Před námi jsou těžké železné dveře s nápisem Úkryt a průvodce na nich překvapivě odemyká jen malý visací zámek. „Jde o tlakově odolný kryt ze šedesátých let minulého století. Za dveřmi je vstupní část a následuje prostor na dekontaminaci s vodou a odpadem. Při chemickém ohrožení se musí lidé v první místnosti svléknout, ve druhé osprchovat," informuje Hradil.

Následuje hlavní místnost, v níž na stole leží plynová maska. Stísněnému prostoru dodává ještě mrazivější atmosféru. O kus vedle je stojan s lopatou, krumpáči a dalším nářadím pro případ zavalení.

Do tlakového krytu se nasává vzduch zvenčí, proto je nutné jej čistit. Nejdříve v místnosti s prachovým filtrem, který zbaví vzduch hrubých nečistot, a následně ve strojovně filtroventilací. „Strojovna je srdce celého krytu. Filtruje se v ní vzduch pomocí bojových filtrů a vytváří přetlak, který do krytu nepustí zamořený vzduch zvenčí," vysvětluje Hradil. Kdo by čekal malé filtry vzduchu jako třeba v autě, je na omylu.

Přicházíme do prostoru s ohromnými bubny v zelených vojenských bednách. Připomínají velké disky kol auta bez pneumatik. Jedna bedna leží mimo místnost, pod šipkou s písmeny NV na stěně. „Tady máme pro jistotu jeden filtr na poklopu nouzového výlezu, který vede na dvůr domu. Nechceme, aby jím do krytu přišel někdo nepovolaný. Někdy se výlezy zasypávaly pískem a v případě potřeby by se musely pomocí lopat a nářadí zase odkopat, aby se lidé dostali ven," vysvětluje Hradil.

Úzkou chodbou procházíme dokola k místnosti s jedním lůžkem a dále k sociálnímu zařízení. Potom už jsme znovu zpět v místnosti s maskou a okružní prohlídka končí.

Kapacita krytu je překvapivá. Do poměrně stísněného prostoru se totiž vejde sedmdesát lidí. „Existují i větší kryty. Jeden je například pod Denisovými sady, kam se vejdou až tři tisíce obyvatel. Má vlastní zdroj vody i generátor pro výrobu elektřiny. Tady se v případě výpadku proudu musí svítit baterkami a vzduchotechnika udržovat v chodu ručně klikou, kterou vždy obsluhují dva lidé," popisuje Hradil.

Kryt v Merhautově ulici slouží přednostně pro ukrytí obyvatel při válečném stavu a ohrožení státu. V době míru může v krajní situaci sloužit k nouzovému ubytování. „Pokud nastane situace, kdy potřebujeme na krátkou dobu zajistit přístřeší pro skupinu lidí, například po požáru jejich domu, jednou z možností je využití tohoto krytu. Ale to až v případě, že se nám nepodaří zajistit ubytovnu nebo jiné vhodnější místo," říká vedoucí. Dodává, že na stupnici odolnosti proti zbraním hromadného ničení má kryt čtyřku, tedy druhý nejvyšší stupeň.

Podle Hradila by si každý člověk nebo rodina měli uvědomit, kam se při válečném konfliktu schovají. Jednou z možných variant je připravit si sklep, zpevnit stropy a zakrýt okna. „Nechce se mi nad takovými věcmi ani uvažovat. Nevím, kam bych se třeba při náletu schoval. Napadá mě jen sklep na chatě, kterou mám nedaleko," říká Petr Tomášek z Brna.

Nedostatek úkrytů může být podle Hradila problém. „Po roce 1989 se počet krytů civilní ochrany výrazně snížil, Brno-sever jich má nyní pět, což je na padesát tisíc obyvatel hodně málo. Já ale doufám, že je nebudeme v budoucnu potřebovat," uzavírá vedoucí.

DANIEL HRBOLKA