapomněli na něco důležitého. On totiž kromě hokeje dělal ještě krasobruslení,“ usmívá se Blatný.

Nebýt politické situace padesátých a šedesátých let, jeho hráčská hvězda mohla na sportovním nebi zazářit ještě výrazněji. Možná by to bylo ke škodě několika generací brněnských talentů. Blatný se do sportovních dějin totiž zapsal jako nadšený trenér, rozhodčí a organizátor. Sen o titulu velmistra šachu nakonec přece jenom naplnil jeho syn Pavel.

V Brně prožil celý život, na svět ale Blatný přišel 2. dubna 1933 ve Zlíně. Město sice bilo tepem průmyslového rozvoje, ale i jej poznamenala krize. „Tatínek pracoval v Baťových závodech. V čase hospodářské krize rostla nezaměstnanost, stejně jako dnes. Definitivně se to na něj sesypalo ve třicátých letech a rodina se pak vrátila do Brna,“ vypráví dobře vypadající šestasedmdesátník.

Do školy už malý František chodil v brněnských Husovicích. Dospívání v poválečném Brně se neslo ve znamení klukovských her, ale hlavně sportu. „V Lužánkách, tam, kde jsou dnes volejbalové kurty, bývaly dřív kurty tenisové,“ vzpomíná Blatný. „Nad nimi stál takový starý dům, šatna pro bruslaře a dva stoly. Tam jsme začali pronikat do tajů stolního tenisu,“ vybavuje si. Bezstarostné dny ale narušilo onemocnění. „Ve čtrnácti letech mi diagnostikovali srdeční nedostatečnost kvůli zúžení chlopní a nedomykavosti. Ty vady se vzájemně kompenzují, takže jsem nemusel na operaci. Větší problémy jsem neměl, ale sportovní vytrvalosti to hodně uškodilo,“ povzdychne si Blatný.

V péči lékařů strávil celých šest měsíců. Možná proto začali jeho spolužáci z gymnázia přemýšlet, jak mu ukrátit dlouhou chvíli. Když jednou na pokoj přinesli černobílé šachové figurky, Františkovi se otevřel nový svět. „První dvě nebo tři partie si se mnou zahrál primář Otto Sachse. To byl vynikající šachista,“ popisuje Blatný. V brněnské Dětské nemocnici tak začalo Blatného celoživotní rozpolcení mezi dvěma sporty. „Šachy i stolní tenis jsou mojí vášní. Oboje stejnou měrou,“ tvrdí rozhodně. Přednost nikdy nedal žádnému z nich.

Po návratu z nemocnice sportu doslova propadl. A nebyl sám. „S ostatními kluky jsme usilovně trénovali tenis, v pauzách jsme na lavičkách hráli šachy,“ popisuje své sportovní začátky Blatný. Generace talentovaných šachistů se v Brně rozvíjela i díky osobnostem, jako byl třeba akademický malíř a člen šachového klubu Duras Antonín Zeman. „Pan profesor byl naším učitelem na husovickém gymnáziu,“ říká s respektem v hlase Blatný. „Díky této tradici má český šach silný zvuk a kvalitní hráče. Drtivá většina jich vyrůstala právě tady na jižní Moravě,“ říká hrdě.

Na mistrovství Brna v roce 1951 už sedmnáctiletý gymnazista Blatný porazil na čtyři sta šachových soupeřů. Stal se tak nejmladším brněnským přeborníkem. „Získal jsem tehdy uznání kantorů. Nebylo ovšem úplně zasloužené, protože na učení mi moc času nezbývalo,“ usmívá se skromně. Ve skutečnosti si ve škole vedl natolik dobře, že ho jen těsně minula vědecká kariéra. „Jsem promovaný biolog a pedagog,“ přiznává Blatný. „Studoval jsem na brněnské přírodovědecké fakultě. Diplomovou práci jsem musel stihnout po návratu z akademického mistrovství světa v šachu ve francouzském Lyonu. Když jsem se vrátil, nezbylo než zabrat všechno laboratorní sklo, abych diplomku zvládl v termínu. A stihl jsem to,“ směje se při vzpomínce na vysokou školu.

Sport místo vědy

Jeho práce s názvem Vliv ultrafialového záření na produkci vitaminu B12 u Streptomyces Griseus oslovila akademiky natolik, že Blatnému doporučili další studium. „Jenomže já jsem dělal dva sporty a na vědu už nebyl čas,“ kroutí hlavou Blatný. Po ukončení studia působil jako učitel. „Kantořina pro mě byla jednodušší řešení. Měl jsem totiž zástupce, a když jsem potřeboval odjet na turnaj, nic se nedělo,“ vzpomíná.

Navzdory chronickému srdečnímu onemocnění se dostal mezi nejlepší dvacítku republikových hráčů stolního tenisu. „V brněnské tělocvičně Pod hradem se mi podařilo zvítězit nad exmistrem světa Váňou. To byl vynikající tenista,“ skládá poklonu soupeři. Tři nula porazil i Václava Ostravického na mistrovství republiky v Ostravě.

Finále šachového mistrovství Československa se poprvé zúčastnil v roce 1954 a potom se mu to podařilo ještě celkem dvanáctkrát. Za největší šachový úspěch pokládá prvenství z roku 1964. O zlatou medaili se tehdy dělil s Vlastimilem Jansou. „Zápas o titul mistra republiky nakonec skončil vítězstvím Vlastíka. Je to ale můj nejlepší výsledek,“ vzpomíná Blatný na nejcennější trofej.

Omezené příležitosti

Československo později reprezentoval na šachových olympiádách ve Varně v roce 1962 a v Tel Avivu o dvě léta později. Zúčastnil se také čtyř studentských olympiád. „Já jsem spíš porážel slabší hráče,“ říká Blatný se svou typickou skromností. „Cením si vítězství nad dvěma špičkovými maďarskými velmistry, Gedeonem Barczou a Lászlem Szabó,“ přiznává nakonec. „Se Szabóem jsem tehdy hrál v Mariánských Lázních a s Barczou v Děčíně. Na ty partie rád vzpomínám. Je to tak trochu jako rodinné stříbro,“ dodává.

Přestože Blatný dosahoval v šachu dobrých výsledků, tolik potřebnou zkušenost se zahraničními soupeři mu režim takřka nedopřál. Za hranicemi si na šachovém turnaji poprvé zahrál v roce 1956 ve východním Německu, podruhé až za jedenáct let v Jugoslávii. „To je dnes nemyslitelné,“ říká Blatný. „O nominacích rozhodovaly generální svazy. Pražské ústředí prosazovalo své favority, kteří už měli náběh na titul velmistra. Tam se člověk jen tak nedostal. Dokonce jsem dostal pozvání, abych trénoval ve Španělsku. Také jej smetli ze stolu,“ popisuje věcně Blatný. „To se ale týkalo všech a doplatil na to nejen sport. Mladí hráči, kteří teď patří do šachové špičky, se prostě narodili do lepší doby,“ uzavírá.

Nad ztracenými hráčskými příležitostmi už dnes mávne rukou. „Práce jsem měl dost, navíc se nám v té době narodili synové Pavel a Milan. Na nářky nebyl čas,“ říká s nadhledem. „A přišel trenérský úsek mé kariéry. Je to tak trochu unikát, že jsem se jako kouč věnoval oběma sportům,“ upozorňuje. „Trénoval jsem tenisové juniory. Kluci z našeho týmu se dostali až do finále mistrovství Československa, které se hrálo v někdejší Flédince, tančírně u Netopýra. V roce 1969 se nám v Rakousku podařilo získat čtyři zlaté medaile ze sedmi možných. Totéž jsme zopakovali ještě rok na to v Anglii,“ rekapituluje s nefalšovanou trenérskou hrdostí Blatný.

Juniorská družstva stolního tenisu byla tehdy líheň sportovních nadějí. Patřila mezi ně i Ilona Voštová, která se ve čtrnácti letech stala mistryní Evropy. „Tu jsem vlastně taky trénoval,“ připomíná Blatný. Když na počátku šedesátých let organizoval v Mariánských Lázních mezinárodní pásmový šachový turnaj, mladá hráčka byla shodou okolností ubytována přímo naproti hrací místnosti. „Dole byl stůl, takže jsme spolu asi hodinku denně hrávali stolní tenis. Pamatuji si, jak byla malinká, nad stůl jí vyčnívala jenom hlava. Měla asi sedm let, ale hrála už tehdy výborně,“ nešetří uznáním Blatný.

Junioři i nevidomí

Nadšený sportovec tehdy objevil ještě jednu oblast zájmu. Byla to práce s hendikepovanými šachisty. „V roce 1972 jsem se začal hodně věnovat především zrakově postiženým. Stále vzpomínám na doktora Jaromíra Floriána, kterému jsem dělal průvodce na řadě mistrovství světa. Přestože ve vězení na Borech přišel o zrak, byl to ohromný talent,“ smeká pomyslný klobouk a s laskavým zaujetím vysvětluje, jak nevidomí hrají. „Je to docela jednoduché. Máme speciální šachovničku, která má buď bílá, nebo černá pole zvednutá. A každá černá figurka má hrot, takže hráči mohou pohmatu rozlišit černou barvu od bílé,“ posunuje zamyšleně figurky po hrací ploše. „Kupodivu jsem zjistil, že zcela nevidomí mají lepší výsledky než silně slabozrací. Hrají jen hlavou a nerozptylují se ničím jiným,“ vysvětluje Blatný.

„Jako šachový rozhodčí jsem působil na zhruba sto turnajích,“ odhaduje Blatný. V roce 1983 se stal Mistrem Mezinárodní šachové federace FIDE a v roce 1993 strávil měsíc v indonéské Djakartě. Jako rozhodčí tu bděl nad druhou polovinou zápasu o titul mistra světa mezi světovými esy, Rusem Karpovem a Holanďanem Timmanem. „Karpov vyhrál,“ ukazuje na stránky svého zápisníku, hustě popsané úhledným písmem. Mnohé úseky šachových partií zná nazpaměť. „Předsedu FIDE Florencia Campomana jsem tehdy v Djakartě přesvědčil, aby hendikepovaní hráči mohli startovat na olympiádách,“ dodává. „To, že dnes můžou nastoupit proti zdravým soupeřům, vidím jako skvělý pokrok. A výsledky mají výborné,“ líčí s hrdostí Blatný.

Trenér, rozhodčí

Po sametové revoluci se František Blatný stal předsedou Československého šachového svazu, krátce nato vyhrál konkurz na post generálního sekretáře svazu v Brně. Ve věku šedesáti let odešel do důchodu, sportovních aktivit se ale ani zdaleka nevzdal. Dodnes například připravuje vůbec nejstarší rubriku Brněnského deníku Rovnost. Ta první vyšla 24. října 1965, po olympiádě v Tel Avivu. „Denně přehrávám partie a ty zajímavé vybírám pro šachovou rubriku,“ vysvětluje.

Jeho pravou rukou je jeho paní Alena. „Protože špatně vidím na monitor, manželka partie zapisuje a jako zdatná šachistka provádí i korekturu,“ prozrazuje Blatný. Se svou ženou sdílí i druhou sportovní lásku. „Seznámili jsme se u zeleného tenisového stolu. Hrála tehdy na Starém Brně a já jsem se rozhodl, že jí metodicky poradím,“ říká se smíchem. „Už se těšíme na léto, protože si užijeme sportování na chatě. Víte, nejhorší je nuda. Ale tou tenisté ani šachisté zásadně netrpí,“ tvrdí Blatný.

Autor: Lucie Hrabcová

6.4.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Prezident České republiky Miloš Zeman zavítal v pondělí odpoledne při své návštěvě Jihomoravského kraje také do Ivančic.
AKTUALIZOVÁNO
6 54

První den Zemana na jižní Moravě: rezervace pro aktivisty i milost pro Kajínka

Při nehodě dvou kamionů na dálnici D1 zemřel řidič jednoho z nich. Nákladní auta se srazila na 172. kilometru u Domašova ve směru na Prahu v pondělí krátce po poledni.
AKTUALIZOVÁNO
14

Při nehodě dvou kamionů na D1 zemřel řidič

Stromy v Komíně skáceli nelegálně, řekla inspekce

Brno /FOTOGALERIE/ - Smrtí dvou veverek obecných skončilo kácení stromů v brněnském Komíně, které firma Kaiser provedla na začátku letošního roku. Nejen kvůli tomu se záležitostí zabývá Česká inspekce životního prostředí. Společnosti může udělit až milionovou pokutu.

Starosta se chtěl zbavit nepohodlných, tvrdí odvolaný místostarosta Rosic

Rosice – Bez radních a místostarosty jsou nyní Rosice na Brněnsku. Zastupitelstvo obce je na návrh starosty Jaroslava Světlíka ve čtvrtek odvolalo. „Bylo to účelové. Zastupitelé dostali instrukce, jak hlasovat. Starosta se tak chtěl zbavit nepohodlných radních a zvolit sobě loajální lidi," okomentoval v pondělí odvolaný místostarosta Rosic Petr Ženožička.

AKTUALIZOVÁNO

Poštu v Komárově přepadl ozbrojený muž. Odnesl si desítky tisíc korun

Brno - Se zbraní v ruce zamířil ve čtvrtek navečer do pošty v brněnském Komárově zatím neznámý pachatel. Z přepadení si domů odnesl desítky tisíc korun. Muže policisté stále hledají. V pondělí strážci zákona doplnili informace o popisu muže a jeho fotografie.

Tady strávil mládí Donald Trump

Donald Trump, nový prezident USA, nebyl vždy miliardářem. Neměl v New Yorku mrakodrap a nejezdil těmi nejdražšími vozy. V New Yorku se narodil a mládí strávil v tomto malém cihlovém domě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies