VYBERTE SI REGION

Kartářka chtěla být nejdříve kosmonautkou

Brno - Nejslavnější brněnská čarodějnice Zuzana Antares bojovala s nepochopením. Po roce 1989 ale využila své údajné schopnosti v podnikání.

16.3.2009 2
SDÍLEJ:

BOHÉMKA. V mládí žila Zuzana Antares hodně bouřlivý život. Bydlela s přáteli ve squatu a vydělávala si příležitostnými pracemi. Po roce 1989 se úspěšně vrhla do podnikání.Foto: DENÍK/Attila Racek

Už v dětství tušila, že na některá místa by v určitou dobu chodit neměla. Když jí bylo asi dvacet let a v její blízkosti začaly praskat žárovky, vzbudilo to v nynější nejslavnější brněnské čarodějce Zuzaně Antares zájem o magii a esoteriku. Založila školu věšteckých umění a poradnu, kde lidem vykládá budoucnost už přes patnáct let. O tom, jak se z dívky, kterou její okolí nazývalo bláznem, stala nejslavnější brněnská kartářka vypráví další díl seriálu Patnáct minut slávy.

Antares se narodila jako Zuzana Skočovská v brněnských Tuřanech. Její dětství provázely konflikty s přísnými a staromódními rodiči a nepochopení spolužáků. V jejím okolí nebyl nikdo, kdo by jí údajné magické schopnosti věřil. „Když jsem měla občas intuici, něco jsem předvídala, vždycky mi řekli, že jsem blbá. A ať si takových věcí nevšímám,“ vzpomíná dnes šestačtyřicetiletá Antares. O magii se v té době ale nezajímala a víc než pohádky o čarodějnicích a nadpřirozených silách jí zajímala věda. „Měla jsem ráda sci-fi. Chtěla jsem se stát astronomem nebo kosmonautem, abych mohla pozorovat hvězdy,“ popisuje Antares své dětské sny. Kdy v sobě poprvé objevila magické schopnosti, si nevzpomíná. „Prostě jsem jen věděla, že nemám někam chodit, tak jsem tam nešla a vyplatilo se mi to,“ krčí rameny.

Squaterka

Po neúspěšném studiu na gymnáziu začala žít bohémským životem. S přáteli bydlela ve squatech a živila se občasnými brigádami. Díky neobvyklé intuici se několikrát vyhnula kontrolám policie. Svými schopnostmi se ale nijak nezabývala. „Jenže jsem v té době byla hodně přecitlivělá a nejistá. Když jsem vešla do místnosti, zhasly žárovky, zkratovaly pojistky nebo se samy od sebe rozjížděly výtahy. Ono se o tom hezky čte nebo sleduje ve filmu, ale ve skutečnosti to moc příjemné není. A tak jsem se začala zajímat, z čeho to pramení a jak může člověk takové jevy vyvolávat,“ vysvětluje Antares počátky zkoumání magie a esoteriky.

Do cesty se jí však v první polovině osmdesátých let postavil tehdejší režim. Všechny knížky o magii byly přísně zakázané. Antares nepomohli ani odborníci, lékaři ji považovali za duševně nemocnou. „Brali mě jako rapla. Všude se na mě dívali jako na blázna, až jsem si začala myslet, že jsem se opravdu zbláznila,“ podotýká Antares.

O tom, že má magické schopnosti, přesvědčila samu sebe až ve dvaadvaceti letech. „Uvědomila jsem si, že opravdu existují jevy, které bych chtěla pozorovat. Ale jediné, co jsem s tím tehdy mohla udělat, bylo říct: myslete si, co chcete, já mám pravdu. Se základním vzděláním jsem o tom tenkrát s nikým diskutovat nemohla,“ vzpomíná Antares.

Kvůli snaze získat literaturu, která by ji pomohla pochopit, odkud její schopnosti pocházejí, začala pracovat v univerzitní knihovně. Jenže i tam byly knihy o okultismu zakázané. V té době se přesto naučila vykládat budoucnost z karet, paradoxně z komunistického časopisu. „První návod jsem našla v silvestrovském vydání Čtení o Sovětském svazu. Od té doby jsem vykládala každý den a začalo se mi celkem dařit,“ popisuje Antares kartářské začátky. Přiznává, že jí při vykládání často pomohly její detailní znalosti psychologie, kterou si v knihovně nastudovala. Dokázala tak podle otázky člověka odhadnout a správně mu tak přiřadit symboly z karet.

Jen několik let po revoluci v roce 1989 začala podnikat a brzy už vykládala karty ve své první poradně. V roce 1993 pak založila Školu věšteckých umění a esoteriky v Brně a Českou tarotovou školu. Lidé začali být zvědaví a z věštění budoucnosti z karet se stal nový trend. „Měli jsme fronty lidí, kteří to chtěli jen vyzkoušet. Hodně pomohlo, když v roce 1994 vznikla televize Nova, která pořád hledala senzace, o kterých by mohla natáčet,“ přiznává Antares. Lidé však nejdříve nepochopili opravdový smysl věštění. Mnoho z nich tak například chtělo vědět vítězná čísla sportky. „Byl to jeden z nejoblíbenějších omylů. Přitom to nemá logiku. Kdybych uměla uhodnout čísla ve sportce, uhodla bych je pro sebe, byla bych za vodou a žádnou poradnu bych mít nemusela,“ směje se Antares.

Po několika letech jí práce přestala těšit. Do poradny totiž podle ní chodili stále titíž lidé se stejnými problémy, kteří se nesnažili změnit. Antares tak práce začala připadat zbytečná. „Když za mnou po několikáté přišel člověk se stejným problémem a zeptal se mě na ten pořád opakovaný blbý dotaz: kdy přijde princ, který mě vysvobodí a můj život se stane růžovou zahradou, přestalo mě to bavit,“ poznamenává.

K věštecké poradně tak přibyly kurzy, kde si lidé mohli věštecké umění naučit a vyzkoušet sami. Některým z nich nové znalosti otevřely cestu k poznání sama sebe. „Řekla jsem si, že když se dostanou lidé do oboru hlouběji, vyzkouší si to na druhých, a tím získají zrcadlo pro sebe. Mnohým z nich to zvedlo sebevědomí nebo pomohlo urovnat partnerské konflikty,“ podotýká Antares.

Partnerské vztahy jsou také hlavní téma, které ve své poradně řeší. Chodí k ní také lidé, kteří si vybírají novou práci, mají problémy v rodině nebo chtějí vědět, zda budou zdraví. Nejvíc Antares rozčiluje otázka, která se pořád opakuje: kdy přijde ten pravý? „Pokud budou lidé čekat, že za nimi sám od sebe přijde jejich dokonalý ideál partnera, nedočkají se nikdy, ať jim vyjde v kartách cokoliv,“ zdůrazňuje.

Nechce rozhodovat

Antares přiznává, že věštění podléhá trendům. Devadesátá léta tak byla plná otázek týkající se restitucí. Lidé chtěli vědět, jak dlouho se budou o majetek soudit a zda ho dostanou zpět. „Teď za mnou zase chodí spousta zákazníků, kteří si nechali někde v Praze udělat rituál vúdú na získání partnera. Tvrdí, že se jim nic nedaří a že nemůžou spát, ať je odčaruji. Víra v magii a kouzla je v lidech tak silná, že si vsugerují, že jsou začarovaní. Vždy za to ale může pocit viny, že na někoho zaútočili pomocí magie,“ popisuje Antares.

Na věštění jí nejvíce vadí, když po ní lidé vyžadují, aby se za ně rozhodla. „Můžu jim říct, kam jejich rozhodnutí povedou. Ale rozhodnout se už musejí sami,“ zdůrazňuje, ale vzpomíná také na pár zákazníků, kteří od ní odmítli odejít, dokud jim neřekne, jak přesně se mají zachovat. Stále jí tak překvapuje, jak snadno by se lidé nechali zmanipulovat. Nebylo by prý vůbec složité řídit něčí partnerský život. „Jsou lidé, kterým kdybych řekla, ať někam jedou, tak se seberou a odjedou. Prostě chtějí slyšet, co mají dělat. Musím si proto dávat pozor, abych s někým nemanipulovala. Podle mě si má do života člověk zasahovat jen sám,“ podotýká.

Ze stejného důvodu také lidem nepřizná, vyčte-li jim v kartách neštěstí. Nechce člověka dopředu stresovat a znemožnit mu, aby si užil šťastné období, které mu ještě zbývá. „Říct někomu, že za dva týdny umře, je spíš potřeba dokazovat si vlastní moc na někom, kdo se nemůže bránit. Snažím se je spíš varovat nebo je povzbudit. Radím jim třeba, aby se vyhýbali dlouhým cestám, že mohou mít nehodu,“ vysvětluje Antares, proč klientům špatné zprávy přímo nesdělí. Lidé se od ní taky nedozvědí konkrétní informace, kde mají hledat svůj ztracený zlatý náhrdelník, nebo kdy a kde potkají svého osudového partnera.

I proto se ve svých předpovědích splete nejčastěji právě u data setkání. „Čím víc se člověk soustředí na to, že teď a tady musí potkat svou pravou lásku, tím větší je pravděpodobnost, že se to nestane. Je to jako u žen, které nikdy neotěhotní, když se soustředí jen na to,“ upozorňuje kartářka. Naopak za své největší povzbuzení považuje věštbu, která muži potvrdila, že se nemusí bát o svou dceru, která měla přijet na Vánoce z Kanady. „Přišel za mnou, jestli můžu zjistit, co je s jeho dcerou, která měla na Vánoce přijet domů, ale letadlem nepřiletěla a nedala o sobě vědět. A já jsem ucítila, že je v pořádku, že se někde schovává před špatnými podmínkami a nemůže o sobě dát vědět,“ popisuje věštbu Antares. Muž jí za několik dní přišel povědět, že dceru na vysokohorské túře zastihla sněhová vánice a zůstala tak několik dní uvězněná na horské chatě.

Vyznání Thelema

Kromě poradny a školy, která jí zajišťuje obživu, začala Antares magii a esoteriku také zkoumat. Napsala a přeložila řadu knih a stala se jedním z největších odborníků na okultismus v zemi. „Měla jsem totiž pocit, že se při vykládání už nikam nerozvíjím. Když se to pak člověk jednou naučí, daleko už postoupit nemůže. Při studiu esoteriky však stále nalézám nové možnosti,“ zdůrazňuje Antares.

Rozvíjí také své filozoficko-náboženské vyznání Thelema. Tento magický směr založil na přelomu devatenáctého a dvacátého století anglický mág Aleister Crowley. Podle něj čeká lidstvo velký zlom, při kterém se lidé rozdělí na ty, kteří jsou schopní dalšího rozvoje vědomí a na ty, kteří zůstanou na agresivní úrovni. „Zlom už probíhá a bude trvat ještě asi pět set let. Základním projevem je, že se k sobě lidé chovají jako malé děti. Svět se řídí zákazy a kontrolou, nikomu nechceme připustit vlastní samostatnost. Účelem Thelemy je, aby lidé na sobě pracovali, aby si lidé našli vnitřní rovnováhu a nalezli své pravé já,“ popisuje učení Antares.

Je nerada, když se o ní mluví jako o čarodějnici. Neřadí se mezi mladé čarodějky, které pořádají kolem ohniště rituály pohanským bohům. „Necítím se být ani typickou věštkyní. Nejvíc by mě asi vystihovalo slovo mágyně, jako mág-žena, ale to v češtině neexistuje,“ usmívá se.

Autor: Vendula Jičínská

16.3.2009 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Perníkový betlém? Snad nám ho děti na mši nesní, doufá žena organizující pečení

Vranovice – Zvedne vyzvánějící mobil a říká: „Pečení betlému? Není problém." Pětadvacetiletá Magdalena Vybíralová ve Vranovicích na Brněnskem organizuje vznik betlému, jenž bude celý z perníku.  

Vánoční dárky od obce? Obyvatelé dostanou kalendáře, plavenky nebo besídky

Nová Ves - Kromě Ježíška myslí na obyvatele obcí na Brněnsku také představitelé některých tamních radnic. Většinou lidé dostanou drobnosti vztahující se k obci a jejímu životu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies