VYBERTE SI REGION

Kvůli baletce z Brna šílely davy na Broadwayi

Brno - /FOTOGALERIE/ Bývalá primabalerína Národního divadla v Praze Jana Kůrová měla úspěch po celém světě. Její otec šéfoval brněnskému baletu.

2.2.2009
SDÍLEJ:

Gran Gala International de la Danza - Španělsko.Foto: archiv Jany Kůrové

Ticho v sále rozezněly první tóny lyrické skladby a úzký kužel světla sleduje ladné pohyby drobné baletky. Diváci se zatajeným dechem sledují, jak hlavní postava Labutího jezera tancem vyjadřuje děj celého příběhu. Primabalerína Národního divadla v Praze Jana Kůrová dnes tančí v roli, ve které před lety jako dítě v Brně sledovala svoji maminku. Ta tehdy tančila titulní roli se svým manželem. Kouzlo divadla i obdiv publika však poznala už tehdy, když ztvárnila pod vedením vlastních rodičů mnohé dětské baletní role.

Příběh baletní sólistky, která začínala v brněnském představení Louskáček a dnes je členkou americké síně slávy, vypráví v dalším díle seriálu brněnský Deník Rovnost.

Dnes devětačtyřicetiletá hvězda baletního nebe prožila své dětství v Brně, kde měli její rodiče Jarmila Manšingrová a Miroslav Kůra, slavní baletní mistři, angažmá v národním divadle. Začala docházet do baletní školy Iva Váni Psoty. Žila tehdy život normálního dítěte a balet brala jako dětskou zábavu. „Na balet jsem chodila jen dvakrát týdně. Tehdy jsem tanec ještě nebrala příliš vážně, pro mne bylo důležité scházet se s ostatními dětmi. Byli jsme rádi, že můžeme vystoupit na pódiu,“ vzpomíná na své začátky pozdější primabalerína Kůrová.

Její otec byl šéf baletu a choreograf a žáci z baletní školy vystupovali v dětských rolích různých brněnských baletních inscenací. „Moje první velká příležitost přišla v Louskáčkovi, hrála jsem dětskou roli hlavní hrdinky. Pak následovala představení Copélie nebo Špalíček. Vzhlížela jsem, jako každé jiné dítě, k sólistům, dívala jsem se na jejich výkony na jevišti a obdivovala jsem je,“ líčí baletka.

V Brně měla dokonce čas i na školu a na jiné sporty. Studovala na základní škole na Úvoze, která byla zaměřená na sportovní gymnastiku, a tak se tam naučila lásce k pohybu. „Bruslila jsem a lyžovala. Mám sport hrozně ráda. Jen mi na něj už potom bohužel nezbýval čas ani energie,“ stýská si Kůrová.

Postupně totiž začala trávit stále více času v baletním sále s maminkou, která ji připravovala na uměleckou dráhu. I díky tomu se ve čtrnácti letech dostala na pražskou konzervatoř. Většina dětí tam byla už od deseti, ale Kůrová nemusela nic dohánět. „Brněnská baletní škola byla hodně profesionální. Skladba hodin byla stejná jako potom hodiny na konzervatoři. Možná i lepší. Na konzervatoři mi taky chyběly všeobecné předměty jako matematika, chemie nebo fyzika. Dřív mě hodně bavily,“ říká Kůrová. Tehdy už věděla, že se baletní umění stane její profesí, a připravovala se na to čtyři až šest hodin denně. Její tělo si zvyklo na velkou fyzickou zátěž. Nikdy neměla zdravotní problémy, akorát si musela hlídat, co jí, aby na jevišti vypadala pěkně. „Každý občas zhřeší, někdy jsem mlsala, ale bylo potřeba jíst méně,“ přiznává primabalerína.

Škola v Moskvě

Na konzervatoři se dlouho nezdržela. Po roce dostala jako vynikající žák doporučení na Akademickou choreografickou školu v Moskvě, splnila náročné talentové zkoušky a ve svých patnácti letech odešla sama studovat do ruského hlavního města. „Za rok a půl jsem tam vystudovala dva ročníky. Byly to pro mne ohromné zkušenosti. Chodila jsem se dívat do Velkého divadla a vynikající výkony, které jsem tam viděla, mě hodně ovlivnily,“ vzpomíná tanečnice, která šla ve šlépějích matky právě i studiem v Moskvě. „Maminka i tatínek vystudovali v Petrohradě pod vedením Alexandra Puškina, který vedl i slavné tanečníky Michaila Baryšnikova a Rudolfa Nurejeva. Maminka hodně z toho předala i mně,“ pochvaluje si baletka.

Z Moskvy se Kůrová vrátila do Prahy a rovnou se stala členkou souboru Národního divadla. Sólovou smlouvu dostala v sedmnácti letech, a stala se tak do té doby nejmladší sólistkou Národního divadla.
Jeho primabalerínou byla až do roku 1991. „Nebylo jednoduché udržet se celou dobu na špičce, ale měla jsem tu úžasnou možnost, že jsem navštěvovala zahraniční baletní soutěže a sklízela jsem tam úspěchy. Na základě toho jsem dostala i pozvání na různá pohostinská představení a festivaly v zahraničí a to mě hodně pomohlo,“ líčí Kůrová.

Právě díky zahraničním soutěžím a vystoupením získala světový věhlas. Už před rokem 1989 hodně cestovala. Na většině míst, která navštívila, ale neměla čas na nic jiného než na tanec. „Nepodívala jsem se na město, do muzeí nebo do obchodů. Jen jsem přijela, odtančila a zase jsem odjela,“ vzpomíná.

Překvapená vítězka

Doma se jí hromadily ceny za úspěchy v soutěžích. Nejdříve vyhrála na celostátní soutěži v Praze, pak v roce 1976 získala zlatou medaili ve švýcarském Lausanne, v roce 1978 dosáhla na stříbrnou medaili v Tokiu a ve Varně a nakonec dostala stříbrnou medaili a cenu Best Couple (nejlepší pár – pozn. red.) v americkém Jacksonu. „Baletní soutěže mě hodně ovlivnily. Viděla jsem různé výkony, různou virtuozitu tance i různé přístupy, bylo to úžasné. Navázala jsem tam přátelství, která přetrvávají dodnes,“ vysvětluje Kůrová.

Nejkouzelnější pro ni byla právě první zahraniční soutěž v Lausanne, kam jela pouze na zkušenou a vítězství v žádném případě neočekávala. „Při vyhlašování vítězů, jsem stála za kulisami a poslouchala. Před tím byla generálka, kdy nás zařadili a já jsem šla poslední, takže jsem nic neočekávala. Při samotném vyhlašování vyvolali jméno tanečníka Bena van Cauwenbergha a potom mě. Ani jsem své jméno nezaslechla, protože jsem si myslela, že půjdu poslední. Vyhlásili mě tedy podruhé, napadlo mě, že se spletli, ale oni mé jméno přečetli potřetí a já jsem si uvědomila, že jsem soutěž vyhrála,“ popisuje balerína.

Díky úspěchům v soutěžích začaly Kůrové chodit nabídky na vystoupení v zahraničí. O tom, kam sólistka pojede vystupovat, ale rozhodovalo vedení Národního divadla a Kůrová se o některých pozváních ani nedozvěděla. „Až po revoluci se mě někteří známí ptali, proč jsem nepřijela. Bylo to pro mě nepříjemné překvapení,“ lituje Kůrová.

Později, ve svých třiceti letech, u Národního divadla na vlastní žádost skončila. „Nelíbil se mi tehdejší přístup vedení baletu ani trend, kterým se divadlo ubíralo. Rozhodla jsem se odejít a věnovat se vystoupením v zahraničí a jiným věcem,“ říká. Už předtím ji v roce 1978 pozvala dokonce španělská královna Sofie. Česká sólistka tak kromě tance strávila v Madridu i půl hodiny na audienci u hlavy státu.

Úspěch za mořem

Její baletní umění poznali diváci také v celých Spojených státech amerických, v Evropě i na Dálném východě. V korejském hlavním městě Soulu dokonce přes půl roku žila a učila na místní univerzitě. „Jako jediní Češi jsme s partnerem Lubomírem Kafkou vystupovali na Broadwayi. Dělali jsme tam úryvky z různých baletů, například The Birds v choreografii mého otce. Naše vystoupení mělo velký ohlas a úžasné kritiky v New York Times. Na základě toho jsme dostali další pozvání. Dohromady jsem ve Spojených státech strávila sedm let,“ líčí své zahraniční zkušenosti úspěšná tanečnice.

Vždycky se setkala se vstřícným publikem, přiznává ale, že co národ, to jiné mravy. „Ve Státech jsou výborní diváci, kteří umí ocenit kvalitní výkon. Největší zážitky mám ale z Japonska, kde jsem vystupovala s úžasnými tanečníky jako Manuel Legris, Sylvie Guillen nebo Gil Roman. Tam to bylo úplně šílené,“ vzpomíná. Nejenže publikum po skončení představení neuvěřitelně dlouho tleskalo, ale dokonce na Kůrovou čekal dav diváků i před divadlem a nadšeně se na ni vrhal. „Měla jsme problém prodrat se k autu a když jsme do něho konečně sedla, byla jsem bez kytky, bez svetru, všechno ze mě strhali a nechali si to jako suvenýry. Bála jsem se pak chodit před divadlo, takže jsem z představení odjížděla rovnou z garáží,“ vykládá Kůrová.

Kromě ocenění od světových obecenstev se primabalerína dočkala obrovské pocty – jako jediná česká primabalerína se stala v roce 1995 členkou americké síně slávy. „Ani nevím, jak se to seběhlo, najednou jsem písemně dostala list s oznámením, že mě institut, který má výběr lidí na starosti, zařadil do americké síně. Je tam moje fotografie, seznam vystoupení, které jsem měla v Americe, a video,“ usmívá se Kůrová.

Dnes už je zpátky v Praze, ale stále hostuje v různých zemích. Balet učí, dělá choreografii a pořádá galavečery Pratur Ballet Gala, na které zve přední světové umělce. „Balet má pořád co říct. I v době technologických vymožeností je dobré dojít do divadla, odpočinout si a podívat se na něco estetického,“ láká diváky na balet Kůrová.

Autor: Kateřina Slámová

2.2.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Mikuláš rozdával dobroty odvážným dětem na náměstí Svobody

Brno – Děti v centru Brna po roce opět přivítaly Mikuláše spolu s jejich pomocníky anděly a čerty, kteří dorazili na náměstí Svobody v pondělí krátce po setmění. „Akce začala na Zelném trhu, kde byl velký sraz Mikulášů. Odtud se spolu vydali na náměstí Svobody, kde farář Tomáš Koumal dětem vysvětlil třeba to, proč si svatého Mikuláše připomínáme," řekla mluvčí brněnského turistického informačního centra Gabriela Peringerová.

Na Orlí v nákupní galerii vyrostl Strom splněných přání

Brno – Malá Rozálie z Domova svaté Markéty pro matky a děti v tísni si přeje letos k Vánocům mluvícího medvídka. Splnit přání jí a dalším třiašedesáti dětem z tohoto domova mohou zájemci prostřednictvím Stromu splněných přání v Obchodní Galerii Orlí. „Lidé, kteří přicházejí do galerie, mohou přáníčko ze stromu vzít a zakoupit na jeho základě dárky dětem z rodin, které si je nemohou dovolit. Dárky pak přinesou zpět pod stromeček," uvedla vedoucí domova Monika Žewucká.

Sjezdovka u přehrady: pozemek stále chybí

Brno - Lyžařská sjezdovka snadno dostupná z Brna a sportovní vyžití pro děti a mládež versus snaha zachovat lesní porost v už tak přetížené rekreační oblasti v době boje se suchem. Podnikatel Pavel Trčala plánující vybudovat lyžařský areál na kopci Chochola nad Roklí u Brněnské přehrady a majitel pozemku Lesy České republiky ani více než rok od představení záměru nenašli společnou řeč. Brňané se tak sjezdovky u přehrady zatím nedočkají. Trčala se snaží získat podporu Brna i kraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies