VYBERTE SI REGION

Jídlo v Argentině? Levné maso, drahé pečivo

Jižní Amerika, Brno /S KÁVOU NA CESTÁCH/ - Začátek nového roku v Patagonii jsme zahájili jak jinak než cestováním. Druhého ledna jsme se vydali z městečka Trevelin více na jih a směřovali jsme k Ushuaie nejjižnějšímu městu světa.

2.2.2016
SDÍLEJ:

Terka připravuje domácí bramborové noky.Foto: archiv Terezy Mrvové a Lukáše Kopečka

Přestože nám zpočátku přišlo velmi lákavé takové místo navštívit, změna krajiny, která přecházela v pustinu, nás odradila. Protože jsme cestovali stopem, projíždět přes začínající poušť tisíce kilometrů, kde se nám nelíbilo, jsme nechtěli. Rozhodli jsme se posunout se zpět více na sever a naplánovat novou trasu.

Při stopování směrem k El Bolsonu jsme využili jinou cestu, a tak jsme viděli zas něco nového. Ještě jsme si nezvykli na obrovské vzdálenosti. V Patagonii je nepřeberné množství zajímavých míst, ale museli jsme se smířit s tím, že nemůžeme vidět vše.

Při cestě na sever byli našimi řidiči dva Němci na dovolené, díky kterým jsme trasu dlouhou stovky kilometrů ujeli za jediný den. Když jsme šli navštívit po čtrnácti dnech naše přátele v hostelu Vamos al Bosque, ani jsme netušili, že se u nich zdržíme tak dlouho. Okamžitě nás zachvátila virová nákaza, kvůli které jsme nebyli schopni týden pozřít nic jiného než coca-colu. Další týden jsme si navykali na klasickou stravu, nabírali zpět kila a životní energii. Chtěli jsme dobrou vůli našich hostitelů oplatit prací, a tak jsme další dva týdny zůstali a opět pracovali jako dobrovolníci, protože se o nás téměř cizí lidé starali a dopřáli nám pohodlí k uzdravování. Podnikali jsme menší výlety po okolí, které jsme předtím nestihli navštívit, a opět si užívali atmosféru tohoto místa, kde jako by se zastavil čas.

Rozhodli jsme se dopodrobna odhalit detaily našeho cestovatelského rozpočtu. Projektem S kávou na cestách jsme chtěli ukázat, že je možné i s malým množstvím peněz cestovat delší dobu a ve vzdálenějších oblastech. Nejen přežívat, ale také si užívat.

projekt S kávou na cestáchTereza Mrvová a Lukáš Kopeček jsou dva čtyřiadvacetiletí milovníci kávy a cestování. Právě u ranní kávy se proto zrodil nápad, že by mohli obě své záliby spojit. Druhého listopadu se vydali na téměř roční cestu po Jižní a Severní Americe. Při putování chtějí ochutnávat místní druhy kávy a do některých míst si nechají poslat kávu z jejich oblíbené brněnské pražírny. Káva pro ně symbolizuje únik od všedního shonu a možnost užívat si okamžik. Jejich první zastávkou byly vodopády Foz do Iguacu na hranicích Brazílie a Argentiny. Pak chtějí pokračovat na sever a navštíví Kolumbii nebo Peru. Na jaře se dostanou do Spojených států amerických.

Náš celkový rozpočet, který nezahrnuje předchozí náklady, tedy letenky do Jižní Ameriky a vybavení, činil pětašedesát tisíc korun. První měsíc na cestách jsme utratili většinu. Na vině bylo hlavně loupežné přepadení v Brazílii, ale zčásti i počáteční neznalost možností, jak ušetřit. Kvůli nepříjemnému zážitku v autobusu jsme přišli o věci v hodnotě minimálně šedesát tisíc korun. Nejdražší byla elektronika zahrnující notebook, mobily, zrcadlovku a dále outdoorové boty a oblečení. Lupiči vzali v přepočtu i dva tisíce korun v hotovosti.

Některé věci jsme museli, ač neradi, nahradit. Protože jsme byli odříznutí od možnosti komunikace s rodinou a blízkými, hned jsme koupili nový mobil s ucházejícím foťákem v hodnotě čtyři tisíce korun. Pokud jsou v Brazílii i levné věci, elektronika k nim nepatří.

Dále jsme chtěli vyřešit ztrátu bund, které byly kvůli teprve začínajícímu létu nezbytné. Našli jsme bundy požadované kvality celkem za tři tisíce korun. Doprava v Jižní Americe také nepatří k nejlevnějším. Jsou ale velké rozdíly mezi jednotlivými státy. V Brazílii nás „osudový" autobus stál šestnáct set korun pro oba dva. V Argentině jsme za dva tisíce kilometrů dlouhou trasu zaplatili jedenáct tisíc korun. To bylo naposledy, co jsme autobusovou dopravu v tomto státě využili.

Přestože disponujeme vybavením pro kempování, zjistili jsme, že tam není tak jednoduché jako u nás rozložit stan a zadarmo přečkat noc. Soukromé pozemky jsou oplocené a na dalších místech platí zákaz kempování. V Brazílii a na severu Argentiny je obecně levněji. Hostely a kempy nás za tři měsíce cestování vyšly na 6750 korun. Podle typu ubytování se v Argentině pohybují ceny za noc v hostelech od čtyř set korun za jednoho v pokoji sdíleném s dalšími lidmi až po patnáct set korun za ubytování pro pár.

V ceně jsme měli většinou snídani, ale jinak je kvalita ubytování o dost nižší, než jsme zvyklí z České republiky. Na hygienu se tam moc nehledí, a když jsme měli štěstí, mohli jsme se vysprchovat v teplé vodě.

Národní parky jsou v Brazílii i Argentině většinou zpoplatněné. Vodopády v brazilském Foz do Iguacu a národní park v Argentině nás přišly dohromady na 2150 korun. Za jeden týden v Brazílii jsme měli šanci zjistit, že ceny základních potravin jsou víceméně stejné jako u nás. Kvalita zejména ovoce a zeleniny byla ale mnohem vyšší a rádi jsme si místo klasického jídla dali třeba kokosový ořech.

náklady na výpravu od 2. 11. do 2. 2.Doprava: 12 600 korun
Loupež: 2000 korun (na hotovosti, celková škoda 60 000 korun)
Nový mobil: 4000 korun
Nové bundy: 3000 korun
Ubytování: 6750 korun
Vstupy do národního parku: 2150 korun
Jídlo: 6000 korun
Letenky do Evropy: 26 000 korun

V Argentině jsme byli zpočátku překvapení, protože pečivo, sýry nebo luštěniny tam jsou o dost dražší. Například dvě bagety nás stály devadesát korun. Nakonec jsme si našli cestu jak na jídle moc neutrácet a máme při sobě neustále rýži s rajským protlakem a tamní specialitu Dulce de Leche. Je to sladká pomazánka, kterou mají všude velmi levnou. Novou položkou v rozpočtu se stala yerba, což je rostlina, ze které se připravuje tradiční nápoj maté a my jím nahrazujeme pití kávy.

Naši kvalitní už nemáme a nedokážeme se donutit pít tamní hořké a přepálené. Typické je tam připravovat grilované maso, takzvané asado. Cena masa ve vysoké kvalitě je o dost nižší než u nás, a proto se tam konzumuje ve velkém množství. Když jsme pracovali v restauraci, žasli jsme nad tím, kolik masa dokážou místní sníst. U oběda strávili dvě hodiny a celou tuto dobu pomalu a v klidu jedli. Do práce je nic nehnalo díky siestám, které začínají právě v době oběda a trvají nejméně tři hodiny. Za jídlo jsme do dnešního dne utratili šest tisíc.

Těsně před koncem třetího měsíce cestování jsme stanuli před důležitým rozhodnutím. Náš rozpočet činil dohromady necelých osmadvacet tisíc korun, což byla částka, kterou jsme zamýšleli utratit za zpáteční letenky. Když jsme se podívali orientačně na ceny letenek z Jižní Ameriky, vyděsili jsme se. Náš rozpočet nestačil ani k zakoupeni standardní letenky pro jednoho.

Po pár dnech pátrání jsme ale objevili levnější varianty, které jsme si mohli dovolit. Termín odletu je mnohem dříve, než jsme zprvu zamýšleli. Již v první polovině března opustíme Jižní Ameriku. Z chilského Santiaga poletíme přes Karibik do Evropy. Letenky jsme koupili za šestadvacet tisíc pro oba. Máme před sebou ještě necelé dva měsíce v Chile. Díky „pohledové akci", jejímž prostřednictvím si mohli fanoušci na facebooku objednat pohledy a zároveň podpořit projekt S kávou na cestách, máme šanci si to užít naplno.

TEREZA MRVOVÁ, LUKÁŠ KOPEČEK

Autor: Redakce

2.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Zátah revizorů v rozjezdech: Pozvracím vás, hrozil černý pasažér

Brno /REPORTÁŽ/ – Téměř prázdnými ulicemi nočního Brna se řítí potemnělý autobus. Navzdory tomu, že v něm sedí devět revizorů a osm strážníků, světla v kabině jsou zhasnutá. „Je to proto, aby působil nenápadně," vysvětluje mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem. Autobus totiž jede na další ze zátahů revizorů v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. O víkendu při něm zkontrolovali dvanáct autobusů, chytli téměř sto černých pasažérů. Za jedinou noc revizoři dokáží zkontrolovat až devět set cestujících.

Německý dům? S portrétem Adolfa Hitlera, ukazuje také nová kniha

Brno – Když v roce 1900 vyšla série fantaskních pohlednic o tom, jak bude Brno vypadat za sto let, byla na nich spousta vzducholodí a snových vynálezů, ale Německý dům stál stále na Lažanského – dnešním Moravském náměstí. Nakonec se tato budova v Brně dočkala čtyřiapadesáti let. Poté ji město na přání mnoha Čechů zbouralo. Historii Německého domu a s ním spřízněných spolků představuje nová kniha, jejíž křest je ve čtvrtek v Moravském zemském muzeu.

Připomínka trhové tradice: Lidé se ptali po rybí polévce, říká prodejkyně

Brno – Současný název Dominikánského náměstí se poprvé objevil až ve druhé polovině devatenáctého století. V minulosti byli lidé zvyklí o něm mluvit spíše jako o Rybím trhu. Na dávnou tradici v letošním roce navázali organizátoři vánočních trhů. Ty se v letošním roce rozrostly i před budovu Nové radnice a lidé na nich podle dávné tradice opět dostanou ryby. Jen ne syrové, ale připravované na různé způsoby.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies