VYBERTE SI REGION

Leoš Janáček, věhlasný i nedoceněný génius

Brno /JIHOMORAVANÉ, KTEŘÍ DOBYLI SVĚT/ - V minulém století byl Janáček v jednom roce nejčastěji hraný operní autor na světě. Do operní tvorby přinesl obrazy běžného života.

17.3.2010
SDÍLEJ:

Bývalá varhanická škola, kde Leoš Janáček působil.Foto: DENÍK/Attila Racek

Za kliku brány kláštera Králové na Starém Brně vzal jednoho podzimního rána v roce 1865 jedenáctiletý chlapec. Otevřel si tak současně cestu do světa hudby, umění i obdivu. Byl to Leoš Janáček. Na světový věhlas si ale hudební skladatel musel počkat.

Příběh života a Janáčkův přínos Moravě i světu představuje první díl nového seriálu Deníku Rovnost Jihomoravané, kteří dobyli svět. Redakce v něm představí významné osobnosti, které na jižní Moravě prožily významnou část svého života nebo se tam narodily.

Kořeny světoznámého skladatele Leoše Janáčka sahají na sever Moravy, narodil se v roce 1854 v Hukvaldech na Frýdecko-místecku. Na přání rodičů, kteří syna přísně vedli k hudbě, nastoupil do fundace brněnského kláštera jako zpěváček. Po studiích na školách v Praze, ve Vídni a v Lipsku se na Moravu vrátil.

V Brně zůstal po celý zbytek života. „Nejprve bydlel na Mendlově náměstí s celou rodinou, kterou založil s dcerou ředitele učitelského ústavu Zdenou Schultzovou. Jejich dům tam už nestojí, v padesátých letech musel ustoupit výstavbě tramvajové smyčky,“ nastínil první etapu života muzikolog a historik Jiří Zahrádka.

Originální tvorba

V devadesátých letech 19. století začal Janáček sepisovat partitury Valašských tanců a jiných skladeb, z přelomu století pak pochází opera Její pastorkyňa. „Janáček se bál, zda Brno tak náročnou věc zvládne. Nabídl operu Praze, ale ta ji nepřijala. Proto ji nastudovalo s velkým ohlasem Brno. Až o více než deset let později ji odehráli Pražané. Na Janáčkovu žádost přeložil Max Brod libreto do němčiny a vídeňská premiéra Její pastorkyně se stala pro dílo odrazovým můstkem do světa,“ líčí osudy Janáčkovy nejznámější a nejhranější opery Zahrádka.

Později vznikala na skladatelově psacím stole další významná díla, opery Věc Makropulos, Příhody lišky Bystroušky, Z mrtvého domu či orchestrální rapsodie Taras Bulba, Sinfonietta a Glagolská mše. Mezi hudebními teoretiky i milovníky klasické hudby se říká, že Janáčkovo dílo je složité a posluchačsky náročné. „Je náročné i pro interprety. Jeden zpěvák mu dokonce vytkl, že kvůli zkouškám jeho partitur přišel o hlas. Byla to spíš reakce na dosud neznámé hudební tendence. Později, když k nám přišly moderní směry, si zpěváci uvědomili, že Janáčkovy árie zpívatelné jsou,“ líčí Zahrádka.

Úspěch Janáčkovy tvorby a originalita, kterou diváci s nadšením přijali až ve dvacátých letech minulého století, závisejí především na tom, že jeho díla vycházejí z běžného života. „Nejsou to ty ,velké‘ operní příběhy, nýbrž zachycení běžných situací a hledání kouzla v nich. Janáček například napsal árie o tom, jak se baví dva stárnoucí lidé, myslivec s učitelem. Jsou věkem unavení a bolí je nohy. To nikdo předtím nedělal. Jeho opery vycházely z realismu, využívaly dialekty, běžnou mluvu,“ upozornil Zahrádka.

Velkou zásluhou skladatele byl i vznik vysokého hudebního školství a dalších vzdělávacích institucí. „Janáček v Brně založil v roce 1881 varhanickou školu a stal se jejím ředitelem. My na jeho odkaz navazujeme,“ uvedl Pavel Hamřík, ředitel varhanické školy, která je ve stejném domě jako za Janáčkova vedení.

JAMU až po smrti

Škola podle něj dodnes funguje jako jediná základní umělecká škola zaměřená na církevní hudbu. Na její zahradě postavil Janáček domek, ve kterém bydlel do své smrti v roce 1928 (na fotografii vlevo). Dnes je v něm expozice moravského zemského muzea, které v Brně shromažďuje téměř všechnu Janáčkovu pozůstalost.

Skladatel později založil brněnskou konzervatoř a doufal, že se jednou dočká vysoké školy v Brně zaměřené na hudbu. Přání se mu za života nevyplnilo, Janáčkova akademie múzických umění vznikla až téměř dvacet let po jeho smrti.

Menší, energický muž s rozevlátým účesem ovlivnil nejen generace hudebníků, ale jako významná osobnost kulturního a společenského života se angažoval v mnoha dalších oborech. Známé jsou jeho fejetony, které vycházely v Lidových novinách. Janáček se znal a scházel s brněnskou inteligencí. „Jeho přítelem byl třeba jazykovědec Arne Novák nebo bratři Mrštíkovi. Janáček se zasazoval o emancipaci českého obyvatelstva. Brno totiž tehdy bylo výrazně německé,“ líčí Zahrádka.

O českou kulturu a jazyk Janáček bojoval celý život. Soustředil se na sběr lidových písní a zaznamenával si různé dialekty, které potom zúročil jak v libretech, tak i ve vlastní hudbě. „Chodil po městě s papírky, na které si zaznamenával melodie řeči trhovkyň, řemeslníků, dětí. Toužil zaznamenat vše, co ho obklopovalo,“ uvádí v publikaci mapující Janáčkův život v Brně Jindřich Uher.

Světový věhlas

Na cestách za náměty, za lidovými písněmi a za krásami dialektů procestoval Janáček celou Moravu. „Jezdil hlavně na Slovácko, poté pravidelně navštěvoval luhačovické lázně. Často jezdil i do rajhradského kláštera, kde nechával tisknout své partitury. Jinak ho to do světa netáhlo,“ říká Zahrádka. Janáček občas jezdil do měst, kde se hrály premiéry jeho oper, na festivaly soudobé hudby, na turné do Anglie, podíval se i do Ruska. Aktivně dokonce působil v ruském kroužku v Brně.

I když Janáček zůstával víceméně na Moravě, jeho hudba dobyla svět. Brno naopak podle některých odborníků dost neoceňuje jeho význam. V cizině se stojí na Janáčkovy opery dlouhé fronty, v Brně se hrají jen občas. „V jednom roce byl Janáček dokonce nejčastěji hraným operním autorem 20. století na světě. Velmi si ho cení například v Anglii. A nedávno jsme dostali překlad Výletů páně Broučkových do japonštiny,“ připomíná Zahrádka.

Na odkaz originálního hudebního skladatele chce upozornit nový festival Janáček Brno, který letos vstoupí do brněnských divadel už podruhé. „Dlouho jsme si přáli, aby vznikl podobný festival. Spojení Janáček a Brno je stejně jedinečné jako Mozart a Salzburg nebo Wagner a Bayreuth a nemá u nás obdobu,“ podotkl ředitel Národního divadla v Brně Daniel Dvořák, který stál u vzniku projektu.

S Janáčkem v názvu: ulice i letiště

Náměstí, vysoká škola, divadlo, kvarteto nebo letiště. Všechny spojuje postava hudebního skladatele Leoše Janáčka. Nesou jeho jméno.
Na odkaz slavného umělce navázala nejdřív Janáčkova akademie múzických umění. „Janáček založil v Brně konzervatoř a varhanickou školu. Zřídil tam také pobočku mistrovské školy. S konzervatoří v předválečném období představovaly nejkvalitnější umělecké vzdělávací instituce,“ nastínil prvopočátky hudební akademie tamější pedagog a bývalý prorektor Leoš Faltus. Janáček totiž v hlavě nosil myšlenku vytvořit v Brně také vysokou hudební školu.

Jako první v tehdejším Československu fungovala po roce 1945 Akademie múzických umění v Praze. „O dva roky později byla založena brněnská vysoká škola. Bylo pochopitelné, že si vzala do štítu právě Janáčkovo jméno,“ popsal vznik Janáčkovy akademie múzických umění Faltus.

Další budovou, která připomíná Leoše Janáčka je brněnská opera. „Janáček je nejhranější operní skladatel posledního století. Je všude nesmírně populární a má četné kluby příznivců po celém světě. Je tedy logické, že jediné velké operní divadlo postavené v Česku v období od první světové války nese jeho jméno,“ okomentoval název Janáčkova divadla v Brně jeho ředitel Daniel Dvořák.

Světoznámé kvarteto

Světoznámý věhlas má také Janáčkovo kvarteto. Soubor vznikl na brněnské konzervatoři v roce 1947. „Pro vynikající interpretaci jeho díla těleso po několika letech získalo právo nést jméno Leoše Janáčka. Od roku 1955 začalo koncertovat v zahraničí. Hrálo ve složení Jiří Trávníček, Adolf Sýkora, Jiří Kratochvíl a Karel Krafka a postupně se stávalo proslulým ve všech světadílech,“ popsala začátky souboru jeho současná manažerka Sylvie Pospíšilová.

Proslulost skladatele působícího v Brně připomínají i místopisné názvy. V centru u křižovatky Kounicovy a Antonínské ulice procházejí lidé Janáčkovým náměstím. „Současný název vznikl po válce v roce 1946. Ve válečném období se prostranství nazývalo podle německého politika Dietricha Eckarta. Předtím se místo jmenovalo Náměstí Leoše Janáčka,“ uvádí Encyklopedie dějin města Brna.

Stopy v jiných místech jižní Moravy už tolik významné nejsou. Cílem Janáčkových cest se stala hlavně severní Morava a lázně v Luhačovicích na Zlínsku. Pojmenovali po něm tedy letiště v Ostravě-Mošnově nebo ulici a festival v Luhačovicích.

Hudba žije i v operních kostýmech

Leoš Janáček v bavlně, síťovině nebo v chemlonu. I do divadelních kostýmů lze vetknout melodie z oper Její pastorkyňa, Příhody Lišky Bystroušky nebo Z mrtvého domu. Do konkrétních nápadů a oděvních návrhů proměňovala Janáčkovu hudbu akademická malířka Inez Tuschnerová.

Dnes osmasedmdesátiletá významná brněnská výtvarnice měla k hudbě vždy blízko. „Když jsem byla malá, hrála jsem na klavír. Rodiče muziku taky milovali. K Janáčkovi mě dovedl Lubomír Štědroň,“ připomíná Tuschnerová svého profesora na gymnáziu. Strýc brněnského skladatele Miloše Štědroně Leoše Janáčka obdivoval a učil žáky naslouchat jeho složité hudbě.

Láska ke klasické hudbě pomáhala Tuschnerové v profesi. „Janáček mne okouzlil i tím, že jeho hudba výborně charakterizuje jednotlivé postavy. Proto, když jsem začala navrhovat divadelní kostýmy, byla práce na inscenacích Janáčkových oper velmi zajímavá. Pouštěla jsem si nahrávky při práci,“ popisuje Tuschnerová vznik kostýmů k řadě nastudovaných Janáčkových děl.

Do jeho hudby se výtvarnice zamilovala. Vytvořila dokonce jako součást státní závěrečné zkoušky goblén s motivem Její pastorkyně. „Tuhle operu mám nejradši. Favoritem pro mě ale jsou komorní skladby Listy důvěrné nebo Po zarostlém chodníčku,“ říká Tuschnerová.

Každý rok se s přítelkyní vydává i na sever Moravy, do Janáčkových rodných Hukvald. Kousek odtud jsou lázně Klimkovice, kde výtvarnice nabírá síly. „Návštěvu rodného místa skladatele nikdy nevynecháme. Nejpůsobivější jsou Hukvaldy těsně před bouřkou. Janáčkova dramatická hudba se v té atmosféře odráží,“ zasní se Tuschnerová.

Malířka návrhy na kostýmy opery Z mrtvého domu vystavovala Itálii. Průřez tvorbou s návrhy kostýmů, které výtvarnice zpracovala. budou mít zanedlouho šanci prohlédnout si také Brňané. Za týden začíná výstava Tuschnerové v Mahenově divadle.

Vážení čtenáři, seriál Jihomoravané, kteří dobyli svět najdete také v tištěné podobě každé pondělí v Brněnském deníku Rovnost.

Autor: Aneta Šedá

17.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Průměrná mzda na jihu Moravy vzrostla o pět procent na 26 413 korun

Brno - Průměrná mzda v Jihomoravském kraji vzrostla ve 3. čtvrtletí meziročně o pět procent na 26.413 korun. Zaměstnanci si tak v průměru polepšili o 1261 korun. Reálný růst mezd s ohledem na inflaci dosáhl 4,5 procenta. Vyplývá to z informací, které v pondělí zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ).

AKTUALIZOVÁNO

Zátah revizorů v rozjezdech: Pozvracím vás, hrozil černý pasažér

Brno /REPORTÁŽ/ – Téměř prázdnými ulicemi nočního Brna se řítí potemnělý autobus. Navzdory tomu, že v něm sedí devět revizorů a osm strážníků, světla v kabině jsou zhasnutá. „Je to proto, aby působil nenápadně," vysvětluje mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem. Autobus totiž jede na další ze zátahů revizorů v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. O víkendu při něm zkontrolovali dvanáct autobusů, chytli téměř sto černých pasažérů. Za jedinou noc revizoři dokáží zkontrolovat až devět set cestujících.

Německý dům? S portrétem Adolfa Hitlera, ukazuje také nová kniha

Brno – Když v roce 1900 vyšla série fantaskních pohlednic o tom, jak bude Brno vypadat za sto let, byla na nich spousta vzducholodí a snových vynálezů, ale Německý dům stál stále na Lažanského – dnešním Moravském náměstí. Nakonec se tato budova v Brně dočkala čtyřiapadesáti let. Poté ji město na přání mnoha Čechů zbouralo. Historii Německého domu a s ním spřízněných spolků představuje nová kniha, jejíž křest je ve čtvrtek v Moravském zemském muzeu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies