VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Legionář Klacek bránil po válce Slovensko před Maďary

Můj dědeček Rudolf Klacek ( * 24.10.1897 v Dobřenicích, okres Přelouč, dnes Královéhradecký kraj) se zúčastnil bojů v I. světové válce. Musel narukovat jako sedmnáctiletý do rakousko-uherské armády. Při nasazení do bojů se dostal do Itálie, kde bojoval na rakouské straně až do roku 1917. Při jednom z útoků tzv. „na bodáky" přeběhl na italskou stranu a nechal se zajmout.

25.6.2014
SDÍLEJ:

Válečná paměť - Rudolf KlacekFoto: Archiv Rudolfa Klacka

V zajateckém táboře, kde bylo hodně Čechů, přežívali až do založení česko-slovenských legií v březnu a dubnu 1918. Dědeček byl zařazen do 33. pluku, III. Prapor, 10. kompanie. Toto potvrzuje originální italský list od Regio Esercito Italiano (Regionální armáda italská ).

Příslušníci 33. střeleckého pluku se zúčastnili zprvu obranných (Santa Dona di Piave), pak i útočných bojů na Piavě, v červnu 1918. Poté, koncem srpna, byly česko-slovenské legie přemístěny na frontu do oblasti masivu Monte Baldo. Obsadily přidělený úsek od Gardského jezera až po kótu 703 a dále k městečku Castione. Kóta 703 nese název Doss Alto. Zde 21. září 1918 provedly Čsl. legie vítěznou ofenzívu i když samotné boje byly velmi těžké a zuřivé.

Po vyhlášení Československé republiky, 28. října 1918 a ukončení I. světové války 11. listopadu 1918, odjel 33. pluk z Itálie přes Pontebbu, Linec, České Budějovice a Brno na Slovensko. Po vzniku republiky došlo k vpádu Maďarů na Slovensko a ke snaze odtrhnout velkou část Slovenska do Maďarska. Proto legionáři pokračovali ve vojenské službě i po válce a bránili Slovensko před připojením k Maďarsku.

Dne 4. května 1919 havaroval u Vajnor letoun, na jehož palubě byl generál Milan Rastislav Štefánik, jeden z tvůrců Československa. Nikdo z posádky havárii nepřežil. Do doby pohřbu byly pozůstatky mrtvých umístěny v márnici, kde legionáři drželi nepřetržitě čestnou stráž. Také můj dědeček patřil mezi vojáky čestné stráže. Z této události jsou i tři fotografie. 11. května 1919 proběhl pohřeb všech zesnulých se všemi poctami.

Po vítězných bojích nad Maďary došlo k uklidnění situace a legie byly postupně přemísťovány do nových míst stálých posádek. III. prapor 33. pluku přijel 30. července do Chebu. Zde se dochoval „Průkazní lístek pro mužstvo" vystavený v Chebu dne 16. srpna 1920.

Podle potvrzení byl dědeček propuštěn do zálohy 2. prosince 1920, po více jak šesti letech válečných útrap. Z doby bojů za Československé legie byl dědeček několikrát vyznamenán. Zůstaly však pouze stužky. Kompletní se zachoval Československý válečný kříž i s udělovacím listem, ze dne 7. června 1919. Dědeček dostal také v Itálii zlatou medaili (blíže neurčenou), kterou  tehdy vyměnil za cigarety (celý život byl silný kuřák).

Z doby útěku do zajetí, je část textu jeho deníku, nazvaný „Upomínky na doby válečné", uvedený za tímto článkem. Druhá, opačná část deníku, nazvaná „33.pluk Česko-Slovenských legionářů. 3. prapor oddíl útočný v 1918 – 1919" obsahuje pouze zapsaná slova písní, které legionáři zpívali při pochodech. Datování těchto textů je od 15.1.1919 (ještě Prešpurk) až do 28.2.1919 ( už Bratislava). Jedná se asi o 38 textů různých písní  (např.: Pochod  Československých Legionářů; Kde domov můj; Hej Slováci; Ó hory; Kdo jsi Čech; Moravo, Moravo; Bývali Čechové atd.) U písně „Ó hory" je poznámka, že tato píseň byla zpívána při zakládání České legie 11.3.1917, v Santa Maria Capua Vetere nedaleko Neapole.

Příslušníci 33. pluku získali v roce 1923, na základě rozhodnutí prezidenta T. G. Masaryka čestný název „Doss Alto". Od 12. února 1938 byl pěší 33. pluk „ Doss Alto" přemístěn na Slovensko do Šaštína. Zde proběhly oslavy 20.výročí založení pěšího pluku 33, ve dnech 23.-25. dubna 1938.

K této příležitosti byla vydána brožurka  „ Stručné dějiny pěšího pluku 33 Doss Alto". Na důkaz účasti mého dědečka na těchto oslavách je legitimace č.1750 opravňující k 50% slevě jízdného na železnici i s razítky nástupu cesty z Lulče dne 23.IV.1938 a návratu dne 25.IV.1938 ze Šaštína..

Dále pak pozvánka s programem oslav a malá reprodukce obrazu od akademického malíře Břetislava Bartoše: „Hlídka proti letadlům na Monte Altissimo 1918" a již zmíněná brožurka dějin pluku 33.

Dne 31.prosince 1947 byl dědeček propuštěn z branné povinnosti. Při příležitosti 50. výročí vzniku ČSR dostal dědeček „Pamětní plaketu".

O účasti na italské frontě mám uchovanou část deníku, který si dědeček psal. Zbytek deníku byl, mně z neznámých důvodů, zničen.

Uvádím doslovný opis, který je nazván „Upomínky na doby válečné".

Rudolf Klacek, vnuk Rudolfa Klacka

Upomínky na doby válečné
Když tak sedím sám v tichý podvečer, vzpomínky mé zalétají právě do uplynulé doby, plné strastí a také i slasti. Bylo to krásného podzimního dne , kdy rakouská soldateska, hnala nás proti italským zákopům na krásné pláni k smrti. Když jsme přišli blíže linie, byli jsme vráceni zpět, proč nevíme. Uplynulo 10 dní, hnali nás do linie kde byli Italové. Ti jak nás spatřili, utíkali zpět a nebo se nechali zajmout. Byli jsme tam 8 dní a šli jsme na odpočinek, neb již nás bylo málo, bylo jich hodně mrtvých a raněných. Též mezi mrtvými byl můj nejlepší přítel, který byl raněn do nohy a pak břicha a od toho zemřel v kaverně. Dali ho blíže dveří, kam v noci přilétl granát a vyhodil ho do povětří, takže po něm nezůstala ani památka. Byly tam také jiné mrtvoly z kterých také nic nezůstalo. Byl to František  Klofan, na kterého vzpomínám každou chvíli, jak jsme spolu vzpomínali na naše drahé doma zanechané. Fanouš to říkával, že již ho rodiče a bratři nespatří, tak se mu to vyplnilo. Když jsme přišli zpět, musel jsem jít do cviku strojních pušek, kam se mi nechtělo, ale nic platno, rozkaz byl rozkaz u rakušáckých vrahů. Byl jsem tam 8 neděl, u strojních pušek měli lidí dost, tak jsem šel ke své kompanii, z toho jsem měl radost, že jdu zase zpět. Za nějaký čas přišel rozkaz, ti co mají prodělané cvičení na S.P. nechť je předvedou na B. A já nešel, tak jsem to vyhrál, že jsem  zůstal u kompanie. Jídla jsme měli málo a ještě špatné, ale co jsme mohli dělat, do zajetí to nešlo neb se nic nedělalo ze žádné strany. Pak v květnu 1917 jsem dostal dovolenou, z radostí jsem pospíchal domů, ale z domova ne. Neb byla 10. ofenzíva , domníval jsem se , že též tam budou naši, ale již byli zpět, přišlo jich málo. Asi za  4 dny  jsme šli  ještě více dozadu. Tam nás honili na cvičení v 5 hod. ráno již jsme stáli na nástupu. V 10,30 hod. jsme přišli domů, vyhonění, mokry a jíst nebylo co. Ve 12 hodin byla polévka s kukuřicí a kousek masa na jedno do úst. Ve 14 hodin již jsme zase stáli v nástupu a přišli jsme v 5 hodin večer. Proklínali jsme tu vojnu, ale nic platno, německý důstojníci , takže žádný nesměl promluvit špatné slovo o jídle. Na to byla 11 ofenzíva, přišli jsme z druhé línie za 7 dní do přední, došli jsme tam o 1 hodině ráno. Italové stříleli na nás , již jich bylo také několik raněných, k ránu jsme se stáhli do kaverny. Asi za 10 minut nás vyhnali důstojníci, že na 15. kompanii útočí Italové. Rozlezli jsme se , po zákopě na nás nešli. Bylo 8,30 hod.,  začali  na nás střílet z děl Rakušané i Italové. Tak jsme počali utíkat, ale ne dozadu, ale k Italům. A Rakušáci nás doprovázeli hezky daleko kanonádou. Utíkali jsme asi 2 hodiny, tam jsme si teprve oddechli. Pak nás vedli Italové do městečka , kde jsme dostali krásný chléb, ještě civilové nám ho podávali oknem. Ve 3 hodiny odpoledne šli jsme dál , nevím, jak se to městečko jmenuje, tam jsme přenocovali, dostali konzervy a chléb. Ve 3 odpoledne zase dále do Palmanovy, ale já nemohl, neb jsem omdlel slabostí. Nechali mně ležet, přišel doktor, dal mi nějaký prášek a odnesli mně do cimry, kde jsem ležel až do rána, nevěděl o sobě. Až tam přišly zase nové oddíly, ty mne tam vzbudily, já nevěděl kde jsem, až potom jsem přišel zase do rozumu. Slabý jsem byl tak, že jsem se nemohl postavit. Přišel tam jeden Čech, nevím jistě a česky mluvil.Ti mu říkali, že jsem nemocen. On šel ven a donesl mně prášky, kafé, chleba. Snědl jsem to a bylo mně lepší, v poledne mně donesl polévku hovězí a ta mně hodně uzdravila. Byly 3 hodiny odpoledne odcházely zase ty oddíly co ráno přišly, já slabý ještě, ale přec jsem se tam postavil, jen co bych přišel zase mezi moje hoši. A dokázal jsem to přec, bylo to asi 20 km, ale byli jsme prázdní, ani v kapsách nic nebylo neb .............. Ráno jsme se vykoupali, dali nám chleba, konzervu a umístili do stanu po 5 mužích. Tam byly kruté časy, kouření nebylo. Tak jsme tam byli asi 22 dní, to už nebylo kouřit nic, ale přec jsme byli rádi, že jsme utekli. Teď jsme ale nevěděli, zdali nás  někdo nepozoroval, že jsme utekli. Ale podle tohoto nás neviděl žádný, že jsme utekli. Po 22 dních nás navagonovali a jeli jsme do Paduly. Teď nastalo živo ?????  Čech hledal kamarády a ti prozatím s kouřením vypomohli. Za 3 dny jsme dostali 45 centů, hned bylo co kouřit, ale to se kouřilo jenom po čtvrtině cigarety, neb by to nevystačilo. ......
Bohužel, další listy jsou vytrhané a nedochovaly se.

Autor: Redakce

25.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO

V Líšni našli padesátikilovou bombu. Pozůstatek z války pyrotechnik odpálil

Vizualizace plánovaného komunitního centra.
10 12

Teplárenské objekty ožívají. Mění se na centra i parky

Přes pět tisíc obyvatel bez teplé vody. V Bystrci vymění potrubní rozvody

Brno – Bez teplé vody bude od úterý do pátku mezi osmou hodinou ráno a šestou hodin večer přes pět tisíc obyvatel brněnské Bystrce. Brněnské teplárny odstaví výtopnu v Teyschlově ulici. Bez teplé vody tak bude celé sídliště Kamechy. 

Chcete lístky na Zbrojovku? Soutěžte s Deníkem Rovnost

Soutěžte s Deníkem Rovnost o vstupenky na domácí zápasy fotbalové Zbrojovky Brno v sezoně 2017/2018!

Půldruhého roku povinných reflexních prvků? Ubylo usmrcených chodců

Jižní Morava /INFOGRAFIKA/ – Povinnost nosit při chůzi po neosvětlených silnicích mimo obec reflexní prvky platí rok a půl. Smyslem novely zákona, která novou povinnosti zavedla, bylo zvýšit bezpečnost chodců. Jak se jí to podařilo, je vidět na číslech. Minulý rok bylo v Jihomoravském kraji devět usmrcených chodců, o šest méně než předloni. Stejný trend hlásí policie i celostátně. „Podíl na tom nepochybně mají i reflexní prvky,“ řekla Zuzana Ambrožová z oddělení BESIP Ministerstva dopravy.

Káňa: V ruce jsem měl dva měsíce dráty

Brno - Bojovník je zpět. Hokejista brněnské Komety Jan Káňa na ledě většinou jezdí s elánem a nevypustí žádný souboj. Svou aktivitu musel na delší čas utlumit. Přesně po pěti měsících od zranění zápěstí si pak zahrál přípravný zápas proti Jihlavě, který Brňané vyhráli 3:1. „Tréninků už bylo hodně, určitě chci hrát a budu se snažit s rukou pracovat, aby byla dobrá,“ slíbil pětadvacetiletý útočník.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení