VYBERTE SI REGION

Královské letectvo si Foita cenilo. Vědělo proč

Brno /JIHOMORAVANÉ, KTEŘÍ DOBYLI SVĚT/ - Brněnský rodák Emil Foit se v Británii vypracoval až na velitele 310. stíhací perutě. Po únorovém převratu tam odešel do druhého exilu.

21.9.2010 2
SDÍLEJ:
Fotogalerie
3 fotografie
Letec Emil Foit.

Letec Emil Foit.Foto: Vojenský historický ústav Praha

Další díly seriálu Jihomoravané, kteří dobyli svět naleznete ZDE

Nacistické Německo si od začátku druhé světové války v září 1939 podrobilo do června 1940 téměř celou Evropu. „Hnědá potopa se zastavila až o Británii, která pro Hitlera znamenala první válečnou prohru. Hlavní zásluhu na tom měli letci RAF, Královského letectva, kteří v říjnu 1940 vybojovali vítězství nad Němci a Luftwaffe v bitvě o Británii,“ připomíná vojenský historik Jiří Rajlich.

Byl mezi nimi i brněnský rodák Emil Foit. Jemu patří další díl seriálu Deníku Rovnost Jihomoravané, kteří dobyli svět.

Emil Foit pocházel z brněnského Komárova. Narodil se tam 12. března 1913. Po maturitě na obchodní akademii pracoval jako účetní úředník u firmy Machek v Olomouci a v červenci 1934 narukoval k pěchotě. Jako maturanta ho čekal výcvik na záložního důstojníka. Ve Valašském Meziříčí pak v letech 1934 až 1936 studoval Školu na důstojníky pěchoty v záloze.

Do civilu odejít nechtěl a rozhodl se pro dráhu důstojníka u vojenského letectva. Další dva roky proto strávil na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Druhý ročník absolvoval v Prostějově, kde získal kvalifikaci leteckého pozorovatele. Po absolvování příslušného aplikačního kurzu a pilotního výcviku pak 19. března 1938 nastoupil u 48. stíhací letky Leteckého pluku 4 v Pardubicích. Létal tam na standardních stíhacích letounech Avia B-534. Až do okupace.

Protektorát Čechy a Morava opustil mezi prvními, už 7. května 1939. „Dostal se do polských Katovic, ale nevěděl, že týden předtím se v Krakově ustavila československá vojenská skupina. Společně s několika dalšími letci ho vypravili na cestu na západ,“ uvádí Rajlich. Protože válka ještě nevypukla a Anglie o vojáky nestála, vstoupil Foit ve Francii do cizinecké legie a odjel do Tunisu.

Po začátku druhé světové války ho přidělili k francouzskému koloniálnímu letectvu. V Tunisu absolvoval výcvik a přeškolení na francouzskou techniku. V listopadu 1939 se stal jedním z prvních československých letců, zařazených k polní jednotce. „Ačkoliv ho čekalo sedm měsíců létání, operačně toho v jejích řadách moc nenalétal. Byla to doba zmatků,“ říká Rajlich. Dokazuje to i fakt, že ze severní Afriky se jednotka nejdříve přesunula na letiště do Marseille a Dijonu. Počítalo se tedy s jejím nasazením na západní frontě. Jenže situace se změnila, takže se Foit opět vrátil do Tunisu. Mezitím získal zpět svou československou hodnost poručíka a dokonce byl povýšen na nadporučíka.

Po kapitulaci Francie odjel vlakem do Casablanky a o týden později odtud nejprve lodí Glasgow do Gibraltaru a odtud na palubě lodi David Livingstone do Anglie. Do přístavu Cardiff dorazil 6. srpna 1940. Sedmnáctého srpna téhož roku ho přijali do řad RAF v nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer a odeslali k výcvikové jednotce v Sutton Bridge. Tam úspěšně absolvoval bojový výcvik na britských hurricanech, na nichž se za měsíc jako pilot 310. stíhací perutě zúčastnil bitvy o Británii.

Třistadesítce zůstal věrný i nadále. S několika přestávkami v ní sloužil do března 1944. Po bitvě o Británii byla třistadesítka dlouhou dobu nasazovaná takřka výhradně do defenzívních operací. V jednom případě musel Foit hledat spásu pod vrchlíkem padáku. „Stalo se to 31. srpna 1941, kdy při rutinním orientačním letu nad Skotskem došlo u jeho letounu k poruše chladící soustavy. Ze stroje olizovaného plameny Foit vyskočil až na poslední chvíli. Vzápětí jeho letoun explodoval a dopadl do jezera Loch Oih,“ popisuje dramatickou situaci Rajlich. Foit se snesl na břeh jezera a při dopadu si nalomil žebra.

U 310. peruti se Foit postupně vypracoval nejprve na velitele její B-letky a 15. ledna 1943 stanul v jejím čele. Jako její dlouholetý příslušník přispěl k věhlasu třistadesítky nemalou měrou. V jejích řadách získal všechna svá vzdušná vítězství, což mu nakonec vyneslo vyznamenání vysoce ceněným britským Záslužným leteckým křížem. „Tento důstojník byl s 310. perutí od bitvy o Británii a s jedním obdobím odpočinku nalétal dva operační turnusy. V jejich průběhu zničil tři nepřátelské letouny a čtyři poškodil ve velkém počtu ofenzivních i defenzivních operačních letů. Vedl letku devět měsíců a peruť čtrnáct měsíců s velkou způsobilostí, kterou prokazoval při všech příležitostech,“ napsal v hodnocení jeho představený, velitel 134. československého křídla Tomáš Vybíral.

Foit předal velení nad perutí v březnu 1944 a dál pracoval na Inspektorátu československého letectva jako referent osobního oddělení. Zůstal tam až do konce války, z níž se zpět do Československa vrátil 16. srpna 1945 v hodnosti majora. Jeho hruď tehdy zdobily stužky řady vyznamenání včetně Československého válečného kříže, medaile Za chrabrost a Za zásluhy I. stupně. Také Francouzi mu udělili Válečný kříž.

V Československu se s ním po válce počítalo na velitelské místo u Leteckého pluku 5 v Brně. Nakonec ho jmenovali velitelem Leteckého pluku 10, sídlícího na letišti Praha-Kbely. Měl ve výzbroji spitfiry, označované v Československu jako S-89. Pluk však byl pro nedostatek letounů v březnu 1948 zrušen. To už ale byl Foit čtrnáct dní pryč z Československa.

Do druhého exilu odešel začátkem března 1948, tedy krátce po únorovém převratu. „Zatímco doma ho jako zběha degradovali a odňali mu i udělená vyznamenání, ve Velké Británii byl znovu přijat do RAF. Patřil totiž k těm, jimž Britové opět nabídli uplatnění. Velká Británie mu tak vyjádřila uznání. Navíc v době, kdy sama musela snižovat stavy leteckého personálu,“ poukazuje vojenský historik Rajlich.

Rozdělila je až smrt

Jako letecký dispečer pak Foit sloužil na několika různých základnách na Cejlonu, v Severním Irsku a v Anglii, kde se i oženil. Zemřel 18. června 1976 v Newquay v jihoanglickém Cornwallu, kde je také pohřbený. Dožil se třiašedesáti let.

Celou dobu v exilu byl v kontaktu s kamarády z RAF, hlavně se štábním kapitánem letectva Jiřím Sehnalem z Kolína. Ten se poté, co v polské kampani v září 1939 po letecké havárii oslepl na jedno oko, stal u 310. peruti zpravodajským důstojníkem. Tutéž funkci vykonával i po válce ve Kbelích, kde znovu sloužil pod Foitem. Byli skutečně dlouholetými přáteli, které nerozdělily žádné hranice, ale teprve smrt. V polistopadových rehabilitacích byl Foit v roce 1991 in memoriam povýšený na plukovníka letectva. Už o rok dříve získal čestné občanství města Brna.

Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu v Praze o Emilu Foitovi říká: Byl to letec s výbornou muškou

Praha
/ROZHOVOR/ – Velitelem nejstarší a podle počtu sestřelů i nejúspěšnější československé stíhací peruti v řadách britského Královského letectva se na rok stal Emil Foit. „Ve svých třiceti letech byl lidsky vyzrálou, respektovanou osobností,“ tvrdí o něm vojenský historik Jiří Rajlich.

Měl ještě jiné vlastnosti, díky nimž se stal velitelem 310. perutě?
Šlo o zkušeného pilota a profesionálního důstojníka. Kromě toho, podle vzpomínek jeho současníků, byl mezi většinou podřízených oblíbený. Všechny tyto důvody patrně rozhodly o jeho jmenování do čela 310. stíhací perutě.

Byl Foit nadaným letcem?
Nepochybně, navíc s velmi dobrou muškou. Svědčí o tom fakt, že nejen odlétal dva operační turnusy, ale získal i několik vzdušných vítězství v leteckých bojích.

Sestřelil tři letouny a čtyři poškodil. Je to hodně?
Na svou dobu a bojiště, na němž působil, to málo nebylo. Byli letci, kteří létali stejně dlouho na téže frontě a nezískali sestřel žádný. Neměli prostě štěstí a také asi ne tak přesnou mušku jako on. Mnozí také padli dříve, než stačili nějaký nepřátelský letoun poslat k zemi. Foitův dobrý výsledek ze vzdušných bojů přičítám jeho agresivitě jako stíhacího pilota a v neposlední řadě tomu, že byl výborným střelcem.

Stýkal se s někým z letců po svém odchodu z republiky?
Udržoval styk s některými kamarády od 310. peruti, kteří zůstali ve vlasti. Za všechny bych jmenoval štábního kapitána letectva Jiřího Sehnala z Kolína.

Jezdí do České republiky a do Brna někdo z jeho rodiny?
O tom nic nevím. Osobně však pochybuji, protože si vzal za manželku Angličanku, která neměla na Československo žádné jiné vazby.

Peruť zářila v bitvě o Británii

Českoslovenští letci byli po příjezdu do Anglie posláni k urychlenému výcviku a už 12. července 1940 vznikla v Duxfordu 310. československá stíhací peruť.

Třistadesítka byla uznaná bojeschopnou 17. srpna 1940. Vyzbrojena letouny Hawker Hurricane Mk. I. hned zasáhla do bojů v bitvě o Británii. První střetnutí mezi Anglií a Německem se nad kanálem La Manche, jižní Anglií a Londýnem rozpoutalo v červenci 1940 a trvalo do října téhož roku. „V bitvě si peruť připsala nejvíce vítězství. Její skóre činilo čtyřicet jistých, jedenáct pravděpodobných a šest poškozených strojů Luftwaffe,“ uvedl Karel Jarošek z brněnské Univerzity obrany.

Do poloviny roku 1941 bylo hlavní náplní perutě hlídkování nad konvoji. Pak byla peruť stažena do Skotska, kde došlo k přezbrojení na stíhačky Supermarine Spitfire. Patnáctého ledna 1943 se stal velitelem 310. perutě Emil Foit. V této funkci zůstal do 13. ledna 1944.

Smutek podřízených

Ze zápisu ve válečném deníku 310. peruti je doloženo, že když počátkem roku 1944 ze své velitelské funkce odcházel – v rámci dokončení dalšího operačního turnusu, po němž musel povinně odejít na odpočinek – podřízení jeho odchodu upřímně želeli. 310. peruť se pak stala jednou ze tří perutí nově vzniklého československého wingu se základnou v Exeteru. Během své pětileté válečné historie nejdéle působila ve svazku RAF a z československých perutí zaznamenala největší skóre v počtu sestřelených nepřátelských letadel.

Další dvě československé perutě, 311. bombardovací a 312. stíhací, vznikly v srpnu a září 1940. V květnu 1941 pak byla ustanovena peruť pod označením 313. peruť stíhacího letectva. „Dobré výsledky, kterých naši dosahovali, zastiňovaly ztráty vynikajících letců,“ řekl Jarošek. Ze služeb Královského letectva se zpět do vlasti nevrátilo pět set jedenáct letců.em Leteckého pluku 10, sídlícího na letišti Praha-Kbely. Měl ve výzbroji spitfiry, označované v Československu jako S-89. Pluk však byl pro nedostatek letounů v březnu 1948 zrušen. To už ale byl Foit čtrnáct dní pryč z Československa.

Do druhého exilu odešel začátkem března 1948, tedy krátce po únorovém převratu. „Zatímco doma ho jako zběha degradovali a odňali mu i udělená vyznamenání, ve Velké Británii byl znovu přijat do RAF. Patřil totiž k těm, jimž Britové opět nabídli uplatnění. Velká Británie mu tak vyjádřila uznání. Navíc v době, kdy sama musela snižovat stavy leteckého personálu,“ poukazuje vojenský historik Rajlich.

Vážení čtenáři, seriál Jihomoravané, kteří dobyli svět najdete také v tištěné podobě každé pondělí v Brněnském deníku Rovnost

Autor: Gabriela Peringerová

21.9.2010 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka po podzimu pouští Lacka či Vávru, přichází rychlonohý Nigerijec

Brno – Nechtějí navázat na bídný podzim. Nejvyšší představitelé brněnské Zbrojovky po skončení podzimní části první fotbalové ligy intenzivně pracují na obměně kádru. V pátek se čtveřice stávajících hráčů dozvěděla, že s nimi klub už dál nepočítá.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: Držte se! vzkázali spolužáci. Dívka je stále ve vážném stavu

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies