VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Konečný porazil věk i medailistu z olympiády

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Jeden z prvních českých profesionálních boxerů začínal v ringu až ve 24 letech a vydržel v něm čtvrt století. Stáří jej připravilo o hry.

15.10.2011
SDÍLEJ:

Boxer Milan Konečný.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Cílem každého sportovce je porazit svého soupeře. Brněnský boxer Milan Konečný jich za svou čtvrt století dlouhou kariéru potkal více než 250 a jen v šestině případů odcházel se sklopenou hlavou. Kromě zápasů v ringu se ale jeden z historicky nejúspěšnějších českých rohovníků po celou dobu pral i s věkem. Věta, že už je na box starý, jej provázela téměř celou kariéru. „Bylo to trochu nepříjemné,“ přiznává.

Poprvé se totiž do ringu postavil až ve 24 letech. „Nalákal mě náborový plakát. Řekl jsem si, že to zkusím,“ sděluje brněnský rodák. Na následujícím republikovém šampionátu hned zazářil proti daleko zkušenějším kolegům. I když mu trenéři nevěřili. „Kouč Kubánek byl vůči mně pesimistický, protože jsem byl starý. Chtěl jsem mu dokázat, že se mýlí. Po dvou soubojích v kariéře jsem se hned stal mistrem Čech. Trenér z toho byl úplně hotový,“ směje se při vzpomínce na rok 1986.

Podruhé už „stáří“ nedokázal vzdorovat, když ho zastavilo před splněním životního snu – účasti na olympijských hrách v Barceloně 1992. Kvůli tehdy platnému věkovému limitu amatérů se nemohl zapojit do soubojů pod pěti kruhy. „Nekladl jsem si za cíl vyhrát olympiádu, ale alespoň se jí zúčastnit. Bohužel mi to o pár měsíců nevyšlo,“ lituje.

Na konec kariéry vůbec nemyslel. Jedinou možností byl přestup do profesionálního ringu. „Pozdě jsem začal, tak proč bych končil? Z boxerského hlediska jsem se považoval stále za mladého,“ vysvětluje Konečný. „Mezi profíky se mi líbilo mnohem víc. V zápasech jsem potřeboval lepší fyzickou kondici, protože mě čekalo víc kol. Výsledek není tak náhodný jako mezi amatéry,“ dodává jeden z prvních českých profíků.

V ringu ve 49 letech

Do třetice se utkal s datem ve svém rodném listě před víc než dvěma lety, kdy téměř půl století starý Konečný nastoupil dosud ke svému poslednímu utkání ve Svitavách. „Pokročilý věk? To vůbec. Záleží, jak se cítíte. Připravoval jsem se tak usilovně, až mě hrozně bolela obě ramena. Doktoři mi je museli opíchat několika injekcemi a pak už to šlo,“ vzpomíná na triumf ve čtvrtém kole. „Když mi pak rozhodčí zvedl ruku na důkaz vítězství, zařval jsem au,“ usmívá se.

Jeho první a poslední utkání dělilo čtvrt století. „Přitom jsem nebyl žádný talent, ale musel jsem si vše vydřít,“ povídá.

Navíc na začátku mezi amatéry si prožil jeden z nejhorších okamžiků kariéry. „Ve finále republikového mistrovství 1986 jsem nastoupil proti Michalu Frankovi, který byl světový šampion mezi juniory, což je dosud jediné české zlato z mistrovství světa. Výsledek souboje? Dostal jsem k. o.,“ nerad vzpomíná na duel a na náročný návrat vlakem do Brna.

Z rodného města se poté i s rodinou přestěhoval do Ústí nad Labem, kde nastupoval za Rudou hvězdu. „Byla to pro mě jediná možná cesta. Kdo chce v boxu něco dokázat, musí do národního tréninkového centra v Ústí, kde má každý zajištěný dvoufázové tréninky, rehabilitace. To v Brně chybí. Platilo to tehdy i dnes,“ popisuje Konečný, který nastupoval v kategoriích do 71 a 75 kilogramů. Zpátky na jih Moravy se vrátil až po konci kariéry.

Za osm let mezi amatéry zvítězil ve 188 utkáních z 215. Nejhezčí vzpomínky má na světový šampionát v australském Sydney v roce 1991. „Vůbec jsem tam neměl jet, protože jsme neměl peníze. Boxoval jsem ale německou ligu v Geru a tamní klub byl tak rád, že mu přináším body, takže mi mistrovství zaplatil. Bohužel mi u protinožců chyběla aklimatizace, takže jsem vypadl hned v prvním kole s poměrně slabým soupeřem. Dostal jsem taky možnost podívat se do buše, kde rostly obrovské bodláky. Po návratu jsem byl proto strašně šťastný, že žiju v Česku,“ směje se otec dvou dětí. I s manželkou ho pravidelně povzbuzovali při zápasech.

Mezi profesionály se postavil k 37 utkáním, z nich 22 vyhrál, jedenáctkrát zasadil soupeři k. o. „Boxoval jsem i s Maďarem Zoltánem Béresem, který skončil třetí na olympiádě. Ale nebyl na zápas fyzicky připravený. Svými ranami jsem ho dokonce vyhodil z ringu,“ vybavuje si úspěšný duel z roku 2002.

Syn následoval otce

K souboji o světový titul, jako čeká jeho syna Lukáše, se Konečný starší nedostal. „Boxoval jsem jen o interkontinen­tální, ale soupeř mi rozbil hlavu. Neměl jsem na něj,“ přiznává brněnský rodák.

Toho těší, že potomek pokračuje v jeho stopách. „Nenutil jsem ho, chtěl sám. Stále za mnou lezl na tréninky. Dělal všechny možné sporty, ale vybral si box. Jednou si vzal rukavice ven, kde machroval před klukama. Dostal na budku a přišel s brekem domů,“ směje se.

Proč si nyní jedenapadesátiletý borec vybral právě box? „Jde o tvrdý, ale čestný sport, kde jste odpovědný sám za sebe. Do ringu jdete s tím, že můžete dostat bombu kamkoli a tak ji musíte čekat. Bojujete jeden proti jednomu, což je bomba,“ svěřuje se Konečný. Legendě českého boxu v poslední době ovšem nedovoluje zdraví nadále trénovat a vychovávat další nástupce.

MILAN KONEČNÝ

Narozen: 11. prosince 1959 v Brně
Profese: bývalý boxer
Váhové kategorie: do 71 kg, do 75 kg
Největší úspěchy – amátérská kariéra: 2× mistr Československa (1989, 1992), 1× mistr Čech (1986), účastník ME a MS 1991, vítěz GP Ústí nad Labem (l990, l993), vítěz GP Ostrava (1989, 1992), vítěz několika mezinárodních turnajů. Profesionální kariéra: 3× mistr České republiky (1999, 2002, 2003), 1× mistr Rakouska (1995)
Statistika – amatéři: 215 utkání – 188 vítězství. Profesionálové: 37 utkání – 22 vítězství (11 k. o.), 13 porážek (7 k. o.), 1 remíza
Rodina: ženatý, syn Lukáš, dcera Lenka
Zajímavosti: s boxem začal až ve 24 letech, jeho syn Lukáš pokračuje v jeho šlépějích

ČTĚTE TAKÉ: Zesnulý Milan Konečný: boxerská osobnost i velký dříč v ringu

Autor: Tomáš Valaškovčák

15.10.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Andrea Ungerová.

Pomohla mi odhodlanost, věří úspěšná žena

Zahájení plavební sezony na Brněnské přehradě 2017.
42

Parníky obsadily přehradu. Provázely je fanfáry, tleskot i troubení

Hnojte popelem

Topíte dřevem? Nebo máte doma krb jen tak pro příjemný pocit? Kam dáváte popel? Pokud ho vyhazujete, připravujete se o jedno z nejlepších hnojiv světa.

Oslavy prvního máje? Místo rvaček proti pochodu zatančí

Brno – Místo rvačkami a křikem se letos brněnští antifašisté rozhodli oslavit první máj divadlem, hudbou a nebo tancem. Každoroční protestní akci, při které většinou došlo i na potyčky, iniciativa Brno blokuje nazvala Kdo si hraje, nehajluje. „Důležitější než zablokovat pochod neonacistů, je každodenní boj proti plíživé fašizaci společnosti. Proto jsme se rozhodli dát možnost kreativnímu vyjádření těch, kteří s extremismem bojují," vysvětlil mluvčí iniciativy Václav Pecl.

Začnou stavět dvoupatrovou halu u základní školy v žabovřeské Sirotkově ulici

Brno - Dvě tělocvičny a v patře nad nimi učebny vzniknou na místě současné tělocvičny u základní školy v žabovřeské Sirotkově ulici. „Práce na hale začnou v nejbližší době a dokončíme je v březnu příštího roku," uvedl v pondělí tamní místostarosta Filip Leder.

Z titulu Komety jsem měl plný facebook celý týden, usmívá se Kempný

České Budějovice, Brno /ROZHOVOR/ – Za čtyřicet dní odehrál jen čtyři utkání. Dvě v závěru základní části NHL, jedno v play-off a ve čtvrtek opět oblékl reprezentační dres. Obránce Michal Kempný má velkou chuť, v závěru letošní sezony v Chicagu Blackhawks příliš prostoru nedostal, teď se těší na mistrovství světa. „Po dlouhé době zase v nároďáku a před českým publikem, o to víc jsem rád, že jsme vyhráli," vrací se šestadvacetiletý bývalý bek Komety k výhře 3:2 nad Finy v Českých Budějovicích. V sobotu nastoupí proti Švédům.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies