S kávou je spojený i nápad vydat se na cestu. „Seděli jsme ráno u snídaně a vychutnávali si kávu jako každý den. A napadlo nás, že bychom ji místo u domácího stolu mohli klidně pít i někde jinde," popsala začátky projektu S kávou na cestách čtyřiadvacetiletá studentka žurnalistiky Tereza Mrvová.

Tento týden se jejich představa nabrala reálnou podobu. V pondělí pár z brněnského hlavního nádraží odcestoval na letiště do Prahy, kde potřebovali chytit spoj do španělského Madridu. „Právě tam strávíme první noc. Před letem do Sao Paula musíme totiž čekat osmnáct hodin," řekla ještě před odletem Mrvová.

Cílem dvojice je za následujících deset až dvanáct měsíců procestovat Jižní a Severní Ameriku. „Naše první zastávka je u vodopádů Foz de Iguazu, které jsou na hranicích Brazílie a Argentiny. Předtím však musíme zvládnout asi patnáctihodinovou cestu autobusem ze Sao Paula," doplnila studentka.

Další plány však příliš nemají. Vědí pouze, které státy rozhodně vynechat nechtějí. „Po Brazílii chceme taky určitě procestovat Argentinu. Poté se vydáme na sever přes Peru, Ekvádor, Kolumbii nebo Chile. Určitě však nechceme vynechat Patagonii," poznamenal vystudovaný zoolog Lukáš Kopeček.

Oba přiznávají, že jim případná změna trasy problém nedělá. „Spíš spoléháme na to, co se naskytne. Necháváme to otevřené. Jen víme, že se chceme dopravit do Severní Ameriky. Tam už bude naše cesta hodně improvizační. Teprve až dorazíme, rozhodneme se, kam budeme pokračovat," doplnil Kopeček.

Jistou představu však mají o tom, jak dlouho by jim měla cesta trvat. „Předpokládáme, že budeme na cestách deset měsíců až rok. Začátkem jara příštího roku bychom chtěli dorazit na jih Severní Ameriky. Právě včas, abychom stihli severní polovinu projít v tom nejteplejším období. Neradi bychom, kdyby nás po cestě zastihla příliš velká zima," vysvětluje Kopeček.

Ať pojedou kamkoli, vždy chtějí mít po ruce svou oblíbenou kávu. V jejich batozích proto nechybí ani vybavení pro její přípravu. „V oblastech, kde jsou plantáže vyhlášené kvalitní kávou, si budeme kupovat místní odrůdy. Pak si kávu sami nameleme i uvaříme," přibližuje budoucí žurnalistka.

Připraveni jsou však i na místa, kde místní káva příliš kvalitní nebude. Kávová zrna si tam nechají poslat až z Brna. „Nebude to příliš velké množství. Jen tolik, aby nám vystačilo pro osobní potřebu, ale zároveň se o ni mohli s někým podělit. Můžeme ji použít třeba jako platidlo, když budeme chtít někde přespat," zdůraznila Mrvová.

Zaplatit kávou mohou případně také za cestování. Z místa na místo se totiž chtějí přesouvat třeba i stopem. Ve většině případů se však budou spoléhat na vlastní nohy. Samotné cestě předcházely zdlouhavé přípravy. Pár musel absolvovat sérii očkování, ale také shánění sponzorů, kteří by jim dlouhou cestu pomohli zaplatit. Podle Mrvové bylo nejdůležitější se rozhodnout. „Bezprostředně poté, co jsme se shodli, že chceme jet, jsme začali zařizovat věci, které už jsme pak nemohli odvolat. Myslím si, že u podobných výprav je největší problém odhodlat se. Člověk si vždycky najde výmluvu proč nejet. Jakmile jsme ale začali s přípravami, už nešlo vycouvat," připomněla.

Kvůli své vášni pro cestování dokonce oba na čas upustili od studia a práce. Vzdají se jich však jen napůl. Mrvová své vzdělání promítne do psaní deníku, ze kterého poté vznikne kniha, Kopeček zase prohloubí své zoologické znalosti přímo v přírodě.